"Státní vlastnictví výrobních prostředků, nutný předpoklad socialistického rozvoje, otevřel možnost rychlého růstu výrobních sil. Avšak aparát dělnického státu podlehl zároveň úplné degeneraci: přeměnil se z nástroje dělnické třídy do nástroje byrokratického násilí proti dělnické třídě a stále více jako zbraň pro sabotování hospodářství země. Byrokratizace zaostalého a izolovaného dělnického státu a přeměna byrokracie v privilegovanou kastu představovala nejpřesvědčivější vyvrácení — nejen teoretické, ale i praktické — teorie budování socialismu v jedné zemi."
Hezký odstavec! Jak se dá jen několika málo větami vyjádřit zároveň výhoda státního vlastnictví, nevýhoda neomezeného byrokrat. řízení, kdy se jeví jako lék umožnění konkurence. Mně se ta děsná byrokratizace nejeví jako vyvrácení budování soc. v jedné zemi, ale jako potvrzení nutnosti zachovat svobodu volby vlastnictví a důsledně podporovat iniciativu a podnikavost jakožto síly, které lidskou společnost posouvají vpřed. Mně přijde, že by sám svatý pan Marx, kdyby viděl tu spoušť, co tu natropili ti "komunističtí" byrokrati, ti, co se svýma průkazkama tak rychle sekli a šli podnikat, netrval tak křečovitě na společenském vlastnictví, ale trval by na tom, aby se mohli prosadit lidé snaživí, pracovití, poctiví proti těm co dodnes sedí ve vedení sem tam některé "levicové" strany a nepustí dopředu "konstruktéry" lepší budoucnosti.
Kom. byrokrat stejně jako bezohledný kapitál dokážou tu chudinku planetu zničit. Co je pro ně trvale udržitelný život proti jejich ješitnosti.

Přesně tak, proto chceme kultivovat a rozvíjet nezávislý sektor mezi vládním (jemuž hrozí vždy byrokratizace, neefektivita a politické dosazování manažerů) a komerčním - ziskovým, který je zdrojem vykořisťování a morální patologie - viz HaNo 25.07.07. Může:
1. Zaměstnat každého, kdo chce pracovat a je schopen pracovat.
2. Zlikvidovat chudobu.
3. Formulovat a vyřešit problémy v zemědělství.
4. Poskytnout každému dobrou lékařskou péči.
5. Zastavit kriminalitu mládeže.
6. Obnovit naše malá i velká města a přeměnit anonymní špinavé čtvrti na lidská společenství.
7. Vyplácet všem rozumné penze.
8. Nahradit stovky vládních nařízení mnohem účinnějšími kodexy chování, které by přísně prosazovala každá profese a bdělý tisk.
9. Zvládnout veškeré výzkumné úsilí národa.
10. Rozšířit vlastnění kapitálu.
11. Zastavit znečišťování vzduchu a vody.
12. Dát každému vzdělání, jaké potřebuje, jaké chce a z jakého může mít prospěch.
13. Poskytnout každému, kdo si to přeje, možnosti kulturního vyžití a vzdělání.

Zajímavý článek a diskuse k perspektivám modelů socialismu a komunismu také ZDE:

http://www.eportal.cz/ShowArticle.aspx?Art Id=1339

"(...) Čelit otevřeně realitě; nehledat cestu nejmenšího odporu; nazývat věci jejich pravými jmény; říkat masám pravdu, bez ohledu na to, jak je trpká; nebát se překážek; být přesný v maličkostech i ve velkých věcech; opírat svůj program o logiku třídního boje;"

Komentář ze dne: 26.07.2007 10:29:35 Reagovat
Autor: neregistrovaný - Milan (@)
Titulek: Re: Prioritou je prosperita planety, ne Marx.
Přesně tak, proto chceme kultivovat a rozvíjet nezávislý sektor mezi vládním (jemuž hrozí vždy byrokratizace, neefektivita a politické dosazování manažerů) a komerčním - ziskovým, který je zdrojem vykořisťování a morální patologie - viz HaNo 25.07.07. Může:
1. Zaměstnat každého, kdo chce pracovat a je schopen pracovat.
2. Zlikvidovat chudobu.
3. Formulovat a vyřešit problémy v zemědělství.
4. Poskytnout každému dobrou lékařskou péči.
5. Zastavit kriminalitu mládeže.
6. Obnovit naše malá i velká města a přeměnit anonymní špinavé čtvrti na lidská společenství.
7. Vyplácet všem rozumné penze.
8. Nahradit stovky vládních nařízení mnohem účinnějšími kodexy chování, které by přísně prosazovala každá profese a bdělý tisk.
9. Zvládnout veškeré výzkumné úsilí národa.
10. Rozšířit vlastnění kapitálu.
11. Zastavit znečišťování vzduchu a vody.
12. Dát každému vzdělání, jaké potřebuje, jaké chce a z jakého může mít prospěch.
13. Poskytnout každému, kdo si to přeje, možnosti kulturního vyžití a vzdělání.
Tak tohle všechno jste mohli dělat po dobu osmi let socialistické vlády. Když to takhle napíšete po volbách, kdy vás lidi nezvolili, působí to trapně.

IKu, nespletl sis strany - KSČM byla osm let ve vládě?

Diskuse k Modelu socialismu je středně až dlouhodobou záležitostí. Zdá se, že ani nadcházející sjezd KSČM ji neuzavře - je to logické, společenské vědy, zejména ekonomie se bouřlivě rozvíjí a technologický pokrok dává lidstvu klasiky netušené možnosti. Pokusil jsem se to naznačit v pasáži o přímé a polopřímé demokracii. Určitě ale mají návštěvníci stránek Strany demokratického socialismu stovky dalších příkladů a nápadů jako tento demokratický koncept rozvinout, rozšířit a prohloubit. Co jej třeba aplikovat na archaické, drahé a neefektivní sjezdy stran? A co třeba přejmenovat jednou KSČM na Stranu demokratického komunismu- Levice? Ale to vše je věcí diskuse nejen ve straně. Důležitá je především veřejnost.
No a volební program a konkrétní politická taktika, kdy asi nebylo ze strany KSČM zcela efektivní uzavírat neformální koalici s ČSSD těsně před volbami po osmi letech jejího dost skandálního vládnutí s různými pravicovými subjekty, to je věc další. Rozhodně ale KSČM neměla prostor realizovat ani částečně po osm let svůj program, v tom má pravdu předkomentátor.
Co se týká navržených programových bodů, vycházíme ze studie o potenciálu nezávislého sektoru, kterou hodnotí ekonomové formátu nositelů Nobelovy ceny, jako nejslibnější rozvinutí politických myšlenek v posledních letech. Od fašizujících příznivců pravice na eportal.cz, kde se na toto téma také pokoušíme zahájit věcnou debatu, dostáváme za tyto body co proto - demagogie, gulagy atd. létají kyberprostorem jen se monitory červenají. Tak tady to snad bude lepší...

Úmyslně se teď postavím do role kritika a vyhraním se proti bodům, kde nesouhlasím nebo souhlasím jen částečně.
1) Model socialismu nesmí být střednědobou záležitostí, pokud nechce být radikální levice jen druhou reformně socialistickou stranou. Bez jasné deklarované vize nese FAKTICKY POLITICKY i KSČM odpovědnost za vládní kroky ČSSD. Deklarovaná spolupráce s ČSSD už na tom nic nezměnila.
2) Otázka přejmenování KSČM se řešila před 15 lety. Připomínám, že přes tehdejší argumentaci k zachování názvu se pojem "komunismus" nedostal do programových dokumentů a naopak z nich zmizel "demokratický socialismus" jako ideový bastard. Přiznám se, že přijetí názvu "Strana demokratického komunismu" bych považoval za signál úplného rozchodu Strany s marxismem-leninismem.
3) Přímá demokracie - jejímž jsem příznivcem - nutně vede k otázkám "duše" člověka (viz nedávné diskuse) a hlavně k otázkám vlastnictví mediálních prostředků. Absolutně nejde jen o to, že jsou k dispozici technické (materiální) podmínky. Tím se vracíme k vizi a k programu.
4) Studium změn ve výrobním způsobu kapitalismu považuji za klíčové - Tejklovy poznámky proto vnímám jako inspirující. Problém mám trochu s hellerovsko-hábovskou koncepcí ekonomické samosprávy. Pokud by totiž byla inovativně perspektivní, museli bychom její nárůst nebo neustálé narážení na bariéry současné formace vidět už dnes, což je však v rozporu s realitou
PS: kde se najde studie o potenciálu nezávislého sektoru?

Opatřit si studiie o potenciálu neziskového sektoru, na kterou upozornil jeden světově uznávaný ekonom, bylo malé dobrodužství. Neměli ji ani v Univerzitní knihovně, ale zjistili že jediný výtisk je kdesi na Slovensku a objednali ji. Okopíroval jsem ji, nascenoval a pracujeme na jejím překladu - název má Reclaiming American Dream (dalo by se přeložit asi jako Znovuvytyčení amerického snu, ale třeba vás napadne něco lepšího) a autorem je celkem neznámý Richard Cornuelle.
Příznivce pravice, rekrutující se zejména z řad defekantů a poturčenců přivádí pouhý výčet bodů, kterých je schopen dosáhnout při vědomé kultivaci, k bezvědomí a nenávistnému spílání, když se proberou z šoku :-)

Diskusi k Modelu vnímám jako nepřetržitou. To je správné. Technický pokrok není rozhodující pro myšlenkové nasměrování. To přejmenovávání beru jako humor, samozřejmě ty jména nejsou prvořadá i když můžou něco málo ovlivnit.
Důležitá je veřejnost. No jasně, proto by strany jako např. ksčm měli jít více ven ze své ulity, více do deště.
Nečekat 18 let až budou klesat volební výsledky. Diskusi o minulosti a historické hodnocení minulosti dělat o hodně více otevřeně, vlastně veřejně. Snad tím vezmete vítr z plachet pravici a monitory se budou méně červenat a bude méně fašizujících útoků. Ale nejde jen o pravici. Spousta, řekněme nepravičáků také vnímá děje na tzv. levici, protože nejde jen o ksčm. Také bych považoval za potřebné, aby se někdo pustil do čssd, hezky nahlas, za to, že svoji osmiletou vládu tak promrhali a nikdo je neokřikl.
Také není dobré v novinách jen plakat, že pravice to a pravice ono, lepší by asi bylo více korektnosti a hlavně tzv. levici nic neprominout. Všichni, i levicoví lidé po vlastech vědí, že bylo svinstvo, jaké to bylo svinstvo a rádi by viděli, že zaručeně to svinstvo už nebude. Co budou páni z ksčm řešit na svém sjezdu nevím, je to stále pod pokličkou - i když zbytečně. Zamést před vlastním prahem by mělo být zaprvé.

"Co se týká navržených programových bodů, vycházíme ze studie o potenciálu nezávislého sektoru, kterou hodnotí ekonomové formátu nositelů Nobelovy ceny, jako nejslibnější rozvinutí politických myšlenek v posledních letech."

Asi to máte dobré u nositelů Nobelových cen, to je vítané, ale lidi by rádi viděli, že se s nimi chce bavit někdo, kdo nemá sám máslo na hlavě. Něco jiného je hrůza z neustále se valících složenek, k jejichž nárůstu se přičinila i vláda čssd a něco jiného je zabezpečená budoucnost v podobě slušné výplaty stranického "činitele".

Jen dvě poznámky
1) Vy máte, -ik-u, strach z toho, co je "pod pokličkou", jiní zase z toho, že pod ní nic není. Dva základní materiály ke sjezdu jsou ovšem známy už dnes.
2) Vyrovnat se s minulostí tak, aby to bylo pro společnost skutečně přijatelné, to ve skutečnosti znamená rozloučit se s některými články své víry. A to není jednoduchá věc, jsem-li především věřící.

Máslo na hlavě zatím většina funkcionářů KSČM nemá. Ale co nen, může být. Mezi čistýma a špinavýma rukama je jen malá chvilka nekontrolované moci. Proto odborníků na byrokratizaci velkých organizací a oligarchizaci politických stran (např. Chomsky, Valach, Keller) je nutné upravit stanovy politických stran, včetně KSČM, tak, aby důsledně uplatňovaly principy přímé demokracie. To souvisí i s obrazem a programem strany, který nemůže být dlouhodobě věrohodný, bude-li v rozporu se strukturou. Principy lze vyjádřit jako právo na iniciativu, referendum, odvolatelnost vedoucích funkcionářů strany z rozhodnutí jejich členů, a to kdykoliv. Zastupitelé všech stupňů pak samozřejmě musí být vybíráni stejným principem a měla by být ve stanovách zakotvena povinnost podávat před nástupem do funkce majetkové přiznání v rozsahu jako u starostů obcí. Jejich odměňování musí být v souladu s komunistickými, nikoliv buržoazními principy.

Jistý pokus o výběr kandidátů "od zdola" byl právě v KSČM, a dopadl dost neslavně, základní organizace začaly vybírat "podle zásluh" a ne podle schopností a možnosti oslovit voliče s výsledkem dost tristním, řešením by byla spíš odvolatelnost poslance a zastupitele, tj. možností nejen voličů, ale i pol. strany na jeho odvolání. Vyřešili by se tím i tzv. političní turisté. To ale není záležitost jednotlivé strany, ale celého systému.

Přesně tak a proto volte KSČM, práci a bezpečí všem!

V současné situaci je rozhodující spolupráce s odbory při odvrácení hrozby zavedení tzv. reformy veřejných financí diskriminující chudší domácnosti a výrazně vylepšující již tak dobrou situaco domácností bohatších a zejména superbohatých. Kdo v tomto státě vládne ukázala epizoda s odtajněním zákona o příjmech top manažerů, kdy během JEDINÉHO dne byl tento - z jejich pohledu nevhodný zákon eliminován, včetně podpisu jejich prezidenta mé České republiky.
Dále musíme být připraveni na volby, včetně těch předčasných tak, aby levicový program a integrita jeho nositelů byla motivující k účasti na tzv. svátku demokracie i pro ty, kteří již nad parlamentním politikařením zlomili hůl. To znamená trpělivě vysvětlovat, že nám jde o skutečnou změnu, včetně ústavních změ, které dají více moci do rukou lidu - voličů, jak je to koneckonců deklarováno již v té ústavě současné. Bohužel pouze deklarováno...
Neví, zda se SDS podaří dostat konečně do sněmovny, ale v mezičase by mohla místo pouhého komentování dění se zvláštním zřetelem na dění v KSČM, vyvíjet úsilí na integraci různých menších levicivých subjektů se silným vztahem k přímé a polopřímé demokracii. Pak bude přínosem jak pro KSČM a ČSSD, ale především pro nebohého levicově cítícího a uvažujícícho OBČANA. 2. Sjezd SEL je k tomu skvělou příležitostí! Kolik hostů z jiných českých a slovenských levicových subjektů SDS pozve? Jak bude zabezpečen přímý přenos, alespoň na netu?
To jsou otázky, keré aktuálně zajímají každého poctivého levičáka.

Navrhoval jsem 2 varianty-ustavit novou stranu nebo využít stávajícího potenciálu SDS.Bohužel největším problémem je minimální snaha lidí se osobně angažovat.Komentování článků na webu by nemělo být cílem ale protředkem k dosažení důležitého cíle-vstupu třetího levicového subjektu do Sněmovny.Čas běží jako voda,do voleb už jsou (možná) jen tři roky.11.6.2007 se konal 9.sjezd SDS a kromě velmi všeobecné informace jsme se nedozvěděli vůbec nic.Čtenost stránek SDS je velmi vysoká,takže bych mimo zajímavé články a reakce na ně čekal nějakou invenci případným zájemcům o spolupráci.Protože pokud nedojde k nějaké změně,příští volby dopadnou stejně jako minulé a to je předpoklad pro vznik Velké koalice,čímž se situace zakonzervuje na dlouhou dobu.Pokud by se někdo našel,kdo by s tím chtěl něco udělat,rád mu pomohu.

Souhlasím, že třetí či spíše druhý autentický levicový subjekt ve sněmovně je požadavkem mnoha levicově a vůbec sociálně orientovaných spoluobčanů. Integrující role by se měla chopit asi opravdu SDS, která k tomu má určitou infrastrukturu a mohla by pozvat vedení všech potenciálních spojenců pozvat na nějaké společné jednání a na Sjezd SEL.
Teoretizovat nad Modelem samozřejmě lze takřka donekonečna, ale jak říkal George Patton, je lepší mít třeba i nedokonalý plán včas, než dokonalý pozdě. Tak uvidíme, s čím SDS přijde. Míček je na jejich straně.

Ve věci "míčku" na straně SDS je třeba zvážit několik okolností, které jsou podstatné a které tu i zmiňujete.

0) SDS nedisponuje silnou armádou jako generál Patton, aby mohla jít do plošného boje s nevyjasněným cílem, není schopna "vázat prostředky nepřítele" a těžit z jeho taktických chyb. Nedokáže ovlivnit pohyb politické fronty. Charakter jejích operací proto nemůže být jiný než partyzánský. Tím považuji citrónek s Pattonem a "míčken na straně SDS" za vymačkaný.

