Filip že usiluje o násilné odstranění demokracie v zemi - volá Štětina, za úkol to dostal Kubice. Jak to tedy je ?
1) v dokumentech KSČM jsem sice nalezl odkazy na učení Marxe a marxismus, ale o Leninovi, Stalinovi a dalších se tam nehovoří. Jak pracují s klasiky kriticky je sporné - nikde není co z nich platí a co už ne. Program a stanovy KSČM jsou však zaregistrovány.
2) KSČM se deklaratorně distancuje od chyb, omylů a nezákonností minulého období a své předchůdkyně KSČ - jak upřímně je jinám otázka.
3) Úřad pro odahlování organizovaného zločinu není místem, kde by se řešili otázky ústavnosti, nýbrž konkrétní podezření z přípravy na násilné převzetí moci - silně pochybuji že rudí dědové někde leští kvéry
4) verbální trestní činy samozřejmě existují - ona propagace či podpora hnutí směřující k potlačování práv a svobod člověka (§ 260 a 261 tr.zák.) ale musí být prokazatelně doložena. Kontext referátu je spíše o polemice se stranuickými konzeravtivci operující s překonanými metodami.
5) KSČM v čele revolučních přeměn je možná její zbožné přání ale neříká nic o násilí - asi by se v KSČM našli lidi, kteří vzpomínají na zašlou slávu totalitní represe, ale KSČM jako právní subjekt tyto znaky nevykazuje.
6) i podle evropské judikatury se revolucí rozumí zásadní přeměna, která pokud byla uskutečněna zákonnými a demokratickými prostředky, není v rozporu
7) trestnost propagace pojmu komunismu, nikoliv excesů minulého režimu není prakticky zatím aplikovatelná (z návrhů do TZ nebyl taxativní výčet přijat).
Summa sumárum : nejde o trestně právní souvislosti ale "pouze" o kampaň vytvářející negativní obraz KSČM - to může KSČM svou netaktičností a vnitřním zakonzervováním zesilovat, nebo to promyšleně dovnitř i navenek překonávat.

"nejde o trestně právní souvislosti ale "pouze" o kampaň vytvářející negativní obraz KSČM - to může KSČM svou netaktičností a vnitřním zakonzervováním zesilovat, nebo to promyšleně dovnitř i navenek překonávat."

A KSČM onu kampaň věru posiluje co to dá...jestlipak už se na Filipovo extempore s Leninem ozval někdo z "pokrokových" v KSČM ? Nebo stále platí Ransdorfovo vzrušení z roku 2000: "Znovu a znovu při studiu doby po revoluci 1917 vnímáme pocit očistné bouře, která uvolnila prostor pro tvůrčí iniciativu v řadě oblastí." A ohradil se někdo proti Filipově chápání Února jako "masovém vystoupení lidí proti tehdejšímu zmatku ve společnosti, které bylo v souladu s ústavou"? Nebo skončíme už u již "provařených" výroků Ransdorfa ("Gottwald byl spoluautorem úspěšné revoluce a brilantně ji realizoval") či Hellera ("maximálně demokratická revoluce")?
Neodbytně se tu pak vnucuje otázka, kterýmto způsobem chtějí komunisté realizovat svou myšlenku ("pokusme se vytvořit národ občanský a politický"), když pošlapání a zlikvidování takovéhoto stavu (resp. aspoň jeho zbytků) vnímají jako očistnou bouři, či brilantmí a maximálně demokratický proces...

