O víkendu 12. - 13. 12. 2002 se konal plánovaný II. sjezd KSČM. Novým předsedou byl opět zvolen Jiří Svoboda, který se tou dobou zotavoval v nemocnici z ozbrojeného útoku, jenž na něj byl spáchán 5.12. neznámým pachatelem. Staronový předseda strany uvedl mimo jiné v projevu nahraném na magnetofonovém pásku a zaslaném sjezdu strany: "Parlamentní strany zneužily výsledku voleb k tomu, aby zrušily 74letou společnou existenci Československa."
Sjezd se však nezabýval pouze rozpadem československého státu. Předmětem jednání byla především strategie a taktika komunistické strany. Byl přijat Program KSČM, který vyjádřil komunistickou orientaci strany v nových socio-ekonomických podmínkách. Delegáti sjezdu rozhodli vyškrtnout v konečné verzi z "demokratického socialismu" slovo "demokratický". Program KSČM je dosud platným základním dlouhodobým programovým dokumentem KSČM.
Sjezdu se zúčastnila celá řada hostů, počínaje zástupci Demokratické levice (DL), která tvořila s KSČM volební koalici Levý blok (LB), a představiteli Obrody (např. Čestmír Císař) konče. Sjezd ČSSD, který vyzdvihne do čela této strany Miloše Zemana, se bude konat teprve za dva měsíce.
Podívejme se dnes na několik článků v Rudém právu a MF Dnes z 15. a 16. prosince, které se k II. sjezdu KSČM vracely.
Milan Neubert, 16. prosince 2002
BRNO (tr) - "Jednání II. sjezdu KSČM podle mého názoru proběhlo podle očekávání. Předpokládal jsem, že delegáti budou mít dostatek odvahy k řešení aktuálních problémů současné potřeby celé české levice včetně změny názvu strany," oznámil v pondělí RP předseda hnutí Demokratické levice ČSFR L. Indruch. Ocenil, že do vedoucích funkcí byli zvoleni J. Svoboda a M. Grebeníček, kteří jsou zárukou pokračování demokratizačního procesu KSČM. Ta představuje, podle Indrucha, i nadále největší levicovou stranu v ČR. L. Indruch je přesvědčen, že úvahy DL ČSFR přeměnit hnutí na politickou stranu jsou společenskou potřebou. "Vznik strany demokratické levice v ČR je i nadále naším záměrem," konstatoval předseda DL ČSFR.
RP, 15. 12. 1992
Pan Wagner mně poslal velice krásný dopis. Dostal jsem ho dva dny po vražedném útoku na mne. V dopise vyjadřuje nejen sympatie, ale i přesvědčení, že oba dva reprezentujeme asi vůli ke společnému postupu levicových a demokratických sil a že teď jde o to, nenechat se roztrhnout ať už vnitřními intrikami, nebo ctižádostivými plány jednotlivců. KSČM jsou blízké některé proudy v ČSSD. Nemyslím si však, že by došlo ke slučovacímu sjezdu. To vůbec ne. Jde spíše opravdu jen o spolupráci. (per)
RP, 15. 12. 1992
Komunistická strana Čech a Moravy je se svými zhruba 380 tisíci členy zdaleka nejpočetnějším politickým uskupením v České republice. Její reálný politický vliv tomu však ani zdaleka neodpovídá. Nic na tom nezmění - zdá se - ani II. sjezd KSČM, který se sešel o víkendu v Kladně. Českomoravští komunisté opět nenašli odvahu výrazně urychlit zatím nemastnou neslanou transformací KSČM v moderní, to znamení v reformní levicovou stranu. Své učinily už okresní konference KSČM, které - jak bylo z diskuse na sjezdu zřejmé - delegovaly do Kladna spíše stoupence "mírného pokroku v mezích zákona", než odvážlivce ochotné vzít na sebe odpovědnost za jakékoli zásadnější rozhodnutí. Takovémuto auditoriu musel pochopitelně vyhovovat krotký, nové myšlenky postrádající Grebeníčkův úvodní projev. Strana udržela početnost své členské základny, obstála ve volbách, je názorově pluralitní demokratická, chápe potřebu širšího spojenectví levice a svého omlazení. Podle Miroslava Grebeníčka kráčí prostě komunistická strana správným směrem. Zavrženíhodným způsobem se naopak chová česká konzervativní pravice, která odmítá s KSČM komunikovat... I když toho docent Grebeníček řekl mnohem více a hlavně jemnějším způsobem, celek připomínal jen kdovíkolikátý odvar ze sáčku čaje dávno známé firmy.
