Mašínové nesplňují ani ta kritéria boje proti nacismu.

Odbojář v Protektorátu, který by prostě vyloupil auto s podnikovými penězi a zabil při tom normálního českého pokladníka, pak si za prachy koupil pro sebe spotřební zboží, dva roky nic a pak podřezaný český četník, zapálený protektorátní stoh, těžce zranil toho, kdo by hasil, pak útěk, Heydrich, Frank, Moravec, Vajtauer, a spol. ti všichni dál naživu ... nevím, nevím, jak bych na takového protinacistického "odbojáře" pohlížel - myslím, že by se nad ním sklenul milosrdný závoj zapomění ...

To Mašínové jsou jiné kabrňáci ...
Zapomění ?
To tak !

Zkrátka drzé čelo lepší než poplužní dvůr ...

No, ačkoli Mašíny vůbec neobdivuji,dovolím si upřesnění. Zabití pokladníka Rošického (s uloupením peněz) provedl v srpnu 1952 Švéda s Josefem Mašínem, Ctirad byl od října 51 do jara 53 zavřen, v říjnu 53 překročili hranice. Podřezaný četník byl při přepadení už v roce 1951.
Ještě ke kritériím boje proti nacismu - bohužel závoj zapomnění nad "problematickými" odbojáři také nepadal - takový Karol Pazúr to snad dotáhl až do vedení Svazu protifašistických bojovníků.

"Mladým se dnes neříká to nejpodstatnější - o překonání politováníhodných nezákonností a osudných omylů východoevropského „reálného socialismu“ se velkým dílem zasloužili sami východoevropští komunisté!"

To by snad stálo za dovysvětlení...:-)

Velké vysvětlování snad není třeba - Chruščov - 20. sjezd v Moskvě - "tání" z konce 50. let- kulturní i politický fenomén 6O. let a na něj navazující Pražské jaro - jeho vliv na "helsinský proces" i pozdější sovětskou "přestavbu". Dovolím si zde ocitovat pasáž z jedné své starší polemiky k tezi o "rovnítku" mezi nacismem a "komunismem":
Východoevropský "komunismus" se nezhroutil sám. Nebyl ani za velkých obětí poražen jako nacismus, jak se dnes mládeži namlouvá s použitím "rétoriky vítězů". Byla to přece druhá či třetí generace samotných východoevropských komunistů, která přispěla hlavním dílem k "otevření" a tím k nechtěnému, ale v dané situaci nevyhnutelnému zániku socialismu tohoto typu. Není důležité, kdy a jak jednotlivé komunistické strany vstoupily do tohoto procesu, ve kterém se uplatnil humanistický základ marxismu ... Něco podobného bylo nemyslitelné u rasistického nacismu. Nešlo jen o aktéry XX. sjezdu KSSS, "osmašedesátníky", iniciátory perestrojky nebo maďarské a polské reformátory, kteří přijali koncem 80. let sami o své vůli zásadu politického pluralismu. Podobnou cestou poznání prošli i mnozí z těch, kteří se stali členy KSČ a dalších stran Národní fronty v letech "normalizace" ne kvůli stále nesrozumitelnější ideologii nebo z kariérismu, ale proto, že prostě chtěli přispět svým dílem, aby se věci lépe dařily. Není náhoda, že právě z této generace vyšla řada osobností z pravé i levé části dnešního politického spektra.

Takže máme snad jásat, že "politováníhodné nezákonnosti" a "osudné omyly" (dosti otrlý eufemismus pro zabíjení a věznění lidí) byly soudruhy po 20-40 letech "překonány"? Co je na tom tak záslužného? Člověk se selským rozumem na to přišel hned. Stejně tak přišel na to, že Hitler představuje smrtelné nebezpečí (tedy kromě komunistů, ti ještě pár let bojovali proti sociálfašistům-zas zafungovalo prodlení:-) Také porovnání nacismu a stalinismu není od věci - mírou utrpení svých obětí si zdárně sekundují (čert vem teoretické rozdíly). Jistě, bestialitu nacismu nemůže podepřít a ospravedlnit žádná smysluplná teorie, ovšem stejně tak to snad platí i o stalinismu, ne?

1. Nejde o jásání nad tím, že soudruzi po 40 letech překonali "politováníhodné omyly" reálného socialismu. "Eufemismy" usnadňují dialog. Povedu-li jej s křesťanem, nebudu hovořit o "zločinech křesťanství" (nebylo jich málo). V diskusi s liberálem nebudu používat termín "zločiny kapitalismu" ... Schopnost vcítění je prvním předpokladem překonání zbytečných přehrad a nedorozumění mezi námi. Článek byl psán pro Haló noviny!
2. Nejde ani o "zásluhy", ale prostou historickou pravdu, jak naznačuje i P. Uhl. Jestliže tady nebyl až na výjimky žádný skutečný ozbrojený boj proti režimu, a my dnes místo kategorie jeho nespravedlivě postižených odpůrců (obětí) ustavíme kategorii "odbojářů", je to falšování dějin. Skutečnost je - alespoň podle mne nesporná. Síly, které se snažily změnit povahu reálného socialismu zvnějšku, zde jistě působily. Hlavní impulsy k etapovitému napravování jeho nejzávažnějších systémových chyb však vyšly zevnitř - od samotných komunistů, jak to vypočítávám v mé první odpovědi na Vaši poznámku. Ponechme si každý svůj názor.
3. Jde o generační otázku. Zakladatelé tohoto typu socialismu měli před sebou jiný svět než známe dnes. Zkusme se podívat jejich očima na stav lidských práv kolem roku 1900 nejen na Kavkaze a v carském Rusku. Leninovi bylo v tomto roce 30 a Stalinovi 21 let - ještě doznívala genocida severoamerických indiánů, vrcholily výboje kolonialismu, ženy měly jen zřídka kde volební právo - pomalu se připravovala půda pro hlavní historické selhání kapitalismu - chamtivou I. světovou válku. Ta, spolu s historickou náhodou - osobností Stalina se nejvíc podepsala na samotném vzniku i konkrétní podobě "reálného socialismu", tak jak jsme ji poznali - s jeho jedinou "spásonosnou" pravdou a jejím tvrdým prosazováním. Druhá či třetí generace komunistů se do takto špatně nastaveného systému už narodila. Logicky se jej snažili napravovat zevnitř. Z velké čá

To Ritter a ostatní, pokud předpokládáte, že příspěvek bude delší než několik vět, pište jej do poznámkového bloku nebo textového editoru a sem překopírujte pomocí Ctrl C a Ctrl V. pokud se nevejde, není problém dát zbytek do pokračování. Taky se zabrání tomu, aby se při nějakém omylu rozepsaná ztratil.

Škoda, že se odpověď Lucii z části ztratila.

Navíc mě ona ahistoričnost připadá úmyslná, kalkuluje s předpokladem, že čtenář historické souvislosti nezná, konečný cíl je hrát na emoce a vytvářet obraz ďábla - padoucha s cílem vytvořit obraz nepřítele pro současnost: Ó hrůza ti komunisti jedli už tehdy malé děti!!
Navíc tu působí prvek projekce, kdy do tohoto nepřítele - ďábla promítají vlastní vlastnosti.

Proto Lucie - pozor by ses nestala sama démonem!