1) Dále je tu otázka taktického cíle, jak ho (SDS) vnímáme. Pro mne je to dnes dostat do Parlamentu co nejvíce autentické radikálně levicové politiky se záměrem dominance levice a následné radikalizace levicových témat jako celku.

2) Analýzou stavu - a také v diskusi na našich stránkách - jsme dospěli k závěru, že vstup třetího levicového subjektu (jakkoliv je dnes objektivně málo pravděpodobný) může za určitých okolností vést v důsledku charakteru stávajícího volebního zákona paradoxně k mandátovému oslabení širší levice.

3) Relativně vysoká čtenost stránek SDS může napomoci posilování orientace a a identity levice, může přispívat k potlačování neoliberální kulturní hegemonie. Z intenzity diskuse je však jasné (v rozporu s tím, co říká Zdeněk i Milan), že požadavek na další levicový subjekt NENÍ tak zřetelně artikulován, že taková poptávka na politickém stole neleží. Svědčí o tom ostatně i průzkumy VM.

4) Na listopadový sjezd SEL v Praze budou samozřejmě pozváni zástupci všech levicových uskupení. Je ale otázka, zda SEL je platforma, na níž se mohou tyto neparlamentní levicové proudy sejít. To je skutečně otázka dalších jednání, k nimž má dnes vedení SDS obnovený mandát od svého sjezdu.

5) Snaha o dialog mezi levicovými proudy provází existenci SDS již téměř 10 let, ať už ve formě seminářů, dvoustranných jednání nebo třeba založením a aktivitami Společnosti pro evropský dialog. Ukazuje se však, že význam takové činnosti je jen omezený.

Konečně za 6) - Mi

Konečně za 6) - Milan jako šéf internetového Rádia Haló Futura nepochybně ví, jaké jsou možnosti, ale i meze internetových médií (a podobně neparlamentních stran), čím vlastně je jejich svoboda umožněna. Jistě si to uvědomuje ve chvíli, když si sedne do židle redaktora Haló novin. Možná by si s tím "míčkem" mohl v takovou chvíli začít pohazovat.

Po více jak 4 letech snahy vyburcovat SDS k vyšší aktivitě s cílem dostat ji do parlamentu musím konstatovat,že to byla sázka na špatného koně.Bohužel v situaci,kdy žádný jiný kůň nebyl k dispozici.Protože dedukovat,že požadavek na další levicový subjekt není zřetelně artikulován,že na stole neleží,z toho,že o tom svědčí průzkumy VM (předpokládám,že to znamená veřejného mínění) je vyloženě iracionální.Protože v současné době pravicových mediálních masáží jsou průzkumy VM asi tak objektivní,jako blahé paměti pořady Oty Černého,v době Občanského fóra,kdy si pozval do Debaty jednoho opozičníka,čtyři koaličníky a ještě s nimi držel basu.Takže nezbývá než konstatovat,že zájmy levice a lidí sociálně slabých bude zastupovat v budoucnu ČSSD,která je ochotna jít do koalice v podstatě s každým a nereformovaná KSČM.To,že je nereformovaná mi vadí podstatně míň,než kdyby se reformovala podle různých rádoby poradců.Protože,pak by byla sice reformovaná,ale naprosto bezvýznamná.(Takové béčko ČSSD).To věřím,že by se pravici
líbilo.Rád bych se mýlil,ale pokud se bude levice v budoucnu formovat na základě sociálních otřesů,nebude to dobré ani pro společnost a už vůbec ne pro levici.Protože,jak ukázal v minulosti poslanec ODS Marek Benda,který chtěl na demonstrující poslat armádu a jeho otec chtěl za kamaráda Pinocheta,mocenský aparát si už s levicí poradí. Myslím,že posílení levice formou parlamentní strany,skýta jedinou šanci do budoucna.Proto znovu opakuji,kdo by s tím chtěl něco dělat,neváhejte.Škoda každého dne,každé hodiny.

1) Překvapil jste mne teď pohledem na svou vlastní snahu - měl jsem pocit, že jste se snažil aktivizovat ty, kteří jsou MIMO SDS. Myslím, že tento Váš neúspěch dává spíše za pravdu mně, byť se Vám jeví mé argumenty sebeiracionálněji.

2) Pokud jde o průzkumy VM, ke stejnému závěru dochází i skupina Klubu levicových sociologů.

3) Levice se možná nemusí formovat na základě sociálních otřesů, ale patrně především na základě osobních prožitků, které jsou nesdělitelné. Stačí vzít si malé dítě, kterému můžete 20x říkat, že něco pálí, ale daleko lépe funguje, když se opravdu spálí.

4) Mrzí mne vždy, když kolem sebe vidím vládnout pesimismus, mnohdy lehce pochopitelný. My (myslím Levý blok a Stranu demokratické levice) už jsme se ale jednou pokusili neúspěšně vývoj zvrátit. Poučení z tohoto pokusu a vědomí dlouhého pozičního boje o každé téma a o každý hlas nebo alepoň skrytý souhlas nás vede k současnému postupu.

Hezký den.

Protože jsem se z představitelů SDS asi nejvíce podílel na Vašich rozhovorech se SDS, pociťuji jistou morální povinnost reagovat.
Vezmu to popořadě, od "snahy vyburcovat SDS k vyšší aktivitě s cílem dostat ji do parlamentu".
Takže - pokud jde o snahu vyburcovat k větší aktivitě, s tím souhlasím a sebekriticky přiznávám, že se to ne vždy daří, mj. proto, že nejsme žádní političtí profesionálové ani svou výchovou, a bohužel ani svými možnostmi. "Politiku" děláme takříkajíc "po fajruntě", a máme stále intenzivnější pocit, že časového a jiného prostoru pro tuto činnost ubývá.
Pokud jde o cíl dostat SDS do parlamentu, tady jsme si asi nikdy úplně nerozuměli, a to hned z několika důvodů. Za prvé nepovažujeme v současnosti (5% klauzule, utváření veřejného mínění TV atd.) za reálné, aby SDS do parlamentu pronikla. Po pravdě řečeno, už získání nějakých 1,5-2% by bylo obrovským úspěchem - stačí snad připomenout, že strana LB v době, kdy byli její představitelé velmi často na obrazovce, měli nekolikrát týdně článek v Právu atd., získala 1,6% (parlamentní volby 1996). Ani přitom nemluvím o finančních možnostech SDS.

Z toho vyplývá, že by hlasy pro SDS byly fakticky hlasy ztracenými pro levici. Jistě, je možné, že bychom byli úspěšní a že by se nám povedlo zaktivizovat značný počet lidí, kteří normálně nenacházejí stranu, kterou by chtěli podpořit, a prot nevolí. I kdyby ale takových lidí byly mezi našimi voliči 2/3, zbývá pořád nějakých 0,5-0,6% hlasů, o které bychom připravili ostatní levicové strany (ty úspěšnější, tj. parlamentní - nijak tím neimplikuji, že bychom je vždy museli milovat). I tady je dobré připomenout precedens - symbolická účast SDS v minulých volbách (ač ji doprovázela naše "agitace" v tom smyslu, že není až tak důležité volit SDS, ale je třeba volit levici jako takovou) i při velmi špatném volebním výsledku navázala tolik hlasů, že by - pokud by je dokázala získat KSČM - stačily přidat této straně jeden mandát.

A za třetí - a to považuji za nejdůležitější - i kdyby nakrásně SDS těsně těch kýžených 5% překročila, fragmentace levice by při současné volební aritmetice znamenala, že se efektivně zvýší počet hlasů, potřebných pro jeden levicový mandát (potřebné výpočty tu někde na stránkách SDS už jsou). Fakticky by to tedy levici oslabilo, obdobně jako existence malých, bezmála pětiprocentních "pravicových" stran KDU a Zelených fakticky oslabila pravici, která tím v souhrnu "prohospodařila" výhodu větyšího počtu hlasů a získala jen stejný počet mandátů jako levice.
No, a nakonec je tu ještě jeden důvod. Současná SDS asi skutečně nemá lidi, kteří by se toužili stát profesionálními politiky. Jsme natolik političtí (zoon politikon), že nás nenechává klidnými dění kolem nás a "pleteme se do politiky" - ale většinou jsme natolik vázáni ve svých občanských profesích, že bychom je váhali opustit a dát se na dráhu profesionála v politice - se vší tou nezbytnou špínou, kompromisy atd. Je to snad chyba, ale prostě už asi až do smrti zůstaneme amatéry, jak v tom dobrém smyslu (od amare, mít něco rád), tak v tom špatném (neprofesionální).

"Komentář ze dne: 31.07.2007 Autor: Zdeněk celealt@centrum.cz)
Titulek: Všem a hlavně přestavitelům SDS
Po více jak 4 letech snahy vyburcovat SDS k vyšší aktivitě s cílem dostat ji do parlamentu musím konstatovat,že to byla sázka na špatného koně.Takže nezbývá než konstatovat,že zájmy levice bude zastupovat v budoucnu ČSSD a nereformovaná KSČM."
A to je hrozná představa. Čssd včele s vedením, které by asi nejraději všechno snědlo samo, ksčm s Pražským vedením, které se zřejmě asi reformovat nechce a sds, která nereaguje, a to je celá tzv. levice. Ono opravdu se na to dosti špatně dívá. No nic, ještě musíme se v té louži více vymáchat.
Na stránce HzPD(hnutí za přímou demokracii) se např mladí "komunisté" dostávají do sporu s Brněnskou větví. Představím-li si, že by všechny síly, které si sami říkají levicové, podpořili Hnutí za přímou demokracii, tak by to byl mnoho statisíců čítající houf, ale zdá se, že jdou každý za svou chrobáčí kuličkou.

ČSSD, KSČM a SDS není celá levice, skupinek a proudů je celá řada, včetně Humanistické strany nebo HzPD. To, co brání sjednocování není ani tak "chrobáčí kulička" jako snaha o hegemonii na levici, nejen ze strany KSČM, jak by z konfliktu komunistů a HzPD snad mohlo vyplynout.

To, co je dnes potřeba, není předstírání nějaké falešné jednoty, ale hledání průniku a apriorní nevylučování nikoho, jak se často děje. Proto jsem - trochu ve sporu s Vámi - pro rozvíjení diskuse s KSČM a SOUČASNĚ pro stálé, ale jemné oživování bolístek z minulosti - třeba ve sporu s Milanem Rokytkou.

Milane a v čem je stručně věcná podstata toho sporu se mnou, nějak mi to uniklo? Nestačím číst všechno i když se snažím...

Obávám se, že jsem se dostal do podobné situace. Měl jsem pocit, že někde v diskusi zazněl názor, že by se SDS neměla tolik věnovat situaci v KSČM, ale nemohu to teď najít. Mea culpa.

Nezdá se mi možné (ve stávající situaci) aby došlo k nějakému produktivnímu sjednocování na levici (produktivnímu v tom smyslu, že by nějak fakticky zvýšilo potenciál levice např. v parlamentních volbách). Co by ale mohlo pomoci, by byl vznik jakéhosi "nového levého bloku", seskupení spolupracujících (a diskutujících) skupin (nejen stran, ale i menších např. kroužků nebo neformálních skupin). Nejen, že by to levici myšlenkově obohacovalo (protože by ji to nutilo k intenzivnější veřejné diskusi nad politikou), ale potenciálně by to umožnilo "najít se" i těm levicově smýšlejícím lidem, kteří se dnes nemohou ztotožnit ani s jednou z parlamentních levicových stran.
V tom bych viděl potenciál růstu pro levici, a vidím zde i možnou úlohu pro SDS (ostatně se naše snahy títmo směrem už delší dobu nesou).
Pochybuji, že je možné, aby takové seskupení vzniklo za účasti obou levicových subjektů v parlamentu. Ostatně, ani jeden z nich se mi v současnosti nejeví příliš "názorově otevřený" a přístupný vážnější diskusi - a to je nepochybně nutná podmínka pro takový vývoj. Žádná "zjevená pravda" ani autoritářský "děržimordismus" volnou diskusi nenahradí.

Autentických levicových subjektů není nikdy dost, jen ať je nabídka pro nás voliče co nejpestřejší! Uvítám proto velmi rád besedu na Rádiu Haló Futura s vedením SDS a dalšími potenciálními partnery na toto téma.

Příjemný poslech

Milan Rokytka

Samozřejmě,že bych se snažil aktivovat ty,kteří stojí mimi SDS.Jinak by to nemělo smysl.Ale od SDS jsem očekával alespoň minimální organizační pomoc (představa,že vstup do parlamentu zajišťuje 1 člověk je naprosto šílená),ale hlavně jsem potřeboval souhlas SDS,že mohu vystupovat jejím jménem a z toho vyplývající naději,že když někoho získám,tak to bude efektivně využito.

1)Přiznám se,že nejsem expert na výpočet obsazení parlamentu a chtěl bych požádat někoho,kdo to umí,aby spočítal modelový příklad situace,kdy by při volbách zůstaly zisky stávajících stran stejné jako v roce 2006 a SDS by získala 5%.O těch 5% ,by se zvýšila účast ve volbách.Je mi jasné,že ovlivňujících faktorů by bylo více,ale jako rámcová informace by to stačilo.
Já považuji za jednu z mnohých chyb ČSSD,že přistoupila na tento systém,protože je špatný bez ohledu na to komu přinese prospěch.
2)Já jsem nikdy netvrdil,že se SDS do parlamentu dostane.Jen jsem říkal,že při 30% neúčasti ve volbách je v této skupině nevoličů potenciál zisku 5% pro levicovou stranu bez ohledu na to,co říkají průzkumy VM a Klub levicových sociologů.Zisk této skupiny je běh na dlouhou trať,minimálně na 4 roky mezi volbami.Je možné,že by se po roce zjistilo,že to nemá šanci a skončilo by se to.Bohužel se o to nikdo ani nepokusil.A jak jsem již dříve několikrát zmínil,představa,že někdou vystoupí v médiích,moudře promluví a vše je zajištěno,je zcestná,jak se už mnozí,kteří tuto možnost měli sami přesvědčili.Pro tuto cílovou skupinu je nutný osobní kontakt.Je mi jasné,že by to nebylo vůbec snadné,ale zda je to reálné by ukázala až praxe.Rozhodnutí,zda vstoupit do voleb by se dělalo za předpokladu,že by byla šance v těchto volbách uspět a tím neoslabit stávající levicové strany.

Komentář ze dne: 01.08.2007 10:14:20 Reagovat
Autor: [milan] - Milan Neubert (neubert@sds.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Konec levice v Čechách..
Obávám se, že jsem se dostal do podobné situace. Měl jsem pocit, že někde v diskusi zazněl názor, že by se SDS neměla tolik věnovat situaci v KSČM, ale nemohu to teď najít. Mea culpa.
To nevadí! On třeba někdo řekne ještě lepší a tamten už nebude potřeba. Vždy se najde poradce. Třeba poradí, že Sds se má postavit na vlastní nohy, že má už potřebných názorů z rúzných diskusí na své stránce. Že ksčm spíše potřebuje poradit, když si za ta léta od sametu sama neporadila a že čssd si má uvědomit co znamená levice a co je to levota. Škoda že nevíme, co se odehrávalo na sjezdu sds, asi to bude překvapení! nebo možná do toho nikomu nic není.

Sjezd strany není programová konference. Řeší se praktické otázky života strany (např. finance) a zákonem dané náležitosti (volba orgánů apod.). V mezivolebním období ani není ani potřeba se vyjadřovat k účasti v příštích volbách. Výstupem 9 sjezdu není tentokrát ani žádný programový dokument. Momentálně máme dost práce s přípravou sjezdu EL.

Alternativou samosprávní, prosperující společnosti - socialismu, je společnost nesamosprávní, neprosperující - barbarská. To je zřejmé, když o uspořádání mezilidských vztahů hlouběji přemýšlíme, případně si něco přečteme třeba od Rosy Luxemburgové a hlavně, když se rozhlédneme s otevřenýa očima a odvahou VIDĚT, kolem sebe.
Smyslem pokrokových politických stran je současný stav politickými prostředky změnit, nikoliv na něm parazitovat. Cesty k pozitivní změně mohou být různé, vždy je ale rozhodujícícm kritériem praxe - přinesly změny většině lidí prospěch? Mají důstojnější mzdy s vyšší kupní sílou? Mají více kontroly nad veřejným děním a možností rozhodovat o svém životě? No a vidíme, že pokud tato kritéria aplikujeme na současný režim, v porovnání i s tím minulým, deformovaným byrokracií a nakonec byrokracií podle zrazeným, tak ten součaný na celé čáře nevítězí. V porovnání s zatím nedopracovaným, myšlenkovým modelem socialismu budoucího, je evidentní, že obě kritéria splňuje. Nyní jde o to, jej dále teoreticky rozvíjet, podrobovat oponentuře a zejména uvádět v život a to tak, že některá, (některé) pokrokové strany získají ve volbách dostatečný mandát k jeho realizaci. Minimální programový průnik by se mohl snad nalézt mezi KSČM, ČSSD, SDS a dalšími politickými subjekty k vzájemné podpoře a realizaci tohoto společného minima ku prospěch vykořisťovaných vrstev.
Aktuální se nyní jeví zejména odvrátit hrozbu umístění US válečného radaru na našem území a provedení vládních reforem veřejných financí. Jednou z cest k dosažení těchto dvou cílů je podpora, morální, symbolická i praktická, generální stávky na jejíž přípravě odborně a intenzivně pracuje druhá největší odborová centrál v zemi ASO. Nebo se hluboce mýlím a jsem jen nafoukaný komunista s patentem na rozum a zároveň uhlířskou vírou, jak mne napadl jeden z komentátorů?