Delegáti byli až na výjimky téměř zcela pohrouženi do vnitrostranických problémů, z nichž brzy vyplul na povrch odpor většiny přítomných ke změně názvu strany - přinejmenším na právě probíhajícím sjezdu. Přitom převažoval argument, že bude-li politika KSČM oslovovat občany - zejména lidi v sociální tísni, mládež, avšak například také zemědělce - pak na názvu strany tolik nezáleží. Je třeba říci, kdo jsme a na co navazujeme," vyjádřil požadavek jasné (rozuměj komunistické) profilace politiky KSČM například Jaroslav Macourek z Děčína.
Debata o změně názvu KSČM jako závoj překryla mnohem závažnější problém - totiž do jaké míry je třeba změnit program a najmě praktickou politiku komunistické strany. Ten závoj nicméně v sobotu odpoledne alespoň notně potrhal Josef Mečl, předseda poslaneckého klubu KSČM ve federálním parlamentu. Podle něj si komunisté stále ještě plně neuvědomují, že jejich strana byla v listopadu 1989 poražena a že v České republice s výrazně pravicovou vládou nedokáže uskutečnit svůj program v žádném případě sama, anebo s pomocí "vnitřně nevyváženého Levého bloku". To je možné jen podaří-li se vytvořit široký blok levého středu, což ovšem vyžaduje okamžitou změnu názvu strany a významné programové i jiné ústupky. V opačném případě nenajde podle něj KSČM ke spolupráci významnější partnery. Josefa Mečla zmužileji podpořili jen poslanci Libor Kostya, Jiří Machalík a Vladimír Řezáč, zatímco většina účastníků sjezdu se dvakrát pokusila přerušit Mečlův proslov máváním delegačenkami. Potleskem zato odměnili vystoupení tří mladých komunistův čele s dvacetiletou Martinou Kaufmanovou. Proč asi? "Komsomolci" totiž tvrdě trvali na protikapitalistické, jasně komunistické politice KSČM, která podle nich jedině může získat straně "dorost" ze řad radikalizující se mládeže.
Schválený nový program strany je oproti "olomouckému", který přede dvěma roky signalizoval už i jistou vstřícnost KSČM k Socialistické Internacionále, je spíše krokem zpět. Rovněž znovuzvolení dua Svoboda - Grebeníček nehovoří pro to, že by transformace KSČM mohla v nejbližší době nabrat rychlejší tempo. Na kladenském sjezdu zvítězil prostě bojácný oportunismus, ba možná přímo konzervativizmus, který patrně většině strany prozatím vyhovuje.
Tu většinu - zhruba 80 procent členstva - reprezentují lidé v důchodovém věku. Komunistické straně tedy hrozí to, že jak se bude fyzicky ztenčovat, může se v dohledné době stát na naší politické scéně pouhopouhou sektou. Tomuto fatálnímu procesu se dá čelit pouze radikálním omlazením členské základny ruku v ruce s neortodoxní, nehegemonistickou politikou, jež jediná má alespoň teoretickou šanci získal komunistům spojence.
Dnešní KSČM je však patrně stále věrná Gottwaldovu odkazu. Česká pravice to jistě s potěšením kvituje. Vždyť má naději, že komunisté si jízdenku do politické izolace zakoupí sami.
