hezká esej, jenom trochu nevím čím chce autor nahradit dneší mýty., Jako religionista k rozborům mýtů logicky Petr Schnur zřejmě tíhne. Ale neupadá do nových mýtů, a také falešných ? Zkušenosti autor nabíral dle jeho c.v. v Německu, ale cítím tu určité myšlenkové proudy, konsititutivní a normativní, spíše z USA možná i z Ruska.
Realita se vždy splétá na základě určité matice zájmů z různých duchovních proudů. Dobře : nelíbí se mu ekonomický liberalismus ani postdemokracie - nejsme si jist jeslit ty pojmi chápe jako jejich zastánic, ani jak je chápu já.
Implicitně se mi jeho slova spojují s novým konzervativismem, který produkuje jiný hamburgský intelektuál (možná se znají ?) - Petr Robejšek. A upřímně řečeno nic co by měoo nějak hlouběji ispirovat evropskou levici. Asi to chce číst tuhle esej víckrát... a hlavně přemýšlet zda to je vůbec na nějakou programovou aplikaci. Zatím jsem spíš skeptický

na otázku ze začátku zmiňované eseje lze odpovědět, že rok 1989 byl skutečně emancipačním vykročením z rigor mortis do které ztuhnul bývalý režim. ve sporu o transformační scénář však zvýtězil spíše ten import (protože taky nebylo nic připraveného).
V tomto smyslu je třeba chápat i onen konec děšjin. Nikdy nebyl postulován jinak než jako konec jedné etapy. Otázkou bylo jakou novou etapu zahájil - návrat k "demokratickému kapitalismu" a nebo jiná kvalita ?
S jedinou výjimkou jsme imitovali existující a to byl kuponový experiment končící jistototu desetinásobku a akcionáři plačte. Jinak se šlo na jistotu - pravdu ale má MIkeš, že autor jinou kvalitu také nenahruhuje. Jen prokalmuje spesi na d pojmy jako je obnovená svoboda a návrat do Evropy.

"Dodnes se de facto neví, o čem se v roce 1989 George Bush senior a Michail Gorbačov na Maltě bavili a na čem se dohodli – to se lze na základě jednotlivých indicií a následného geopolitického vývoje pouze domýšlet. Mnohé nasvědčuje tomu, že Sovětský svaz byl ochoten, zřejmě po obdržení určitých garancí, vyklidit východní Evropu a nezasahovat do tamních liberalizačních a demokratizačních procesů. Vývoj událostí prokázal, že americká strana své závazky považovala za taktický manévr, který nikdy nehodlala dodržet."
- - Když jsem kdysi četl knihu o perestrojce od M. Gorbačova, měl jsem dojem, že to Gorbačov myslel upřímně, i podle jeho líčení např. besed, které absolvoval různě po Rusku to vypadalo, že by i lidi šli za ním, ale v tu dobu už asi nevládl ÚV KSSS, ale různé mafie, které si pak Rusko rozebrali. Už asi byl mimo reál. Takže asi není třeba Gorbačova podezírat, že si něco s Bushem "upekl". Tím si i vysvětluji klid, s jakým to žuchlo do vody zde i potom v samotném Rusku.
Zkusil bych to označit za příklad špatné práce kom. str., za ukázku, kam může dojít i sebevětší kom. strana, když je její práce odtržená od reálného života. Když pracuje pro sebe samu a ne pro obec. To vidíme dodnes v Česku. Přemýšlí-li funkcionář, zda bude mít nějaký zdroj příjmu pro sebe sama, nemá nakonec nikdo nic. Nejde zapomínat, kdo proti komu stojí na "hřišti", že soupeř je špičkovým profesionálem, který nic neponechává náhodě a pracuje na nejvyšší úrovni.

no jo, víra i hory přenáší... zejména víra v automatismus zániku podlého starého světa. Zabouříme, zaburcujeme... a on už se někdo přidá. Quius religum... ale soupeř je orpavdu profesionál.
Ale že by tahle kritika všech možných post byla něčím neokonzervativním, jak naznačuje mikeš, to nevím. Možná že by si to zaslužilo taky nějaké to post. Hlavně ne post mortem.

Pane Egone! Když uvážím, že mi zprava nic moc dobrého nekyne a vlevo je jen hrachovina, tak mi nezbývá než rovně za nosem. Křesťani říkají věř a víra tvá tě uzdraví. Ale ten automatismus můj není! O soupeři myslím, iluze nemám!

já vám rozumím. Jenom mně ten program "rovnou za nosem" přijde málo konkrétní. A podobné elaboráty o asociálnosti neoliberalismu a rizicích "amerického století" poněkud útěšné.
Mluví ze mně rozpaky - dojem který jsem měl, když jsem se těmi cca pěti stránkami povídání prokousal a vodítko žádné. Nic víc.

"Mluví ze mně rozpaky - dojem který jsem měl, když jsem se těmi cca pěti stránkami povídání prokousal a vodítko žádné. Nic víc."
- - Ze mě též mluví rozpaky. Má-li smysl konkretizovat, když mnoho dobrých poznámek již zde bylo řečeno a nic. Rozuměl jsem např. článku Abeceda, že tam by se postupně konkretizoval nějaký program, definovaly pojmy. Rozuměl jsem článkům o modernizaci polit. stran, jako výrazu snahy posunout se blíže k „občanské společnosti“. Rozuměl jsem sdružování evropské levice o totéž v širším měřítku. Vzpomínám, jak zde kdysi pan Zdeněk mluvil o vzniku nové strany, jakožto možnosti pohledu z jiného úhlu a byl odmítnut. Výsledným dojmem jsou právě ty rozpaky. Tak jediné post- mě napadá postlegranda a neorozum.
Vrátím se k článku úryvkem „Tak, jako se po listopadu 89 neproblematizoval pojem trhu, resp. tržního hospodářství, tak ani nebyla položena otázka, do jaké Evropy to vlastně „vstupujeme“. Tzv. sociálně tržní hospodářství s důležitou regulační funkcí státu dbajícího na sociální rovnováhu společnosti, vycházející z tragické zkušenosti II. světové války …a ve východní Evropě považované za vzor a cíl proklamované ekonomické transformace, se začalo … pozvolna vytrácet. S pádem komunismu zanikla konkurence, a tím pádem i důvod sociální stát nadále udržovat. Tento obrat byl již počátkem 90. let evidentní.“ a napadá mně otázka, kdo udržoval do té doby sociální stát a pro koho? Byl to onen vysoce zdatný soupeř? A když už to nechce onen soupeř dělat, kdo to má dělat dnes? Dokáže to někdo? Strany? Odbory? Odéeska to určitě nebude. Ta snížila už tak nanicovaté přídavky na děti, co nám dala ještě SOCIÁLNÍ demokracie, ještě na polovinu, ze 699,- na 360,-.

Zkuste si adresu www.samospravnysocialismus.vyjimecny.cz
Není to až tolik o konkretizaci ale spíš o určité hypotéze, ale taky krok dopředu.