v tuto komunikačně nevhodnou chvíli, že by se dalo objasňovat, že není revoluce jako revoluce a že něco z Lenina platí a něco ne ? Když to neučinila KSČ v klidnějších dobách, tak nyní kdy tlaka na stranu zesiluje její ghetoizaci a příklon k rituálům by asi erodování mýtů o Velkém říjnu a Velkém únoru těžko vedlo k úspěchu.
Objektivnější obraz Února a Října uvnitř KSČM musí být podle mne postuný proces spojený se změnami v sociální struktuře členů. Možná taktizovánítzv. reformátorů je sice nutné ale zbytečné. Ukáže čas. Obraz českých komunistů jako avandgardy degenerace (viz O.Štindl v dnešních LN) je hyperbola, která platí jen pro extrapolaci současné sebeútěšnosti členstva.
Jinak si myslím, že i nekomunistická levice a snad každý, kdo si váží svobody by měl přispět k rozlišování mezi Leninem a Hitlerem, mezi revolučními přeměnami a krvavým terorem. Ideologizace trestního práva a moralizování dějin není myslím nosná cesta. Nebojme se mluvit i o Leninovi a o sociálních revolucích.
Radikální, tj. důsledná, a aktuálně avandgardní levice není anachronismem a to, že se jí v KSČM stále nedaří v doprovodu stalinských reminiscencí, není důvodem proč ztrácet nadhled a schopnost hledat pozitivní řešení. O co jiného už se mají ti rozumnější v KSČM opřít ? A snad je levice potřebuje.

k Lucii - chápu nechuť k frázovitému (Egon také napsal útěšnému) leninismu dnešních komunistů. Ale ta nechuť by také neměla být příliš starozákonní "Ano, Ano - Ne, Ne".
Ransdorfovo "brilatní Gottwald" je v podstatě pravdivé, pokud jde o jeho ovládnutí mocenské taktiky. Tímto uměním vynikal i W. Churchil a jiní. Dolejšovo "Gotwald - padouch nebo hrdina" by asi Lucii vedlo k jedinému závěru : padouch. V mnoha ohledech ano, ale opravdu myslíte, že tohle nyní komunisté řeknou a že v tom je celá historická pravda?
Říci, že samotný Únor byl pošlapáním demokracie zpochybňuje jeho legitmní rozměr. porblém je co přišlo potom. převěřovat demokratičnost historických revolucí by byl ostatně vůbec problém - od Cromwella přes Robespierra.
k Egonovi - idea jiné avadgardy - v čem jiné ? Možná méně bolševicky militantní (dnes občas zdegenerované do podoby reakčně zapšklé - v tom se dotýká O.Štindl reality) a spíše schopné kvalifikovaně komunikovat v širším spektru občanů.
Očistná transformace je nutná, argument nenabíhat si na mediální vidle je jen otázka taktiky prezentace. Ona asi nikdy nebude ta správná doba - lhostejno zda na MV seděl Gross nebo nyní Langer nebo potom zase někdo jiný.
Ukázková je např. ošidnost boje komunistů proti ústavu paměti národa z pozic ochrany lidských práv estébáků. Já bych se osobně zabýval spíš myšlenkou profesionální ochrany osobních dat při historickém zkoumáním vůči účelovému zneužití (viz zkušenosti z činnosti německého Gauck Gehörde) a nepřemýšlel jak přístupu do archívů bránit a vzbuzovat dojem, že mám co tajit.

imperativ očisty a větší otevřenosti vůči nepříjemným aspektům historie komunistické levice beru, ale jistě víme oba, že politika není o absolutnu, nýbrž o životě. A tak kromě větší vůle je třeba i taktická forma, včetně správného časování.
Pokud jde o lepší vyrovnání se s minulostí pomocí Ústavu paměti národa, hlavní problém není v tom, že se někdo chce hrabat v estébáckých svazcích, ale že to má dělat insituce řízená modrým senátem.
Insitut bývalého spolkového zmocněnce Joachyma Gauckja se tematu věnuje už 15 let a má v ochraně dat zkušenosti. Bohužel česká cesta je očividně jiná. Srovníní je i s Langošovým Insitutem pamäti národa na Slovensku či polský Insititut pamiati narodowej. řekl bych, že by bylo naivní oekávat od KSČM že budou špatný návrh senátu systémově vylepšovat když i ČSSD zatím zvolila cestu negace.
A poznámka k tzv. verbálnímu trestnímu činu propagace hnutí směřující k potlačení práv občanů. Ano, subjektivní stránka tohoto trestního činu v případě vzdělaných reprezentantů KSČM by se těžko dokazovala (odkaz na diskonitnuitu s KSČ) je víc než dostatečný.
Ale soudcovská nezávislost v inkvizičním klimatu může selhat i když např, Grebeníček z invektiv na Šinágla vyklouzl. Ale to šlo pouze o defamační kauzu, ne o pletí rudého plevele. Ale jsou i jiné kauzy, kde se ukazuje, že liberální tolerance k názorům nezdomácněla.
S výkřiky komsomolců nesouhlasím (myslím zejména to o potřebě zlikvidovat soukromé vlastnictví a zrušit EU), leč současně si myslím, že zrušení jejich registrace bylo nadbytečné. A KSČM je přitom pro pravici větším tnem v oku než pár snadno zdikreditovatelných mladých sektářů.

