oživení distance vůči DDR dobrý, ale pokud jde o jasnější alternativu budoucnosti, tak stejný problém jako v KSČM - mlha. Tanec mezi populismem a pragmatismem.

Taky se dá použít: www.die-linke.de/ a Eurotranem pokusit přeložit.

však umíme číst, ale sjezd v Cottbus prostě moc programový zjevně nebyl. Alespoň ty losungy o boji s chudobou a proti hrozbě neoliberalismus příliš programové nejsou. Chránit staré chudé (nositele přežilé dělby práce) ale aktivizovat nové neprivilegované - to chce opravdu nějaký posun v paradigmatu.
Výzvy k akční jednotě mají stále dost mlhavý základ .... viz sjezd KSČM, ale podobně to vypadá na vztah mezi celou SEL a jihovýchodem Evropy. A jestli se západní odboráři blízcí levému křídlu socdem pohnou jen k obraně svých přežívajících welfare state (tzv. distributivní pojetí spravedlnosti) před chudými z východu, tak.... ?
P.S. jediné pozitivní, kromě toho čitelného vztahu k DDR a sovětským časům je to, že zatím Die Linke vyvrací argument vůči krizi eurokomunistů na případě italské Rifondazione.

spolkové volby budou v roce 2009 a tak se Die Linke stmeluje a vypíná. To je pochopitelné, stejně jako trrchoa té rétoriky. A zaplať pánbůh za trochu té méně orthodoxní rétoriky i za to, že i přes významný podíl členů z bývalé SED nejsou tolik poznamenáni nostalgií po starých časech.
Pokud jde o program, zklamaní mohou být jenom ti, kteří od Die Linke čekali nějaké zjevení - i ona je opoziční strana, pracující i s populismem (oproti KSČM i více s odborářskými stereotypy). Burácení o prpgramu záchrany sociálního státu samozřejmě není o modernizaci sociálního státu, je jen o získání více zdrojů zdanění bohatých na přerozdělování. Stejně tak pasivně působí hesla o tom, že snová smlouva o EU nemá budoucnost.
Jestli chce někdo skutečně avndardní a přitom reálný program pro 21. století musí začít asi u sebe a nečekat že ho spasí z Berlína, Moskvy, Pekingu či odkud. Skutečné alterantivy se zjevně teprve rodí.

K tomu boji s chudobu:

Máme 3,5 mil nezaměstnaných, 6,5 mil lidí
ohrožených chudobou, přičemž řada z nich pracuje za
tak nízkou mzdu, že musí ještě pobírat sociální podporu.

Když to sečteme, tak se jedná o 10 mil práce schopného obyvatelstva. Česká republika má asi 10 mil obyvatelstva vč. starců a kojenců.

když k tomu přidáte celou EU, budou to nominálně ještě víc - ale co s těmi čísly udělat, o tom je řeč. Mýtinky a zapálené projevy nestačí - máme na levici řešení ?

Řešení jsou, ale tato nejsou ještě politicky průchodná.
Jednou z možností jsou státní investiční podílové fondy.
Stát musí začít produktivně investovat. Nelze věčně žít z daní.
Přerozdělení nemá smysl, jestli donutíme bohaté víc platit, pak jim musíme zajistit také tvorbu bohatství aby mohli trvale unést zvýšené daňové zatížení.
To znamená cementovat současné poměry.

Jánošíkovská politika bohatým brát a chudým dávat nemá tudíž smysl. Objektivne to znamená udržovat bohaté buhatými a chudé chudými.

Voláme po soutěži, ale privátní kapitál má v procesu tvorby hodnot monopolní postavení. Toho také patřičně využívá k tlaku na společnost a vládu.

Příjmy státního rozpočtu ze státních podílových zisků umožní státu určitou politickou nezávislost na soukromém kapitálu a společnost tak získá další zdroj příjmů.

Nelogiské je, že otvíráme v Evropě cizím státním investičním fondům
dveře dokořán, přitom vlastní nezřizujeme. To je nelogické.
Z hlediska trnsferu vytvořeného bohatství plyne toto do státních pokladen cizích států. Jedná se tudíž o
bohatství, které objektivně nemůžeme doma použít k rozšířené reprodukci, čili k investování do vlastního hospodářství.

Tak to je pouze jedna z možností.

S pozdravem Johann

No konečně.

To to trvalo ...

státní investiční fondy ? To za prvé předpokládá akumulační přebytky státu - zatím stát nemá ani na sociální stát natož na investování do výroby, takže problém není jen v politické průchodnosti nějaké podobné akce.
Za druhé to předpokládá že podniky kontrolované takovým státním fondem budou mít dostatečnou produktivitu práce. Tedy pokud jde státu o víc než o strategickou kontrolu části ekonomiky, ale i o konkurenceschopné hospodaření.
A za třetí - co jsou to cizí fondy ? Čínské, americké, ruské ? Protože v malé ČR to investování nutně musí mít alespoň evropský rozměr - malý český kapitalismus, byť by měl být státní, je dnes v podstatě už blbost.

To jsou všechno jen takové poraženecké řeči.

Tak například :

co to je za podivnou větu "....Za druhé to předpokládá že podniky kontrolované takovým státním fondem budou mít dostatečnou produktivitu práce...."

Jaké podniky kontrolované státním fondem ?

Stát prostě bude mít svá portfólia jako každý jiný velký vlastník.

Stát by TAKY těžil zisky - víc než dnes. Zisky potřebuje, aby nemusel tolik přerozdělovat, protože když v současné psychické atmosféře proti daním a přerozdělování závisíte na přerozdělování, jedná stát pořad pod tlakem a jako provinilý prosebník žebronící u jiných kapitálů, aby laskavě zůstaly a investovaly.