Já bych asi nebyl tak agresivní, ale považoval bych za potřebné zdůraznit, že snaha zjednodušovat popis stavu je vždycky nebezpečná, že vede mnohdy k voluntarismu a potažmo (dojde-li k realizaci představy) ke vzniku nestabilního systému. Nemohu v této souvislosti pro odlehčení nevzpomenout Chruščova a jeho kukuřici, která se stala jako "asymetrická kukuřice" předmětem pozdějšího politického vtipu.

Charakteristika minulého systému ("deformovaného byrokracií a nakonec byrokracií zrazen") je povrchní, protože nevysvětluje, proč byl např. právě onen voluntarismus - a teď vůbec nemluvím o zločinech - vůbec možný.

Kriteriem pravdy (o myšlené!! změně vpřed) je nepochybně praxe. Člověk je ale naštěstí nadán schopností tvorby myšlenkových modelů a do jisté i jejich posouzení, zda neobsahují nějaké nechtěné důsledky. Nemusí tedy neustále postupovat metodou pokus-omyl.

Bezpochyby má být "smyslem pokrokových politických stran současný stav politickými prostředky změnit", tam se shodneme 100%ně, ale můj požadavek je, aby pro strukturální změnu ležela NEJPRVE na stole studie proveditelnosti a byla předložena "všelidové diskusi".

Jiná situace je v případě "společného minima ku prospěchu vykořisťovaných vrstev". Tam považuji nějaké zdržování za zbytečné, protože se jedná o malé, ale neustálé a pravidelné změny.

Zdržování v případě radaru je podle mne dokonce vysoce nebezpečné. A právě proto považuji za nerozumné a politicky parazitní, nabízet boj proti radaru jako součást širšího balíčku požadavků, na nichž už se neshodne tolik lidí. Připomíná mi to vázaný prodej z let šokialismu - chceš burské oříšky? Proč ne, ale koupíš si je jedině v balíčku s konzervou lanšmítu.

Já jsem šokialismus až tak nezažil, ale vázaný prodej je spíše zřetelný v dnešním systému tzv. demokracie politických stran, kdy musím kupovat v jednom balíčku všechno, od fiskální přes bezpečnostní až po edukační politiku. S kouskem šunky musím koupit i hromadu kostí, loje ba i jedu.
Naopak spojit odpor proti reformě s odporem proti radaru, což obojí prosazuje vehementně, lstivě a úskočně Topolánkův kabinet (asi má slíbeny cílové prémie) JE ZCELA LEGITIMNÍ, KONZISTENTNÍ, TRANSPARENTNÍ a PRODUKTIVNÍ.
Dochází tím totiž k synergickým efektům - pokud se odbory rozhodnou tyto požadavky spojit, mohou získat širší podporu a když k tomu jako bonus přidají i OBČANSKOU ÚSTAVU, jako POJISTKU, aby podobné krajní akce jako GS NEBYLY JIŹ v BUDOUCNU NUTNÉ, pak je to naplněním obou kritérií POKROKU, jak jsme si je vzájemně odsouhlasili.
V každém případě je rozhodnutí momentálně na odborech.
Milan Rokytka,
předseda OS ČMS Praha 3

Jsem rád, že se nám oběma vázaný prodej nelíbí. Ale že to dělají jiní, včetně české pravice, tak na to přece nemusím přistoupit. Na takhle jednoduchou logiku nechci přistoupit. To je podobné, jako že nepřítel mého nepřítele není automaticky mým přítelem.

Souhlasím s tím, že to může být postup transparentní a z pohledu určitého názorového proudu i konzistentní. Mám trochu problém s jeho legitimitou - ten pomine ve chvíli, když GS odbory prohlásí za svou. Není ale podle mne vůbec produktivní. Moje námitka je proti oné "synergii". Jestliže je 70% lidí proti radaru a 50% proti reformě, rozhodně to samozřejmě neznamená, že pro návrh obsahující radar i reformu bude dohromady 120% - může to však dopadnout tak, že pro takový návrh bude pouhých 0,7x0,5 = 35% obyvatel (pokud to jsou nezávislé jevy). A pokud se přidá ještě občanská ústava, může to být - dámy prominou - průser.

Trochu mne vyděsila myšlenka, že by se mohlo jednat o generální stávku poslední, a asi nebudu sám. To zarazí řadu lidí od anarchistů po trockisty. To už totiž v Čechách bylo - v 50. letech přece nemohly být stávky, jen akce řízené imperialistickými centrálami. Doporučuji ponořit se do historie - to je právě jeden z důvodů, proč skutečné vyrovnání se celé levice s historií považujeme za klíčové.

PS: jaká 2 kritéria pokroku jsme si odsouhlasili?

Pane Neuberte, zcela náhodou jsem zabloudil na váš web a jsem zděšen. Jste prý předsedou strany SDS, která dezertovala z KSČ a odnesla si sebou i pár neoprávněně nabytých miliónů z pokladny. To zřejmě zajišťuje blahobytný život vaší bezvýznamné pidistrany. To vám taky umožňuje sepisovat výše uvedené bláboly, kecy a žvásty. Nechci a nebudu se k nim vyjadřovat. protože by to byla ztráta času a vám by to nepomohlo. Vy prostě nechápete nic! Nazýváte šokializmem 40 leté období šťastného budování skutečné, svobodné vlasti dělníků, rolníků a pracující inteligence. Kladu si otázku, kde jste utrpěl ony šoky za minulého režimu? Vysvětlení je jediné - byl jste zřejmě léčen na psychiatrii, kde se v té době používaly jako léčebná metoda elektrošoky. Jak je vidět, tak tato metoda u vás nezabrala.
Přeji vám další klidné užívání milionů, které pochází z příspěvků členů tehdejší vedoucí síly celé společnosti KSČ podporované drtivou většinou občanů a zejména z práce dělníků, rolníků a pracující inteligence, kteří jsou pro vás zřejmě něco méně, než vy.
Nečest vaší podlé rozbíječské činnosti levicového hnutí!

Oh Milane N., proč jsi ty miliony nevyužil v posledních volebních kampaních, ten poslaneckej plat!!!! a sláva k tomu...
Ale vážně - podobné názory skutečně jsou mezi některými členy KSČM, věřím, že skutečně jen mezi některými, jejich škodlivost pro celou levici je ale katastrofální protože nahrávají současné pravicové propagandě.

Oh Milane N., proč jsi ty miliony nevyužil v posledních volebních kampaních, ten poslaneckej plat!!!! a sláva k tomu...
Ale vážně - podobné názory skutečně jsou mezi některými členy KSČM, věřím, že skutečně jen mezi některými, jejich škodlivost pro celou levici je ale katastrofální protože nahrávají současné pravicové propagandě.

Tak mne to vzalo, že jsem se za poměl podepsat.

Milý Kverulante, jsem rád, že jste si na našich stránkách mohl odpočinout a uvolnit se.

Pokud se vrátíte, zkuste nám odpovědět na otázku, kam že se to v listopadu 1989 ztratila ta drtivá většina občanů podporujících KSČ?

Málem bych zapomněl na ty MILIONY. Dočtete se o nich v naší výroční zprávě: ht tp://www.sds.cz/download.php?soubor=11

Netuším, proč posouváte má vyjádření do úplně jiné polohy a pak s nimi polemizujete? Takové praktiky zavrhoval již kdysi dávno Arthur Schopenhauer a do moderní diskuse opravdu ale opravdu nepatří. NIKDE NEPÍŠU, že generální stávka (GS) nebude MOŽNÁ ale, že po přijetí Občanské ústavy s prvky přímé a polopřímé demokracie (PD a PPD) nebude NUTNÁ. Proč? To jistě chápe každý, kdo nebyl tím vaším šokialismem narušen, protože budou moci být naši veřejně činní spoluobčané metodou PD ODVOLÁNI ze svých funkcí, pokud se jim zpronevěří a přestanou plnit program na který byli zvoleni. ODVOLÁNI s dramaticky nižšími náklady a tedy de facto celospolečenskými ztrátami, které tak způsobili. Manažeři by totiž měli účet za generální stávku zaslat Topolánkovi, Talmanové a spol. kteří přes výzvy mnoha lidí, včetně starostů obcí v okolí Brd, nejsou - arogantně a svěřepě - schopni a ochotni své dočasně, volebním podvodem a politickou korupcí přeběhlíků, získané funkce OPUSTIT. Naopak eskalují konflikt s většinou české společnosti a jsou dokonce ochotni vystavit ji vysokému riziku náhlé apokalypsy a genocidy, v případě instalace US radaru na našem území.

No a k těm kritériím: Opakuji, že cesty k pozitivní změně mohou být různé, vždy je ale rozhodujícícm kritériem praxe - přinesly změny většině lidí prospěch? Mají důstojnější mzdy s vyšší kupní sílou? Mají více kontroly nad veřejným děním a možností rozhodovat o svém životě? To jste nerozporoval, nebo snad ano? Pak ale nejste levicový politik...

Možná by stálo za to zmírnit trochu napětí a nedělat sám, co člověk odsuzuje.

Já jsem přece nikomu nevkládal do úst slova, že stávka nebude MOŽNÁ.

Jen jsem chtěl připomenout, že už to tu jednou v historii bylo, když se deklarovalo, že po revoluční změně režimu nebude stávka NUTNÁ (protože moc bude mít v rukou sám proletariát). A když pak v roce 1948 k převratu došlo, ukázalo se, že už stávka nebude MOŽNÁ (protože ve skutečnosti to nebyl proletariát, který měl moc v rukou).

Takže jestliže dnes někdo argumentuje, že po přijetí Občanské ústavy nebude stávka NUTNÁ, popř. dokonce přijetí OÚ označí jako pojistku, aby nebyla NUTNÁ, musím se já (NUTNĚ, jsa poučen historií) ptát, zda ještě potom bude stávka nadále MOŽNÁ. Kdo nebo co to zaručí.

Ptám se proto, že kritický moment přímé demokracie není autory příliš zmiňován - KDO bude mít v rukou hlavní zdroje informací a sdělovací MÉDIA obecně.

Vyřešení této otázky je podle mne nutné před ZAVEDENÍM přímé demokracie.

Ke kriteriím později.

Takže ten POKROK a jeho KRITERIA.

Když se Mouřenína ptali "Co je v životě veledůležité?", odpověděl na to "Pochybovat o všem."

Myslím, že Mouřenín pochyboval i o smyslu používání slova "pokrok" - dával prostě přednost slovu "vývoj", které je neutrální a kterého se jen minimálně zmocňuje ideologie, falešné vědomí lidí s jejich dobovou, mnohdy třídní morálkou. Tím se lišil jak od svých socialistických předchůdců (např. utopisté), tak od řady svých následovníků a revizionistů (Kautský, Lenin a zejména pak Stalin s jeho marxismem-leninismem).

Byla oblast, kde Mouřenín slovo "pokrok" široce používal, to když hovořil o měřitelném vývoji techniky nebo průmyslu. Jinde spíše výjimečně, např. za pokrok považoval rostoucí svobodu lidí, překonávání všech existujících omezení člověka (dnes bychom mluvili o emancipaci člověka). V zásadě ale Mouřenín termín "pokrok" ve svém vědecky pojatém přístupu NEPOTŘEBOVAL. (Doporučuji přečíst si Manifest).

Jen pro dokreslení - příchod komunismu nepovažoval Mouřenín za pokrok, to byl pro něj prostě objektivní důsledek panujícího přírodního zákona. Podobně jako pád skleničky k zemi považoval Mouřenín komunistickou revoluci za něco, co je zbytečné nějak hodnotit z morálního hlediska. Ne tak Stalin, Gottwald nebo Husák - ti BUDOVALI socialismus i proti proudu řeky, takže POTŘEBOVALI toto budování nějak hodnotit - proto se jejich projevy tolik blýskaly pokrokem a pravidelným překračováním plánu.

Čtenář, který dočetl až sem, jistě pochopil, jednak že Mouřenín je Marx (říkali mu tak doma), jednak že jedinou možností historického materialismu je definovat POKROK pro kvantifikovatelný vývoj systému a za KRITÉRIUM pokroku si vzít rozvoj produkčních sil, v němž patrně leží klíč ke svobodnému rozvoji jednotlivce.

Takže vrátím-li se na začátek - spolu s Marxem doporučuji pochybovat o všem.

Na

Nadstavbová kriteria "pokroku" proto považuji za velice ošidná a s jejich LEVICOVOSTÍ bych tolik neargumentoval.

Jen na okraj diskuse bych poznamenal, že po nástupu Adolfa Hitlera k moci se staly mzdy německých dělníků na nějakou dobu nepochybně "důstojnějšími" a zároveň byly (oproti tehdy nedávné minulosti) používány prvky přímé demokracie (plebiscity, lidová hlasování), dávající lidem pocit kontroly nad veřejným děním.

Laskavý čtenář jistě pochopil, že za pokrokový nepovažuji ani vývoj v dnešní České republice.

I předlistopadový režim - během celého svého trvání organizoval "všelidové" diskuse, které měly dát pocit, že lid má možnost se vyjádřit k dost zásadovým otázkám.
(O účelnosti a výsledku podobných akcí vím své z působení ve společenství vlastníků bytů, kdy se měly řešit otázky jako je barva a vzhled fasády domu). V podobných akcích je tolik protichůdných návrhů, že není problém nějaký vybrat, tedy takový co vyhovuje vedení a dávat to jako příklad přímé demokracie.
To na doplnění toho Hitlera. Ono by to bylo na další dlouhou debatu - meze a možnosti přímé demokracie.

Milane, pokud říkáte: Ne pokrok, ale raději vývoj, tak zpochybňujte informace, které sama o sobě SDS podává, cituji: Ctíme pokrokové tradice, z nichž čerpáme své přesvědčení o společenském pokroku a o potřebě i možnosti sociálně spravedlivé a racionálně fungující společnosti. Demokratický socialismus je pro nás v praxi logickým pokračováním Deklarace práv člověka a občana z roku 1789.
Konec citátu.
Je samozřejmě právem intelektuála být skeptický a zpochybňovat kde co, ale není právem politika zpochybňovat svůj vlastní program. Musíte si vybrat - jste v SDS politici, nebo intelektuálové? Nedivte se, že vás nikdo nevolí, když jedněmi ústy jste schopni hlásat zpochybňovat vše, včetně vlastních deklarací.

Přemýšlím nad tím, v čem je rozdíl v našem pohledu na věc - tedy že se Vám oproti mně ZDÁ, že opouštíme náš program. Možná to jsou právě ona kriteria pokroku, které pak máme jeden i druhý na mysli (každý jiná), když posuzujeme určité kroky jako "pokrokové" nebo "regresivní" (a oba potažmo jako více levicové nebo více pravicové).

Nepochybně je to tak, že pro nás je klíčovým parametrem stupeň svobody jedince (který je plně slučitelný, ale neidentický s Vaším kritériem možnosti ovlivňovat situaci).

A teď - VĚŘÍME tomu, že vývoj k socialismu je vývojem k vyššímu stupni svobody. Tato víra je podložena poznáním o dosavadním historickém vývoji stupně svobody, proto i náš odkaz na Deklaraci práv, proto je pro nás stěžejní emancipace člověka.

Ale zpátky na začátek Vašeho příspěvku - bavili jsme se tu už o vkládání poupravených textů do úst druhého. Není to tak, že jsem já jenom zpochybnil používání slova "pokrok" pro objektivní vědecký popis reality? Nevyplývá z mých slov spíše to, že termín "pokrok" považuji za subjektivní záležitost, kterou NESTAVÍM na roveň a obsahově proti "vývoji"?

Malou poznámku : po nástupu Hitlera se nestaly mzdy "důstojnější" - jak svědčí statistikové o této době, tak ekonomicky vzato spíš naopak a suverenita běžného kupujícího pojatého jako izolovaný kupující byla naopak spíš snížena.
Ale o té důstojnosti máš, Milane, přesto pravdu, ale spíš v kvantitativním slova smyslu - prudce klesla samotná nezaměstnanost, což mělo své konsekvence z hlediska celkové sociálněpsychologické atmosféry ve společnosti i na ty, co práci měli i předtím na sklonku výmarské republiky a jejich vyjednávací pozice stoupla potenciálně - apolitický dělník podobně jako po r.1945 v ČSR se mohl sociálně "napřímit", neměl nejistotu a strach z nezaměstnanosti

Díky za poznámku. Jsou-li k mání statistická data, sem s nimi.

