avízovaná revoluce ve veřejných financích se sice smrskla na baťoh úprava a opatření, ale faktem je, že s dluhovou tendencí je třeba něco dělat a že demografie ve spojení s vyšší nezaměstaností ohrožuje extenzivní sociální stát. Přitom energetika brzy přinese horší výzvy než byly někdejší ropné šoky.
Média naznačují jedinou cestu - individuální odpovědnost, úspory, omezit plýtvavé přerozdělování dávek. Vůči tomu státotvorná levice říká - více citu pro sociální smír, změny sbilancovat, aby nepostilhly příliš mnoho lidí najednou. Ale alternativu pro globální konkurenci nemá. A další volby se blíží !
Metoda konzervativních škrtů a další liberalizace není koncepcí, nýbrž salámovou metodou zaváděná redukce sociálních práv - zejména resorty veřejných služeb (penze, zdraví, vzdělávání, sociální síť) je třeba koncipovat jako dlouhodobě stabilní nesnižující humanitní standardy.
Např. debata o zavádění plateb ve dzravotnictví - to je jako pro stromy nevidět les. Ze zdravotního pojištění platit hotelové služby je nesystémové. Skutečně jsou to ale klíčové peníze, které mizí ze systému ?
Takže milá levice - co konkrétně obsahuje heslo modernizace sociálního státu, kam vykročíme od Bismarcka (ten byl jen v XX. století rozšířen na bohatnoucí společnost), jak sociální péči koncipovat jako rozvojový faktor.
Místo často hluchých sporů marxistů a marxologů řešit koncepčněji tuto oblast - to je šance pro moderní levici. A zpětně to třeba obohatí i to rozvíjení odkazu klasiků.