Jako může být vlastníkem finačních aktiv kdejaký potrhlý archeolog, který zdědil miliardy a který u žádného podniku, kde má akcie vůbec neví a nikdy nebude vědět, která bije, a nikomu to nevadí z těch, kteří jinak tak dojemně pečují o efektivní spravování majetku státem, jsou argumenty Mikeše jen vytáčky a v podstatě sabotáž snahy stát (tedy vlaastně společnost) poněkud osvobodit ...

akcionář buď střihá kupony (představa státu jako burziána je přitom dost tragikomická) a nebo je-li jeho podíl dostatečný, přebírá vlastnickou odpovědnost. Stát prostě není normální hráč na finančních trzích jako jiné subjekty.
Nebo snad máte státní akcie za nějaké losy, na které se občas vyhrává ? Proč by se ale pak měl stát hrou na takového kapitalistu nějak osvobodit ? Státní úředník který nemá k podniku žádný vztah ... k čemu je pak takový vlastický spolupodíl dobrý ?
Mimochodem proč vás to téma tak dráždí - hned slova jako vytáčky, poraženectví, sabotáž .... prostě logika akciových společností je taková, že skupování finančích aktiv státem samo o sobě samospasitelné není. Co by měl stát vlastnit a co ne, je otevřená otázka, ale o dividendy až tolik nejde. A státní rozpočet by to určitě nezachránilo.

Státní podílový podílový fond představuje část vložených prostředků do podniků,
ćili kapitálovou účast. Tato účast v závislosti na výši celkového podílu umožňuje
Investorovi se spolu s ostatními podílet na řízení podniku.
Z hlediska podniku se jedná o podnik se státní kapitálovou účastí. Stát je pouze
Jeden z mnoha investorů.(akcionářů, podílníků)
Zde se nejedná o spekulativní činnost, ale o dlouhodobé, či střednědobé kapitálové podílnictví.

Jestliže příjem státního rozpočtu bude alespoň z části závislý na zisku z podílové účasti na
podnicích, bude mít logicky stejný zájem na maximalizaci zisku jako ostatní privátní investoři.
Nebude tudíž ani lepší, ani horší. Ale zisky z podílů použije na obecně prospěšné věci
jako je školství, zdravotnictví, stasbilizaci starobních důchodů.
To soukromý kapitál nedělá. Konkurenceschopnost nedělá zisk, ale náklady.
Stát bude mít tudíž velký zájem na konkurenceschopnosti, bude-li chtít docílit příjmy ze zisku.

Demokraticky vedený stát bude oproti privátnímu kapitálu nucen klást větší důraz na
sociální stránku. Tento mechanizmus zabezpečují demokratické volby.
Jak hospodaříl stát coby univerzální a jediný podnikatel lze nalézt na
http://www.mvcr.cz/- sbírka zákonů.
Tam je možno nalistiovat zákony o státním rozpočtu. Zajímavá jsou léta 79-89.
Po celou dobu udržovala komunistická vláda vyrovnaný státní rozpočet. Jak vypadá ten dnešní, o tom není nutno ani diskutovat.
Ten komunistický byl financován ze zisku, části odpisů a z daně z obratu, jak se lze dočíst tamtéž.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky o finančním hospodaření
výrobních hospodářských jednotek a podniků.
106/1985 sb.,částka 30:

Část první,
hlava 1
finanční hospodaření výrobních hospodářských jednotek a podniků do nich začleněných.

§ 4
Základními finančními zdroji výrobních hospodářských jednotek a podniků do nich začleněných
jsou zisk vykázaný v řádně vedeném účetnictví(dále jen zisk) a odpisy základních prostředků
(

Myšlenka státních investičních fondů není nová. Podle informací německých medií
je chystané opatření koaliční vlády Spolkové Republiky Německo
jehož platnost má začít v r. 2009. Podle tohoto opatření umožní vláda založení
podílových fondů zaměstnanců jednotlivých odvětví. Tyto investiční podílové fondy
musí 75% vložených prostředků investovat do těch podniků, jejichž zaměstnanci
se stali podílníky příslušných fondů. Toto opatření bylo učiněno na nátlak koaličního
partnera SPD ve snaze čelit nepříznivé tendenci ,kdy vedení společností vyvolá tlak na mzdy spolu se snižováním počtu pracovních míst za současně vzůstajících zisků.
Příkladným státním investičním fondem je Norsko. Tento stát investuje část výtěžků z ropy do státního fondu. Protože tento fond investuje celosvětově, zřídila Vláda Norska kontrolní
Morální komisi, která s konečnou platností může některé investice zakázat.

tahle debata o jakési pseudonacionalizaci ekonomiky přes státní fondy je nějak mimo realitu - všimli jste si, že u nás nemáme ropu jako v Norsku ? Pořád tu schází odpověď na to, kde chcete vzít na zpětný odkup klíčových podílů v podnicích peníze (když už pracujete se spornou hypotézou, že státní podnik je automaticky lepší než nestátní).
Pokud jde o zaměstanecké (tedy ne státní a poředpokládám rovněž neobchodovatelné) akcie, proč ne, ale jde také o to s jakými právy se pojí. Pokud je to jenom způsob jak získat od zaměstanců peníze a připoutat je k podniku pro vizi nějakých benefitů ale bez rozhodovacích práv, tak to se skutečnou samosprávou má málo společného.

