K tomu lze ovšem též cynicky dodat : Stalin skoro úplně vymlátil špičky v každém odvětví společenského, veřejného a hospodářského života, ale potenciál SSSR ve všech oblastech to moc neovlivnilo. Zabil patriarchy a veterány - ale každé odvětví mělo dost dalších (a dobrých !!! - nikdo není nenahraditelný !!!) nástupců v řadě ...
Reformní komunisté démonizují Stalina /jako kdyby démona bylo možno ještě démonizovat/, používají ty nejostřejší a emocionálně nejvíc podbarvené výrazy - s nevyslovenou v podvědomí utajovanou snahou zdůvodnit aspoň sami sobě, že kdyby nebylo tohoto šílenství a mnohamilionových vražd, tak by snad ....
Úspěšnost společenských systémů je ale celkem necitlivá na to, jestli se v nich víc vraždí, než je standard. Kvůli Stalinovu šílenství reálný socialismus neskončil na smetišti dějin, ani svůj konec neurychlil - jestli ne spíš naopak.

Chci poděkovat panu Šiškovi za nanejvýš potřebný článek, jeden z těch "chybějících". Chci doufat, že se dočkáme dalších "chybějícich" článků, ktere by posunuly pohled na dějiny blíže faktům, blíže pravdivější interpretaci.
Z Vašeho komentáře však, pane Astreame, jako bych ucítil ducha obhajoby stalinského přístupu k řešení celospolečenských potřeb. Možná je to důsledek už nějaké mé přecitlivěnosti, vždyť výroků obhajujících hrubé chyby v minulosti, jakoby spíš přibývalo.
Asi bych navrhoval návrat ke střízlivosti, k prověření používaných termínů, myslím teď např. jak dobrý byl tzv "reálný socialismus" , "komunismus stalinské éry" abychom si pro rozumnou debatu sjednotili dojmy a pojmy.
PS: Doporučení pro autory příspěvků - než Váš příspěvek
odešlete, zálohujte si jej někde. Ono se to samo občas ztratí.

To jste mně pochopil nějak zvláštně, pane Iku - nejde o obhajobu stalinských zločinů, ale o to, že stalinské zločiny nijak zvlášť neovlivnily úspěšnost (a něčím zcela jiným způsobenou neúspěšnost) reálného socialismu a nezapřičinily jeho konec. Konečný kolaps reálsocu podle mého názoru neměl příliš co společného se stalinskými zločiny.
Já kritizuju snahu nepřímo hájit reálsocialistický projekt zdůrazňováním role a významu stalinských praktik - je to kritika reformních komunistů ne ze strany ortodoxně bolševické, ale naopak ze strany liberálně levicové.

Jiné čtení: Obsah textu i okolnosti jeho "nalezení" nesou řadu znaků podvrhu, dezinformace, aktivního opatření. Pochybuju, že by člověk znalý prostředí tak blábolil... Šiška ať si tomu důvěřuje; on už je takový - co ho utvrzuje v tom, čemu věří, tomu i důvěřuje. Já ale o tom musím silně pochybovat.

Možná by stálo za to čtenáře poinformovat, jaké konkrétní znaky podvrhu/dezinformace máte na mysli.

To já si zas tak jist nejsem, že stalinské zločiny neovlivnily úspěšnost/neúspěšnost sovětského modelu. Jenom to pro mne není podstatné. Podstatné je, že byl systém uměle nastaven tak, že byl vznik stalinismu možný (podle někoho dokonce nutný). Příčinou konečného kolapsu podle mne tedy opravdu není stalinismus úzce chápaný jako zločinná odchylka od leninismu (ale podobně ani nějaká zrada jednotlivců třebas generálních). Stalinismus a kolaps jsou dva (byť ne nezávislé) důsledky společných příčin.

Závěrečná poznámka předchozího příspěvku, tj. "jestli ne spíš naopak" by neměla zaniknout. Je totiž podle mne možné, že Stalinova "perestrojka" či "revize" byla v určité fázi nutnou cestou k udržení rozvojového trendu (i s přihlédnutím k zahraničně politické situaci). To pak samo o sobě vyvrací tezi, že stalinismus úspěšnost šokialismu neovlivnil.

