Jandák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, já bych rád poprosil, abychom zařadili - a v tom bych rád podpořil pana kolegu - bod "Seznámení s textem písně, kterou nazpívala paní ministryně Parkanová prezidentu Bushovi". Proč? Tak jsme se přece jenom dočkali. Věděl jsem, že se v souvislosti s návštěvou George Bushe budou dít věci, ale jedna z nich předčila moje očekávání. Nejoblíbenější český politik Vlasta Parkanová, ve které se snoubí ušlechtilost a intelektuální výjimečnost ODA, křesťanský cit KDU-ČSL a talent barové zpěvačky, nám na podporu našeho radaru zazpívala píseň, a to ne ledajakou, parafrázi na starou socialistickou pecku Dobrý den, majore Gagarine. Spolupracovníky si nevzala jen tak ledajaké - starého numisnomatika (?) Jana Vyčítala a Karla Vágnera, který celým svým životním dílem přesvědčil, že je ochoten k čemukoliv pro kohokoliv. Vznikl tak paskvil hodný české tradice příkladu hrdinských činů rakouských vojínů, citovaných ve Švejkovi, devótní protektorátní žurnalistiky, budovatelských písní a agitek padesátých let, či apoteózy kapitána Minaříka a kultovního songu Bič boží z Majora Zemana. (Smích a potlesk.) Co tím chtěla, dámy a pánové, tvůrčí trojice snad kromě zviditelnění, které se v tomto případě rovná ostudě, dokázat, nikdo netuší. Soudný člověk snad nemůže předpokládat, že si tu slátaninu Bush poslechne, nebo dokonce zanotuje. (Smích v sále.) Kdyby takovouhle věc vytvořil někdo z levé strany politického spektra, předháněli by se naši novináři v urážkách a zesměšňování. Jan Rejžek nebo Jiří Černý by poslech zřejmě nepřežili. (Smích v sále.) Ušlechtilý úmysl našich pravicových občanů však jistě nikdo shazovat nebude. Jen celý národ z toho všeho bude mít srandu. Děkuji vám, dámy a pánové. (Bouřlivý potlesk.)

Jandák: Pan premiér mi tady pošeptal, že mi ji pak zazpívá. Ale dámy a pánové, víte, nezesměšňujte tu věc. Vzpomeňme si, kolikrát v historii píseň udělala pěknou paseku v Evropě. Např. Ktož sú boží bojovníci.

15:15 Návrh na zařazení bodu "Seznámení s textem písně ministryně Parkanové věnované prezidentu Bushovi" napotřetí schválen - z přítomných 193 poslankyň a poslanců pro návrh 97, proti 58. (všichni přítomní poslanci ČSSD a KSČM byli pro).

Zdá se, že se paní ministryně války Parkanová konečně proslavila: Úryvek ze článku "Notebook: News Conference Minus Queries" uveřejněném na serveru "The New York Times": Not all Czechs are unhappy over Bush's planned missile defense system. Vlasta Parkanova, the country's defense minister, likes the idea so much it makes her burst out in song. Parkanova, a former jazz singer, wrote a tune in praise of the radar base the U.S. wants to build southwest of Prague, and she planned to present the CD as a gift to Bush during his visit Tuesday. She told Czech media she wanted to do something to counter ''the tense and negative campaign'' against the missile shield. Parkanova teamed up with lyricist Jan Vycital on the song. It borrows the melody of a famous Czech hit, ''Good afternoon, Mr. Gagarin,'' and was composed in honor of former Soviet cosmonaut Yuri Gagarin, who made history in April 1961 as the first man in space. http://www.nytimes.com/aponline/world/AP-Bush-No-Q uestions.html?_r=4&oref=slogin&oref=slogin &oref=slogin&oref=slogin

Myslím, že reakce na strašidelnost tandemu Parkanová/Vyčítal trochu zmírňují obavy o opakování dějin - vždyť třeba Čermák včera nebo Rejžek dnes dali v Lidovkách Parkanové "za uši" možná víc než ÚV KSČM:-)
Ještě pro doplnění něco o Hniličkovi z dnešních Lidovek:
"Skladba Dobrý den majore Gagarine patří k nejznámějším dílům legendárního brněnského trumpetisty Jaromíra Hniličky. Přesto právě jí se zřekl.
Původní verze vznikla v Ostravě jako melodie pro jedno použití v televizi. „Chopili se jí ale tehdejší tajemníci a k mé nevůli z ní neustálým opakováním učinili politický hit,“ říká nyní Hnilička. Paradoxně právě jemu režim nedovolil studovat, zabil mu otce a zlikvidoval rodinu. Po srpnu 1968 proto oficiálně zrušil své autorství této písně a melodie je volně k dispozici. On už z ní „nic nemá“.

Je vidět, že se Hnilička do kapitalismu skutečně nehodí. Nějaké blbé skurpule tam nepatří. Správný podnikavý jedinec zhodnotí i srp a kladivo, když na to přijde.

Hodně bohatí si občas mohli dovolit přepych tohoto druhu - třeba Ford v první polovině I. světové se vůbec neúčastnil na vojenských zakázkách a finančně silně podporoval mírová hnutí proti válce všude po zeměkouli - viz Upton Sinclair Automobilový král se to snad jmenuje - aspoň myslím ...

Když jsem to, Lucie, poprvé slyšel, byl to pro mne šok. A nemělo to co dočinění ani s nějakým antiamerikanismem, ani s "levicovostí", ani s odmítáním radaru. Protože mimochodem všechny tyhle tři aspekty ono umělecké duo ve skutečnosti nevědomky jenom podpořilo!!

Díky za doplnění informací o historii skladby. To jsem fakt nevěděl. Bude to mimochodem těžká rána pro Čulíka na Britských listech - v jeho pojetí totiž píseň vznikla v dílně
"propagandistických tvůrců" v rámci "bolševického slouhovství".

Hniličku jsem si přečetl - plně jeho osobní stanovisko k oběma verzím chápu.

Buďme rádi, že takový Jasánek v sukních jako je pí Vlasta v naší vládě je ... ušetřil mírovým aktivistům několik manifestací.
S takovou písní lidí daleko rychleji pochopí zhovadilost agitek ve stylu s USA na věčné časy a nikdy jinak.
Tragikomické dejá vú. Akorát ten Brom a Jura Gagarin z úsvitu komsického věku lidstva si to nezasloužili.

Jasánek sice jádro pudla, pravda, trochu obnažil, takže ho není třeba tak zdlouhavě oloupávat. Na druhou stranu pudl se teď možná obleče do přiléhavějšího oblečku a udělá z nouze ctnost. A Jasánek si s gustem zazpívá i pro 100 možná zbytečně lačných diváků.

rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

Nadpis článku je zavádějící. Obě skladby jsem si poslechl a mám pocit, že se tu jedná o swing, nikoli jazz :-)

Mea culpa, mea maxima culpa :)

Budiž mi omluvou, že jsem propadl zavádějící západní propagandě, podle níž: "Ms Vlasta Parkanová, the Czech minister of defense, is a former jazz singer."

Swing je jedním z jazzových stylů, následoval v 30 letech po období klasického dixielandu a jeho klasickým představitelem byl Glenn Müller (u nás Karel Vlach), i když někteří tomuto stylu vytýkají, že sklouzával spíše k taneční hudbě, šlo tedy opravdu o JAZZ.