Díky za varování:-)
Nevím, jestli zrovna komunisti jedli děti, ale s největší pravděpodobností ne. Nicméně za hladomorů v SSSR se bohužel tyto případy stávaly, jak o tom svědčí nejen čekistické zprávy, ale třeba i Chruščovovy paměti

Dokončení textu: Z velké části se jim to nakonec povedlo. Systém sám už to, bohužel, nepřežil. Svým krátkozrakým potlačováním dokonce i vlastní vnitřní oponentury ztratil příliš mnoho času (dějiny jen zřídka umožňují "reparát"). Kapitalismus mezitím pokročil. Poučil se. Reagoval pružněji nejen na technologický vývoj a své vlastní systémové vady (krize 30. let), ale i na marxismem hozenovou rukavici (sociální stát, role odborů, atd.). Dnes se bez někdejší "konkurence", bohužel, vrací spontánně zpět ke svým starým "neřestem". Nezbývá, než začínat na levici znova a líp. Základy budoucího "otevřeného" socialismu jako legitimní součásti otevřené demokratické společnosti jsou zřejmé. Radikální levice je vytváří už dnes svou každodenní velkou i malou politikou... Ta by měla podle mne vycházet z její nové vize, i z obyčejného zdravého rozumu a oprášených hodnot reálného socialismu, které se osvědčily (nutno vždy vyjmenovat). Je třeba jasně říkat. Pokud spojené síly radikální levice získají mandát k vládnutí může to po dobu jeho trvání znamenat jen jedno: a) Prostor pro vlastní oponenturu, kterou nebude nikdo trestat za odchýlení od marx-leninismu. b) Prostor pro soutěž s jakoukoli demokratickou opozici (liberální, konzervativní atd.) hlásící se podobně principu otevřené společnosti.

ad 1 Chápu, že v článku psaném pro Haló noviny se musí opatrně, ovšem nebylo to nakonec zbytečné tam psát, když jste jen "hladil po srsti"? A necítíte se trochu divně, když peskujete Topolánka za vyznamenání Mašínů (podle mě také zcela nesmyslného-aby nedošlo k omylu), a pak si stěžujete na to, že "daleko největší nedůvěra a nenávist je zde rozdmýchávána především proti současným, a stále víc už i bývalým komunistům...", přičemž nehorázná stanoviska KSČM k Únoru charakterizujete jako "nekonformní"?
ad 2 Aby byl někdo uznán za odbojáře, nemusí režim, vůči němuž bojuje, svrhnout. Že zde bylo jen pár skupinek lidí (ostatně sám uznáváte, že výjimky byly - a těžko dělat dnes definitivní závěry, když tato problematika dosud není plně zpracována), snad také nesnižuje jejich postoj. Ostatně odepřel byste označení odbojář těm několika málo lidem, kteří se už dávno před SNP snažili vyvíjet činnost proti Slovenskému štátu? Ale souhlas s tím, že dělení a nalézání rozdílů mezi odbojáři a "odporáři" je těžko určitelné a může být velmi nedůstojné.
Komunistický režim u nás samozřejmě nesvrhnul odboj, to snad také nikdo netvrdí, ale to stále nevysvětluje Vaše teze o tom, "co se dnes mladým neříká". Poukazy na XX. sjezd atd. jsou sice pěkné, ovšem Vy stále zapomínáte na to, že se nemuselo čekat na soudružské prozření - stačilo se pozeptat například politických věznů, ti znali impulsy, jak urychlit změnu systému - a nemuselo se desetiletí čekat:-)
ad 3 No, stejné věci si jistě uvědomoval třeba takový Plechanov...A ve vzduchoprázdnu nežily ani ty 3/4 lidí, kteří do Ústavodárného shromáždění nevolily bolševiky (a levé esery)

1. Svým článkem jsem chtěl jen informovat čtenáře Haló novin o negativních ohlasech na Topolánkovo gesto. V závěru jsem citoval postřeh T. Zahradníčka o snaze ctitelů bratří Mašínových "uzákonit" si jejich výklad minulosti. Tím odpovídám i na vaši druhou námitku. - Respektujme stanovisko KSČM k Únoru 48! Dokonce i v táboře jejích protivníků nepanuje jednota ohledně legálnosti či nelegálnosti řešení tedejší vládní krize. Já považuji zase za "skandální" třeba Steigerwaldovo označení Jana Žižky za "masového vraha". Nebudu ale na něj kvůli tomu podávat trestní oznámení. Je to jeho názor, se kterým mohu maximálně polemizovat. Smiřme se s tím, že zde budou vedle sebe existovat dvě nebo tři pravdy i o únoru 48. O husitství nebo pobělohorské době "temna" se vedou spory dodnes. Ani s únorem 48 tomu nejspíš nebude jinak.
2. V článku jsem pouze konstatoval pro mne znepokojivou skutečnost. Čím víc let nás dělí od listopadu 1989 a čím menší tak pravděpodobnost, že by zde nějaká strana mohla zopakovat levicovou diktaturu (nehrozí to dnes spíš zprava?), tím víc je médii, politiky a politickými aktivisty rozdmýchávána nedůvěra a nenávist k současným i bývalým komunistům. Svým způsobem to začíná připomínat středověkou inkriminaci Židů do desátého kolena. Ukřižovali Ježíše Židé? Zavraždili Miladu Horákovou komunisté? Co bylo v pozadí tehdy, víme. Co je v pozadí dnes ...?

"Smiřme se s tím, že zde budou vedle sebe existovat dvě nebo tři pravdy i o únoru 48"(Ritt.)
Pane Ritter! Se dvěma či třemi pravdami nehodí se smiřovati. To potom je ve věcech guláš. To byste byl jako universita Karlova, která na jedné fakultě učí, že je Země kulatá a vznikla dle příručky geologické a jiná fakulta říká. že je Země placka a že ji stvořil pánbu, jak se píše v příručce teologické. To by měli pravdu ti, co byli zavření i ti, kteří je zavírali. To by měli pravdu okres Most i okres Praha 1. A to se mi nezdá.

"Se dvěma či třemi pravdami nehodí se smiřovati."(-ik)

S tím plně souhlasím, s tím je třeba něco dělat. Věda se o to dost vytrvale snaží. Pracuje s několika různými hypotézami ("pravdami") a postupně nebo současně prověřuje jejich platnost.

Hádají-li se dva o svou pravdu, většinou to podle mé zkušenosti (jde-li o věc netriviální) končí tak, že pravdu nemá ani jeden.

Mimochodem - když už vzpomínáte ty staré disputace, otáčí se Země kolem Slunce nebo naopak?

Vidím, že Vy hlasujete pro guláš. Hezký den!

Ale kdepak. Jenom jsem pro hledání pravdy, ne pro její deklarování.

A ten příklad s rotací jsem Vám dal proto, že je na něm hezky vidět právě problém "pravdy". Takže: co kolem čeho?

no ani jedno, jistě - to je dost výstižné ...

I když .... nemáte Milane takový pocit, že ten toruňský kanovník byl tak nějak "pravdivější" než protistrana ...

jo, to víme dnes , ale nám se to dneska kecá. G.Bruno ale i ten Galileo to měli složitější i když před nimi byl ten Koperník.
V situaci, kdy proti sobě stojí v podstatě hypotézy, tak bych pro předem vyvolenou pravdu určitě neplédoval. A s absolutníma pravdama je to taky na pováženou.
P.S. dobrý guláš je mimochodem chlouba hospody - to není jako když pejsek s kočičkou pekli dort a žrát to nešlo

No, astreame, MOC se mi chce povědět, že byl jeden pohled "pravdivější", ale ani jeden není prostě pravda.

Těžké je to s tou "pravdou" jako termínem - podobně je na tom ale i taková "polovina". Mám ségru, mladší, a tak se pamatuji, že až do určitého věku jsem se snažil získat pro sebe tu větší "polovinu" :-)))

Ale ještě k tomu "pravdivější": aby se to dalo exaktně definovat a poměřovat, museli bychom být schopni zavést ve vlastním složitém prostoru (nemyslím jen geometrickém - spíše prostoru "pravd") metriku. Pak bychom mohli (zpětně, až už se vyvíjející se pravda skoro přestane "pohybovat") rozhodnout, která z těch dočasných "pravd" byla "pravdivější".

No, jak na to zpětně koukám, trochu jsme věcně uklouzli, podstatnější je, jak píše ALF, ten reálný guláš - chlouba hospody.

No, metrika ... od té doby, co jsem po r. 1990 jakž takž vstřebával i tu moderní ekonomii nejen marxistickou z vejšky, jsem si zvykl, že kromě kvality a kvantity existuje ještě svébytný fenomén komparace (méně než ..., více než ..., čili taky "více pravdivé než druhé") aniž by byla k dispozici metrika.

Mám na mysli pochopitelně marginalisty. Marginalismus není zrovna můj cup of tea (já se pohybuju někde na pomezí klasické, fyziokratické, poskeynesiánské, institucionální a marxistické politické ekonomie, kde se mezní užitek nepoužívá). Tolik ale vím, že když tito lidé zjistili, že žádný 10,5 utilu u užitku nejde odměřit a tak pokorně sklouzli k tomu zmíněnému "více než ..., méně než ..." s tím, že dál (k nějakému měření v diskrétních jednotkách kvantity) se už holt asi nikdy nedoberou ...