Lze převádět část prostředků plynoucích z daně z přidané hodnoty do onoho fondu.
A co takhle zákon, ktery stanovuje, že část investic státu
bude naířena do státního investičního podílového fondu
jakožto investice do produktivní oblasti hospodářstv?
V české republice existuje zákon o kolektivním podnikání.
č 189/2004, uveřejněný ve sbírce zákonů částka 63.
Jsou mezi nimi i otevřené investiční fondy.
Proč nezřídí stát jeden takov?
Každý občan může do něho vložit vlastní kapitál.

vzájemné(mutuální fondy) samozřejmě mohou vznikat - je to prostě forma podnikání - dnes v ČR existující státní fondy (SFDI, SFRB, SFŽP aj.) jsou přitom něco zcela jiného.
Tam nejde o kapitalizaci zdrojů, ale natékají tam privatizační výnosy, dotace ze státního rozpočtu popř. výnosy s z mítného či silniční daně a je v plánu je zrušit a jejich úkoly řešit přímo v státním rozpočtu. Specielní roli pak mají institituce jako ČEB či ČMZRB
Cpát výnosy DPH do toho, aby si stát hrál na kapitalistu mi nepřijde moc rozumné, ona i tak efektivnost infratrukturních investic, kde je úloha státu přirozenější, je dost problém - tendence k růstu nákladů stavby je dost nepřjemná.
K té vaší nacionalizaci (státnímu kaptalismu) mne napadlo podívat co o tom říká dokument KSČM "Socialismus pro 21. století", který byl v tisku kritizován levičáky i reformní levcí z Lidového domu (byl také pouze vzat sjezdem na vědomí) a našel jsem tam podobně nekonkrétní formulace :
a) nejde o mocenské vyvlastňování ale podporu perspektivy společenského vlastnictvé (zapojováním pracujících do řízení a vstupem společenského kapitálu do privátích firem)
b) existence soukromých vlastníků je užitečná i za socialismus a bude v ekonomické soutěži se samosprávným sektorem, kde se budou formovat samosprávní vlastníci
c) střednědobým cíem je zvýšení společenské kontroly nad strategickými podniky (zejm. doprava, energteika, informace), zřejmě komunisté nechtějí pouštět stát do sektoru běžných firem (průmysl, obchod atp.)

Říká se, že kdo CHCE hledá způsoby, kdo NECHCE hledá důvody.

Jaký zpětný odkup ?

Stát přece má fiskální zdroje a lze změnit u jisté části jejich určení.
Ale prostě s tím začít a dělat to, třebas pozvolna.

nesrovnával bych zmatečně hrušky a jabka - tj. centrálně direktivní ekonomický systém bývalého režimu, kde byly podniky zcela netržně napojeny přímo na státní kasu a snahy podchytit způsob utrácení dividend dnešních akciových společností, kde má stát nějaký podíl.
U nás jsou např. dividendy ze státních akcií ČEZu převáděny do státního fondu dopravní infrastruktury, aby bylo na velkorysý program stavby dálnic. Jedná se ale o rozsah tak kolem 1% státního rozpočtu (to pro dokreslení významu této problematiky).
Určitě neuškodí studovat návhy poslanců za Die Linke než jenom být odkázán na výpisky z novin. Třeba tam něco konkrétního je - na rozdíl od vyjádření typu "určitá pozitiva lisabonská smlouva nemá budoucnost, protože je spřažena s konkurencí" (srv. Die Linke Newsletter -mai 2008). Copak je tržní konkurence nepřítel solidarity ? Oboje jsou nezbytné, jako párové pojmy - viz negativní zkušenost z reálsocíku.
Bohužel srozumitelnější jsou pouze de facto odborářské požadavky - jako boj za minimální mzdu, proti reformám HARTZ IV:, kritika rentiérství, ale kromě vymezování se vůči Beckově SPD žádný projekt odpovídající vládní odpovědnosti. Řekl bych, že Die Linke je smířena s tím, že kromě některých zemských vlád si na odpovědnost nešáhne a že červenozelená koalice z roku 1998 nebude mít pokračovatele.

Každá ekonomika má svá malá, či velká bohatství a přeměňuje je formou směny na jinou formu bohatství, t.j. i na penize. Toto bohatství může být nerostné, agrární, nebo také
ve formě vědy, techniky, vzdělání a dovedností. Jde o to, kdo toto bohatství využije.
Jsou dvě možnosti: buď zahraniční investoři, nebo domácí investoři.
O podniku rozhodují majitelé podílů a nikoliv ti, kteří se na tvorbě zisku podílejí, tudíž zaměstnanci.
Takže jsou zde dvě možnosti:
1) Zaměstnanci vezmou fangle a budou protestovat. Majitelé podílů sedí v arabských zemích, Rusku, Číně či USA nebudou o protestech ani vědět a rozhodnou o podniku jak chtějí,
neboť jsou spoluvlastníky. Rozhodnou tudíž i o osudu jejich zaměstnanců, neboť ti nemají žádný vliv na rozhodnutí podílníků, nejsou spolumajiteli.
2) Zaměstnanci získají prostřednictvím státního investičního fondu kapitálový podíl a mohou tak spolurozhodovat ve vlastním zájmu.
Je možno si vybrat: Buď nekonečné protesty a žvanění na schůzích, nebo držet v ruce akcie a
sedět ve správní radě s rozhodovacím hlasem.
Ty poznámky o socialistických podicích měly za cíl ukázat, že není rozhodující kdo kapitál vlastní( stát, soukromník) ale kdo má užitek ze zisku.
Zde se diskutuje o kapitálovém PODÍLU a ne o výlučném vlastnictví.
Poměr podílů soukromý kapitál 70%, státní investiční 30%( nepominutelná menšina)

Poznámka na závěr: Kapitál je v globalizované ekonomice bezbarierově pohyblivý.
Čína má devizové rezervy 1,2 bil. dolarů, výsledek přesunu kapitálu z Evropy, USA a Japonska. Chci vidět toho najivku, který si myslí, že prosadí vyšší mzdy máváním vlajkou,
když o pohybu kapitálu rozhoduje jeho majitel a ne zaměstnanec.