Já jsem žil v představě, že Němci drželi reálné tarifní mzdy až do roku 1936, do kdy spadla nezaměstnanost na 1 milion a kdy narůstala celková kupní síla obyvatel, a pak že reálná kupní síla tarifní mzdy až do války rostla (vše za hrozivého zadlužování Reichu).

V naší knihovně to musím vyhrabat a uvedu název.
Už jsem ho sice zapoměl, ale oklikou se k té knížce zas dostanu.

Proč červenou kapitalismu a zelenou socialismu

Proč odmítáme kapitalismus a usilujeme o jeho překonání formou samosprávného socialismu pro 21. století?

Není parlamentní demokracie a soukromé vlastnictví výrobních prostředků konečným, nejlepším dosažitelným uspořádáním politických a hospodářských aktivit? Koncem dějin? Není. Kapitalismus je totiž podle odborníků, teoretiků i podle empirického pozorování hlubokým zdrojem morální patologie. Podle části filozofů, psychologů a politologů, se jedná v případě kapitalismu o násilné, nestabilní uspořádání státu a lidské společnosti.

Podívejme se na charakter základního organizačního prvku kapitalismu, na soukromou firmu. Americký politolog Robert Dahl před pár lety napsal, že tyto organizace, které jsou nesmírně důležité pro každodenní život drtivé většiny občanů, jsou přinejlepším systémem poručnictví a přinejhorším despotismu. Jiný americký politolog Noam Chomsky je nazývá soukromými tyraniemi. Zastánci současného systému mohou namítnout, že nespokojený zaměstnanec má tzv. svobodu zvolit si jinou firmu, jestliže je u té nynější nespokojen. Ale z hlediska rozdělení moci uvnitř těchto organizací mezi nimi žádné podstatné rozdíly nenacházíme. Ať již se tedy člověk stává zaměstnancem té či oné firmy, je vždy podrobován tomu stejnému systému poručnictví, tyranizování a, jak víme od Karla Marxe, vykořisťování. Nejen ekonomické, ale i morální následky tohoto prodeje sebe sama jsou katastrofální!

Co se vlastně děje s podvědomím jedince podrobujícího se moci jeho zaměstnavatelů-kapitalistů a přeplácených najatých manažerů? K pochopení morálních důsledků tohoto procesu lze využít analýzy autoritářského charakteru od Ericha Fromma. Člověk, který přijímá moc jiného člověka nad sebou, si musí toto své podrobení nějak zdůvodnit. Pokud by to neučinil, žil by ve stálém sporu s vlastní sebeúctou, neboť jediný důvod této své podřízenosti by pak viděl ve své zbabělosti a neschopnosti vzepřít se a získat zpět ztracenou svobodu. Aby unikl z této nesnesitelné situace, musí si vytvořit takovou její interpretaci, která mu umožní zachovat si alespoň zdání vlastní důstojnosti. Zdá se, že to je možné jen tak, že svému pánovi přiřkne vlastnosti, jež jej staví vysoko nad něj samého. To, co bylo prvotní, moc, se takto stává druhotné, odvozené. Ten, kdo vládne druhým, se náhle jeví jako mnohem dokonalejší, moudřejší, schopnější atd. Sama moc se pak stává v této interpretaci nikoliv příčinou, jak je tomu ve skutečnosti, ale důsledkem těchto mimořádných vlastností. Stručně bychom mohli tento výklad, který je ve skutečnosti ideologií, vyložit asi takto. Protože tento člověk je o tolik lepší než já, je zcela přirozené, že rozhoduje on a já poslouchám. Avšak jestliže přičítáme jinému takovou hodnotu, co zůstává nám?

dokončení
Uvědomme si, píše český filozof Milan Valach, že se nepoměřujeme s nějakou objektivně existující škálou hodnot, ale že vždy stanovujeme vlastní hodnotu v relaci s hodnotou ostatních. Ve vztahu k tomu, kdo stojí nad námi, můžeme jen říci, že naše vlastní hodnota je menší a právě toto je pro tento vztah určující. Být méně je nyní ovšem totéž jako nebýt nic. Abychom byli více než nic, musíme si buď zachovat schopnost revolty, a čas od času ji uskutečnit, nebo najít jiný zdroj vlastní sebeúcty. V této linii moci jím ale může být jen někdo, kdo stojí níže než my. Naše vlastní hodnota se pak zachraňuje tím, že sami sebe vidíme jako někoho, kdo díky svým tzv. mimořádným vlastnostem stojí nad tímto nám podřízeným člověkem, neboli má nad ním moc. Důraz se ovšem klade na vlastnosti jako na zdroj moci. Klasickým příkladem takového postoje je rasistické vyvýšení sebe sama nad lidi jiného etnického původu, které se často vyskytuje právě u lidí zařazených na nižších příčkách společenského žebříčku. Ale mohou to být i jiné projevy arogance a povýšenosti, které mají jen zakrýt a kompenzovat vlastní nedostatek sebeúcty a lidské hodnoty. S těmi se velmi často setkáváme právě po demontáži prvního pokusu o sociálně spravedlivější společnost a restauraci kapitalistických zákonů.

Vzkaz webmasterovi - prosím příspěvek, který jsem omylem zkopíroval dvakát vymazat. Web by opravdu potřeboval inovaci jako sůl, na cestě k somosprávnímu socialism tak trochu zdržuje :-)

Smazáno.

Jinak: je to jen otázka zdrojů, popř. oněch zmíněných milionů. Problémem je taky rozsáhlá databáze - jiné weby zase obsahují minimum informací, on si člověk nevybere.

Vůbec nejde o žádné miliony, ale o schopnost inovace - sdružení Jsme občané používá sofistikované diskusní fórum také a významné finanční zdroje nemá. Jak je to možné?

Dřív levicová knihovna - teď cirkus s klaunem Rokytkou, mužem (nebo i ženou) tisíce tváří, v hlavní roli.

Teda soudruzi, to bych chtěl vědět, jestli je to jen letní akce, taková okurková promotion, nebo jestli budete šášulu zaměstnávat i na podzim. Ne že by byl špatnej, fakt je v roli, moc mu fandim, jen občas vypadne z textu, ale radši se už zas věnujte vzdělávacím aktivitám.

Mimochodem - tu marxistickou knihovnu od vás berou i zifčákovci, koukněte, poznáte to z adres odkazů :-)))

Uznávám, Ronny, že je to vtipné, ale není to vůči nám tak docela fér.

Mimochodem, jako levicová knihovna fungujeme stále, osvěta a šíření kontroverzních idejí považujeme za jeden z úkolů levice - doporučuji přečíst si nový příspěvek od Zaretského.

Jinak diskuse je důležitá také, ale těžko k ní přimějete všechny, někdo je schopen jen dvoustranného monologu.

Hezký den

PS: Letní slevu Vám nenabízíme.

Víte Ronny, tam kde scházejí jakékoliv silné argumenty, tak tam nastupuje:

a) zesměšňování
b) psychiatrizování
c) kriminalizování
d) eliminace diskutérů

Tak postupuje každá totalitní moc. Proč? Neboť prostě věcné argumenty nemá a mít nemůže. Těžko totiž může argumentovat proti svobodě, demokracii a sociální spravedlnosti. Proto nastupují ony čtyři výše zmíněné postupy.

Než někoho začnete označovat za klauna, zkuste se nejprve podívat do zrcadla. Třeba uvidíte břevno ve vlastním oku...

Máte asi bohužel pravdu, Pavlo. Pravice se dnes totiž nezastaví před ničím. Je to zřejmé z jejího počínání vůči jakýmkoli odpůrcům, ze snahy dále diskreditovat či dokonce kriminalizovat kohokoli na levici, zvláště pak komunisty, z pokusů vyřadit z jakéhokoli rozhodování vytipované osobnosti, přičemž tzv. odhalování agentů je jen hrozbou, kterou lze použít na každého. Myslel jsem, že na tomto webu se s podobnými praktikami nesetkám, ale bohužel naprostý opak je pravdou. Inu, alespoň jsem se poučil...

No a jak jsme slíbil, tak činím. Zvu Vás srdečně k nepředpojaté četbě odborného textu o penězích a hospodářství. Držte si peněženky, jízda s bankovnictvím částečných rezerv včele s centrální bankou začíná:

Finanční systém? Podvody, lži a násilí
Odborníci očekávají krach dolaru a kolaps finančního systému, neboť establishment USA svými podvodnými aktivitami zneužil peněz k neprospěchu občanů a změnil stabilní bankovní systém v monopolizované a zpolitizované odvětví podvodného podnikání (bankovnictví částečných rezerv s centrální bankou v čele).
“Banky vytvářejí peníze z ničeho (out of thin air) a nemusí je, tak jako všichni ostatní, získat prodejem svých služeb. Krátce řečeno banky jsou již - a to platí v každém okamžiku - zbankrotované, ale to není ‘ objeveno’ do té doby, než jejich zákazníci pojmou podezření a střemhlav započnou ‘ run na banku’ . ...Takovéto bankovnictví by na skutečně svobodném trhu nemělo právo existovat stejně jako jiné formy implicitní krádeže, ” konstatoval po dlouholetém pečlivém studiu historie bankovnictví a monetárních teorií americký profesor ekonomie Murray N. Rothbard.
Imperialismus znamená podle klasiků vládu finančního kapitálu. V době nástupu George Bushe na prezidentský post USA dlužil každý Američan v přepočtu 1 200 000 korun českých, dnes, po 7 letech jeho úřadování dluží každý Američan už 2 500 000 Kč. Pro srovnání, každý Čech dluží asi 80 000 Kč. Zajímavé také je, že v době převratu v roce 1989 měli Češi a Slováci v Státní bance Československé uloženo na hlavu dvojnásobek zlata, než Američané ve Fort Knox. Toto zlato pak Tošovského vedení České národní banky zašantročilo.
Bok po boku s trusty a syndikáty a často je přerůstajíc, soustřeďují totiž banky ve svých rukou skutečnou vládu nad hospodářstvím. Banky svojí strukturou vyjadřují v koncentrované formě celou strukturu moderního kapitálu: spojují tendence monopolu s tendencemi anarchie. Organizují zázraky technologie, mamutí podniky, mocné trusty; a rovněž organizují

Organizují zázraky technologie, mamutí podniky, mocné trusty; a rovněž organizují vysoké ceny, krize a nezaměstnanost. Je nemožné pokročit ani o jeden vážný krok dopředu v boji proti monopolistickému despotizmu a kapitalistické anarchii – které se vzájemně doplňují ve svém díle destrukce – když jsou řídící místa v bankách ponechána v rukou kořistnických kapitalistů. K tomu, aby byl vytvořen jednotný systém investic a úvěru, spolu s racionálním plánem odpovídajícím zájmům všeho lidu, je nutno spojit všechny banky do jedné národní instituce. Pouze vyvlastnění soukromých bank a koncentrace celého úvěrového systému v rukou státu poskytne tomuto systému potřebné skutečné, tj. materiální – nejen pouze papírové a byrokratické – zdroje pro hospodářské plánování.
Vyvlastnění bank v žádném případě nevede nutně k vyvlastnění bankovních vkladů. Naopak jedna státní banka bude schopná vytvořit mnohem příznivější podmínky pro drobné střadatele, než mohly vytvořit soukromé banky. Stejným způsobem pouze státní banka může vytvořit pro rolníky, řemeslníky a malé obchodníky podmínky pro příznivý, to jest levný úvěr. Ještě důležitější okolnost je to, že celé hospodářství – za prvé a především velký průmysl a doprava – řízené jedinou finanční institucí bude sloužit životním zájmům dělníků a všech ostatních pracujících.
Nicméně, zestátnění bank vytvoří tyto příznivé podmínky pouze tehdy, když státní moc přejde zcela z rukou vykořisťovatelů do rukou pracujících. Do té doby je lepší strategií podporovat měnovou pluralitu. Ukazuje se, že žádná jiná pojistka proti různým měnovým manipulacím ze strany úředníků buržoazního státu není účinná. Spoléhat se na Evropskou měnovou unii a její Evropskou centrální banku by nemuselo být šťastným řešením, neboť zatím v EMU nejsme, nevíme kdy, zda a v jaké hospodářské kondici tam budeme, přičemž na věcné argumentaci v neprospěch podvodného frakčního bankovnictví v čele s kapitalisty kontrolovanou centrální bankou se ani naším případným vstupem do tohot

Spoléhat se na Evropskou měnovou unii a její Evropskou centrální banku by nemuselo být šťastným řešením, neboť zatím v EMU nejsme, nevíme kdy, zda a v jaké hospodářské kondici tam budeme, přičemž na věcné argumentaci v neprospěch podvodného frakčního bankovnictví v čele s kapitalisty kontrolovanou centrální bankou se ani naším případným vstupem do tohoto integračního uskupení nic nezmění.
Milan ROKYTKA,
člen odborného zázemí ÚV KSČM
vedoucí www.radiohalo.cz

Když levičák cituje ultraliberálního anarchokapitalistického ekonoma Rothbarda, vedle kterého jsou i Hayek a Mises zakuklenými etatisty, dirigisty nebo snad socialisty, pak je zřejmě možné ledacos.
Jako přesvědčený levicový liberál si jdu hned pro jistotu prolétnout Hitlerův Mein Kampf, který taky někde doma mám - co když tam taky objevím něco zajímavého, čím bych mohl argumentovat v prospěch svých názorů.

Po sobotním obědě bych Vám, astreame, doporučoval raději jiný lehčí a chutnější moučník. To aby se Vám nějak nepřitížilo, mohlo by Vám to zničit zažívací trakt.

Víte pane astreame, ne každý sociálfašista a socialistický imperialista je levičák, to je již jasné většině pokrokových lidí v Evropě. Zrada socialistické internacionály v předvečer 1. světové války a její hlasování pro válečné úvěry (s čestnou výjimkou socialistů v USA) je toho dostatečným a tvrdě - miliony lidských životů - zaplaceným důkazem. Úcta k těmto zbytečným obětem kapitalistických jatek a následného halocaustu za 2. světové by Vás mohla vést k větší rozvaze a zdrženlivosti při srovnávání židovských vědců světového věhlasu s rasistickou zrůdou Adolfem Schickelburgerem či jak se Hitler skutečně jmenoval.
Ale k věci: současné dění - pokud jej sledujete, na hypotečním trhu v USA a akciových trzích celého kapitalistického světa Vám nepřipadá, jako empirické potvrzení rakouské teorie hospodářského cyklu? Marxismus není dogma, nejsme pythagorejci, kdy posledním argumentem je ON ŘEKL. Marxismus se zaobírá především fakty. A ta hovoří jasně - keynesiánství bylo identifikováno jako pouhé šarlatánství a monetarismu, jeho základního pilíře, to jest kvantitativní teorie peněz, se před smrtí vzdal i jeho tvůrce Milton Friedman.

Občas se na tomto webu diskutuje o kulturní hegemonii. Když tak čtu některé příspěvky, tak už je to tady:
reálná a logická tvrzení se mísí se svými protiklady, jakoby vznikala v nějakém automatu. Automatické texty. Jejich obsah i smysl uniká, asi by se s tím mělo něco dělat.

Třeba je to tím, že vesmír podle posledních výzkumů prostě nemá inteligibilní charakter. Pokusy eliminovat vše, co nám připadá nelogické, tady už byly - rozumní, vzdělaní, vysoce inteligentní, státu a obecnému dobru oddaní, loyální úředníci jednoho z tzv. nejkulturnějších národů a států Evropy na to šli dokonce i ryze ekonomicky a účet za zplynování zasílali rodinám obětí, z jejichž tuku vyráběli mýdlo a z vlasů matrace, jejich zlaté zuby spoluvytváří dodnes zlaté rezervy Bundesbanky.
Takže ano, takové jsou vrcholy evropské logiky a racionality. Srovnávání A. Hitlera s M.N.Rothbardem naznačuje, že tyto síly opět zvedají hlavy.

američan Rothbart bývá za anarchokapitalistu označován běžně (ad astream) a jeho osobní i profesní dráha se pohybuje v okolí těch nejkonzervativnějších a nejreakčnějších (!)osobností v USA - takže paralela s německým nacismem jako každá paralela není dokonalá, ale má svůj smysl. A spojovat ji s Leninem či Fromem je pravdu pikantní.
Ono totiž přiřazování Hitlera ke krajní pravici je jen uzance, hodně síly čerpal ze zdivočelé "petit bourgeois" která je v klidných dobách v politickém středu.
Má-li Ronny pocit nikoliv strukturované argumentace, ale pel-mel podle toho, kam vanou propagandistické vichry v ul. Politických vězńů či co zrovna kdo naposled četl. tak tento pocit sdílím. Říci o někom, že je klaun nebo dvorní šašek není ani tak psychiatrizování jako pochvala. Problém je že jasánek není bratr Paleček ani cirkusový august.
Ono nejde o to se ohánět světovými ekonomi ani autoritami už více spornými (američan Chomsky byl hlavně lingvista, ostatní je věc gusta, domácí Valach z BL mi už nepřijde posunem ve filosofii ani trochu .... atp.). Argumentovat, ne utlkoukat odkazy a citáty a la jak řekl generální tajemník či soudruh Lenin.