Já vím, Vy můžete říct, že ekonomie beztak není žádná věda, což je možné ...

Mohl bych to povědět, ale nepovím, protože teoreticky vzato se i taková ekonomie může stát vědou, a to nejen proto, aby nebyla služkou :-)))

K té metrice - abych mohl v systému používat > a <, tak přece i k tomu potřebuji metriku, byť nějakou triviální. Já nijak netrvám na "fyzikální" metrice, ale bez metriky vůbec to s tou aspirací na vědu nevidím dobře.

"podstatnější je, jak píše ALF, ten reálný guláš - chlouba hospody."

Jenže tady je v jisté hospodě servírována obdoba oné pohádkové "jitrnice, jakou svět neviděl". A myslím, že i ti kuchaři se musí velice bavit, jak ta imaginární pochutina byla leckde přijata mezi reálné pokrmy:-)

ad daimón- kritik : nejen guláš, pérkélt či jitrnice, ale i jelito, kroupama nabyto, je velmi reálná krmě (nechme stranou jelita názorová).
Stejně tak platí, že programy politických stran jsou dokumenty spíše propagandistickými, tedy více či méně povedeným odrazem reálného světa.
Takže jejich poživatelnost podléhá jiným kriteriím než jestli si musí někdodát po nich jedlou sodu atp. Narážím tím na to, že srovnání s tzv reálnými ideologickými pokrmy (které už možná svět viděl) je dost subjektivní záležitost a chtělo by to debatu zkonkrétnit.

Jenže tohle byla "jitrnice, kterou svět neviděl" z pohádky Obušku, z pytle ven! - a tu servírovanou jitrnici svět doslova nemohl vidět, protože zkrátka nebyla, jen se předstíralo, že je...A mělo to být jakési podobenství k debatě, kterou nastolil ik, totiž zda komunistická verze Února je jedna z verzí, hypotéz (tedy obrazně jeden z pokrmů). A tak jak u jídel můžeme určit, z jakých surovin se připravovala, můžeme si přečíst, kterak se postupovalo (= historické studie se opírají o prameny), tak u oné komunistické "jitrnice-ničeho" se tohoto zkrátka nedobéřeme:-)

Vyšperkované menu nabízí běžná jídla pod cizokrajnými názvy, ale on i ten guláš jde variovat. Takže může být prachobyčejný hospoddský goulache prezentován jako "Sen sv. Istvána" ale cizkrajná omáčka z antilopy a plná u nás neznámých přísad nazývána pro jendoduchost guláš.
Komparace je nutná. Ppřibližuje nás pravdě. Rozhodně víc než verifikace použitím násilí (a la pravdu mají vítězové) nebo to fanatické "kdo nesouhlasí se mnou je proti mně".
Přírodovědci mají někdy pocit, že humanisté znají jenom kvalitativní srovnání (kdepak empirie, přírůstková analýza ?). Mýlí se - humanisté operují i se symboly a abstrakcemi, stejně jako třeba kvantová fyzika. Jenom vě+tšinou používají jiný jazyk.
Pohlíženo tak na politické násilí bez příkras je třeba si jeho různé usystematizovat. Svět bez konlfiktů a tedy bez určitého násilí nikdy nebude, obsah a forma násilí se ale mění - je dobré když k lepšímu.

"Přírodovědci mají někdy pocit, že humanisté znají jenom kvalitativní srovnání..."

Ano, občas, a někdy mají pocit ještě docela horší. Nejde ovšem primárně o problém jazyka, symbolů nebo abstrakcí. Spíše o problém nedostatečně exaktně zadefinovaného modelu, základy jehož stavby, ale i principy aplikovaných metod jsou zahaleny oparem, který později připouští jiné interpretace i následně vyvozené důsledky.

To nemá být filipika proti humanitním vědám, které mají předmět svého studia nesrovnatelně složitější než vědy přírodní, spíše otázka, zda už oprávněně opustily lůno filozofie.

Pánové, strukturální lingvistika, ekonometrie, sociometrie, prognostika (na rozdíl od futurologie) a další - to jsou obory na průniku přírodních a společenských věd.
A cožpak aplikace z teorie chaosu či strategické hry nejsou exaktně parametrizované a neslouží těm tzv. kvalitativním, vyabstrahovaným humanitním oborům ?
Ať jste inženýři, doktoři filosofických či přírodních věd, tohle už je co do izolovanosti metod překonáno (dnešn Descartes i Platón si už dne podávají ruce) a jde jen o aplikaci a další vzájmené oplodňování.
Zajímavou palikací je např. modelování sociokulturních procesů či heuristika v oblasti stochastického odhadu politických rizik.

Jen houšť a větší kapky :-)))

Zkusme se vrátit ke konkrétnímu. Na jedné straně jsou předloženy přepisy dokumentů, korespondence, zápisy ze schůzí vlády, stran, jejich usnesení, pokyny, vzpomínky účastníků jak z jedné, tak z druhé strany, dobový tisk atd. Oponující strana tvrdí, že vše bylo jinak - ovšem pro svou verzi nepředloží zhola nic. Co navrhujete dál udělat v historickém bádání (když stroj času nemáme, abychom se přesvědčili, jak to tehdá bylo)? Budeme vše relativizovat a uznale pokyvovat hlavami i nad vývody Zundela a Irvinga?

1. Ve sporu o historii nejde jen o prameny. Samozřemě, jsou zde nesporná historická fakta,o kterých nemá smysl diskutovat. Pokud oponující strana tvrdí, že vše bylo jinak (Irving), ztrácí diskuse jakýkoli racionální smysl. V našem případě jde ale přece o něco jiného - o interpretací těchto skutečností a jejich vřazení do historických a dalších souvislostí, o vyvození poučení z nich. Pro levici jako celek by bylo jistě dobré, kdyby se současná KSČM dokázala přesvědčivěji a srozumitelněji vypořádat s fenoménem stalinismu a neostalinismu. V některých svých článcích otištěných v Haló novinách jsem to dokonce taktně konstatoval. Je to ale především její věc. Počkejme si na výsledek sjezdu. Prohlášení vedení KSČM k výročí února 1948 je podle "nekonformní" v tom smyslu, že se staví proti dnes převažujícímu jednostranně negativistickému hodnocení nejen února 48, ale celého následného období. Mluví se v něm pouze velmi obecně o "revolučním základu února 1948", o ocenění práce a obětavosti generací budovatelů první historické formy socialismu, ale i o nedostatcích a tragických deformacích, které myšlenku socialismu ochudily a poškodily. Nevidím důvod, proč by tato dílčí "pravda" nemohla existovat vedle dalších, mnohem drsnějších dílčích pravd označujících únor 48 za komunistický puč a celé následné období za krutou tyranii. Jak správně poznamenává publicista T. Zahradníček v Mfd, ctitelé bratří Mašínů, senátor Mejstřík a další dnes opět chtějí, aby existovala jen jedna, jejich pravda. Výše zmíněnou interpretaci by chtěli "zakázat" a všechny, kteří se k ní hlásí postavit mimo zákon. Čemu by to pomohlo? (pokračování).

Už jen pár poznámek.
Ta komunistická dílčí "pravda" říká trochu víc: Únor byl "hluboký revoluční demokratizační proces", jenž byl výsledkem situace, kdy "se v politických stranách začaly aktivizovat pravicové síly nepřátelské politice Národní fronty a spolupráce s KSČ..Na Slovensku, kde měly pravicové síly představované Demokratickou stranou, do které se uchýlilo mnoho bývalých luďáků, většinu, došlo k politické krizi...KSČ v této době byla na rozdíl od svých protivníků spojena s životními zájmy širokých neprivilegovaných vrstev, aktivně je prosazovala a všemožně mařila snahy zbohatlických vrstev strhnout politickou moc do svých rukou. Právě tato skutečnost jí přinesla úspěch a jejím oponentům zaslouženou porážku. KSČM se hlásí k revolučnímu základu Února 1948..." (z Tezí a Prohlášení KSČM). Pardon, ale toto má asi tak stejnou věrohodnost jako výrok, že SDS je neonacistická strana - tedy drzost bez jakéhokoliv reálného základu. A že dnes převažuje jednostranně negativistické hodnocení Února? Ale jiné přece není možné, pokud člověk není stoupencem totalitářských koncepcí (nebo bere za bernou minci "fakta", která tehdy vyráběly zpravodajské, evidenční odbory KSČ pro Kopeckého a která pak převzala i komunistická historiografie). Bohužel i Vámi vzpomínaný pan Heller podlehl před lety v diskusi k článku "SDS a Vítězný únor" představě, že snad nekomunistické síly chystaly konec NF, lidové demokracie a pravicový zvrat...(Jinak samozřejmě o názorech a schopnosti diskutovat jak pana Hellera, tak Dolejše není pochyb-jen se zdá, že za ta léta se k nim moc dalších nepřidalo-ale víc se uvidí na sjezdu).
A k Jiříkovi z Poděbrad. Jeho odkaz jako spravedlivého krále dvojího lidu je inspirující. Ale také by se nemělo opomíjet, že pro udržení takového stavu něco dělal. On sám se osobně účastnil pro něj vítězné bitvy u Lipan, kde byla de facto poražena koncepce osobující si nařizovat svou víru jako závaznou pro všechny. A ještě po 1

