ono když nevím, tak zvítězím jako projev infantilní hádavosti na levici je obecnější rys. Ze stran SEL se daří jenom Die Linke a to ještě "díky" velké koalici SPD a CDU. Jak se vypořádá s odchodem vlády Merkelové se teprve uvidí. A v ČR staí navšívit některé elvicové sajty a taky je zjevné že na velký nástup to zrovna není.
JH hezky okomentoval specifickou sjezdovou technologii PRC, ale v čem je podstata možného sjednocujícího kompromisu a co je to ten posun PRC doleva neřekl.
Možná to neumí říci ani samotní Italové - nemá-li to být krok zpět k stalinismus či pouhé revoluční frazérství pro Italii typických trockistů tak nevím. Tonoucí se asi chytá stébla stereotypů levičáckého populismu. Prostě říci do leva jaksi klouže po povrchu.
Porozumět italskému vývoji asi bude chtít i analýzu berlusconiho výhry a analýzu fenomenu olivovníkové tradice a posunu postkomunistů k pouhé partito demoratica (ono sinistra jaksi zmizelo).

Když PRC podořila tzv. levostředou vládu a dokonce se jí účastnila, projevila tím obrat od sociálních hnutí směrem k parlamentarismu a dokonce v Prodiho vládě byla nucena souhlasit s neoliberalismem. Takže Berlusconi "utrpěl vítězství" díky absenci voličů, kteří si řekli, že než takovou levici, tak snad nic. Obrat doleva, který na sjezdu nastal, je zatím jen řečnický, skutečně jde jen o zatažení brzdy. Asi až po sjezdu se uvidí, jak přeformují síly uvnitř PRC.

Levice musí přeci stát na obou nohou - působit ve hnutí i v parlamentu. A nevěřte tomu že nevoliči se odtáhli jen pro absenci radikálních akcí odporu. Nic proti aktivismu ale ten je jen pro někoho. Levostředová vláda není výhra ale ani sama o sobě hřích, leč musela by být lepší než ta Prodiho.
Vemte to statisticky - "zrevolucionalizovaných" občanů zase tolik není - spíše jim obecněji scházel hmatatelný, pro ně užitečný efekt. Realismus není nic špatného. A někteří protestní si také naběhli na berlusconiho národní populismus.
Heslo "než málo revoluční levici tak nic" je heslo některých radikálů - otázkou je jak rezonuje s míněním lidí a jestli to náhodou zejm. ve východní Evropě neotvírá vrátka k neostalinské nostalgii. Takže PRC by se měla posunout k beztvarosti ke konkrénímu.

Nevoliči se odtáhli, protože tato vláda jejich životní úroveň, pracovní podmínky a perspektivy zhoršila. Navíc v podobě PRC objektivně brzdila odpor. Berlusconi opravdu dostal méně hlasů, nejvíce populisticky zapůsobila Liga severu.
Ale myslím, že hlavní jsou odpovědi na otázky jaký aktivismus, jak zapojit co nejvíce lidí do rozhodování, což se netýká jen Itálie, ale i nás.

Zajimavá debata jak zobecnit italské zkušenosti - posilovat aktivismus a přímou demokracii ? Proč ne, ale lidé musí vědět co chtějí, jinak jejich vstup do rozhodování bude zmítán manipulovatelnými pohyby masové psychologie.
Při roztříštěnosti zájmů prostě nedosáhne masovosti velkých průvodů. Známý fakt je i opoždování vědomí lidí za jejich existeční situací, která je zprostředkována různými ideologickými aparáty.
Vzpomínám, jak se řikálo že vláda komunistů se otřese, když zdraží pivo - stalo se to v roce 1985 - a nic. Trvalo to ještě 4 roky a spouštěčem byli jiné věci. Já bych se za více projektu (a to i v podmínkách kapitalismu) a méně popuhého odporu přimlouval. Jinak lidé budou volit podle krátkodobých preferencí a mezi zlým a horším.