"Ale ta nechuť by také neměla být příliš starozákonní "Ano, Ano - Ne, Ne".
Ale pokud jde o zlehčování lidského utrpení (které nebylo nutné), tak by takové hodnocení asi být mělo.

"Dolejšovo "Gotwald - padouch nebo hrdina" by asi Lucii vedlo k jedinému závěru : padouch."
Kdepak, ten článek tu byl taky komentován - a v mnoha směrech shledán nedostatečným:-)

"Říci, že samotný Únor byl pošlapáním demokracie zpochybňuje jeho legitmní rozměr. porblém je co přišlo potom."
Už to tu bylo také probíráno - cesta komunistů k Únoru byla velmi hanebná (svévole v bezpečnostních a represivních složkách, provokace, snaha o likvidaci Demokratické strany, bombové útoky atd. atd.) - jestli toto pan Ransdorf vnímá jako brilantní provedení.... A nakonec samotný Únor: když na vás někdo bude mířit kvérem a vyhrožovat dalším zabíjením, a vy nemáte v ruce ani klacek, pak je těžko se bránit...

1) absolutní soudy jsou doma spíše v náboženství než v poltice, tam slouží spíše k propagandě - tím nestavím naboženství a politiku proti sobě ale upozorňují, že mají různé funkce (i když pro řadu lidí je politika předmětem víry).
2) líčení Února jako kudly na krku se asi neshodneme - byl to jistě ostrý mocenský střet včetně sporu o kontrolu represivních složek, probíhal v poválečném rozdělení vlviu v Evropě, ale z hlediska procedurální demokracie byl legitimní
3) pokud jde o nedostatečnosti Dolejšova hodnocení Gottwalda, nebavím se o tom, jak je pro koho tato stať dostatečná. Možná by šlo diskutovat o tom, , co je posun v názorech KSČM oproti tradiční nedotknutelnosti jeho osoby a co jsou jen autorské úlitby do vlastních řad. Psal jsem ale hlavně o tom, že vám vychází volba z řečnické otázky padouch nebo hrdina, jednostrannně na padoucha a řezníka.
Pokud jde o vaše tedhejší výtky, že pro socialistické řešení v Únoru nebyla většina, ano, od voleb 1946 možná nebyly relevantní data o preferencích občanů, ale nejspíš byla podpora Gottwaldova programu tehdy větší než např. dnešní podpora vítěze Topolánka. To, že si lidé dělali iluze o plánech komunistů i o národní frontě je věc jiná (o tyto iluze přicházeli až postupně).
A razance industrializačních změn a vysoká tempa růstu byly tehdy opravdu nevídané (to není o tom, že by se na západě neindustrializovalo) i když to vyvolalo pozdější strukturání problémy - Slovensko (které bylo paradoxně ke komunismu vlažnější) se tak pozvedlo rychleji a výše než za celou masarykovskou republiku.