Mnohý laskavý čtenář mého diskusního příspěvku k modelu socialismu, jak jej vytvořilo odborné zázemí KSČM a jak byl dán k široké vnitrostranické a veřejné diskusi, si již s úlekem povšiml, že věcná diskuse nad nastolenými tématy, to jest:

a) kde se stala chyba, při realizaci prvního pokusu o sociálně spravedlivější společnot

b) obstála diagnóza a prognóza Lva Davidoviče ve zkoušce času

c) jak z toho ven i pomocí propracované teorie přímé a polopřímé demokracie, včetně Občanské ústavy a nových technických prostředků (o nichž klasikové nemohli mít ani tušení - internet, mobilní telefony, laptopy, atd.), které vytvářejí nutnou infrastrukturu pro efektivní zavedení PD a PPD

se příliš nekoná a někteří takédiskutéři se vyžívají spíše v osobních útocích. Jsem proto rád, že diskutér s nickem Egon se pokouší vrátit diskusi k jejímu smyslu: to jest věcné analýze minulosti a zejména hledání východisek ze současné situace, která není pro levici příznivá, neboť prohrála volby.
Protože, někteří diskutující odmítají rychlou systémovou změnu (sociální revoluci) i její předstupeň - GS, tak jaké alternativy nabízejí?
Neodpustím si ale poznámku, že srovnávat amerického ekonoma židovského původu M.N. Rothbarda s A. Hitlerem je přinejmenším chucpe a zpochybňovat intelektuální kompetenci N. Chomskeho vyjadřovat se k otázkám zahraniční a fiskální politiky USA působí dojmem pouhého intelektuálního narcisismu pana Egona...

Že je Rothbard Žid jsem nevěděl a ani mně to nezajímá - citové vydírání, že je někdo Žid a proto nemohu argumentovat tak či onak na mně prostě nepůsobí, to si Milane jednou provždy zapište za uši.

Je mně naprostou záhadou, že někteří lidí nejsou schopni pochopit, že nadsázka je použita, aby byla prostě a kvantitativně vyjádřena názorová vzdálenost - a ta by měla být mezi svobodomyslně orientovaným egalitářem nebo levicovým liberálem a nacistou asi tak největší možná, kdy navigare necesse est ... a podobně je tomu mezi socialistou a anarchokapitalistou - tím nesrovnávám mezi sebou přece osoby ...

No tak dobrá, aby to tak nedráždilo - nepůjdu si tedy prohlédnout Mein Kampf, jestli tam nenajdu něco užitečného pro své levicově liberální smýšlení, ale dějiny staré Číny nebo Egypta, jestli v jejich společenském uspořádání nenajdu něco inspirativního pro SVUJ světonázor

Rokytkův článek je jen avízo, toho co se připravuje v KSČM na sjezd - návrh pokud vím dosud uceleně nikde nevyšel. Zde jsou z čerstvějších polemika mezi pracovníkem KS J. Helelrem a jakýmsi J. Kučerou. A pak starší článek místopředsedy Dolejše z loňského léta (HaNo, vytváření podmínek pro systémovou změnu). I z toho je zřejmé, že každý pes jiný ves. Nemluvě o kverulantovi - jako hlas z estébáckého záhrobí "zifčák made" nebo o levičáckém sektářství a la brněnský komsojuz. Akce klín pod záminku ideové pevnosti jako vyšitá - netřeba ale řešit v tak blbé podobě.
A ke zdejší diskusi ? Např. -ik-otevírá ale nedopovídá otázku státního vlastnictví a prostoru pro individuální podnikání. Zespolečenštení přeci není totéž co etatizace - takže kde je poučení z "totáče" ? A ze rsovnání ČSSD a KSČM těžko určit vítěze a říci "masám pravdu" - ti první jsou plni taktických kompromisů a kšetů a o socialismu raději moc nemluví. Ti druzí se socialismem zaklínají, ale říci v čem by měl být jiný než ten nepovedený nechtějí. A tak zbývá jen to, že neměli ne jen 8, ale 18 let přležitost to zkazit.
Souhlasil bych s ním nic si sami nepromíjet a vést tyhle debaty veřejně. Tak sem s názory - v Dolejšovi je úvaha o systémovém selhání "totáče" - Hic Rhodus, hic salta ! neokřikoval bych SADS že píše o KSČM - nemělo by to být jediné téma, ale v KS zatím sami moc otevření nejsou.

a ještě k autorovi statě (i řady letních vstupů) a jako důkaz že jsem četl diskusi.
Samotný článek je jen něco mezi zprávou a komentářem, takže se víc dovíme o autentických názorech MR z diskuse. Stranou záměrně nechávám vstupy a la "volte KSČM !", "červená kapitalismu, zelená socialismu" či "socialismus nebo barbarství!" - i reklama na dámské vložky je součástí reality - já osobně ale v tom případě přepínám TV - díky za čudlík dávající možnost volby.
Entusiasmus pro neziskový sektor bohužel MR nedokládá argumenty, navíc není zřejmé zda jde současně o sektor neziskový a nevládní či si jen myslí, že zisk (komerce) je zdrojem "morální patologie", od člověka se zájem o ekonomické vzdělání velmi zvláštní.
K tématu je ale důležitější, že sama KSČM se ve svých programech až tolik neziskovému sektoru nevěnuje - ne víc než ČSSD a havně jen pokud jde o regionální nemocnice, v ostatních segmentech péče o "lidský kapitál" už méně a spíše vítězí státní rozpočtovky než NGO..
Pochopitelná spolupráce s ČSSD nad zákony se modelu socialismu netýká a jen je ji třeba rozlišovat od volební spolupráce, ke které přeci nedošlo a tudíž je tato výtka mimo.
Poněkud abstraktní vášen pro přímou demokracii (občanská ústava ?) a oblíbené myšlenky o tyranii autorit asi souvisí s oním anarchoreflexem, který je u MR patrný - možná i s parafrází na L.D.Trockého s tím trvalým odporem všech proletářů vůči "topolánkově lstivé a úskočné politice".

Ještě k modelu socialismu
Ve všech zemích se proletariát, či moderním termínem prekariát, topí v hluboké nespokojenosti, uvedly před časem Haló noviny a někteří se pochybovačně usmívali. Skutečnost je ale taková, že masy znovu a znovu vstupují na cestu revoluce. Jsou však vždy zastaveny svou vlastní konzervativní byrokratickou mašinérií. Hlavní překážkou na cestě přeměny předrevolučního stavu do revolučního je oportunistický charakter části vedení proletariátu: jeho maloměšťácká zbabělost před velkoburžoazií a jeho zrádcovské spojení s ní i přes její evidentní smrtelnou agonii. Podobně ale jako přepadení a dělení Polska delegitimizovalo feudální řád v očích dosud v něj věřících lidí, a dláždilo cestu Velké francouzské revoluci, tak i přepadení a rozkrádání přírodního bohatství Iráku delegimitizovalo kapitalistický řád v očích dosud v něj věřících lidí a dláždí cestu svobodné, beztřídní společnosti - komunismu s jeho předstupněm, samosprávním socialismem.

V průběhu diskuse nad modelem socialismu se v plné míře potvrzuje poznatek klasiků marxismu, že tragické porážky světového proletariátu po řadu let odsoudily oficiální organizace ještě k většímu konzervativismu a zároveň přivedly zklamané maloburžoasní "revolucionáře" k hledání "nových cest". Jak je obvyklé během období reakce a úpadku, samozvanci a šarlatáni se objevují na všech stranách lační revidovat celý proces revolučního myšlení. Místo poučení z minulosti, ji "odmítají". Řada věštců „nové morálky" připravuje oživit dělnické hnutí pomocí jakési etické homeopatie. Většina těchto apoštolů se stala morálními invalidy ještě předtím, než vstoupila na bitevní pole. Tak jsou pod hlavičkou "nových cest" proletariátu nabízeny staré recepty, dávno pohřbené v archívech předmarxistického socialismu...

Orientace mas je určována za prvé podmínkami zahnívajícího, legitimity nemajícího kapitalismu a za druhé zrádnou politikou některých starých dělnických organizací. Z těchto faktorů je první samozřejmě rozhodující: zákonitosti dějin jsou silnější, než je byrokratický aparát. Bez ohledu na to, jak se metody sociálních zrádců liší, nikdy nezlomí revoluční vůli prekariátu a jeho instiktivní pohrdání a biofilní zášť vůči byrokracii a zrádným až nekrofilním politikům. Moderní ekonomický výzkum tuto instiktivní zášť plně potvrzuje - byrokracie nepomáhá snižovat entropii ve společnosti, naopak ji dramaticky zvyšuje! Byrokracie je neefektivní, drahá, zkorumpovaná a korumpující, zatímco samospráva je efektivní, levná a transparentní. Jak čas pokročí, její zoufalé snahy zadržet kolo historie jasněji odhalí masám, že krize vedení proletariátu, která se stala krizí lidské kultury, může být vyřešena pouze komunistickými stranami.

KSČM proto nehledá a nevynalézá zázračné recepty. Stojí pevně na půdě marxismu, jako jediného revolučního učení, jež umožňuje porozumět realitě, poznat příčiny porážek a vědomě se připravovat na vítězství. Ve společnosti založené na vykořisťování je nejvyšší morálkou sociální revoluce. Všechny metody, které zvyšují třídní uvědomění dělnic a dělníků, víru v jejich vlastní síly, jejich odhodlanost a sebeobětování v boji, jsou dobré. Takové je krédo RHF a stále rostoucí obce jeho posluchaček a posluchačů.

Z těchto pozic také monitorujeme jak aktuální zápas odborářek a odborářů i dalších občanských sdružení a iniciativ proti vládní reformě veřejných financí, tak i sílící odpor veřejnosti proti instalaci amerického válečného radaru v České republice. Jak nám v horkém studiu 112 řekl místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš, koaliční řady nejsou semknuté a odbory mají šanci dosáhnout svého cíle. Oba proudy se tak mohou spojit v mohutnou řeku a smést z cesty chatrnou překážku v podobě koalice opírající se o dva přeběhlíky. Léto bude ještě zajímavé, žád

Léto bude ještě zajímavé, žádná okurková sezóna! Tak příjemný poslech přeje
Milan ROKYTKA,
vedoucí RHF

opakovaný vtip není vtipem ,,, já vím že technika k takovému tapecírování svádí, ale ať se MR urazí nebo ne. Opakovat nezáživné klády ve stylu stranického tisku ze 70.let. To co do jazyku. Tedy doufám,že jde o MR - ono nám tu totiž obchází strašidlo kradoucí nicky.
Někdo tady o panu vedoucím z RHF napsal, že vládne oldspeakem (tedy jakýmsi retro k orwelovskému newspeaku z totáče). Asi to není úplně spravedlivé - je tam více vlivů než jenom antikvární brožurky z marxismu - leninismu.
On i jazyk různých trockistických kroužků, dříve zakázaných, je poznamenán tímhle zaklínačstvím revolucí a proletatriátem. Ale je to styl anachronický a pro nečleny spolků lidí zvláštního ražení asi obtížně srozumitelný.
Nevím jak narazí u mladých např. s tím svým "čest práci" (respekt k práci s tím že tento pozdrav málokdo bere nemá mnoho společného). Ať to zkusí v sámošce až si půjde pro rohlíky a nebo n nějaké tiskovce ... schválně.
Doufám, že nespustím novou diskusi o úctě ke klasikům nebo o hrdinné opravdovosti kompartaje .. místo diskuse o modelu socialismu bychom utekli k marxologii, k víře o hegemonii "jediného" revolučního učení a to je přeci jen něco jiného.

Nevím, co vám na stručném, výstižném textu, který se pokoušíte nevěcně shazovat, připadá jako vtip, resp. opakovaný vtip a kláda? Zkuste věcně uchopit nějakou tezi a vyargumentovat, proč ji nemůžete či nechcete podpořit. A dodejte laskavě jakou alternativu vy, resp. ve volbách totálně neúspěšná SDS (pokud jste jejím členem) občanům NABÍZÍTE. Zatím to zde působí, jako azyl pro neurotické, narcistní staříky - odpadlíky, kterým dávno ujel vlak.
A víte, že mladí lidé se dnes už zdraví Tak čávez? Ne čauves, ale čávez, Egone.

Tak zatím čávez, a zkuste alespoň jednou psát k věci, jste-li toho tedy ještě vůbec schopen :-) Moc šancí vám s kolegy nedáváme. Vsadil jsem se o láhev třešňovice, že NE. Tak mi to nepokažte...

Pavel

strašidlo je tu... a plácání v neděli o ničem je škoda času. Nashle s diskutéry, které přinesou něco konkrétního - MR neho kvasiMR je zřejmě už za hranicí svých dnešních možností.

Děkuji, věděl jsem, že cherry spirit bude můj...

Obrana proti spamu je, Egone, relativně snadná. Pokud se ale někdo rozhodne, chovat se JAKO spam, je to problém, to musím uznat, a spammer si může s radostí popíjet svůj cherry spirit. Nic jiného než dobrý pocit škůdce, paliče a provokatéra sice nezíská, protože jeho přesvědčovací schopnost na webu je absolutně minimální, může mít ale dobrý pocit malého dítěte ničícího hračku, se kterou si sám hrát nemůže.

Bránit se proti němu lze jen za tu cenu, že člověk překročí běžně uznávané hranice, jak je správné chovat se vůči dospělému jedinci.

Pokud jde o identifikaci spammera, internet připouští určité zamlžení osobnosti. Osoba přihlašující se jako Milan Rokytka ovšem prokazatelně přichází přes server KSČM, který se navenek jmenuje mail.kscm.cz. Nemusí to být Milan Rokytka, ale pak to stejně musí být někdo z vnitřní sítě KSČM, které to evidentně jako organizaci nevadí. Někdo prostě zase sype písek do koleček, jak se to už v minulosti dělo vícekrát.

Problém se však jeví jako jasnější, když k němu dodát další informace. Osoba s mailovou adresou milan.rokytka@radiohalo.cz (maily opět přicházející z mail.kscm.cz) se podobně účastní internetových uzavřených fór včetně dalších mailových adres, podobně jako na našich stránkách. Stejné tváře, opět posunuté identity jako u schizofrenní osobnosti.

Teoreticky vzato by mohl TYTO maily posílat někdo jiný jménem Milana Rokytky. Jenomže s ohledem na charakter vnitřní diskusní sítě dostává CELÝ obsah fór skutečný Milan Rokytka a ten by se mohl bránit. Tato obrana by byla na fóru patrná. Jenže on se nebrání.

Logický důsledek: Milan Rokytka = MILAN ROKYTKA.

Je docela zajímavé a poučné, jak se někteří diskutéři snaží zjišťovat KDO diskutuje, nikoliv CO říká. Tento nešvar již KSČM evidentně dávno překonala a proto zřejmě dosahuje nesrovnatelně lepších výsledků ve volbách, než podivná SDS, kterou jeden z diskutujících (Zdeněk) nazval MRTVÝM KONĚM, na nějž nemá cenu sázet. Budete také zcela hystericky zjišťovat jeho zamlženou identitu? Pravda bolí, že?
Styl a metody Vaší práce připomínají opravdu doby dávno minulé a je jen dobře, že se s nimi lidé v KSČM již před mnoha lety rozloučili. Jsou totiž ODPUZUJÍCÍ, jak opakovaně dali najevo VOLIČI. Změňte styl a metody své činnosti, a pokud toho nejste schopni, přestaňte alespoň otravovat ovzduší na LEVICI, která místo přežvykování prázdné slámy aktivně HÁJÍ ZÁJMY neprivilegovaných občanů v ČR i V EU.

tak něco kromě sebechvály řekněte... desítky příspěvků a o socialismu skoro nic. Vždyť je to hrůza.

Máte v tom nějaký zmatek Milan ROKYTKA není a nemůže být Milan Rokytka a ten už vůbec není a nemůže být MILAN ROKYTKA. To je elementární.
K socialismu: jeho základy se budují již dnes na akcích proti US radaru a vládním reformám veřejných financí. Na těchto akcích ale členové SDS nejsou vůbec vidět, zřejmě tedy socialismus, jako předstupeń komunistické, beztřídní společnosti v materiální realitě NEBUDUJÍ. Jiné vysvětlení NENÍ.

Jaké je vysvětlení hospodářského cyklu a současné situaci na finančních trzích od oponentů hypotézy M.N. Rothbarda, že frakční bankovnictví je podvod, který by na svobodném trhu neměl právo na existenci? Osvědčila se podle nich kvantitativní teorie peněz? Nejsou lepší komoditní peníze, resp. jejich svobodná konkurence? Jak argumentuje proti svobodě a demokracii v této oblasti?
Těším se na Vaše ARGUMENTY, nikoliv hodnotící výroky na adresu jiných diskutérů.

snad není urážkou diskutéra, když upozorním, že knihy páně Rothbardovy (např. "Peníze v rukou státu" či "Vzdělání a trh") jsou propagovány z pochopitelných důvodů na webu Liberálního insititutu. A řekl bych, že i zde jde o poněkud krajní pozici, bližší spíše ultrakonzervativcům.
Jistě lze diskutovat i o velmi orkajových myšlenkách, ale jak právě toto souvisí s modelem socialismu ? Socialisté a snad i ti, kteří mají k liberálnímu myšlení blíže, nepodléhají iluzi o odstranění oligopolu a řešení socialistických otázek volným trhem či ekonomickým nacionalismem.
Možná alespoň pan MR eklekticky čerpá i z tohoto zdroje, ale ve svém článečku o tom nemluví. Takže příště raději k tématu

možná si někdy od Rothbarta něco nového přečtu (znát je třeba), ale člověk, který tíhne k autorům jako je třeba Pat Buchanan může být blízký spíše fažizujícím lidem než rozumným socialistům.