Zde link na Die Linke:http://die-linke.de/
Já jsem byl členem VASG. Oni zatím dokážou říci co nechtějí. to je v politice málo.Chtějí jen přerozdělovat a to je také málo.

máte pravdu, že z hlediska změny systému je pouhé přerozdělování málo. Ale co s tím ? Realitou bude nějaká obdoba mixed economy, ale s jakou strukturou a nastavením insititucí ?
Možná byste si měl vybrat, jestli horujete pro nějakou formu nacionalizace majetků - v tom případě i mírné navýšení podílu státu v ekonomice by vyžadovalo obrovské miliardy, které prostě nemáte. A 30% v nějakém podniku je vám z hlediska kontroly na nic. O spornosti této ideologické umanutosti se zmiňuje i -ik- v komentáři u článku A. Mitrofanova i když chápu, že si levičáci na schůzích rádi budou hrát na Chaveze s jeho vyháněním gringů ze země.
A nebo se přimlouváte za jakési evoluční zvyšování spoluúčasti zaměstnanců - tedy nikoliv státní ale skupinové vlastnictví - možná s nějakou státní podporou. Pak ale nejde o pouhou držbu akcie a dividendy (v ČR to známe jako Koženého DIKové), kde akcionář vlastně o ničem nerozhoduje (iluze tzv. lidového kapitalismu), ale o nějaké obdobě družstevnictví. To je proveditelné, ale asi jenom v některých typech podnikání a rozhodující vliv TNC to vlastně ani neřeší.
P.S. jestli jste byl člen Wahlalternative, jistě víte, že se to píše s W a ne s "fau",

Původně jsem napsal, že tato alternativa není
politicky průchodná. Její neprůchodnost tkví ve
skutečnosti, že levice jako celek dokáže pouze
říci, jak to nechce. Chybí jí jednoduše konstruktivní
myšlení, obyčejná kreativita.
Proto jsem z WASG vystoupil. Napsal jsem to správně?
Oni také dokázali "opravit překlepy" ale přes detaily nevidí celek.
Na jedné staně chtějí zdanit bohaté ale chudým
navalili ekologickou daň, jsou vehementně pro obchodování s CO2-odpustky, nařílidi topit plynem a
chtějí zrušit uhelné elektrárny. O atomu už v BRD
nemá odvahu diskutovat nikdo.
Vyslovil jsem skeptický názor, jak by se daly věci snad řešit.Pokusil jsem se je vysvětlit.Teď je řada na Vás.
Napište jaké máte Vy řešení. Máte vůbec nějaké?
Rád si je přečtu.

fór je možná v tom, že žádné zázračné, jednoduché a rychlé řešení neexistuje - k takovým tíhnou jen fanatičtí představitelé krajních myšlenkových proudů a když dostanou šanci, končívá to dost špatně. Módnější než to distributivní pojetí spravedlnosti a libertariánské excesy jsou např. různé formy syndikalismu, výrobní demokracie či nového insititucionalismu. Ale kde se mohou prakticky uchytit ?
Ekologická ohrožení i energetické limity rozvoje jsou vážná věc, stejně jako to, že lze těžko bránit tomu, aby technický pokrok objektivně vytěsňoval stále víc lidí z přímé výroby (jobless growth bude realitou). Stejně tak jako chránit se před světem uvnitř Festung Europa. Ta Asie za námi prostě přijde, stejně jako potřeba flexibilní práce - nestačí sociální uie, ale i vzdělanostní a inovativní ekonomika.
Budeme volit autoritářské a nebo demokratické řešení takových problémů v jejich globálním rozměru - budou zrát postupně a bude to zcela jiné než jsme v XIX. i XX. století znali a na co jsou v západní Evropě v odborářských bojích zvyklí. I na ten rozvoj výrobní demokracie ve vyspělých zemích (viz např. www.samospravnysocialismus.vyjimecny.cz) bude ještě potřeba hodně času.

Zázračné, jednoduché a rychlé řešení neexistuje.
Souhlasím.
To ovšem nic nemění na tom, že by mělo být jasné, jako jsou ta pomalá, dílčí a nezázračná řešení.
jedno řekl Johann a jasně - nestačí přerozdělování, stát by mohl majetkové portfólio mít rozprostřeno v ekonomice, ať už by takový podnik musel kontrolovat nebo ne.

Teď je řada na Vás ostatních, abyste řekli s jakou další definovanou troškou do mlýna (nejde o podrobnosti, ale o podstatu takového dílčího řešení).

Vidím, že se Vám jeví nadějně možnosti znalostní a inovativní ekonomiky.

Tak výborně. A to reprezentuje jaká řešení (obecně a ale zřetelně) ?

Státní investiční fondy mají již 52-letou tradici.
Jako jeden z nejstarších státních fondů je v literatuře uváděn státní fond Revenue Equalisation Reserve Fund ostrovního státu Kiribati založený v r 1956 anglickou koloniální správou. Tento fond byl dotován z celních poplatků na export fosfátů. Vyhlášením samostatnosti r 1979,
kdy se Anglie z tohoto území stáhla, neboť byly zásoby fosfátu vyčerpány, přešel tento fond
do správy místní vlády. V současné době disponuje uvedený fond 520 mil.$
Příjmy z tohoto fondu představují devíti násobek současného HDP.
Od té doby se státní investiční fondy měly čile k světu a podle údajů investiční banky Morgan Stanley činí souhrnný odhad přibližně 2,5 bilionů $
s předpokladem růstu až na úroveň 12,0 bilionů $ v časovém horizontu do roku 2012.
(údaj z r. 2008)
Čili věc poměrně stará, očividně osvědčená, což dokazuje růst vložených investičních prostředků.
Jestli mluvíme o investicích do vědy, pak může část takového fondu sloužit jako Venture Capital. Kapitál, který poptávají zakladatelé firem v oblasti Know- how.