Tvrzení, že pravicovým stranám šlo jen o blaho KSČ a vůbec opravdu vůbec se nesnažily o jakýkoliv zvrat s vyšachování komunistů jako třeba v Itálii, Francii je opravdu úsměvné. Co železná opona - Truman, doktrína zadržováni komunismu atd...

pardon, ale já chápu smysl této diskuse o tom jak oddělit případný revoluční základ Února (tj. objektivní nasměrování mas k systémové alternativě) od mocenské uzurpace prosovětských bolševiků, kteří pluralitní demokracii prostě po stalinsku zařízli (byť na ústavně relativně konformním základě).
Samozřejmě že pravice měla své představy, ale ta autentická byla poměrně oslabená (elimibace agrárníků) a ty ostatní patřil spíše ke středu se silnými sociálními akcenty (socdemáci a národní socialisté). A on nebyl zadržován až tak komunismus jako stalinské SSSR z důvodů imperiální konkurence.
Místo pluralitní cesty na bázi lidodemo vsadili komunisté na mocenský monopol a tím prošutrovali nakonec i ten svůj autoritářský socialismus jako důvěryhodnou alternativu . Ti komunisté ve Francii a Italií na rozdíl od opozice´u nás přeci působili dál (i když v rámci jaltského dělení na druhé straně bipolárího světa) a dokonce se i v podmínkách kaoitalismu dostali opakovaně do vlády.

O blaho KSČ nekomunistickým stranám samozřejmě nešlo - tak jak je v demokratické soutěži u soupeřících stran běžné. Ovšem o italském či francouzském modelu nebo dokonce zvratu nemůže být řeč. Nejen kvůli spojenectví se SSSR, ale také kvůli tomu, že se nekomunistické strany nejvíce obávaly právě vystoupení komunistů z NF a rozbití systému lidové demokracie - o této platformě se domnívaly, že udrží komunisty na demokratické cestě. Proto také ony z dnešního pohledu nesmyslné ústupky komunistům (za něž byli a dodnes jsou předúnoroví politici z některých kruhů tvrdě kritizováni). I všeobecně přijímaný názor, že demise měla mít vyústění v úřednické vládě, není tak zřejmý. Byla to jen jedna z možností, jak ukazují záznamy ze stranických porad i pozdější diskuse nekomunistických politiků v exilu: 11.12.1949 Majer: "Moje definice je, že to všechno byla improvizace. Největší chyba je, že se myslelo, že se to může řešit obvyklou parlamentní cestou. Nikdo nepočítal s revolucí." Vilím: "Co jste očekávali od podání demise?" Stránský: " Vynucení jejich (KSČ) ústupu, že prezident zůstane na tom: dohodněte se, že bude trvat na tom: dokud se nedohodnete, tak ke mně nechodte...Fakt je, že to byl mrtvý bod. Jakmile nám řekli, my to usnesení neprovedeme (vládní nařízení o zrušení odvolání nekomunistických velitelů), v tu dobu vypukla krize. Vy říkáte, měli jste s nimi mluvit. Já s tím souhlasím. Já jsem vždy raději pro smírný tón. Ale v tomto případě by to nebylo možné."
Když mluvit o zahraničním vlivu, tak samozřejmě je nutno zmínit Marshallův plán. Vlastně až po jeho vyhlášení nastalo za strany Moskvy přehodnocení situace ve Francii a Itálii, do té doby se nevylučoval návrat tamních komunistů do vlády...A samozřejmě ustavení Informbyra. Ale zahraniční souvislosti, jakkoli mohou být významné, nezmění nic na tom, že při hodnocení Února máme na jedné straně snahu zachovat demokracii (i když poněkud zmrzačenou) a na druhé cílevědomou cestu za uzurpací moci.

A ještě po 18 letech neváhal uvěznit radikální husitské kazatele, kteří napadali platnost kompaktát (a živí už se ven nedostali) - tím samozřejmě nechci říct, že by se dnes měl někdo zavírat:-)

(pokračování) 2. Dialog s komunisty už částečně funguje. Stačí se podívat na neobyčejně plodného "diskutéra" pana Hellera - viz texty i zde nebo na jeho vlastních stránkách, případně na diskusní stránce www.ksm.cz php.index -kliknout na diskusi a dále na diskusi k článku Leopolda Vejra. Také jsem do ní krátce zasáhl. Až příliš ostrou polemiku najdeme i na blogu Jiřího Dolejše na seznamu.cz.
3. Podle mne zde jde o zásadní spor, který u nás navodilo už husitství. Spor o to, jak se vypořádat s rozpornou lidskou přirozeností. Dovolím si v této souvislosti citovat z jednoho mého článku publikovaného v Haló novinách( 25.7.2005): "Postmoderní kritika křesťanského a komunistického mesianismu objevuje Ameriku. Argumentuje zhroucením představ o pokroku a barbarskou přirozeností člověka. Už Masaryk zdůrazňoval, že ani demokracie, která zrovnoprávňuje v duchu prvotního křesťanství slabé se silnými, není pro člověka něčím přirozeným a je proto třeba ji stále rozvíjet a pěstovat. "Přirozeným" pro lidský rod je podle něho pouze "aristokratismus" (Já pán, ty sluha nebo otrok!). Co platí pro demokracii, jistě platí i pro podobně založenou konstrukci socialismu. ..." - Jinými slovy, spor mezi schopnými a méně schopnými bude nejspíš trvat v lidském rodu věčně. (příliš velký výkyv jedním nebo druhým směrem může přinést zkázu celému lidskému rodu).Jde jen o to, aby se tato pře civilizovala a humanizovala (v této diskusi už tato myšlenka tuším zazněla). Věřím, že k demokracii se hlásící radikální levice zde má své místo. Stalinismus byl hrubým odchýlením od tohoto "spásonosného" principu.

Omlouvám se za chybnou informaci v textu Další odpověď démonovi: ! blog Jiřího Dolejše není na seznamu.cz, ale na aktualne.cz!

4. Otázku, zda je vhodné používat termín "protikomunistický odboj" namísto termínu "odpor" nastoluje P. Uhl. Ponechme si zde každý svůj názor. Použitím termínu "odboj" se zde podle mne jen prohloubí schizofrenní situace - dojem nejmladší generace, že zde byl velký "boj", ve kterém komunisté hanebně "prohráli". Posílí se tak jen dál falešné rovnítko mezi nacismem a "komunismem" (reálným socialismem). Analogie s 1. a 2. odbojem prostě neodpovídá skutečnosti. Uhl to cítí jako "falšování dějin". Neustálé psaní o komunistech, kterým kape z rukou krev a kteří by měli zmizet z povrchu zemského, protože chtějí znovu obnovit tyranii své jediné pravdy, povede k zbytečnému, nepřátelskému rozpolcení současné společnosti. Podle mne by byl mnohem vhodnější například termín "protitotalitní a protiautoritářský odpor". Ten by zahrnoval i reformní a další komunisty. Naši předkové dokázali po mnohem krvavějších bratrovražedných válkách nalézt na svou dobu pozoruhodný způsob soužití dvou pravd - protestantské a katolické. Na Husa a Žižku nahlížely oba tehdejší tábory diametrálně rozdílně. Spory o základní "prameny" a "dokumenty" zde šly nejspíš stranou. Nechybí nám dnes tak trochu státník formátu Jíříka z Poděbrad? Nepodceňuji v žádném případě vnější odpor proti stalinismu a neostalinismu. Vámi zmiňovaná povstání, ...Charta 77, sovětští a další disidenti - to vše významně přispělo k nastartování "helsinského procesu" a posílilo agumentaci proreformních komunistů. Přesto, vyloučíme-li sebevražednou nukleární válku, pak "malér", který představoval stalinismus, mohli nejspolehlivěji napravit sami komunisté, což se také stalol (pokračování).