To je zas opačný omyl - Rothbard je ANARCHOKAPITALISTA, proto by z definice nemohl být blízký fašizujícím lidem.

pojmologicky by se s tím dalo souhlasit (fašismus a anarchokapitalismus jsou různé "dudy"), ale Obojí přitahuje emočně labilní lidi - vzpouRa proti autoritám a instinktivní stádnost...
a tak Rothbart je anarchokapitalista a rozumí si s Buchananem, který k fašismu (v tom horším smyslu slova - neřeším italsko-španělsko-maďarsko etc. nuance) má blízko velmi. Ale nechme stranou pojmologickou při - za špatné mám stejně obojí.

Test:
Generál Leonid Ivašov, expert v otázkách obrany, se podle agentury Ria Novosti vyjádřil, že hlavní nástroj severoamerické politiky je ekonomický, finanční, technologický a vojenský diktát. Jeho aplikací se snaží USA zajistit si světovou nadvládu.

Tuto informaci občanům zprostředkovala pokroková média. Je to:

a) schizofrenní blábol
b) komunistická propaganda
c) exhibice léčbu vyžadujícího Milana
d) zajímavá informace

Jen pro upřesnění:
1)Sázku na SDS jsem nazval sázkou na špatného koně,nikoliv na mrtvého koně.Rozdíl mezi těmito pojmy je tak zásadní,že musím reagovat.
2)Moji identitu SDS nemusí zjišťovat,protože ji zná.
3)Všem-musím bohužel konstatovat,že se diskuze zvrhla ke vzájemným osobním a stranickým útokům.Nic lepšího si pravice nemůže přát.

Volební přínos SDS pro levici je dlouhodobě limitně blízký nule. Pravice se nemá z čeho radovat, neboť otevřená diskuse nemůže nikdy, nikomu a ničemu uškodit. Uškodit může pouze kašírování reality a formální jednota. To už tady také bylo a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

máte pravdu - neonečné hašteření nepomůže. Otázkou ale je zda v diskusi o socialismu, který jistě nebude dítětem nějaké jedné strany, neupozornit některé diskutující, že kromě své vlastní osobní i stranické propagandy, nemluví k věci.
Diskusi o socialistické alternativě nenahradíš propagací aktivismu - to by stačilo říci tehdy a tehdy je akce a ta a ta. A kdo chce známkovat něčí účast jako do povinného májového průvodu jeho věc. Doby kdy se hodnotilo kdo má v okně vlaječky jsou snad pryč.
Nevidím tu útoky na KSČM, kromě legitimní názor na možné programové limity a zejm. neschopnosti se podívat na svou minulost. Ostatně nový socialismus bez kritického pohledu na ten starý pokus neuděláš.. Jestli je špatný kůň ČSSD, KSČM a nebo SDS se pak rozhoduje stejně jinde a ne zde.

1) Problém je Zdeňku trochu v tom, že většina z nás v SDS byla vychována pod vlajkou "se slušností nejdál dojdeš" místo pod korouhví "drzé čelo je lepší než poplužní dvůr".

Toho jsme si dlouhodobě vědomi, včetně toho, že nám to brání v některých aktivitách, a také jsme na tom stavěli svou taktiku a vybrali svou cílovou skupinu.

Pod dojmem diskuse v posledních dvou týdnech se tahle taktika možná dost výrazně změní. Zatím ale věci probíhají v souladu s Gándhím: "Nejdříve vás budou ignorovat, pak se vám budou posmívat, pak s vámi budou bojovat a nakonec zvítězíte."

Beru to tak, že jsme ve druhé fázi. Je to pokrok.

2) Identitu na tomto webu normálně nezjišťujeme, už proto ne, že to fakticky nejde. Nezveřejňujeme normálně ani IP adresy, žádné neblokujeme, příspěvky necenzurujeme a nemažeme. To jste snad už mohl zjistit.

V tomto konkrétním případě jsme dotyčného upozornili na to, že překračuje běžné meze a že je překročíme i my, pokud jeho aktivity neustanou.

3) Nemám pocit, Zdeňku, že by z naší strany došlo k jakémukoliv stranickému útoku. Opravte mne, pletu-li se.

Pokud jde o pravici, ta by si mohla opravdu i "chrochtat". Naštěstí k nám ale moc nechodí.

Těší mě, že se kolem mého článku Model socialismu potřebuje dopracovat rozvinula tak široká diskuse. Bohužel, někteří diskutéři zneužívají anonymity netu k osobním útokům a nevěcnému napadání. Pokud mi chce kdokoli poslat věcnou připomínku a návrh na vylepšení modelu, nechť tak nadále činí na mail milan.rokytka@radiohalo.cz. Necítím totiž potřebu zvyšovat sledovanost tohoto webu, na němž jeho správce nechává prostor pro podobné praktiky a hry.

S pozdravem

Čest práci!

Milan Rokytka

Myslím, že toto rozhodnutí bude přijato se všeobecným pochopením.

Pokud jde o návštěvnost našeho webu, ta za posledních 14 dní bohužel ani nestoupla, ale ani naštěstí neklesla, stále se teď o prázninách pohybujeme kolem 200 unikátních IP adres denně.

Hodně úspěchu při zvyšování poslechu Rádia Haló Futura.
Mimochodem škoda, že jeho sledovanost není také veřejně dostupná, třeba na serveru navrcholu.cz, kde už je cca 50 internetových rádií.

Myslím, že smysl naší práce by měl (také) spočívat v oslovení co největšího počtu lidí a nalezení společného jazyka s nimi.

Milan Neubert

Na rozloučenou:
Rádio Haló Futura se během pouhých dvou let stalo největším poskytovatelem autentických levicových informací v České republice. S příchodem internetu zdarma do Prahy, kterýžto projekt odsouhlasila po delších debatách i Evropská komise a s nástupem revolučného iPhonu, který smaže rozdíl mezi mobilem a tranzistorovým rádiem, odborníci očekávájí další posílení pozic internetových rádií na trhu.
Mladí lidé totiž přecházejí masově od nevěrohodných televizních stanic, keré se zdiskreditovaly zejména způsobem informovaní - či spíše neinformování - o US radaru v ČR, k internetu. Největší důvěře veřejnosti se podle průzkumů veřejného mínění těší rozhlasové zpravodjaství.

Za přání zvyšování poslechu srdečně děkuje

Milan ROKYTKA,
vedoucí internetového Rádia Haló Futura
www.radiohalo.cz
mila n.rokytka@radiohalo.cz

zrcadlo pověz, kdo je v zemi zdejší je nejhezčí a nechytřejší ... no přeci JÁ, jen JÁ, jen JÁ
Taky jsee měl v dětství rád pohádky.... teď ale spš frčí fantamagorie a la Harry Potter. Inu reklama řídí svět.

Škoda že nám ALFe nemůžete poslat svou vlastní fotky :-)))))

ach, božíčku..... molim drugara R.

„Komentář ze dne: 01.08.2007 Autor: [JHudeček] - Jiří Hudeček (hudecek@sds.cz) Titulek: reakce /3/A za třetí - a to považuji za nejdůležitější - i kdyby nakrásně SDS těsně těch kýžených 5% překročila, fragmentace levice by při současné volební aritmetice znamenala, že se efektivně zvýší počet hlasů, potřebných pro jeden levicový mandát (potřebné výpočty tu někde na stránkách SDS už jsou). Fakticky by to tedy levici oslabilo, obdobně jako existence malých, bezmála pětiprocentních "pravicových" stran KDU a Zelených fakticky oslabila pravici, která tím v souhrnu "prohospodařila" výhodu většího počtu hlasů a získala jen stejný počet mandátů jako levice.. Současná SDS asi skutečně nemá lidi, kteří by se toužili stát profesionálními politiky. Jsme natolik političtí (zoon politikon), že nás nenechává klidnými dění kolem nás ale většinou jsme natolik vázáni ve svých občanských profesích, že bychom je váhali opustit a dát se na dráhu profesionála v politice - se vší tou nezbytnou špínou, kompromisy atd. Je to snad chyba, ale prostě už asi až do smrti zůstaneme amatéry.“- - Tím se dá asi leccos pochopit. Nevím sic proč Sds, přesto, že se necítí býti politiky, nezkusí alespoň uspořádávat podnětné názory - třeba je sestavit do podoby programu něco na způsob „open source“ a pomocí veřejnosti to piloval. Nebo jak již tu také zaznělo, převzít roli kritika levice či zrcadla tak, aby se levice uviděla takříkajíc „zvenku“. Příklad: čssd sama sebe zove levicí a hubuje odesku, že není pokroková. Podíváme-li se na stránce: http://www.aspi.cz/ucetnisvet/meze-se-vam-hodit/uz itecne-tabulky/dan-z-prijmu-po jak za vlády „socialistů“ klesaly daně z příjmu právnických osob, pak asi musíme odeesku, která tuto přímou posloupnost jen prodlužuje, považovat za pokračovatele“socialistické“ politiky vlády čssd! Podobné skopičiny se asi nemají nechávat v klidu.

Na část Vašich připomínek jsem již před chvilkou reagoval. Teď už jen dodám, že pozitivní přístup se zahájením práce na Abecedě SDS považuji za podstatnější než přímou kritiku ČSSD a KSČM, byť uznávám, že by byla mnohdy potřeba.

„Komentář ze dne: 01.08.2007 Autor: [JHudeček] - Jiří Hudeček (hudecek@sds.cz)
Titulek: Re: Konec levice v Čechách..
Nezdá se mi možné (ve stávající situaci) aby došlo k nějakému produktivnímu sjednocování na levici. Co by ale mohlo pomoci, by byl vznik jakéhosi "nového levého bloku", seskupení spolupracujících (a diskutujících) skupin (nejen stran, ale i menších např. kroužků nebo neformálních skupin). Nejen, že by to levici myšlenkově obohacovalo (protože by ji to nutilo k intenzivnější veřejné diskusi nad politikou), ale potenciálně by to umožnilo "najít se" i těm levicově smýšlejícím lidem, kteří se dnes nemohou ztotožnit ani s jednou z parlamentních levicových stran.
V tom bych viděl potenciál růstu pro levici, a vidím zde i možnou úlohu pro SDS (ostatně se naše snahy títmo směrem už delší dobu nesou).“
- - Něco takového jsem měl na mysli. Někdo musí pojmenovat leváctví leváctvím, a teď do toho netahám pravici, to si levice vyřeší sama. A nebo jednoduše nevyřeší. Procenta ve volbách bych nechal na voličích, ať oni rozhodnou, zda vůbec budou volit a koho, jestliže se však sds cítí být schopna vidět nepravosti v jednání sil, které sami sebe nazývají levicovými, pak musí spustit okamžitě křik.
- Jinak by byl správný požadavek vytvořit jinou stranu, protože nelze opustit stanovisko, že levice musí umět kvalitně řešit požadavky tohoto světa, této společnosti.

„Komentář ze dne: 10.08.2007 Autor: neregistrovaný - karhan (khanauer@fbl.cz)
Titulek: Re: Všeho s Mírou, i povídání.
Sjezd strany není programová konference. Řeší se praktické otázky života strany (např. finance) a zákonem dané náležitosti (volba orgánů apod.). V mezivolebním období ani není ani potřeba se vyjadřovat k účasti v příštích volbách. Výstupem 9 sjezdu není tentokrát ani žádný programový dokument. Momentálně máme dost práce s přípravou sjezdu EL.“
Pane Karhane! Váš titulek se mi líbí! Přesto si neodpustím poznámku. Absence jasného programu ať na sjezdu či v mezivolebním období možná způsobuje, že zvenku se pak jeví některé postoje sds nezřetelné. Jako by se sds ostýchala, snad proto aby „nerušila“, jasněji pojmenovat některé úlety čssd či ksčm. A nebo proti nim nic nemá.
Bohužel ani z toho mála, co jsem četl o SEL, nemám pocit, že by měla recept na řešení naléhavosti doby.

Zdravím, rozdělím odpověď na několik částí:

1) SDS má platné programové dokumenty (všechny najdete na našich stránkách - nahoře je odkaz na Manifest, dole na teze Programu). Problémem může být příliš teoretický a obecný obsah, který souvisí se všeobecným přístupem SDS k hledání levicového východiska po krachu "reálného socialismu" a jeho reflexi.

2) Vaše označení postojů SDS pak lze i v tomto označit za pravdivé. Horší však je, že jsou nezřetelné postoje SDS k praktickým otázkám života lidí. Toho jsme si dobře vědomi a je to jen otázka času a sil. Sjezd to nevyřešil, neměl na to sílu, ale v diskusi to zaznělo. Proto také celostátní výbor na 2. posjezdovém zasedání 4. srpna uložil předsednictvu přijít na zářijové zasedání CV s návrhem tezí "Volební abecedy SDS" - to je pracovní označení strukturovaného dokumentu, který by měl obsahovat jednotlivá hesla=problémy, krátce popsat náš pohled na situaci a navrhovat řešení.

3) V diskusi k tomuto tématu jsme skutečně dospěli k návrhu, že tato "Abeceda" bude vznikat jako otevřený dokument na internetu s možností všech čtenářů přispět k jeho formulaci. To také odpovídá našemu přesvědčení, že podíl na tvorbě takového dokumentu by měl mít společenský charakter, přesahující stranickost SDS. Diskuse nad tezemi Abecedy teprve ukáže, zda je takový přístup možný.

4) Pokud jde o SEL, máte také pravdu. Tam je však situace horší o to, že naléhavé otázky se liší země od země a že lze (a to se děje) postupovat jen tak, že se hledají obecné problémy trápící všechny.

Dovolte, prosím, pár slov.
"Protože, někteří diskutující odmítají rychlou systémovou změnu (sociální revoluci) i její předstupeň - GS, tak jaké alternativy nabízejí?
Neodpustím si ale poznámku, že srovnávat amerického ekonoma židovského původu M.N. Rothbarda s ..."
-Sdělte mi jak rychlou revoluci máte, prosím, na mysli.
-Alternativou, snad dosti dobrou, je začít s myšlením, teprve pak se stávkou.
-Sdělte mi, prosím, proč přikládáte důležitost údaji o národnosti pana M.N.Rothbarda, je to pro ksčm důležité? Už zase?

změna problematického (svou pokrkokovost již ztrácejícího) kapitalistického systému ? Proč ne.
A rychle ? Inu, když to půjde !
Ale jak a za co? Otázka není co by někdo třeba osobně chtěl, ale co je možné.
P.S. Marx, Goebels a nebo Slánský byli židé... z toho těžko něco vyvozovat pro onu změnu společenského systému.

Komentář ze dne: 16.08.2007 Autor:- -ik- (@)
Titulek: Pane Rokytko!
Dovolte, prosím, pár slov.
Neodpustím si ale poznámku, že srovnávat amerického ekonoma židovského původu M.N. Rothbarda s ..."
-Sdělte mi, jak rychlou revoluci máte, prosím, na mysli.
-Alternativou, snad dosti dobrou, je začít s myšlením, teprve pak se stávkou.
-Sdělte mi, prosím, proč přikládáte důležitost údaji o národnosti pana M.N.Rothbarda, je to pro ksčm důležité? Už zase?

Komentář ze dne: 16.08.2007 Autor: Egon (@)
Titulek: Re: Pane Rokytko!
"změna problematického (svou pokrkokovost již ztrácejícího) kapitalistického systému ? Proč ne."
A jsme tam zas. Co změnit? jak to změnit? Kdo to změní? Kdy to změní? Na tyto otázky také hledám odpověď. Pravice to měnit nebude a levice se na tom nedohodne. Ani tomu dnes nedávám prioritu, prioritu vidím v tom zachránit planetu aspoň do té doby než se seskupí síla, která (snad) bude mít šanci. Cestu pokřikování ve sněmovně (V.Filip: reformu, ale bez vás) nevidím jako nejlepší.
"A rychle ? Inu, když to půjde !"
Na to už asi nemusím reagovat, vidíme, že to nepůjde ani rychle, ani pomalu. Vidíme zde občas stesky sds na špatnou(žádnou) spolupráci s ksčm a čssd by klidně "sežrala" nos mezi očima. Je stejná jako ods.
"Ale jak a za co? Otázka není co by někdo třeba osobně chtěl, ale co je možné."
Tady už jsem se vlastně ztotožnil.
"P.S. Marx, Goebels a nebo Slánský byli židé... z toho těžko něco vyvozovat pro onu změnu společenského systému."
Panu Urválkovi židovský původ pana Slánského vadil, proto se ptám p. Rokytky, zda je důležité uvádět národnost dnes.
Čekal jsem, že mi odpoví p. Rokytka, avšak i takto "to beru, šéfe".