Demagogicky vyjádřeno nastává situace, kdy EU a Česká republika také, bude mít
CO2 a výfukové plyny z nakoupeného zemního plynu a nafty, přičemž jejich dodavatelé
budou mít naše peníze, které vloží do státních fondů, za které si koupí podíly na našich podnicích. Čína vlastní podíly na soukromém fondu Blackstone. Tento se zabývá nákupem podniků po celém světě a má podíly na firmách v hodnotě asi 88 miliard $
(wikipedia.de)
Vlastnit podíly, to znamená vlastnit i v nich uložené Know-how.
My budeme investovat do vědy a techniky, oni budou disponovat jejich výsledky.
P.S.
Japonsko 1 bil.$ (penzijn í fond)
Singapur asi 400 mil $
Čína asi 300 mil $
Nikdo z nich nemá naftu, ani zemní plyn.

vnesme do té bilance státního podnikání trochu řád - i u nás jsou fondy, ale jde často o jiné věci. Měli jsme zejm. Fond národního majetku (srv. německý Treuhand), který byl nástrojem nezbytné transformace národních podniků na normální obchodní spolčnosti - po 15 letech ukončil s dluhy činnost. Majetek státu pak spravují i takové fondy jako je např. Pozemkový fond. podpůrné programy realizují např. fondy jako St. fond kinematografie.
O kapitálové výdaje státu pečují např. Státní fond dopravní infrastruktury - tyto fondy vznikly za ministra Mertlíka (ČSSD) podle francouzského vzoru a šlo o vyjmutí těchto státních výdajů z režimu státního rozpočtu. Ministr Kalousek (KDU-ČSL) chce tyto obtížně kontorlovatelné fondy zrušit. Zvl. postavení mají i VZP (veřejný fond) či ČSSZ (spravuje státní účet) na úseku zdravotního a sociálního zabezpečení.
Pokud jde o oblast venture capital, tak ta je doménou privátní sféry. Join venture vznikaly přizváním soukromého investora do státního podniku, protože ten neměl zdroje na rozvoj. O takové společné podniky ale už dnes značně vychladl zájem. Jestliže chceme společenskou kontrolu nad vybranými segementy ekonomiky, nese to břemeno zkrátka stát - nejde o maximalizaci zisku ale strategický vliv.
Jestliže levice kritizuje rentierství (Lafontain to dělá) pak samozřejmě nejde o tvorbu nějakého výnosného portfolia. Zájem státního aparátu se také může vymknout politické kontorle i vlivu trhu a místo péče o příjmy státu bude aparát usilovat "načunkovat" si co nejvíc. Tudy cesta asi nepovede.

Bude-li mít stát 1 miliardu Kč a rozloží ji do portfólia podle stejných principu jako kterýkoli jiný soukromý vlastník, tak mu tato 1 miliarda vynese jistý výnos. To nemá co dělat s tím, jestli je stát schopný podnikatel nebo ne.
Tento výnos má jiný charakter než výnos z daní, protože není výsledkem přerozdělování.
Nedá se ani říci, že by státní kapitál nějaký jiný soukromý vytlačoval - prostě stát v kabátě soukromého vlastníka si nechá zhodnocovat své peníze.
Nic víc. Nic míň.

"U nás jsou např. dividendy ze státních akcií ČEZu převáděny do státního fondu dopravní infrastruktury, aby bylo na velkorysý program stavby dálnic. Jedná se ale o rozsah tak kolem 1% státního rozpočtu (to pro dokreslení významu této problematiky)."(Mik..)
Děkuju, zajímavá informace. Představa, že ono 1% ze státních akcií ČEZu by se použilo na rozvoj např. elektrovoltaiky mně baví. Asi by se tímto způsobem mohl nachýlit jazýček pomyslných vah zvažujících rentabilitu elektrovolt. energetiky ještě výrazněji ve prospěch tohoto zdroje. Ostatně uvažujeme-li o vzdálenějších perspektivách, bude tento zdroj po vyčerpání ostatních, tím hlavním. Bavily by mne i jiné programy - např. program zdrav. prevence, kdy by se zdravotní preventivní prohlídka stala povinou ze zákona. Když to jde u naších plechových miláčků, proč to paradoxně nejde u lidí.
Chudý program levice je asi spíše odrazem malé nápaditosti. Pravděpodobně straníci mající starost o svá místa ve vedení svých stran, z nichž mají své jisté, nemají již tolik volnosti při uvažování, co je dobré pro budoucnost obce.
Jsem rád za pozn. p. Mikeše: "Copak je tržní konkurence nepřítel solidarity?" Je správné se zamýšlet, co je nepřítelem solidarity. Zdravý a konkurence schopný podnik, ať soukromý nebo jinak koncipovaný je pro obec přínosem. Žabomyší hry na vlastním písečku jsou pro obec škodlivé - např. současné vzájemné nevraživosti mezi čssd a ksčm.

