Možná trochu hlubší pohled přinesly Lidovky:
http://lidovky.zpravy.cz/proc-komuniste- vyhrali-0v6-/ln_nazory.asp?c=A060522_154402_ln_naz ory_vvr

Docela zajímavý je i tam uvedený odkaz na tehdejší předvolební průzkumy.

Lidovky s touto přílohou či historickou vložkou nebo jak to naznat jsem si dokonce úmyslně koupil v papírové podobě.
Ta přesnost odhadu výsledků při předvolebních průzkumech je skutečně imponující.

Táta byl komunista z roku 1947. Ale ten pozdější únorový mocenský a v rámci formální ústavy z r. 1920 v tehdy platném znění provedený převrat co si pamatuju odsuzoval, i když nevím samozřejmě odkdy až. Tvrdil - podle mne naivně - že kdyby se prezident Beneš - podobně jako později ten finský prezident - obrátil na Ludvíka Svobodu a jasně řekl, co po něm chce, že by i tato komunistická vztyčka srazila podpadky a uposlechla rozkazu nejvyššího velitele čsl. branných sil ...
Finové s pokusem tamních komunistů hrát jinou roli než jwedné ze stran pluralitního modelu udělali krátký proces a táta - třebaže komunista - o tom mluvil s jakýmsi vzteklým zadostiučiněním

Máte pravdu, asi by to s L. Svobodou nešlo. Docela přesvědčivě to dokládá poúnorová zpráva jmenovce Antonína Svobody, od podzimu 1947 vedoucího bezpečnostního a branného oddělení ÚV KSČ zodpovědného za armádu: " Bylo stanoveno, aby armáda byla izolována od řešení případných vnitropolitických konfliktů s reakcí. Bylo přihlíženo k osobě L. Svobody, který nebyl členem KSČ, a nebylo zcela jasné, jak v daném údobí situaci pochopí. Po linii strany ve směru k armádě docházelo k vytvoření akčních trojek jako zálohy strany. Tímto opatřením bylo sledováno, aby reakční důstojnícký sbor neměl možnost zneužít jednotek. Vedle toho byla provedena příslušná opatření i po linii 5. oddělení (Obranné zpravodajství). Reicinovi bylo uloženo okamžitě zatknout každého důstojníka, který by se pokusil zneužít vojenské jednotky. Pro případ, že by se podařilo v některých posádkách zneužít armádu, byly připraveny dvě tankové jednotky k zásahům proti reakci."

sorry, ale teď jsem Vás moc nepochopil. Já si sice taky osobně myslím, že by to se Svobodou nešlo, stejně jako to říkáte i Vy, ale nevím, proč jako argument pro toto tvrzení používáte právě ten text, který jste uvedla. Ten to tvrzení zrovna moc neprokazuje, když autor říká : "....Bylo přihlíženo k osobě L. Svobody, který nebyl členem KSČ, a nebylo zcela jasné, jak v daném údobí situaci pochopí....".
Vypadá to, že si Svobodou nebyli jisti, což právě naopak ukazuje, že věc byla otevřenější, než jsem si já myslel - že tedy můžeme mít pravdu my jako skeptici stejně tak dobře jako můj táta ...

Asi moc otevřenější nebyla - komunisti sice ještě armádu plně neovládali, stále ještě byla možnost nějaké menší revolty - proto sichrování Reicinem a elitními mobilními jednotkami. Případný ozbrojený konflikt s politickými odpůrci měla řešit Bezpečnost (resp. její pohotovostní pluky), která již byla monopolně pod vlivem KSČ - takže neutralizace armády stačila. A kdyby se L. Svoboda (nebo někdo jiný) chystal provést nějakou akci, byl připraven podrobný plán, mj. střežení "reakčních" důstojníků a převzetí velení důstojníky Reicinova Obranného zpravodajství (nehledě na to, že OBZ by o tom předem vědělo...). A také čekal Stalin:-)

Nabízí se sice srovnání s Finskem, ale tam často zaznívají názory, že ono vlastně tak trochu vděčí zachování demokracie i zlobivému Titovi a Československu (v tom smyslu, že už si další provokaci Západ nenechá líbit).