Pokud by šlo jenom o to, že se voliči odtáhli z důvodů ohrožení jejich blahobytu pak se jedná jen o normální (a také zákonitou) fluktuaci. Žádná vláda na světě nezajistí lineární růst blahobytu - ani ta socialistická. Krize byli, jsou a budou a pokud je systém nezvládne padne (jao ten v roce 1989).
Problém by byl (a obávám se že i JH to nazačuje) že nejde o tento typ odchylky, ale že jde o neúspěšní hledání paradigmatu levice jako takové. Po selhání sovětského modelu socialismu chybí promyšlený a sdělný návod a tak se jenom populisticky kritizují škody (zanadává se na kaptialismus) a nepříliš úspěšně brání minimum - tj. sociální stát. Ale hledaným kamenem mudrců nebude jenom ta "bandera rosa" a do protestního průvodu.

Situace je asi opravdu složitější, než pouhá dichotomie vláda-opozice (ještě by se mohlo dodat "slutečná" nebo "důsledná"). Stojí to za hlubší zmyšlení, které ve mně pomalu zraje a snad se k němu dokopu (příp. dokopeme s některým kolegou).
Pokud jde o projekty, je tu asi celková "postmoderní" únava z projektů a nedůvěra k nim (klasik by řekl, že ideologie vládnoucí třídy -postmodernismus - ovládla masy). Ani na levici není celkově jasní, co a v jakých limitech vůči stávajícímu systému by měl všechno ten projekt vyřešit. (Jistě: všechno. Ale čas takových univerzálních všeléků už asi opravdu skončil. Nebo jsem "načat" také tím postmodernismem -:))?

(klasik by řekl, že ideologie vládnoucí třídy -postmodernismus - ovládla masy)(Hud.) - - By taky byl zázrak, aby neovládla. Vidíme media, jak to do lidí perou a výsledek je jasný. Bohužel na druhé straně hřiště si nedovedou ujasnit, co a jak dělat. Jak jsem jinde připoměl, pokus tohoto webu s Abecedou ztroskotal na nezájmu a jiný se nevyvrbil. Je přitom jasné, že bez utřídění a vyjasnění názorů se nehnou ani v italii, ani v Čechách ani jinde. A zdejší páni Rokytkové jednoho dříve otráví než poinformují, to za přikyvování vedení ksčm. V Hano je víse silácké propagandy než je zdrávo, tak lidi raději čtou Blesk. A pak je tu teoret a propag odd., které hlásá znárodňování a státní podnikání a chce na tom vyhrát volby.
Co dělat? - Povědomá otázka, pořád platná. - Neodcizit politiku voličům, zavléci je do důsledné diskuse, ze které přeci musí vzejít slušný názor. Proti médiím ovlivňujícím do prava postavit média (bez s. Rokytky) rozkrývající tu záplavu manipulací z TV a Blesku či idnes.

Já vidím problém ještě někde jinde - i když to přes vědomí jde taky, současná doba nastoluje problémy, které nejsou řešitelné podle stávajících dogmat. Jde hlavně o vyčerpání zdrojů této planety - to si od do Marxe levice nepřipouštěla, viz její až hysterická kritika Malthuse - a na to navazující nutnost opustit spotřebu jako cíl. Jde o nutnou změnu stejných rozměrů, jako byl příchod křesťanství, ne-li větší.
Ono se těžko zatím proráží s programem: omezte spotřebu, zbavte se svých plechových miláčků, je nutný každý rok nový mobilní telefon - přemýšlejte, zda všechny ty věci co trh nabízí opravdu potřebujete...