Nemyslím, že jde v debatě o státních investičních fondech jen o nápaditost - je to spor koncepční: kam stát a jeho aparát pustit - průmysl, bankovnictví ? A proč by měl být stát takovou korporací nebo tím střihačem kuponů ?
já osobně jsem vůči až tak rozprostřenému akciovému portfoliu státu spíše skeptický - tj. ten nápad, že si stát pomůže, když místo daní bude inkasovat dividendy mi nepřijde jako moc nosný. Rozhodující příjmy státu asi budou i v budoucnu z daní a budou přerozdělovány směrem k sociálním standardům (tj. ono horizontální přerozdělování).
Tím role státu samozřejmě nekončí, ale měl by v ovlivňování hospodářství spíše používat nepřímé nástroje, tj. různé úlevy a zvýhodnění - ne být přímo podnikatelem či bankéřem a držet co nejvíc majetku jak kulak polnosti. To státnímu byrokratovi moc nesluší. Jestli stát postaví pár dálnic, energetické rozvody a nebo udržuje železniční dopravu, lesní půdu či vodní zdroje, prosím. Ale jinak už raději ne- přízrak novodobéhu státního prušáctví mi k 21. století nesedí.

"Jestliže příjem státního rozpočtu bude alespoň z části závislý na zisku z podílové účasti na
podnicích, bude mít logicky stejný zájem na maximalizaci zisku jako ostatní privátní investoři."(Joh..)
- - Pane Johane, moc tomu nerozumím. Čtu to takto: Až se zprivatizuje pošta, tak se samozřejmě zdraží, stát si za peníze např. z privatizace koupí akcie a bude usilovat o to, aby privatizovaná pošta co nejvíce dále zdražovala a stát měl na výtěžku z akcií nějaké peníze.Tak nějak to myslíte? A není tedy lepší to všechno zestátnit a zdražit a všechny peníze půjdou státu?
No vidíte a já jsem měl až do teď dojem, že státu patří spíše úloha tvůrce korektního prostředí. Teď nemyslím to, že realitky skoupí 100% všech pozemků a nemovitostí a pak budeme cedit krev. Myslím např. dohled nad výběrovými řízeními, aby se při nich nepodvádělo a tak pod.

Jde o rozumnou diverzifikaci zdrojů, aby stát nebyl JENOM závislý na fiskálních výnosech.
Čím bude stát víc závislý na přerozdělování, tím víc bude vydíratelný kapitálem, který bude hrozit odchodem ze země, když mu nebudou ušity zákony na míru. Každá daň bude po čase pro kapitál vysoká, jako se to teď děje.
Každý, kdo uvažuje s výhledem a přeje si, aby stát nebyl otrokem kapitálu, nemůže si nepřát aspoň diverzifikaci státních zdrojů a tedy v dnešní situaci zvýšení státního majetku, který lze tak či onak investovat ...

sice je tu shoda na tom, že paternalitní přerozdělování zdrojů státem nestačí. Neshoda však v této diskusi vládne v tom co státu náleží v oblasti přímých ekonomických aktivit - vlastbích kapitálových výdajů a optimalizace inevstičních portfolií.
Stát si nemá hrát na kapitalistu a burziána, ano - to by opravdu nebylo moc ekonomické. Ale akcentovat ukládání státních peněz do majetkových podílů ?
Kromně berní získává stát peněžní zdroje přes vlastní emisní činnost - tady je prostor pro opitnalizaci nemalý. Majetkové podíly ale sledují především otázku vlastnické kontroly, jakom cílená politika diverzifikace příjmů bych řekl že je to okrajový problém.
A hlavně správa tajového portfolia rukama státního aparátu postrádá z liberálního hlediska nějaké zájmové zakotvení. Ale už tu bylo řečeno, že větší pozornost by si zasloužila péče státu (nekolidující s limity veřerjné podpory) o onu švejnarovskou economic demokracy.

"Kromně berní získává stát peněžní zdroje přes vlastní emisní činnost - tady je prostor pro opitnalizaci nemalý. " /ALF/

Na tom něco je.
Peníze vyrábějí soukromé peněžní ústavy na principu dluhu a stát úslužně dodává oběživo - bankovky a mince.
Stát by mohl vlastně dělat totéž jako ty soukromé banky ve větším rozsahu než přece jen i tak dělá - vydávat nejen nástroje (oběživo), ale i peníze na principu dluhu víc než je jeho celkem krotká úloha v současné době

"Čím bude stát víc závislý na přerozdělování, tím víc bude vydíratelný kapitálem, který bude hrozit odchodem ze země, když mu nebudou ušity zákony na míru. Každá daň bude po čase pro kapitál vysoká, jako se to teď děje."(Ast..)
- - Pane Astreame, a co když se to teď děje proto, že opozice je sama v sobě nevyvrbená. Podívejme se např. na těch již zmíněných 8 let vlády soc dem a vidíme, že na poli ukočírování kapitálu toho mnoho neudělala. Proto vždy, když je zmínka o soc dem a levici dávám otazník. A jaký program rozvoje společnosti má ksčm? Kromě pochybných názorů o polečenském vlastnictví výr. prostř a řečech o družstevnictví nic. A o tom družstevnictví jsou to jen prázdné řeči - za minulého režimu fungovala např stavební byt. družstva. Dnes v nějakém volebním programu ksčm se píše, že požadujou řešení byt. otázky. Proč tedy neorganizují např. svépomocnou byt. výstavbu? Jednak by na tom mohli vydělat a také by mohli přesvědčit mládež o svých dobrých úmyslech. Jak má mít ksm slušné názory, když sama ksčm je bezradná. S tím TAPem to se mi zdá nevyhráli.
Proto si také myslím, že opoziční strany se napřed musí podívat u sebe doma v kuchyni, co si uvaří a pak to teprve nabízet plénu.

souhlas - moderní družstevnictví, tradice EZOPů, japonské ringi systémy - to vše by chtělo převést do české praxe. ČSSD s tím koketovala před rokem 1998, ale pak to jaksi opustila (uvidíme jestli je k tomu bude znovu inspirovat J.Švejnarv u.s. tradici J. Vaneka). Také ta Hellerovská samospráva v KSČM (TAP) je také moc abstraktní - to už byl konkrétnější blahé paměti prof. Hába, když oživoval baťovskou tradici SPH.