5. Zmíněné reformní komunisty nepovažuji v žádném případě za "světlonoše". Svým způsobem jen plnili svoji povinnost. Neprokázali ale právě oni smysl pro vcítění? Také se žádných velkých metálů doma nedočkali. Chruščov, naši "osmašedesátníci", Gorbačov, maďarští a polští reformní komunisté... Po boji každý generál. Jistě udělali i řadu taktických i strategických chyb. Takový je už běh dějin a lidská omylnost a nedokonalost.
6. Uvidíme, s čím nás překvapí blížící se sjezd KSČM. Nechme si další kolo této diskuse až po něm. Jinak děkuji za velmi vážnou protiargumentaci.

"No, jak na to zpětně koukám, trochu jsme věcně uklouzli.."(N..) - - Souhlasím, uklouzli. Asi proto, že guláš na talíři v dobré hospodě je voňavější než .. !

"Ale ještě k tomu "pravdivější": aby se to dalo exaktně definovat a poměřovat, museli bychom být schopni zavést ve vlastním složitém prostoru .... metriku."(Neub..) - - Ano, odhadnout, která z tolika nabízených pravd je "pravdivá" činívá potíže. Technik to má snazší, vezme měřidlo a změří. Filosof to má těžší, ale též asi musí nalézt způsob, pro kterou tu pravdu se rozhodnout. Troufám si tvrdit, že nalézt může. Ke každému úhlu pohledu lze přiřadit jednu pravdu. Filosof tedy musí najít takový úhel pohledu který vyhovuje "obecně" tedy zájmu obce, jak již např. p. F. Brentano navrhl. Podle tohoto způsobu posuzování můžeme označit politiku ksčm za posledních 18 let (Neub.)za protispolečenskou, protože umožňuje přežívání reakčních - stalinistických a gottwaldovských pohledů na společnost a to je v obecném vidění, proti zájmům obce.
"Pak bychom mohli (zpětně, až už se vyvíjející se pravda skoro přestane "pohybovat") rozhodnout, která z těch dočasných "pravd" byla "pravdivější".(N..) - - Rozhodnout se můžeme, asi i musíme, již v průběhu děje právě proto, že život je jev dynamický a ne statický. A asi opět podle toho, jak hodně ohrožuje valící se voda obec, volit kroky, které zlepší pozici obce proti valící se povodni.
Mé názory si ale nechte až k pivu po voňavém dobrém guláši. Pravda je sice ve víně, ale u piva se také dobře ... povídá. Dobrou chuť!

"...musí nalézt způsob, pro kterou tu pravdu se rozhodnout" (-ik) - Není problém pro jednotlivce se rozhodnout, problém je opravdu rozhodnout se správně. Ale při pohledu do minulosti vidím spoustu špatných takových rozhodnutí, i když třeba v OKAMŽIKU rozhodnutí vedly argumenty jednoznačně k němu, a to dokonce z RŮZNÝCH úhlů pohledu.

Tohle selhávání mají sice lidé tendenci omezovat, vznikají k tomu různé nástroje, třeba Occamova břitva, ale konec konců jediným skutečným kritériem pravdivosti je podle mne marxisty uznávaná kontrola teorie praxí. Což je ovšem ex post, já vím.

Omlouvám se, že jsem si Vaše názory nenechal až na dobu po guláši :-)))

Na tom příkladu, co jste mi dal je právě vidět, že buďto se dohodneme na nějakém úhlu pohledu a bude jedna pravda, nebo budeme mít pravdu všichni, ale co nám to pak bude platné. To je právě ten guláš. Nemyslel jsem ten v hospodě. Proto asi ta debata občas nikam nevede.

3. Aby byl někdo odbojář, měl by být součástí nějakého cíleného, širšího ozbrojeného boje proti něčemu. V případě, který zmiňujete, byla tato podmínka splněna. Ale zde? Reálný socialismus se (hodně zjednodušeně řečeno) postupně, z vlastních vnitřních impulsů, zbavoval sám své nejprve totalitní, a potom i autoritářské povahy. Ozbrojený odpor proti němu neměl u nás šírší základnu. V dlouhých letech normalizace neexistoval vůbec! Dovolím si zde citovat ze zmíněného článku historika J. Vančury (Právo, 11.3.): "Žádný z těchto a jiných násilných činů někdejšímu režimu neuškodil, naopak prospěl. Pokusy o násilí, ať živelné, zoufalé nebo inscenované samotnou StB byly zužitkovány jako vítaný doklad stále ostřejšího třídního boje. Jako důvod k dalším represím." Co k tomu dodat? Pokud někdo významněji přispěl zvnějšku k výše zmíněným "vnitřním impulsům", pak to byli především disidenti, kteří usilovali o dialog s mocí ( Sacharov, u nás chartisté atd.). Že v jejich případě sehrála významnou roli i podpora, které se jim dostávalo ze Západu, je zřejmé. Stejně jako to, že za ní nestála jen nezištná snaha pomoci "lidským právům", ale i geopolitické zájmy. Vidíme to názorně i dnes. (pokračování)

Vnitřní protikladnost bolševismu vidělo mnoho lidí (Masaryk, Rosa Luxemburgová, Vámi zmíněný Plechanov - děkuji za upozornění, budu si muset od něho něco přečíst- atd.). Co s tím ale mohli dělat ti, kteří se do systému narodili desítky let po nich? Každý, kdo chtěl nějak radikálněji vylepšit jeho fungování zevnitř, ať v malé nebo velké politice, musel přistoupit na jeho "pravidla hry" (jazyk, způsob vyjadřování, dávkovaní netradičních myšlenek a návrhů atd.). Nevím, jak by tento proces mohli urychlit političní vězni. Možná svým svědectvím. A zase narážíme na řízený mediální prostor, cenzuru atd., na klíčový osudový deficit systému - nedostatek svobody projevu.

Jistě, vedou se spory nejen o husitství či Bílé hoře. Ovšem vedou se o interpretaci, nikoli o základní prameny. Jak se však dívat na toho, kdo do diskuse vstupuje dejme tomu s tím, že Jan Hus podporoval svatokupectví a žádal co nejvíce majetku pro církev - a žádný z předložených pramenů dokazujících opak s ním nehne? Obdobné se děje v případě KSČM a (nejen) Února. Ve svém článku požadujete "skutečný dialog k minulosti"; není to ale právě KSČM, která ho svými stále drzejšími výpady znemožnuje? (na těchto stránkách byla uvedena k porovnání komunistická stanoviska k Únoru od roku 1990). Proč dosud nevyšla práce podporující dnešní stanoviska KSČM? Prostor tu byl už od roku 85, kdy vyšla u Sixty-Eight Publishers Nekrvavá revoluce. Není náhodou tady příčina nedůvěry a nenávisti ke komunistům (spíše než podobenství se středověkými protižidovskými pogromy)? Ve svém předchozím příspěvku apelujete na schopnost vcítění - proč ji neaplikujete také na osoby postižené komunistickým režimem?
"Širší cílený ozbrojený boj" v prvních letech slovenského státu? To je přece nesmysl. Situace se měnila jen velmi zvolna, podstatný obrat nastal asi až v roce 1943. Odbojové hnutí bylo minimalizované, samozřejmě proběhla zatčení (ale snad až do vypuknutí povstání nebyl nikdo za odboj popraven). Ostatně Husák, Poničan a další levicoví intelektuálové podnikli (ne z vlastní, ale Machovy vůle) v září 1941 "propagační cestu" za frontovou linií v SSSR. Husák v žádném případě nebyl zbabělec (což plně dokázal v komunistickém kriminále, když jako jeden z mála vydržel mučení a nepodepsal doznání), ale tak jako Vámi citovaný Vančura pokládal odbojovou činnost v tu dobu za zbytečnou a kontraproduktivní. Stejně by se asi daly označit předčasné akce partyzánů, které zapříčinily příchod německých vojsk na Slovensko, což de facto rozhodlo o osudu povstání ještě před jeho vypuknutím. Máme tu různé přístupy, jedni bojovali od počátku (bez ohledu na nulovou odezvu ve společnosti