v čem jít za Marxe a Lenina je pro levici citlivé ale potřebné téma - globální ekologické ohrožení je jedním z nich - i když nemyslím, že z toho plyne apel paušální askeze.
Druhé téma může být třeba úloha násilí v době ZHN, inteligentních zbraní a distančího vedení války (aktuálně viz balkán a kavkaz), třetí je omezení funkcí autority národních států a chybějící nadnárodní řád (viz chybějící alternativa evropské integrace). Z toho plyne zejména :
a) sílící potřeba souladu rudých a zelených cílů se neobejde bez víceúrovńové regulace s participační demokracií.
b) právo bránit svůj režim nesmí jít proti lidským právům, eskalovat zbrojení a nesmí zdůvodńovat agresi na cizím území
c) internacionalismus získává více transnacionální rozměr, všelidské otázky oslabují starou vítku kosmopolitismu

jsou již 20let v Evropě na vymření.Celou tu tradici drží naše KSČM,částečně KSRF,ale jiné kom.strany jsou marginální.Maďarsko,Německo,Bulharsko atd.Došlo ke štěpení a ty malé strany se štěpí ještě víc...Obávám se o levici vůbec,nejen tu radikální...

neřekl bych, že německá Die Linke je marginální, i kldyž oproti spíše stalnistickým stranám má silnou postkomunistickou složku a navíc křídlo, které příšlo s Lafontainem a WASG. Já ji ale k radikální levici s určitou komunistickou kontinuitou a pracující s typickým populismem počítám.
Drží se také Kyperský AKEL a lámat hůl např. nad řeky, francouzi či španěly by bylo předčasné. i když teď italové opravdu padly na ústa. Ve východní Evropě ale máte pravdu ... tam jde opravdu kromě KSČM spíš o fragmentální kroužky "revolučních tradic".

Asi chtějí být všichni šéfama. Mám pocit, že se tento prvek vyskytuje i u hzPd, Demokracie ev. i jinde. Možná, že jsou pro ty šéfíčky zajímavé peníze, které jdou na politiku z rozpočtu, nebo nevím. Rozhodně jsem toho názoru, že touha po vlastní šéfovské židli způsobuje ve výsledku štěpení a je opakem sjednocování levic. sil. Konečným důsledkem je zánik levice jakožto síly.
Není ani někdo, např. takový, který nedělá politiku jako své zaměstnání (např. někdo z SDS), kdo by jasně formuloval negativa současné tzv. levice a tím by dal signál pro začátek "demokratizačního procesu" na levici.
Určitě není seriozní říkat voličům "já jsem levice!" a zároveň se handrkovat o jidášský groš. - Jak říkají filosofové: je potřeba, mělo by se, atp. ano, mělo by se něco udělat. Přinejmenším se podívat zpátky na své vlastní volební programy a na praxi

sektářská rozhádanost provází levici (pravici sjendcují peníze) ale překonat se to dá silou MYŠLENKY. Píši velkými písmeny, protože nemám na mysli slogany a hesla do průvodu.
Chybí-li myšlenka tak levice jen lavíruje a vyvívíjí se podle vanu větrů tu ke konvergenci tu k divergenci. Silný tmel je třeba - jinak buď brzdí reformní levici a tlačí ji doprava a nebo se obrací k překonané minulosti a zvedá snadno manipulovatelnou vlnu pouhých protestů. Nezadat si s kapitalismem je jen obranná reakce před přemírou kompromisů ale vedoucí pro změnu do izolace.
Na italské scéně to představuje starokomunistická platforma "Essere communisty" (Ferrero, Mantovani a další) - její těsné vítězství nad směrem usilujícím o otevřené levicové alternativy (stoupemci Bertinottiho) vedlo jen k tomu, že Nicky Vendola vyhlásil vytváření platformy "Rifondazione della Sinistra" nesouhlasící se starokomunistickou orientací vítězů na tomto sjezdu.
Mentalitu starokomunistů známe i u nás, jsou tam často ti kteří kritiku stalinismu označují za antikomunismus, vadí jim neúcta k sovětskému amrismu a k roli KS Ruska a útočí z těcho pozic i na SEL. A propad může pokračovat, ne jenom v Italii.

errata : u těch starokomunistů na konci mělo být "neúcta k sovětskému marxismu"