Nedá mi to, abych jako "praktik" (přes 5 let předseda bytového družstva, vzniklého privatizací "státních bytů") nepřispěl svou troškou do mlýna.
Po zkušenostech mám, přinejmenším ve vztahu k české společnosti a jejím vnitřním vztahům, resp. jakési "psychologii", k bytovému družstevnictví velice skeptický postoj. (A to už vůbec nemluvím o stávající "protidružstevní" legislativě.) Nejméně třetina lidí za celouo dobu existence BD (6 let) nezískala k majetku BD žádný vztah, ještě větší podíl je těch, kteří vycházejí stále z postoje MY-ONI (oni jsou pro ně ti, kteří pracují v samosprávě BD) a naprosto nepochopili (nebo nepřijali za své) to, že by se měli o svůj společný majetek také společně starat.

Byl jsem po revoluci v představenstvu velkého "kamenného" bytového družstva, tedy SBD (kamenného proto, že jsou přece "kamenná divadla" a divadla malých forem). Členem SBD jsem dosud a zkušenosti se kryjí se zkušenostmi p.Hudečka.

ona nechuť lidí být aktivními spoluvlastníky je výzvou pro konkrétní přizpůsobení forem životu (např. dnešní družstvo vlastníků je něco jiného než stará družstva) i mementem, že půjde o daleko pozvolnější proces.

Bohužel, pokud vím, jsou zkušenosti se společenstvy vlastníků bytových jednotek ještě horší než s BD, kolektivní spoluvlastnictví (tj. ke společným částem domu) tam je u řady lidí prakticky úplně překryto pocitem "můj dům - můj hrad" ve vztahu k "vlastnictví". tj jednotlivým bytům (proto také muselo dojít, ideologie sem, ideologie tam, k úpravě legislativy, protože bylo začasté zcela ochromeno rozhodování SVJ).
Ono by vůbec stálo za to, do větší hloubky se zabývat různými (historicky i geograficky) reálnými pokusy o spoluvlastnictví, najít hlavní slabiny a nebezpečí a případně také podmínky dlouhodobější úspěčné existence/funkce. Zajímalo by mne, zda to něldo dělá (TAP?).

Tak, tak. Právnickou osobou se společenství vlastníků stává pro jistotu ze zákona - nebo by se zápisu v obchodním rejstříku taky nemuseli dočkat, kdyby to mělo záviset na lidech tvořících tuto kolektivitu.
Vzhledem k tomu, že naše zkušenosti jsou asi stejné, to je taky ten důvod, proč moje představa postkapitalismu - třebaže nestalinská - není ani závislá na hellerovské samosprávě.
Základem je proto u mne tzv. sociální zhodnocování, "sociál" - zobecněná valenčíkovská formule, kdy společnost-věřitel netěží úroky z poskytnutého, ale podíl na tom, co poskytnuté vyneslo dlužníkovi, ale protože společnost těží nadto ještě zvýšený fiskální výnos (soukromý vlastník by ho netěžil) - součet obojího může znamenat efektivnější zhodnocování za jistých podmínek než typické kapitálové zhodnocování.
Samospráva pak vyrůstá až na určitých základech jako by-product.

problémem asi je když vzniká družstvo vlastníků z leknutí, že jim bude privatizován byt doslova pod zadnicípopř. když obec začne své nájemníky dřít hůře než soukornmý pan domácí.
Rozhodnutí být družstevníkem, které vychází z přijetí odpovědnosti a zároveň je přítomen kalkul, že toto bydlení dá větší jistotu a není nijak dramaticky dražší, by mělo vytvořit vlastzníky jiné než o kterých se zmiňujete.

Život mne naučil být skeptický k různým "mělo by (se)". Platí jakési "hic Rhodos, his salta!", víra v nějaké "lepší vlastníky" vede poměrně rychle k utopistům - a TAKOVÁ družstva (založená na uvědomělém - v nejširším slova smyslu . přijetí odpovědnosti) už stojí jen krůček od falanstéry.
Potíže nemají snad jen ta BD, kde lidé privatizovali ze strachu (většinou spíše z vypočítavosti, často zprivatizovali a obratem s milionovým+ ziskem prodali dále), ale bohužel se zdá, že podobně postupuje (spíše postupoval, zákonná povinnost převodu do bytů družstevníků OV už jim většinou zakroutila krkem) i rozklad bytových družstev "klasických".

homo neanderthalis či erectus určitě neměl nějaké složité vlastnické návyky - učíme se všichni. Stejně jako neexistuje konstanta lidské přirozenosti, tak není ani reálné změnit člověka mávnutím kouzelné hůlky (viz osud MoKoBuKo).
Falanstéry neexistují, ale kibucy či mondragony ano - rozvoj civilizace není o džungli ale o pospolitosti. Jinak proč být socialistou ? Prostě dnešní revoluce je spíše do hloubky jdoucí evoluce.
Jestli se hroutí klasická LBD a jestli privatizací vzniklá družstva naráží na setrvačnost lidského myšlení (lidé si mnohdy myslí, že to musí jít i nadále jak pod OPBH - tj. někdo se postará) - není to neřešitelné. Obecní i družstevní bydlení (nejen bydlení) má budoucnost - jistěže ne bezbolestnou.

Bytové družstvo je ale efektivní záležitost už z charakteru činnosti - o podnikání tu nejde. Důležité je, že když my všichni jsme pronajímatel (prodávající, dodavatel) a každý z nás je nájemce (kupující, odběratel), pak tu nikdo neusiluje o zisk a bydlení je levnější.
Já bydlím v bytě SBD a platíme míň než je v okolí u srovnatelných bytů s regulovaným nájemným zvykem.