Máme tu různé přístupy, jedni bojovali od počátku (bez ohledu na nulovou odezvu ve společnosti), další čekali na vhodnou příležitost, třetí v impulsivnosti způsobili vposledku daleko větší škodu než užitek. Troufnul byste si ale nějaké skupině odříct "odbojovou činnost"?
Je také trochu zavádějící hovořit o tom, že u nás neměl odboj širší základnu, když se nepoukáže na to, že kriminály a lágry byly plné právě těch lidí, kteří přicházeli nejvíc v úvahu, tedy vojáků ze západní i východní fronty, domácích protifašistických odbojářů, příslušníků Sokola, skautů + nemalá emigrace, společnost zčásti ochromena strachem, zčásti zblblá propagandou...A tvrdý kurz u nás zdaleka nekončí smrtí Stalina.
Ještě k těm impulsům. Ono to Vaše původní znění (z článku v HaNo) nechtěně naznačuje, jako by to byla strana, která šla s pochodní změn v ruce, ty desetitisíce politických věznů byly zavřeny kvůli tomu, že odporovaly demokratizaci, a že ke svobodě a právnímu státu komunisti dospěli jen s pomocí marxismu, zabedněné společnosti navzdory:-) Samozřejmě vím, že to myslíte jinak, ale i to asi má své mouchy. Nepodcenujete trochu vnější impulsy, jako např. Východní Německo, Madarsko (a nakonec i ČSR) 53, Polsko, Madarsko 56, krvavé potlačení stávky v Novočerkassku 62? U nás dejme tomu II. sjezd spisovatelů, Majáles a studentské požadavky 56...Ale to by zas bylo na jinou diskusi

jo a k tomu odboji - jistě že je i právo na marný odpor, ale na přiměřený odpor - ne jako za válečného stavu. Já vnímám pana Rittera jako člověka bránící se GLORIFIKACI násilí. Nenávist není program ani ze strany bolševiků ani menševiků. Takže pochopení pro oběti komunismu - jistě, ale ta symetrie se jistě vztahuje i naopak.
Tak i ta "nehoráznost" KSČM vypadá jinak vůči nehoráznosti některých zaslepených fanatiků z druhé strany. A debatu o minulosti určitě KSČM nemá už dnes sílu blokovat .... pokud se otevřené debaty o svých dějinách nezúčastňuje,občas se i trapně a bezzubě pohoršuje, je to spíš její problém. Jí samotné by to možná pomohlo.

Jestliže pan Ritter brání glorifikaci násilí, pak přece nemůže považovat názory KSČM k Únoru jen za "nekonformní", zvláště když Únor má nemalou příčinnou souvislost právě s oním "glorifikovaným násilím". Myslím, že vysvětlení v disproporcích hodnocení ale vůbec neleží v nepoctivém úmyslu pana Rittera (ba naopak), ale v neznalosti historické diskuse a literatury (k nimž zřejmě získal nedůvěru na základě oněch Vámi zmíněných fanatiků typu Steigerwalda), jež se přetavila i do požadavku "na skutečném dialogu k minulosti" s KSČM, či na respektování různých pravd o Únoru, které se mu ovšem scvrkly na to, zda bylo vše formálně dle ústavy - což je sice zajímavá, nicméně nepodstatná otázka. (Možná je to ale všechno jinak, v tom případě se omlouvám:-)
Dialog k minulosti s KSČM dnes není možný - a to z nijak esoterických příčin, ale prostě proto, že komunisté nejsou schopni respektovat prameny. Různé "pravdy" obstojí, když se jedná o interpretaci (tedy třeba o to pojmenování Února), nikoli v obcházení či popírání pramenů (jak nám krásně předvedli pánové Filip, Grebeníček, či ony "Teze"). Pochyby jsou sice velmi potřebná věc, ale abychom se nakonec nedostali, jak Egon uvedl příklad s druhou republikou, do obdobné situace s relativizací tehdejšího "zpřehlednění" veřejného života či protižidovskými "opatřeními"...Ale o tom je diskuse jinde

Nevzpomínám si,že by někdo na těchto stránkách obhajoval stalinismus a zločiny páchané ve jménu komunismu.Jestli tím
"Čert vem teoretické rozdíly" myslíte to,že základním ideologickým pilířem nacismu byla idea nadřazenosti jedné rasy a národa nad ostatními a z toho vyplývající právo je likvidovat a základní ideologickým pilířem komunismu bylo vytvoření sociálně spravedlivé společnosti,pak nezbývá než konstatovat,
že při neschopnosti rozlišit tyto rozdíly je každá debata ztrátou času.

pokud se mezi tisíci příspěvky našel nějaký vstřícný k stalinismu, tak to určitě nebyl od člena SDS - dodal bych.
Ale trocha toho nadhledu by vážně neškodila i kritikům levice. V Literárkách z minulého týdne je článek M.Znoje k roku 48. A on tam hezky upozorňuje na to, že jestli je kritizována česká radikální levice za to, že v období třetí republiky (45-48) otevřela cestu ke stalinismu, že stejně tak se dá říci o tuhé české pravici, že podlehla mnichovanství a v období republiky druhé využila nacistický nástup v Evropě na úkor demokracie zase ona.
Obecně pokud jde o komunisty - nemyslím, že je to neléčitelná a dědičná choroba. Vývoj tu určitě nějaký je. Produkt revolučního teroru z roku 1917 je něco jiného než reformní komunista z roku 68, později eurokomunista v západní Evropě - otázkou je kam se zvrtnou dnešní neo- a post-komunisté.
Ten spor kolem KSM (téma revolučního násilí a znárodňování jako porodní báby tzv. reálného socialismu) - 14 dní od rozsudku potvrzující zrušení KSM budou prý tuto sobotu projednávat v KSČM prohlášení k socialismu pro sjezd (viz www.novinky.cz. z dnešního odpoledne). Čteme tam také socialismus, společenské vlastnictví a plánování .... je to totéž - není to totéž ?
V každém případě se za slovo socialismus nestydí....na rozdíl od stran Socialistické internacionály. A snad nebudou tak bigotní jako jejich nepovedení svazáci.

Souhlas s paralelou druhé republiky! Ale kdo se k ní hlásí? A co si o něm myslet? Jistě nic pěkného...

roli toho raracha, Teufla (daimona) upozornujícího na důležité historické detaily bych od Lucie bral, ale stejně je les víc než jen množina stromů. A i když abstrakce nemají své jasné hard-lines , tak kvalitativní skok v rozlišování je nutný. Kde končí nedemokratický stalinismus a začíná radikální ale legitimní levice ?
Příklad velmi aktuální (viz Egon) : F.Bublan jako ministr za ČSSD rozjel rušení registrace KSM pro jejich program -dělal to vstřícně, úředníci jim dali šanci na úpravy programu. Nedělali tak a tak jejich zrušení je potvrzeno. Právní titul tu asi je i když byl rigidně použit.
Na druhé straně senátoři ODS horují pro 3. odboj ale pro zákaz propagace komunismu z dílny Štětina, Mejstřík nejsou.... na zprávu, že se KSČM chce už nyní bavit o tom jak vyměnit globální kapitailsius za socialismus ale reagují (srv. HN 28.3. : "KSČM žádá návrat socialismu") stejně negativně jako na ty zdivočelé svazáky - rozdíl tu ale oproti KSM je.

Tak jsem hledal ono : KSČM žádá návrat socialismu na stránkách HN - a nic takového jsem nenašel - k podobným věcem je nutný odkaz! jinak jde o bezcenné tvrzení.

nevím jestli to pro démona Lucii nebude zase nehoráznost, ale jíá to v těch Hospodárkách od M. Valáškové našel (www.domaci.ihned.cz/c1-23626820-kscm-zada-navrat- socialismu) a není to takové drama.
No tak chtějí v KSČM aby kapitalismus odešel ze scény a místo toho prosazovat socialismus a společenské vlastnictví. To se až tak od SDS neliší.
A text článku moc neodpovídá názvu (tj. nějaký návrat ?). Dolejš tam říká, že jsou na cestě k socialismu pro rovný přístup ke všem vlastnickým formám místo akcentu jen na soukromé. Navíc dodává, že revoluce lze dosáhnout demokratickými cestami v rámci politické soutěže.
Zajímavý je spíš názor senátora za ODS Oberfalzera, že v té nereformované KSČM jen kritizují kapitalismus ale nepropagují komunismus. Zajímavé co si asi sám pan senátor pod pojmem komunismus vlastně představuje. Že by bývalý režim s kterým ten jím podporovaný třetí odboj bojoval ?