Byvše vyvolán považuji za adekvátní v souladu s komunistickou výchovou, reagovat:
21.8. t.r. je GS, můžete ji sabotovat, ale tím ničemu pokrokovému - dle deklarovaných cílů SDS - nepřispějete.
K původu M.N.R. podotýkám, že M.N.R. jej v klidu a pohodě - až do své smrti v USA - netajil, neměl paranoidní obavy hlásit se ke své matce, a pokud jej některý zdejší diskutér přirovnává k A.H. (symbolické tričko 1818 nosí mimochodem na sváteční příležitosti M.T.), považuji to za chucpe.
Četli jste od M.N.R. vůbec něco? Třeba text Levice nebo pravice, vyhlídky pro svobodu, když už jsme na údajně levicovém webu? Po uplynulé, kontraproduktivní a nechutné osobní diskusi, každý člověk s nevyhaslým smyslem pro sociální spravedlnost pochopil, že sociálfašisti si zde dávají dostaveníčko, čemuž není nutné sekundovat... Ale byvše vyvolán - reaguji - neadekvátně, to jest příliš slušně.

Astream to nějak moc zjednodušil.

Rothbard má následující spektrum :
LibertariánstvÍ je pro něj ultralevice, Konzervativci ultrapravice a Socialismus něco mezi.

Ostatním libertariánům má za zlé, že socialisty považují za protipól - pro něho to jsou spojenci proti konzervativcům.

R. chválí Marxe a Bakunina, krizuje německé bismarkovské a saintsimonovské socialisty starého řádu za pravicovou úchylku.
Tvrdě kritizuje - stejně jako komunisté - strany Druhé internacionály, že se přidali ke svým vládám, takže mohla začít první světová a chválí ty, kteří odmítli podpořit národní vlády (stejně chválí a kritizují jednotlivé postoje komunisté).
Socialismus je podle Rothbarda nalevo od konzervativců a napravo od liberálů. Liberalismus je nejvíc nalevo.
Podobně to - ale s opačnými znaménky pokud jde o levici a pravici - vidí docent Sirůček.

Já bych ty kontakty a průniky s extrémními ideologiemi zdánlivě protipoloženými tak neodmítal. Totalitní mentality si sice konkurují - viz zápas Hitlera se Stalinem, ale některými metodami se mohou inspirovat.
Podívejte se na přitažlivovst libertariánství u lidí jak Heider, či Le Penn a další. Já ale neměl na mysli iluze té zvláštní mezitřídy zahrnující živnostníky apod. (ani kapitál, ani proletář), kteří rádi nadávají na velké firmy (samozřejmě nadnárodní) i na byrokracii (ať již bruselskou a nebo pražskou) - pro neofašisty živná půda - nahlédněta na diskuse s takvým Stworou.
Narážím tu ale spíše již zminovaný na úzký kontak M.Rotbartha na lidi typu Buchanana. To co tenhle člověk říká a píše se značnou autoritativností minimálně na půdě USA bych označil inklinací k fašismu bez uzardění.
Ona humanistická rétorika nezastře, že levicoví konzervativci ty gulagy měly a že zam lidem v nich nebylo lépe jen proto, že nešlo o fašismus či nacismus. Jestliže pro nějakého sirůčka je levice nutně autoritářská a pro nějakého Rokytku nutně libertairánská, dokládá zo jen všeobecný maglajz..

Pane ALF, prosím Vás zcela legitimně a slušně - přečtěte si něco o a od MNR, než začnete s odpuštěním plácat o totalitních ideologiích. Skutečně to bude lepší, předřečník to evidentně udělal a pak má diskuse či polemika smysl. Zajímavé je také vymezení MNR vůči randismu, či tzv. objektivismu, proti kterému nemají povrchní socialisté Vašeho typu co nabídnout. Randismus zachvacuje US univerzity a k jeho stoupencům patří např. exšéf FEDu A. Greenspan, který nafukoval bubliny a teď praskají - sledujte to? Nebo stále bojujete s duchy minulosti a současná zvěrstva - Irák, Afghanistán, radar v ČR , Vás totálně míjí?

Sektáři z SDS, neschopni najít cestu k masám, horlivě obviňují masy z neschopnosti pozdvihnout se k revolučním myšlenkám.
Tito sterilní politici nepotřebují most ve formě přechodných požadavků, poněvadž nemají v úmyslu přejít na druhý břeh. Pouze okouní na jednom místě a spokojují se s opakováním týchž hubených abstrakcí. Politické události jsou pro ně příležitostí pro komentář, ale nikoliv pro činy. Jelikož jsou sektáři, jako v podstatě všechny druhy břídilů a zázrakářů, na každém kroku zaskočeni skutečností a žijí ve stavu neustálého zoufalství, stěžují si na „režim" a jeho „metody" a neustále se bahní v malých intrikách. Ve svém nejbližším okruhu obvykle pěstují režim despotismu. Politická vyčerpanost sektářství doplňuje, jako jeho stín, vyčerpanost oportunismu, který nemá žádné revoluční vize. V praktické politice se sektáři spojují s oportunisty, zejména s centristy, pokaždé v boji proti marxismu.

Hele ho, kecala jednoho o generální stávce 21. srpna. Aspoň nám ale přiblížil prostředí, ve kterém se sám patrně pohybuje. Hochu, prober se, chtělo by to možná na čerstvý vzduch.

Pá a nezlob maminku.

toho exota nedráždit, nebo vám tu zaprasí svým mlácením plesnivé slámy celou stránku.

A co takle sterilita základních organizací KSČM, které se zmůžou tak jednou za rok na poplácávání po zádech a vzpomínání na staré zlaté časy?
I takle bych mohl kontrovat, a doložit to taky důkazy, nechci ale zevšeobecňovat, debata v tomto tónu je cesta do pekel. Pokud SDS nedokáže překročit určité limity, tak tu platí "nestřílejte na pianistu, dělá co může". Podobné výlevy škodí celá levici - i KSČM!!!!
A obviňovat SDS ze sektářství - to je při výskytu tohodle jevu v KSČM opravdu pucche. Proto mi jako nečlenovi, levicově smýšlejícímu nedá než se SDS zastat!!!

100%ní souhlas.

Komunistky nežijí dogmatem, nýbrž činem, milují nezištně a nesobecky, protože jen taková je pravá láska.

Nádherná fráze Zuzko!

Moc to nesouvisí, ale stojí to za přečtení:
http://ransdorf.com/deni_doma/G07/G33_0 7.html

No, já byh řekl, že to naopak s některými předchozími příspěvky trochu souvisí. Přinejmenším touhle citací:

Stará židovská moudrost říká, že tygr je nebezpečný zepředu, had zezadu a hlupák ze všech stran.

V pondělních Haló novinách vyšel v příloze Socialismus XXI. století. Je to čtení zajímavé, pluralitu, demokracii a přirozený vývoj vzývající, založené na neustálém obnovování - a tedy i ohrožování - podpory lidí /čili volby s účastí třídního protivníka/, ale málo platné - to nejdůležitější tam chybí ...

Což o to : otázka nechybí.
Odpověď chybí.

Otázka tam je : cituji "...Pokud socialismus neprokáže své ekonomické přednosti před kapitalismem, nemůže nad ním s konečnou platností zvítězit"

Odpověď ?
Bude postupně sílit socialistický sektor.

Proč bude sílit, se ptáte ? Proč taková zákonitost ?

To ovšem komunista neví. A tak mu nezbývá než "dobrovolný" výkup strategických podniků a neférové předpisy, které zvýhodňují socialistický sektor. Já aspoň nevím, jak jinak mám přeložit z jejich skrývacího jazyka větu "zvolí hospodářskou, zejména daňovou a pracovně-právní politiku, omezující vykořisťování zaměstnanců (tatáž mzda je vykořisťováním v soukromém sektoru, v případě socialistického sektoru není, nebo jak) a vnese do hospodářství prvky strategického řízení (vnese?)."

A pokud to chápu špatně a o žádnou diskriminaci nepůjde, tak zas nevím, jak a proč se má efektivita společenského vlastnictví ukázat v případě, že pravidla nebudou preferovat socialistický sektor a budou pro cvšechny parametrem shodným. Co o tom svědčí ?

Jak to, že v průběhu XX. století se efektivita společenského vlastnictví aspoň částečně neukázala v rámci soutěže ? Aspoň jako náběh do budoucna a to sílící náběh ? A to prosím zde byly vlády socialistického zaměření i gaullistické, které hleděly na kolektivní stát a jeho vlastnictví vlídně, velmi vlídně. Houby platné. Co v jisté intenzitě bylo, sláblo místo sílení. A teď už od toho nikdo nic nečeká ...

Já znám jediný úhel pohledu, jak považovat společečnský sektor jako efektivnější - ale musí být chápán spolu se státem jako celek. Naznačil jsem ho v článku "Zopakuje veřejný sektor 400 let st

Naznačil jsem ho v článku "Zopakuje veřejný sektor 400 let starou zkušenost?" v teorii o tzv. sociálu.

Soukromý sektor, který zvýší mzdu, ztrácí X - k
Veřejný sektor, který zvýší mzdu, ztrácí méně - jen X - (k + f).
Důvod : veřejný sektor dostane část zvýšené mzdy od pracovníka zpátky na daních, které vybírá a pracovník mu poslouží také jako nositel kupní síly. Soukromý sektor dostane jen něco z titulu kupní síly.

Ale i tato "přirozená" výhoda je založena na existenci nadstavby - na existenci fiskálního systému

Co z toho vyplývá ?
Když oba platí stejnou mzdu a jsou oba úplně stejně efektivní, těží soukromý sektor menší reziduum (zisk) než veřejný sektor vzatý ale (!) jako celek /ne jako mezi sebou soutěžící subjekty, na což teď sází samosprávně tržní KSČM/.

V praxi asi má veřejný sektor tolik jiných handicapů, že se toto zatím moc neprojevilo - projeví se to asi až v době, kdy bude skutečně setsakra problém s koupěschopností a po uši zadlužené osoby soukromé i veřejné už nebudou moci se zadlužováním pokračovat ...

Prostě ty nejdůležitější úvahy v dokumentu Socialismus pro XXI. století chybí ...

Onkolog Lewis Thomas napsal: Věci, tak jak jsou, mění se rudou kytarou, považuji za verš, který mne zaujal v životě nejvíce.

Red Sonja v provedení paní Nielsenové (starý biják s A.S.) působí poněkud antifeministicky. I echt vzpurná baba těžko doloží, že nějaké kung fu fígle jsou totéž co poetika kytary.
A přídomek rudý (ať již jde o Barbarossu či Vikinga Erika) nutně nemusí diagnostikovat nějaký karcinom. Takže úsudek onkologa nemusí být signifikantní.
Takže máte asi v životě to lepší teprve před sebou.

Některé aspekty bezpečnostní politiky
Z programu Naděje pro ČR: KSČM odmítá agresivní politiku USA a NATO vycházející z doktríny „preventivní války“ včetně možného použití jaderných zbraní. KSČM je proti militarizaci EU.
Tak tolik z progamu KSČM. V rámci předsjezdové dikuse si ujasňujeme, naposledy na Konferenci levicové jednoty, v jakém kontextu budeme program modelovat, prosazovat a případně realizovat. Nejprve se podívejme, jak se na bezpečnostní otázky dívá americký profesor lingvistiky Noam Chomsky, který je dnes zřejmě nejznámějším světovým lingvistou a jedním z nejvlivnějších intelektuálů. Mimochodem zaslal pozdrav a vyjádření plné podpory před časem založenému Pražskému klubu nezávislých intelektuálů na jeho první mezinárodní seminář Konec dějin nebo Civilizace znovu na rozcestí.
Od šedesátých let, kdy patřil k odpůrcům války ve Vietnamu se Chomský věnuje také politice. Patří mezi nejznámější obhájce lidských práv po celém světě. Proto není mezi vládnoucí třídou USA příliš oblíben. Přestože je židovského původu, je odpůrcem sionismu a kritikem Izraele, uvádí jeho životopisci a recenzenti. Má díky americkému občanství přístup do archivů a k informacím, ke kterým se Evropan nedostane. Jeho práce se proto vyplatí sledovat.

Co se týká bezpečnostního tématu, zajímavá je jeho kniha Perspektivy moci, jež je souborem přednášek přednesených při návštěvě Austrálie. Nyní jsme v České republice v období vyjednávání Topolánkovy vlády o příchodu americké vojenské moci do ČR prostřednictvím radarové základny a tak je zajímavé přečíst si, co nás asi čeká v případě souhlasu s tímto příchodem.
Chomský uvádí, že všude kam přišli Američané či Britové se životní podmínky místního obyvatelstva těžce zhoršily. V rozporu s obecně rozšířenými představami autor tvrdí, že v Indii a v Číně byly před příchodem evropských kolonizátorů nejvyšší reálné mzdy na světě a nejlepší podmínky pro organizaci dělnické třídy. Británie byla díky své celní politice uchráněna před konkurencí asijských zemí, a naopak jim vnutila nerovnoprávnými smlouvami to, že britské zboží se v asijských zemích prodávalo bez cel. Následkem toho postihla celou Asii deindustrializace. Nejhorší důsledky byly v Indii, kde skončil veškerý průmysl i řemesla a Indie se stala čistě agrární zemí. Ne všechny koloniální mocnosti se ke svým koloniím chovaly takto. Japonsko sice bylo brutální koloniální mocností, ale své kolonie (Korea, Thaiwan), na rozdíl od Britů, rozvíjelo a industrializovalo.
Od dob kolonialismu se nic nezměnilo. Dnešní globalistické a neokolonialistické mocnosti, v první řadě USA, nutí rozvojové země aby zrušily veškerá cla (dnes například snahy USA o bezcelní zónu zahrnující oba Americké kontinenty, jak jí vymyslel president Bush roku 2003). Samy průmyslové země však uvalily vysoká cla na veškeré zboží i potraviny a chovají se protekcionisticky.

Kořeny těchto postojů
Americké pojetí demokracie se vyvíjelo koncem 18. století. Pozdější president James Madison poznamenal v roce 1787: „Kdyby se v Anglii mohly zúčastnit voleb všechny společenské třídy, byl by ohrožen majetek statkářů. Brzy by byl přijat zemědělský zákon. Aby byla taková nespravedlnost znemožněna, měla by naše vláda zajistit trvalé zájmy země proti novinkám, zřídit systém pák a brzd , aby byla chráněna menšina bohatých proti většině. " Podle Madisona existují dva kardinální cíle vlády: práva osob a práva majetku. Právě ta druhá musí dostat přednost, protože práva majetku budou stále ohrožována vůlí většiny, která může na základě svojí síly v demokracii „porušovat práva menšiny“. Z té doby pochází antidemokratický výraz „tyranie většiny“ nešlo přitom, jak se dnes tvrdí, o osobní svobodu jednotlivce, ale jen o majetek.
V dnešních USA proto tvrdě vládne bohatá menšina chudé většině. Chomský píše, že v USA není přerozdělování ve prospěch chudých, ale naopak ve prospěch bohatých. Takže vidíme, že Mirek Topolánek a spol. jsou se svou reformou veřejných financí pouhými plagiátory. Daňový poplatníci nesou břemeno federálních daní a většina státního rozpočtu směřuje do kapes korporací. Jedná se především o výdaje Pentagonu, kosmický program, veřejné subvence do výzkumu apod. V tomto ohledu není rozdíl mezi republikány a demokraty. Bez ohledu na rozdíly v názorech všichni souhlasí s tím, že bohaté je nutno chránit před kázní trhu pomocí mocného a intervencionistického sociálního státu. Republikáni prosazují zákony na omezení sociálních výdajů a zároveň ze všech sil pomáhají nejbohatším: regresivním zdaněním a přímými subvencemi. Návrhy podnětů pro byznys, regresivní snížení daní a další taková opatření se objevují pod záhlavím jako „Zákon o vytváření pracovních příležitostí a zvyšování mezd“.