Neznám úspěšné výrobní družstevnictví. Mondragon se týká úvěrů a spolupráce jaksi nadstavbové.
Kromě Izraele a možná nějakých portugalských zbytků z karafiátové revoluce 1974 je jediné výrobní družstevnictví na světě česká transformovaná zemědělská družstva ...

což nepopírá to, že precizace družstevní myšlenky patří do levicových programů spíš než návrat k někdejšímu byrokratickému etatismu - když už jsme se od frází na sjezdu Die Linke dostali k tomuto konkrétnějšímu tématu.

No, ale PRÁVĚ O TO mi v mých příspěvcích šlo: co a jak dělat pro tu precizaci. Tj. jak a kde hledat PODMÍNKY, které umožní (či snad lépe a přesněji: vlastně si VYNUTÍ) efektivnější fungování družstev (ve smyslu sdílení rozhodování, odpovědnosti, pocitu spoluvlastnictví atd, nemám teď na mysli astreamovu efektivnost neziskovosti jako takové).
(Připomíná mi to Brechta, tuším z jedné z historek o panu Keunerovi: jde ne o to, jak mají být noviny "lepší", ale jak zajistit, aby se nevyplácelo dělat noviny špatné, nebo mnohde jinde u téhož autora, jde o jednu z jeho "utkvělých myšlenek": nehledat a "nevychovávat" lepší lid(i), ale pracovat s nimi s takovými, jací jsou).
A TADY PŘEDEVŠÍM vidím dluh levice - žádná víra v to, že se člověk tak nějak "sám od sebe" vylepší, nás nespasí. Jde o jakýsi návrat k Masarykově "socializaci hlav a srdcí" - naruby.

"...podobně postupuje (spíše postupoval, zákonná povinnost převodu do bytů družstevníků OV už jim většinou zakroutila krkem) i rozklad bytových družstev "klasických".

Ani ne - u nás funguje SBD dál až na to, že pomalu ale jistě přibývá vlastníků bytů, kteří zůstávají družstevníky a správu objednávají beztak na správě SBD.

Ten Váš sociál je přece na celou společnost zobecněný MyRichUncle, Iempower, a nakonec i Milton Friedmann.

Používáte takové nadějné revoluční termíny a ejhle - nakonec se z toho vyklube jedovaté símě zrádného valenčíkovského liberalismu ... Nejste nakonec i monetarista ?

Možná by to chtělo se až tak nefascinovat tím co je psáno ve valenčíkově Marathonu a strašit se bohatými strýčky a stařičkým Firedmanem. Všechny ty trhy sociálních příležitostí stejně končí u nechuti k institutcím narušujicí jakýsi informační ideál.
Lidský kapitál se přeci dá uchopit různě ... i bez neživotných liberálních abstrakt a walrasovské optimalizace. V podstatě ale jde o to, že pozitivně (i přes sociální insittuce) motivovaný člověk je rozvojovým faktorem, kdežto objekt sociálního pohodlí je jen ujídačem až k polohám gulášového rovnostářství..

Projevy na sjezdech jsou vždy tak trochu patetické - je otázka jestli je tu schopnost i něčeho jiného. Jinak přeci nelze brát např. přihlášení se Lafonteina v jeho projevu k vyloženě pravicovému holadnskému odmítnutí integrace EU jako k prvku levicové evropské odpovědnosti. Odkazy na godesbergský obrat SPD jsou asi lákadlem na levicové sociální demokraty. Ale k čemu ? Trade - unionistickým řešením z 80. let minulého století ?
Od bývalého ministra financí by člověk také čekal např. konkréta v oblasti situace na finačních trzích. V jeho 12 bodech se ale objevují takové "novinky" jako stará hesla o Tobinově dani či kontrole kapitálových toků přes hranice země. Jistě - je to téma. Ale jak to má být realizováno se můžeme jenom domýšlet. A úplně pikantní je idea zákazu (!?) hedgeových fondů jako obrana před nestabilitou. Shrnuto : programová tvorba která by byla odrazem reálné odpovědnosti je teprve před Die Linke.

Od Lafontaina nečekejte nic - jen naléhavý a bojovný slovník

dlouhodobé programy levice jsou vizionářské (osloví snílky), její střednědobé programy jsou zase obranářské (osloví protestující) ... a co takhle tvořit, soudruzi ?

Podle mého názoru záleží na existenci vůdčí osobnosti, u nás SBD docela slušně funguje a zajišťuje na neziskové úrovni i některé nadstavbové služby, jeho předseda ale končí ze zdravotních důvodů, takže budoucnost je otázkou, většina SVJ je na SBD navázána a takřka všichni vlastníci zůstali členy SBD.
V SVJ záleží na tom, jestli se najde někdo, kdo si vezme vše "na triko" i za cenu osočování ze strany některých vlastníků a bojem s vyčůránky či pasivitou ostatních vlastníků. Pokud se tato osobnost nenajde tak dům upadá za tichého zírání a čekání na zázrak.
Co mi chybí je diskuse o významu osobnosti pro fungování družstva (ať v kladném, tak záporném smyslu).

i když vůdce je důležitý, v demokracii jde spíše o to najít lidi na práci. Ani SBD není patriárchální společenství, kde čekají na svrchovanou vůli stařešiny či báťušky.
Ale přenesení kompetencí na představenstvo LBD či SDB je o útěku od práce, ale také o tom, že by se hůř utíkalo, kdyby to bylo o penězích.
Řěkněte lidem : budu o vás rozbohodvat ale opořáídně mně plaťte a uvidíte. Třeba se zamyslí, že za ty peníze by to mohli zkusit sami.