Tak nakonec v iHoNo,
http://www.domaci.ihned.cz/c1-23626820-kscm-zada -navrat-%20socialismu
Janus je ještě mírný, já ten článek považuju za dojmologické blábolení, v úvodu se tvrdí něco, co nikdo, tím míň Dolejš neříká (nejen v nadpisu) - prostě je tam pluralita vlastnictví, nic míň, nic víc.
On asi démon věděl proč není adresný, ale to podcenil zdejší diskutéry.

"Na druhé straně senátoři ODS horují pro 3. odboj ale pro zákaz propagace komunismu z dílny Štětina, Mejstřík nejsou...."(Alf)
Pane Alfe! Čím blbější ksčm, čím je "stalinštější a semelovštější, tím více hlasů pro ods a pravici vůbec. Proč by si odéesáci zlikvidovali tak dobře fungijící a poslušné nadháněče voličů do řad pravice. Také prototo je nutné, pokud chce levice mít lepší výsledky ve volbách, přezkoumat, komu vlastně slouží tvrdé stalinské jádro dnešní ksčm.

Nevím moc, co na tom chcete -iku zkoumat. Snad se shodneme, že ne tvrdé jádro, ale jeho politika "slouží" ODS a ta si ji zjevně pěstuje. Někdo si tam toho vědom bude, někdo ne, ale to asi není podstatné. Sttatistika funguje. Takže ta "věc" už je podle mne dávno odhalená. Nemám však pocit, že by to vedlo k lepším volebním výsledkům levice.

"Čert vem teoretické rozdíly" je myšleno v tom smyslu, že na bolševickém provaze není lepší pohoupání než na německém. Pan Ritter napsal, že komunistické strany vstoupily do procesu "otevření", "ve kterém se uplatnil humanistický základ marxismu ... Něco podobného bylo nemyslitelné u rasistického nacismu."
A já se snažím naznačit, že ve fázi stalinismu o žádný komunismus nešlo, zůstane idea ne nadřazenosti rasy jako u nacismu, ale "idea" bestiální libovůle člověka, s kterou "humanistický základ marxismu" nic nenadělá-může se od ní maximálně striktně distancovat (a ne se desítky let dopracovávat k "překonání")

V této věci to vypadá jako samozřejmost - idea nacismu je hnusná, u komunismu ne - a to je neodstranitelný rozdíl.
Ale pozor ! Fašismus nemusí a také nebývá rasistický. Idea je nacionalistická, korporativistická (národ jedno tělo), cechovní, klade důraz na práci, rodinu, fortel, klid, tradici atd. ...
Na tom není nic odpudivého ... až na to, že to např. ve svém celku vr spojení s nepluralitou a nedemokracií není zrovna můj šálek čaje. Ale každý nemusí klást pluralitu, demokracii a osobní svobodu zas tak vysoko ...
Fašista z Portugalska mohl říci - mysleli jsme to dobře .. a materiály Lidové republikánské strany (tamější fašistické falangistické strany s vedoucí úlohou) jistě neříkali nic zrůdného. Ostatně materiály českého kuratoria pro výchovu mládeže byly taky plné práce, socialismu, traktorů, klasů a uzubených kol a logaritmických pravítek inženýra se zářícíma očima, když vyřešil problém ... a ne jak jsou židi do plynu ...
Pozor na to ! To je tenký led ... zapomínáte na středomořský fašismus a na jisté složky národního socialismu, které nebyly nutně závislé na rasovém prvku, který mohl být klidně vyříznut ...

tuto jistou toleranci k fašismu bych považoval v dnešní době za spornou - ona ta demokracie není jen šlehačka na dortu, jakýsi bonus za civilizační pokrok, na který mají někteří ještě čas. Ta xenofobie stádečka a doslova paleokonzervativismus z toho čiší i když nejde o likvidaci jiných ras..
Možná v nějakých temných poměrech je to autoritářsko - korporativní řešení možné nějak chápat. Ale minimálně pro Evropu už ne. Ať je to nějaká slávská Volja naroda či latinská Forza Italia - jde o regres. A jestli by o tom ta konzervativní část evropské levice začala jako po alternativě šilhat, asi by bylo dobré se bránit.

Docent ekonomie Sirůček šilhá, ale ne po fašismu - spíš po tom dobrém co přinášela tradiční feudální společnost
Ale co hlavně :
Egone, Vy jste mně asi nepochopil. Já tu nic nechválím, jenom říkám, že když někdo řekne, že i kdyby metody a jednání bylo stejné, tak minimálně idea je v případě komunismu dobrá a v případě fašismu špatná, tak to prostě není pravda. Ti členové vedoucích stran ve fašistických zemích byli obvykle lidé normální, nebylo na nich nic zrůdného.
I fašistické vize se dovolávali něčeho v člověku, co nemusí být automaticky špatné. Když totiž vyčleníme rasismus a antižidovství a agresivitu, tak se rozdíly mezi tou či onou vizí stávají relativní. Jak fašismus, tak Roosevelt, tak socialismus chtějí, aby člověk nebyl v područí slepých sil trhu a osudu a aby mu bohatec nediktoval, aby měl odvolání k vyšší síle (ke státu a k národní či sociální avantgardě), aby skončila nezaviněná bída.
V jednom případě s využitím nejreakčnějších sil a velkého kapitálu, který se podřídí určitému plánu - a v druhém případě bez těchto TŘÍDNÍCH sil, s jejich potlačením a jen s využitím byrokratické vrstvy ve společnosti. Ale cíle jistě nikoli odpudivé - pokud totiž provedeme tu operaci, že vytkneme rasismus před závorku, který není zdaleka všude ...
Rasismus a mezinárodní agresivita a válkychtivost se takto stávají vítanými pomocníky, aby se zakrylo, že lidé věřící fašismu nebyli žádní démoni a fašismus nespadl z nebe a měl svou sociální základnu ..
Obě vize usilovaly o skončení liberálně kapitalistického tržního a i politického chaosu, bordelu ...
To jenom se tu nikdo neodváží říci, že král je nahý, protože by byl obviněn - viz Vy shora - z nadržování fašistům ...
cvičně nalistujte někde ve vědecké knihovně Polední list a meziválečného Ruďasa - zdaleka nejde o totéž - ale ten slovník i témata ...

no toto - astreame, vy už nejste sociální liberál ? Tohle mi přijde docela jako obrana konzervativního myšlení.
Že Sirůček, no prosím, ale už i vy ? Zvláštní posun od těch Ritterových Mašínů. Rodina, řemeslo, národní pospolitost a samozřejmě žádný bordel, nýbrž pořádek.
Jistěže to nejsou démoni. Ale zrovna tohle ? Úplně vidím tu koalici bolševiků modrých i rudých. A nad vším vlají prapory USA a Ruska.
New Order par excellence - feudalismus s nevolníky na síti a novými kastami. Tohle by asi liberál neskousl.

jsem to pořád já, jsem stále stejný, Janusi - to nahoře ode mne je popis předmětu, ne jeho chvála.

Chtěl jsem jen říci, že z hlediska stoupenců fašismu není fašismus založen na zvrhlé ideji a tudíž, že argumentovat jako samozřejmosti tím, že jedna idea zvrhlá je a druhá je v pořádku, jenom pokažená realizací, nejde - alespoň pokud chcete přesvědčovat někoho jiného než vlastní stoupence ... o to mi šlo, Janusi ... já vím, že to všechno pak zní trochu provokativně, ale nebojte, klid ... já jsem pochopitelně dál tím anarchoidním levicovým liberálem jako sem vždy býval ... vo tem žádná ...

tak to jo, já také vím, že levice (stejně jako pravice) musí mít své konzervativní a liberální křídlo a že se musí nějak mezi sebou snášet.
Pokud to nesklouzne někam k neostalinismu - s napětím očekávám jaká že to bude výzva k mezinárodnímu sjednocení, kterou avízuje KSČM na svůj sjezd. Aby to zase nebylo nadávání na zrádné eurokomunisty v SEL a velebení ryzího leninismu z východu.
Normální konzervy toleruji, ale myslím si, že z defenzivy levici nevytáhnou. Proto i doc. Sirůčka jako ekonoma podezírám že jde spíše o podléhání vzorům a alergii na humanitní bláboly, než že by to byl v jádru až tolik konzervativní člověk.