Nejvíce státních peněz směřuje do zbrojního průmyslu
Chomský uvádí, že termín „národní obrana“ není ani špatný vtip. Měl by vzbuzovat posměch každého, kdo má alespoň trochu sebeúcty. USA nečelí žádné hrozbě, ale utrácí na „obranu“ téměř tolik, co celý zbytek světa dohromady. Začátkem devadesátých let byla snaha rozpočet Pentagonu snížit. Republikáni však prosadili že zůstane téměř stejně vysoký.Bushova vláda vysvětlila, že „vzhledem k rostoucí technologické vyspělosti konfliktů ve Třetím světě musíme udržovat vojenské výdaje na dosavadní výši a posilovat bázi obraného průmyslu“ . Ve skutečnosti je tato „rostoucí technologická vyspělost“ zásluhou amerických firem. Podíl USA na prodeji zbraní do třetího světa je téměř tříčtvrtinový. Prodej letadel F 16 do zemí třetího světa, přičemž půjčky subvencují daňoví poplatníci, umožňuje letectvu, aby zaplatilo Lockheedu za modernizaci tohoto typu a vývoj letounu F-22, který dokáže odvrátit hrozbu, jíž prodaná letadla představují.
Vládnoucí třída v USA má oproti chudým obrovskou výhodu, a to že je třídně uvědomělá. Společný zájem elit je silnější než užší sobecký zájem vlastníků a manažerů výrobních sektorů ekonomiky. Historie byznysu a politické ekonomie nabízí mnoho příkladů podřízení úzce pojatého zisku širšímu zájmu blahobytné menšiny.
O co jí jde? Západní polokoule a významné světové zdroje na Středním východě mají být přiděleny přímo USA. Afrika má zůstat tradičním koloniálním mocnostem. Jihovýchodní Asie by měla plnit významnou funkci jako zdroj surovin pro Japonsko a západní Evropu. Chomského kniha je netradičním pohledem na politiku a demokracii v USA. Chomský se nebojí odhalit pravdu, která zůstává skrytá velké většině Američanů a zvláště pak obyvatel zbytku světa, pokud se jich tyto události přímo netýkají. Proto je tato kniha pro politologii velkým přínosem, konstatuje anonymní recenzent na internetu. Stojí proto jistě za přečtení a zamyšlení i každému modernímu komunistovi a levicově myslícímu občanovi.

to co píše Chomsky je možná v určitých kruzích vlivné, ale přeci jen především propaganda. Asi bude opravdu TOP lingvista, ale pokud jde o politické názory tak spíše jen antiglobalista, pacifista a anarchosyndikalista.
Tedy ani ne tak řešení problému, jako spíše vyznání víry - chápu, že má souvěrce, ale o čem diskutovat ? Nechme různé ikony v refektáři a zkusme mít raději názor.
Tahle diskuse pod nijak klíčovým článkem pana Rokytky je tady asi jen apendixem, tedy spíš to řešme někde jinde.
Ale mrkněte se alespon na to, čím tahle dnešní litanie začíná - národní obrana že je prázdný pojem ? Možná chybně naplněný, ale to je o něčem jiném.

Proč Janusi tvrdíte, že Chomského knížka Pepektivy moci je především propaganda? Můžete - prosím konkrétně - nějaká fakta a teorie v této knize obsažené pěkně po popperovsku falzifikovat, vyvrátit?
A proč překrucujete diskusi o tzv. národní obraně USA? Nikde se v článku a ani v recenzované publikaci neprohlašuje, že je to prázdný pojem...
Pokud dále označujete důvěru ve vědu a citované vědecké práce za VÍRU a nevíte o čem prý nad nimi diskutovat se souvěrci, tak to pouze cosi vypovídá o vaší diskusní kultuře. A nich lichotivého to není...
Model socialismu, ke kterému zde diskutujeme, musí - pokud nechce skončit jako např. v Chile za Pinocheta, obsahovat i bezpečnostní aspekty. A o prostředí, vyvářeném pro různé socialistické modely na naší planetě i v okolním vesmíru zahraniční a vnitřní politikou vlád USA, byl komentář, na který jste nevěcně, emocionálně a prudce agresivně zareagoval. To ale také o lecčems vypovídá, že?

prosím vás ... neveďte tu už zbytečné debaty, které se ani v nejmenším netýkají tématu, jenom nafukují počet příspěvků a přitom by se tu nalši i články daleko zajímavěhjší.
Sejně tu jenom pod různými jmény straší autor tohoto článku, který se zřejmě v práci nudí a má radost, z fikce, že jeho článek se pak jeví nejkomentovanější.
Ať si klidně miluje toho Rotbarda, Chomského nebo jiné, když už potřebuje nějak romanticky obsadit oltáříček na modlení,ale ať se nad svými láskámi rozněžnuje buď věcně a nebo jinde. Jinak to nebude mít konce.

S rostoucím údivem sleduji nevěcné až nenávistné reakce některých komentátorů na tomto údajně levicovém webu. Lidé s nicky jako Egon a Janus působí spíše dojmem asociálů až patologických. Jejich diskusní kultura je neuvěřitelně pokleslá, nízká až záštiplná. Takto tedy bude vypadat ten demokratický socialismus, pokud by se dostali jeho příznivci ve volbách k funkcím a odpovědnosti v naší republice? Již nyní neurvale vylučují některé jedince z demokratické diskuse, co by asi dělali potom? Svoboda slova je nedělitelná, uvědomte si to Egone a spol.

Egon a spol. samozřejmě žádní levičáci nejsou. Autentické levicové intelektuální osobnosti světového věhlasu (Chomsky, Woodward, Chossudowski, atd.) jsou jim pouze směšnými ikonomi a sociálně citlivé politiky (Chávez, Moráles, atd.) upřímně nesnášejí. Jsou to prostě jen pravicoví maloměšťáci, kteří se pokoušejí agresivně modelovat diskusi na tomto webu.

Vždyť sem občas napíše taky Míla, Vojtěch, Vojtík, Josef, Franta, Zuzka, Katka a jiní poctiví levičáci - tak prosím ten web tak nezatracujte, do těchhle diskusí může přispívat každý, a podle toho to vypadá. Nakonec - vždyť už tenhle výčet jmen poctivývh levicových účastníků diskuse ukazuje, že zde takoví převažují: a kdoví, jestli se nakonec neukáže že Egon a spol. je vlastně jen jedna osoby, která střídá nicky.

No jo a taky je zvláštní, že tito nicky zásadně polemizují s tím, co nikdo nenapsal. Jako, že třeba kdosi zatracuje tento web a tak. Proto: Proletáři všech zemí - spojte se! Nechť zhyne starý, podlý svět. Mimochodem, pár udavačů už ho (ten podlý buržoazní svět) nezachrání. Ale snaží se ze všech senilních sil, že?

V závěru 36. týdne si připomeneme den zavraždění národního hrdiny Julia Fučíka německými nacisty. Jeho kniha Reportáž psaná na oprátce patří k nejpřekládanějším dílům české literatury (společně s Osudy dobrého vojáka Švejka od dalšího komunisty Jaroslava Haška). Mnozí cizinci včetně např. japonských investorů se velmi diví, proč si v ČR tohoto hrdinu nepřipomínáme a proč byl např. Park kultury a oddechu Julia Fučíka přejmenován na Výstaviště Praha. Co je to za národ, který si neváží lidí, kteří pro jeho další existenci položili život, táží se. Co si o tom myslíte vy?

Pro Vojtěcha: na titulní stranu vytažen čtyři roky starý příspěvek člena SDS Vítka Stanislava ke 100. výročí narození Julia Fučíka. Nemyslím, že by se naše stanovisko změnilo.

Socialismus bude třeba budovat na vytunelovaných troskách toho, co mohlo být dobrým základem. Příklad? Nové, temné logo ČSA, které zřejmě symbolizuje temnou budoucnost státního podniku, jehož spolumajiteli jsme my všichni, kdy bonitní aktiva budou v průběhu roku postupně vyvedena do nové akciové společnosti a ta prodána. Proděláme na tom hned několikrát: vyhlodanou slupku státního podniku může ještě léta kdosi tzv. likvidovat a nesplacené závazky uhradíme my, občané. Před privatizací nové a.s. se bude manažment snažit různými fintami co nejvíce snížit tržní cenu podniku, aby se zavděčil budoucímu soukromému hlavnímu akcionáři, který si navíc většinou na nákup bere úvěr, který i s úroky budeme splácet jakožto uživatelé služeb nové ČSA. Peníze, které se dostanou do rukou české vlády, hodlá tato alokovat na stavbu dopravní infrastruktury, rozuměj až trojnásobně předražených dálnic, které jsou mnohdy zbytečné, neefektivní a špatně trasované - stačily by často silnice 1. třídy a ušetřili bychom desítky miliard Kč. No a jako finále centrální bankéři vymění část utržených zřejmě eur za dolary, jehož hodnota stále padá a za poslední léta jsme jen na tom prodělali přes sto miliard Kč. Devizové rezervy jsou pak uloženy v zahraničí, kde pomáhají financovat další, poslední výhodné nákupy zahraničních investorů našich bonitních aktiv ve správě vlády. Podobně to chodilo ohledně Škody Auto i Transgasu. Není divu, že státní rozpočet je stále, navzdory růstu HDP, hluboce deficitní...

KSČM je plně oddána ideálům přímé a polopřímé demokracie, která nejlépe umožňuje uskutečňovat vůli lidu. Dokládají to i dnešní události: Václav Pačes, o kterém se uvažuje jako o kandidátovi na prezidenta republiky, je proti referendu o americkém radaru v ČR, řekl to v ČT. Tím si uzavřel cestu k hlasům poslanců KSČM, kteří považují referendum za podmínku jeho případné instalace v ČR, uvedl předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip.

Argument pro "oddanost" KSČM věci přímé demokracie poněkud pokulhává. Pačes je proti referendu, Klaus by zákon o referendu jen nevetoval. To je dost málo, ne?

Já myslím, že ohledně oddanosti KSČM metodám přímé a polopřímé demokracie nic nekulhá. Pačes je proti referendu o radaru a tím si cestu k poslaneckým hlasům KSČM sám uzavřel. Vše další u jiných kandidátů je věcí jednání, jak v pátek stanovil VV ÚV KSČM. Komunisté budou hrát roli jazýčku na vahách důsledně ve prospěch nepriviligovaných občanů ČR.

s modelem socialismu příliš nesouvisí kauza radar jako měřítko kandidátů na Hrad : Přesto ano, je to důležité kriterium ale ... striktně vzato by pak nemohl být jiný než stranický kandidát. A na něm se v parlamentu neshodnou. Bude asi nutné jemnější rozlišování
Pačes vyjádřil skutečně obecnou nedůvěru k referendům (u technokratů je nedůvěra k laicitě častá), ale on jako kandidát nemůže ovlivnit jeho vypsání. To předpokládá nejdříve schválit v současném parlamentu příslušný zákon. Nazančil ale také, že k radaru se ještě nevyjádřilo NATO... kdož ví ?
To Klaus je jinačí chlapák, ten rovnou řekl ve věci americké radarové stanice své kvalifikovanmé ANO. A jeho náhlá vstřícnost k referendu, když dříve byl zapřísáhlým nepřítelem přímé demokracie je podezřelá. Kdyby aspoň parta vzbouřenců v ODS na které má možná vliv pro zákon o referendu hlasovala. Ale do toho rizika určitě nepůjde. Takže řeči, řeči, řeči.

Moje námitka není proti postoji KSČM. To že pro ní Pačes skončil, to je OK, stejně jako ta podmínka referenda ze strany KSČM. To je absolutně v pořádku. Ale servírovat to jako důkaz oddanosti věci přímé demokracie, vyvozovat obecnou vlastnost z jednoho případu, to je přece chyba logiky uvažování.

s tím lze soulasit, nehledě na to, že i KSČM mluví zejména o kvaitě zastupitelské demokracie a tu přímou chce jenom poněkud rozšířit s řadou otazníků (např. přímá volba starostů či přímá volba prezidenta).
Absolutizovat přímou demokracii je spíš anarchistická pozice (popř. nějaké technické utopie o demokracii přes internet), která je možná uskutečnitelná v nějaké přehledné agoře a ne ve složitě strutkurované společnosti.
I ta často sklońovaná socialistická samospráva má nejen přímou lokální úroveň ale i důelžitou úroveń zprostředkovaně celospolečenskou.

Přímá volba prezidenta nebo Občanské komise?
Předsedové pěti parlamentních stran by měli příští týden říci jasné slovo k tomu, za jakých podmínek by měla být zavedena přímá volba prezidenta.
Kromě pravidel pro výběr hlavy státu všemi voliči k těmto podmínkám patří i otázka prezidentských pravomocí. Podle odborníků se jedná jen o populistický prvek, kteý má vytvořit zdání větší míry přímé a polopřímé demokracie v České republice. Zásadním řešením nepříznivé situace v politickém prostoru by naopak byly Občanské komise. Že jste o nich v životě neslyšeli? Inu, další dluh našich údajně svobodných, nezávislých, pluralitních a objektivních médií. Pojďme to napravit.

Jak fungují Občanské komise (model Planungszelle)
K projednání určité aktuální otázky je namátkou (losováním) vybráno 25 občanů. Nejsou tu žádné požadavky na vzdělání ani společenské postavení. V občanské komisi se tedy mohou sejít a společně diskutovat učitelé, zdravotní sestry, studenti, metaři, lékaři, zedníci - prostě kdokoliv. Zasedání trvá jeden pracovní týden (5 dnů). Po tu dobu jsou účastníci uvolněni při plném platu ze svého pracoviště. Zasedání je řízeno dvěma moderátory, vždy mužem a ženou. První 3-4 dny dostávají účastníci maximální množství informací od nezávislých expertů, kteří také odpovídají na otázky. Pátý den se účastníci nejdříve rozdělí do pěti kroužků o pěti lidech, kteří diskutují jim předložený problém a snaží se najít nejvhodnější řešení. Pak se sejdou všichni dohromady, srovnají výsledky svých diskusí a shodnou se na doporučení jak by se měl dotyčný problém řešit. Při tom je důležité pravidlo: K prodiskutování téhož problému je vždy organizováno deset občanských komisí současně. (V malých městech a obcích je nutné tento počet snížit úměrně jejich počtu obyvatel.) Náhodný výběr a znásobení skupin diskutujících odděleně od sebe tentýž problém zaručuje, že skupiny nemohou být zkorumpovány specifickými zájmy a že opravdu představují reprezentativní průřez celou společností. Nikdo n

Zkušenosti
Zhodnocení výsledků zasedání desítek občanských komisí dochází vždy ke stejným závěrům:
Po získání odborných informací, poskytnutých vhodnou formou, proniknou účastníci, bez ohledu na vzdělání, do podstaty dotyčného problému ve stejné míře jako odborníci a jsou schopni formulovat kvalifikovaný posudek. Jejich posudek je vždy mnohem kvalifikovanější než jaký může být posudek členů Parlamentu, neboť poslanci musí zaujímat stanovisko k desítkám a stovkám problémů během velmi krátké doby. I při nejlepší vůli se proto zdaleka nemohou obeznámit s dotyčnou problematikou tak dobře jako účastníci občanské komise. Při hlasování jsou většinou odkázáni na doporučení svého stranického vedení, což ve skutečnosti koncentruje moc do rukou hrstky stranických předáků. Tato koncentrace moci se ještě dále zvyšuje přistoupením k Evropské Unii. Studie publikované v Západní Evropě ukazují, že návrhy zákonů přicházející z Bruselu procházejí národními parlamenty téměř bez diskuse a jsou automaticky schvalovány jako na běžícím pásu. Časová tíseň nic jiného nedovoluje. Občanské komise zapojují do deliberativní fáze legislativního procesu tisíce občanů a stávají se tak kontrolním a korektivním mechanismem celého systému.
Zkušenost rovněž ukazuje, znovu a znovu, že pocit společenské zodpovědnosti, který v účastnících občanských komisí touto účastí vzniká, vede k tomu, že dokáží odhlédnout od osobních zájmů, které by mohli při řešení některých problémů mít, a přinášejí doporučení vyjadřující zájem celé společnosti. I v tomto ohledu fungují občanské komise nesrovnatelně lépe než Parlament. Je všeobecně známo, že poslanci často podléhají korumpujícímu vlivu lobbyistů prosazujících úzké komerční nebo skupinové zájmy na úkor společnosti jako celku. Takový korumpující vliv je v občanských komisích vyloučen, poněvadž jejich náhodné složení eventuální vznik specifických zájmů předem znemožňuje.
Permanentní integrace občanských komisí do politického systému přináší mnohem hlubší změnu

než pouhé uzákonění práva občanů na iniciativu a referendum. Navrhovaná Občanská ústava ČR Občanské komise obsahuje. Navazujeme tím nejen na americké i evropské tradice z doby poměrně nedávné, nýbrž i na nejslavnější dobu naší historie - patnácté století, kdy český národ dovedl po mnoho let vzdorovat nejsilnějším mocnostem oné doby. Byl to první pokus o reformu hluboce zkorumpované katolické církve. "Husitský král" Jiřík z Poděbrad byl také prvním člověkem v dějinách, který přišel s myšlenkou spolku křesťanských panovníků proti Turkům a papežské moci, tedy jakéhosi embrya Organizace spojených národů, myšlenky uskutečněné teprve po staletích. Při vzniku samostatné Československé republiky bylo uvažováno o využití metod přímé demokracie, což ostatně předpokládala již washingtonská deklarace vyhlášená ČNR 18.10.1918 a obdobně i návrh naší první ústavy. Nyní jsme to opět my, Češi, kteří ukazujeme ostatním národům cestu reformy, pravděpodobně nezbytné pro zachování naší civilizace ohrožované drancováním přírody, terorismem a nekontrolovatelným šířením zbraní hromadného ničení. Tak proč nepředložit otázku přímé volby prezidenta republiky a jeho pravomocí Občanským komisím?

Prosím.