téma jako hrom - dosud poněkud histericky, zpolitizovaně nastolované. Mediální debaty o principech jsou dobré, ale pořád chybí modelové propočty.Empiricky lze zatím aspoň doložit zhoršení náhradového poměru při růstu životních nákladů a stárnutí na demografické křivce.
Dosud tomu čelily jen tzv. parametrické změny - tj. zápočty a věk dopchodu od důchodu. příplatek státu na připojištění má orkajový význam. Opačně působí zavedení stropů na odvody a důraz na princip zásluhovosti (diferenciace důchodů - viz nález ústavního soudu). Šternost se pormítá do aplikace valorizačního schematu.
Kvantitativní simulace řešení musí ukázat zda stačí počt plátců (dán mírou zaměstanosti), procento odvodů a růst základu (zvyšování mzdy). Pokud ne - nové zdroje jsou nutné.
Jedno řešení má být kapitalizace zdrojů - opatrné řešení je vyvedení zdrojů do garantovaného státního fondu, který za to koupí státní obligace. "Svobodné" řešení je kapitálové ruleta - stát garantuje seniorskou dávku a k tomu je nutné životní spoření v privátním sektoru. Jiné řešení je odklonění jiných výnosů (nepřímé daně) na penzijní účet.
Parametry jsou jasné - řada z nich je ovšem obtížně predikovatelná na půl století dopředu (nezaměstnanost, mzdy, úrok z kapitálu). Udržitelnost tohoto systému se však počítá na desetiletí a bez transfúzí z veřejných rozpočtů se to možná neobejde.