To mně taky několikrát napadlo, že postoj Pavla Sirůčka je podvědomou reakcí na nějaké humanrightistické fráze - proto vypadá tak svěží.
Věrtelářové ovšem nejsou svěží. V MO ČSSD Královské Vinohrady a v Marathonu je to tvůrčí svár např. mezi Valenčíkem a Sirůčkerm, ale oba táhnou tu společnou káru běhu na dlouhé trati, Marathonu.

Na Věrtelářích a Jumrech není nic tvůrčí ... to jsou jen plačky a vzpomínači jaké to bylo na zamini a SPK ...

Zajímavé - mezinárodní sjednocení levice ze VII. sjezdu KSČM ? A odkud až kam a s kým ?
Bude jádrem jakási KI se s. Paparigou a s. Zjuganovem a nebo se bude respektovat i jiná levice ? A zeptají se KSČM, než takovou výzvu vydá, také SEL na názor ?
A nebo jí budou stále vyčítat, že se ohrazuje vůči stalinismu, nezastala se dostatečně maďarské Munkáspárty či českého KSM etc. ? Konceptorem této výzvy bude asi sám předseda Filip, který prý zdědil po odvolaném Exnerovi jeho kompetence k strasnmické diplomacii - takže to mnohé napoví.

Původně byla levice silou především emancipační, tj. žádala svobodu pro nové slíly deroucí se s civlizačním pokrokem na svět. Podle Marxe měl být proletář jádrem konečné bitvy za odstranění tříd, prakticky skončil v trade-unionismu a ke štěstí mus tačil fungující welfar state.
Dnešní levice je velmi ochranářská - chrání své jistoty z XX. století a to pro nositele tradiční (tj. průmyslové) dělby práce. Libertariánská eroze zasáhla jen intelektuální prostředí, otázka je jaký bude profil teprve se formujícího "cognitariátu".
Pro tu ochranu se utíká často k autoritě a té obětují i část svých emancipačních ambicí. Takže ona "schweigende Mehrheit" je bohužel ve vyspělých zemích nakloněná vládě silné ruky a tedy i této podobě určitého násilí. A tohle zmítá i s tím mezinárodním hnutím, které chce KSČM sjednocovat.
Odměnou jsou tenčící se sociální jistoty a zmenšení pocitu bezmoci v globalizovaném multipolárním chaosu a nových hrozeb. Jak se ale tyto garance teční, tak s frustrací může nastoupit autoritářství jiného typu. Bohužel i v té Evropě.

Mám ale blbý pocit, aby mezi voliči levicových stran nebyl výše uvedený pohled na svět Silent Majority

Problém je v tom, že ono obrazné "jedění dětí" bylo předhazované "socanům" pomalu ještě dřív než vznikli.

"Ostatně materiály českého kuratoria pro výchovu mládeže byly taky plné práce, socialismu, traktorů, klasů a uzubených kol a logaritmických pravítek inženýra se zářícíma očima, když vyřešil problém ... a ne jak jdou židi do plynu ..."


Milane, váš neskutečný záběr na tomto vebu, který zahrnuje i zajímavé historické materiály mně vede k dotazu, zda-li by se nedala zavěsit na veb nějaká taková ta lstivá socialistická protektorátní propaganda - to, co mám doma ve starém kufru se moc neliší od těch 50. let, vydal to Orbis v r. 1943, je to jakýsi průvodce mládeže, na název si teď zrovna nemůžu vzpomenout, už jsem se v kufru dlouho nehrabal. V této knížce jsou jen fotografie, ale jinde jsou i obrázky, které vypadají jako kdyby je maloval ten, co maloval ty agitační obrázky z 50. let, někdy připomínají i Zdeňka Buriana ...

a jak říkám : protektorátní agitace byla skutečně plná práce, klasů, ozubených kol a dobrodružství mladého inženýra, který vyřešil problém, na kterém si lidé lámali hlavy a najednou to hoch rozlouskl a ten pocit nefalšovaného štěstí, téměř orgastický ... a protože tyto věci byly vždy trochu kýčovité, tak tam byla i nějaká lepá holčina, která mu věřila a pomáhala a tak vůbec ...
A taky vize, elán, budování baťovského závodu v džungli, boj s přírodou a se sebou samotným, elán, étos práce a překonání sebe sama ...





Příběhy - i kdyxby schématizující - jsou důležité legitimizační prostředky

To není astreame špatný nápad, jen je otázka, jak to dostat na web. Pokud starý kufr publikaci vydá :-)), lze ji zaslat na naši adresu. Musíme se pak jen pobavit o tom, jak ji vrátíme. Druhá možnost je oskenovat podstatné (prosím o rozlišení dpi, vlastní obrázek textu moc nekomprimovat), a to včetně tiráže. Dalo by se to pak postupně - v porcích po Mega poslat mailem.

To nadšené budování jsem kdysi viděl i v Baťově knize tuším se to jmenovalo Republika pro 40 milionů či tak, a to vyšlo ještě před válkou. Nemá ji někdo? To by stálo pro úplnost taky za připomenutí. Oni ti protektorátní politruci měli také své předchůdce.

Já si stejně počapkovsku myslím, že mnoho výsledných institucionálních monster nebylo vedeno nějakým cynickým zlosynem, ale přesně naopak - o to ale pak větší frustrace.

Toho Lva v ulicích od Langleyové nám asi naše nezávislá televize jako normalizační inscenaci do progamu nedá, i když je to skvělé dílko.

Právě na tomto dílu je ta anatomie vývoje dobře vidět.
Prostý příštipkář Hank Martin-Vladimír Menšík (čti Huy Long, stoupenec F.D.Roosevelta) v denním kontaktu s prostými lidmi státu Magnólie (čti Lousiana) nedosáhl toho, že mu ti prostí lidé nadšeně uvěřili a zvolili ho za guvernéra Magnólie (Lousiany) nějakým podvodem - jeho vize, jak jim pomoci v jejich těžkém životě, byla míněna opravdově, nefalšovaně a dokud se nestřetla s na pochodu s nutnosti efektivně vybírat prostředky k uskutečnění svých cílů, nebylo v ní nic démonického, zlého, ani zrůdného ...

ale přesto se nakonec Huy Long stal odstrašujícím případem fašizujícího lousianského guvernéra 30. let, populisty a současně nedemokrata a mafiána ...

Poctivý Hank Martin (pokud se zas vrátíme ke knížce a inscenaci) neměl v sobě skepsi Julia Bolteca-Františka Němce, mírně ironického, unaveného intelektuálního aristokrata amerického Jihu, který nikdy neměl nedostatek natož hlad, aristokrata demokratických zásad, který Hankovi poskytl startovní kapitál - sociální i jiný, aby pak se znepokojením sledoval nezadržitelný přerod nového guvernéra, toho poctivého Hanka v mafiánské monstrum ...
Na druhé straně Boltec na začátku podpořil Hanka, protože věděl, že on by nikdy neměl ten činorodý Hankův simplicitní elán, hory přenášející, zázraky konající ...

Chcete-li mít elán pro akci, musíte být jednostranný a zjednodušovat.
Jak budete brát v úvahu počapkovsky všechno možné, nebudete si věřit, nic nebudete brát za svaté, neodvážíte se, nedosáhnete cíle - třebas zpotvořeného ...
Pravda taky po Vás nezůstanou lidská neštěstí ...

Existovaly vůbec případy, kdy nedošlo pak ke frustraci ?

když se toho moc nečeká a lidi jsou rádi, že vůbec dosáhli něčeho. když by na začátku na to, co se pak stalo, nevsadil nikdo ani fajfku tabáku - když je výsledek malým zázrakem oproti tomu jak to vypadalo na začátku ...

hádám, že frustrace z holandské revoluce byla mnohem menší než z anglické a francouzské,