"absolutní soudy jsou doma spíše v náboženství než v poltice, tam slouží spíše k propagandě..."
No, jistý absoultní soud by neměl být doma jen v náboženství, ale ve výbavě každého člověka. Bohužel, to je stále ten problém mnohých skalních komunistů (samozřejmě nejen jich - existují i na druhé straně spektra), že nejsou schopni absolutního soudu u veličiny, kterou "normální" člověk nezpochybní - a to je nadřazenost lidského života nad ideologií. Proto asi bude mnoha lidem připadat pramálo pochopitelné (a sloužící jako doklad o nepolepšitelnosti komunistů), když uslyší o návratu k Leninovi, pro kterého lidský život neznamenal vůbec nic v porovnání se svým od mládí pěstěným spasitelským posláním; proto také mohou vládnout přinejmenším rozpaky nad kladným hodnocením míry industrializace (která, což důležité je, jinde proběhla také - ovšem bez "vedlejších efektů" lágrů a šibenic) za éry Stalinova oddaného psíka Gottwalda...(i když je ten článek na poměry KSČM odvážný - tím se nejde zaklínat donekonečna:-).

V hodnocení Února se opravdu neshodneme (i když z hlediska procedurální demokracie byl v pořádku). Podrobnější diskuse už proběhla:
http://www.sds.cz/comment.php?akce=fullview& cisloclanku=2004022401

Jen by mě zajímalo, z které literatury čerpáte své teze - a jak se autor staví k pramenům, které dokládá třeba Karel Kaplan?

spor poněkud přechází z roviny faktů do roviny soudů a míjíme se, možná i proto, že já, muž a technik, vy žena a řekl bych historička, vnímáme věci z různých úhlů.
Politické inklinace nechávám stranou - snad máme v tomto ohledu oba nezbnytný nadhled a i něco společného, když se setkáváme na stránkách SDS a ne třeba e-portálu či virtually.
Své závěry o industrializaci opírám o statistiky a ne o pana Kaplana, a proto spíš vnímám to, že mezi terorem 50. let a industrializační politikou není příčinná souvislost. Zkrátka, že větší dirigismus v řízení (v pohnutých dobách lze použít i v demokracii) a superiorita státu nad dílčími zájmy takové velké manévry usnadňují a neznamenají automaticky monstrprocesy.
To jestli Filip sklouzává k Leninovi z nedostatku svého prozření a nebo jde o úlitbu spolustraníkům, neumím posoudit - dnes o tom píše L. Jelínek v Právu ("Modernizace Leninem"). Ale souhlasil bych s jeho biblickým závěrem, možná jako neznaboh kupodivu ("Podle skutků poznáte je"). Když se bude chovat KSČM v praxi demokraticky, ať si cituje Lenina o sto šest.

Došlo k nedorozumění - ta otázka po Kaplanovi se týkala pohledu na poválečný vývoj a "Vítězný únor". Kvantitu industrializace nezpochybňuji, jen si myslím, že se - bráno v souvislostech - není čím chlubit.
Nevím, zda ono "podle skutků poznáte je" je zrovna v případě dějinné zkušenosti s komunisty ten nejzodpovědnější přístup:-). Pan julínek také dodávaá: "Za lakmusový papírek může sloužit i Filipův postoj k zločinům stalinismu..." - a tady zatím pan Filip spolehlivě selhává. Nakonec není už toto skutek: de facto se vysmívat obětem komunismu, jak to pan Filip činí nejen ve stranickém kruhu (což je i pochopitelné), ale i v Hospodářkách či Lidovkách? O věrohodnosti Filipových vizí bez historické reflexe psal včera v LN taky Petr Nováček "O Lenina tolik nejde"

"Strana má svou budoucnost. První ve schopnosti realizace – musí být vstřícná k participaci a využít našich možností. Využít probuzení společnosti k tomu, že duchovní kvas, veřejná diskuse v zemi se dostane na půdu naší strany, budeme její součástí a budeme schopni navrhnout možná řešení."
Všude se dá něco najít. V tomto článku jsem si vybral tento odstavec. Je v něm víra - Věř a víra tvá tě uzdraví! A je v něm i zdůvodnění slabších volebních zisků.".. veřejná diskuse v zemi se dostane na půdu naší strany .." Ano, když už ne dříve, tak aspoň teď! Ostatně jiná šance není.