Škoda, že Raskolnikov neprotestoval proti "čarodějnickým procesům" třeba v době, kdy jeho kamarád Krylenko požadoval tresty smrti (na zuřivý nátlak Lenina) v procesu s pravými esery v r. 1922...nebo že mu nevadilo lynčování důstojníků v Kronštadtu, které tehdy jako mladý podporučík vedl. Až když se začala utahovat smyčka kolem něj, měl toho už jaksi dost. Ale nakonec - to zdaleka nebyl sám.
S tou přirozenou Gorkého smrtí to prý také není zas až tak úplně jasné - nedostudovaný farmaceut Jagoda velice rád uplatňoval své znalosti (samozřejmě na příkaz Stalina:-)

Ještě dvě poznámky: Panu Astreamovi - stalinismus rozdrtil tvořivé síly a to spolurozhodlo o pádu socialismu, pokud to lze nazvat socializmem.
Druhá je na konto "podvrh". I kdyby to byl podvrh, tak je přinejmenším dobře mířený. Navozuje správné téma.

Spolurozhodlo ? No budiž, význam podílu tohoto faktoru je ale podle mne relativně malý ....

A hlavně by bylo dobré si uvědomit jedno :
když byly tvořivé síly relativně málo potřebné a kdy stačilo splnit úkoly grandiózního vzájemně propojeného plánu a zapojit miliony lidí do koncertu mnoha milionů rukou (méně už mozků) - tehdy byl stalinismus nejsurovější.

No a když si výrobní síly žádaly tvořivé síly nejvíc a tento deficit byl v reálsocu největší, tak stalinismus buď už vůbec nebyl (podle jedněch) nebo aspoň šlo o jeho nejvolnější, nejměkčí a nejliberálnější fázi (když přijmeme naopak stanovisko, že reálný socialismus = stalinismus).

Ještě k panu Astreamovi: Něco připomínající povzdech po tvořivých silách jsem si s dovolením vypůjčil z článku p. Hudečka:
2. Mám trochu potíže, když slyším hovořit o "modelu socialismu", už se toho zde dotkli někteří předřečníci. Myslím, že je to především metodologická chyba, mé chápání socialismu se spíše blíží "cestě" nebo "směru". Věc má ovšem i politický rozměr: byl to tuším Bertolt Brecht, kdo kdesi na adresu komunistického hnutí napsal, že mnoho lidí odpuzujeme tím, že na všechno známe odpověď. Jinak řečeno, dáváme tak lidem okolo nás najevo, že nepočítáme s jejich činnou účastí při utváření budoucnosti, že nás jejich mínění nezajímá, protože "my" už máme svůj projekt jasný. Toho bychom se měli - také s ohledem na zmíněný vztah k minulosti - jednoznačně vyvarovat.

Nejsem si tak stoprocentně jist, zda v takovém roce 1925 opravdu nebyly tvořivé síly potřeba (a totéž bych aplikoval i např. na přesun průmyslu za evakuace v r. 1941). Je jen jasné, že to asi byly jiné tvořivé síly (kvalitativně) než v r. 1955 nebo 1985, byly jiné nároky na jejich vzdělání atd.

K tomu zajímavému paradoxu, že se "vybití elit" nijak výrazně neodrazilo - možná, že někdy se skutečná role "elit" trochu přeceňuje. Ono Maovo "Palte na štáby!" je možná trochu kontraproduktivní, leckterou bitvu si generálové prohrají sami.

"Nejsem si tak stoprocentně jist, zda v takovém roce 1925 opravdu nebyly tvořivé síly potřeba..."

Asi byly - a přišel na to i sám Stalin, když po cca třech letech teroru (a tím pádem absolutního nedostatku kvalifikovaných sil) v červnu 1931 prohlásil: "Značně měníme naši politiku vůči staré technické inteligenci...Bylo by špatné a nesprávné dívat se prakticky na každého experta a inženýra staré školy jako na neodhaleného zločince a rozbíječe." Takže (někteří) vědci a inženýři se pomalu vraceli do práce (ovšem vesměs stále byli ve vězení). Nakonec to popsal i Molotov, kdy na otázku Felixe Čujeva po věznění inženýrů Tupoleva, Stěčkina či Koroljova odpověděl: "Zbytečně moc mluvili,,,Tupolev patří k té části inteligence, kterou sovětský režim nutně potřebuje. Ale oni jsou vnitřně proti, mají to v sobě. A tak se našel způsob, jak tu věc zvládnout. Tupolevy dali za mříže a čekistům nařídili, aby jim zajistili ty nejlepší podmínky; dobře je krmte, ale nepropouštějte je. Ať pracují, ať konstruují věci, které stát potřebuje, hlavně vojenské věci."