... skvělý článek. Kromě detektivní zápletky považuji za nejpodnětnější poznámky k důsledkům Marxovy definice hodnoty.

staří levicoví postkenynesiánci vždy chtěli překročit Marxe nějakou novou syntézou, protože nová realita znásilňovala je ho abstraktní pojetí cen a metafyzické pojetí reprodukčních vztahů. Problém je že spekulování o nějakých nenapsaných apokryfech klasiků tomu úsilí dává poněkud esoterický charakter.
Lépe je bez stínu velikých jmen položit si znovu základní otázku, zda a za jakých podmínek platí pracovní teorie hodnoty a s ní spojená teorie nadhodnoty. Jiné pojetí produktivnosti (zejm. s ohledenm na ekologii a informační služby) nás možná dostane za Marxe, ale to nemusí být pro nevěřící tragedie. Chyba je, že dobrých politekonomů je málo.

Milan Sojka je členem odborných komisí ČSSD a je to pokud vím tak postkeynesiánec. Jeho vztah k marxistické a klasické ekonomii je ale na bodu mrazu.

Existují zelení ekonomové (např. severočech Seják, lidé kolem Sedmé generace, letní školy, Trastu pro společnost a ekonomiku atd.)

O marxistickém protějšku Milana Sojky nevím.

otázka je jestli by se sám prof. Sojka označil za postkeynesiánce. Ona ta Robinsonová a celá cambridgská škola je už dost stará záležitost.
Dneska spíš je respektován hybrid zvaný novokeynesiánství, který má od starého J.M. Keynese už dost daleko. Není divu, však také prakticky v globalizované ekonomice nefunguje.

Máte jistě pravdu, ale na celé věci je zajímavé, že neuspěl ani neokeynesiánský směr kolaborující s neoklasikou, jehož představitelem je Velký Ekonomický Učitel Národů Pavel Samuelson.
Nehledě k tomu, že ta ne-cambridgská, monetární americká varianta postk. má ještě pořád svůj vliv ...

Novokeynesiánství a institucionální orientace mají teď skutečně asi iniciativu, ale pokud jde o prof.Sojku, ten se myslím v nějaké předmluvě skutečně za toho postkeynesiánce (a nikoli právě neokeynesiánce, tedy nikoli za "kolaboranta") označil - buď ve své knížce o Friedmanovi nebo o Keynesovi. Jenže to je hezkých pár (10?) let ...

"Není divu, však také prakticky v globalizované ekonomice nefunguje."

Víte, Janusi, já nevím, co vlastně funguje a nefunguje - to je hrozně relativní. Jestli myslíte klasický keynesovský model povzbuzování poptávky, tak ten se teď nehodí - ten se hodil do velké země s malým exportem a to ještě hlavně dřív.

Ale představte si na chvíli, že by prudce stoupla spotřeba ropy díky tomu, že by se Čína a Indie a Brazilie dostaly zas o pár stupňů výše s produkcí a životní úrovní mas. Může třeba přijít chvíle, kdy se výrobce kvůli skokově vyšším dopravním nákladům třeba zas pokorně vrátí víc k domácí poptávce. Může se prostě odehrát ledacos. Bezpečně vím jenom jedno - a to, že vědeckou popstar se vždycky stal směr, který zrovna plnil společenskou objednávku něco naléhavě vysvětlit.

A sám Marx ?
Stoupající zadlužování všeho a všech ukazuje, že bez tohoto zadlužování asi už nelze adekvátně koupit vyrobený produkt. Myslíte, že toto se někdy v kapitalismu změní ?
Já myslím, že nakonec i ten Marx ještě neřekl úplně poslední slovo ...

mohl napsat víc

Podobne ako Milan skladám klobúk dole pred spracovaným materiálom. Mimoriadne kvalitne predložená historická dilema (otázka) vrátané výberu indícii. Až mi je ľúto spraviť za ňou (podľa mňa) bodku.
Za kľúč k riešeniu treba zobrať indíciu: „Ricarda by takto musel - stejně jako kdysi Feuerbacha – asi ze značné části opustit“!
Marx pri spracovávaní V. oddielu (o peniazoch) pochopil, že bez jeho vyriešenia (V. oddielu) sa z „Kapitálu“ nestane ekonomická veda ale ostane len politickou ekonómiou (ekonomickým náboženstvom) tak ako mnoho iných. Pochopil, že sa dostal do slepej uličky avšak vzhľadom na náklad ktorý za sebou ťahal už nebolo možné sa vrátiť ale nemal ani dostatok poznania a síl na zbúranie bariéry pred sebou a zavŕšenie toho čo si predsavzal. Napriek tomu považujem Marxa za najvýznamnejšieho a posledného politekonóma ktorý dostal ekonómiu (politickú ekonómiu) na hranicu medzi ekonomickým náboženstvom a skutočnou vedou. Žiaľ nebolo mu súdené túto hranicu prekročiť.
Ak diskusia a prax potvrdia moju „NEOEKONÓMIU“ tak o tom nebude žiadnych pochyb.
Všimol som si autorov kvalitný arzenál Marxovej literatúry a preto by som ho poprosil o nájdenie slovného spojenia „Tovar = cena = hieroglyf ktorý sa dosiaľ nikomu nepodarilo rozlúštiť“. Ja si ho pamätám pravdepodobne asi z cca v 1/3 Kapitálu I v ruskom preklade. Tieto slova tvoria dôležitý krok pre pochopenie Marxa ale aj dilemy o ktorej je reč. Vopred ďakujem aj za prípadnú snahu.

Marx pracoval metodológiou „základnej bunky“. Ľudia pracujúci touto metodológiou prehľadajú kvantitu (mäso, výplň) a sledujú nekompromisne kvalitu (kostru, skelet). Typickým príkladom sú v statike prútové zostavy. Pevné (môžu byť pritom pružné) kĺby pospájané tenkými ale kvalitnými prútmi vytvárajú sústavy s obrovskou nosnosťou. Problémom však je že o únosnosti sústavy rozhoduje každý prút a každý kĺb samostatne a chyba jedného prúta či kĺba znamená väčšinou kolaps celej sústavy. Je to ako s domčekom z kariet, stačí vybrať jednu kartu a celý domček vrátane vrcholu (to je tá základná bunka) sa rozpadá a je nám nanič.
Ten kto sa nevžije do úlohy človeka pracujúceho metodológiou základnej bunky (napr. statika) ťažko pochopí spôsob jeho konania a myslenia. Väčšinou potom títo ľudia vyzerajú neprirodzene, ako šarlatáni, eskamotéri, podivíni a pod., nuž a Marx bol takýmto výnimočným človekom na ktorého bežný spôsob myslenia (meter) je nám nanič.

Dalo by se tomu rozumět i tak, že mu onen slabý článek unikal, protože v jeho době vývoj ještě nedospěl tak daleko, aby jej bylo možné uchopit?