Petr Nováček
MF, 15. 12. 1992
Od 2. sjezdu KSČM se v politických silách tíhnoucích k levici očekávalo mnohé. Zejména zda posune vývoj této strany směrem k hluboké transformaci ve stranu nekomunistického typu, což by mohlo otevřít cestu k postupnému vytváření účelových nebo dokonce dlouhodobých spojenectví na levici. Anebo zda potvrdí signály, naznačující odhodlání KSČM neslevit z programových zásad vycházejících z tradičního odkazu "strany leninského typu". Zeptali jsme se nejvýraznějších stoupenců linie postupného zapojování KSČM do širokého levicového a levostředového proudu, co soudí o výsledcích kladenského sjezdu.
Jitka Götzová Alexandr Mitrofanov
VLADIMIR ŘEZÁČ, poslanec ČNR za Levý blok: Výsledky sjezdu nepřinesly žádné změny, pokud jde o transformaci strany. Sjezd je pro mne proti I. sjezdu v Olomouci hlubokým zklamáním. Stojím si za tím, co jsem těsně před sjezdem publikoval v RP. Jsem přesvědčen, že v politice platí jenom pravda, a ne to, kdo má většinu nebo menšinu. Buď správně vnímáme objektivní skutečnost, hodnotíme věci tak, jak jsou, nebo pohlížíme na závažné problémy prostřednictvím citových vztahů bez ohledu na to, co to stojí a jakou ztrátu to může přinést. Doba ukáže, kdo měl pravdu.
JOZEF WAGNER, poslanec ČNR za ČSSD: Chtěl jsem poslat právě tomuto sjezdu signál, že na řadě jsou oni, aby prokázali, že jsou hodni důvěry demokratických sil. Ale jiní z našich řad poslali hloupý signál, že ať udělají cokoliv, že se s nimi nepočítá. Ti lidé, takto ostře odstrčení například předsedou ČSSD J. Horákem, si řekli: když nás nikdy nebudou chtít, proč bychom se měnili. Právě tento útok proti nim je utvrzuje v jejich postoji. Jediná cesta rozumná pro demokracii je podat ruku všem, které lze získat na demokratickou základnu. Oni sami uvnitř KSČM by svedli boj s hlupáky, kteří si myslí, že by se jim mohly vrátit zlaté dobré časy. Podstatné změny sjezd nepřinesl. Ale transformaci KSČM nelze vidět z hlediska jednoho sjezdu, je to otázka času.
LIBOR KOSTYA, poslanec FS za LB: Jsem spokojen s tím, že sjezd přes časovou
tíseň přijal všechny základní dokumenty, tj. program, stanovy i ekonomický
systém tak, jak si uložil. Tyto dokumenty potvrzují kurs přeměny KSČM v
moderní levicovou stranu, který byl zahájen již na I. sjezdu. Otázkou ovšem
pro mne zůstává, zda v dané situaci plně využil všech možností a
historické šance, aby v tomto procesu postoupil co nejdál.
Domnívám se, že mnohé nastolené otázky byly pro některé delegáty nad rámec
jejich schopností předvídat možné důsledky jejich neřešení a odsouvání
na pozdější dobu, a to v dopadech na vlastní stranu, levici i celou společnost.
Příčinu vidím v tom, že v KSČM se o některých problémech ještě stále
nehovoří otevřeně, bez emocí a předpojatosti. Musím otevřeně říct, že
někteří straničtí funkcionáři tomu napomáhají tím, že členům strany
raději říkají to, co očekávají, že většina členské základny chce
slyšet. O to více si vážím těch soudruhů, kteří na sjezdu přes to, že
nemohli očekávat okamžitou podporu většiny, přišli s návrhy, které jsou
možná dnes těžko pochopitelné a pro některé i bolestné, ale jsou v zájmu
budoucnosti strany a celé levice.
PAVEL DOSTÁL, poslanec FS za ČSSD: Výsledek sjezdu KSČM mě přesvědčil o tom, že daleko silnější křídlo v této straně je křídlo, které se nazývá křídlem konzervativním. Já se ale domnívám, že je to křídlo, které se nesmířilo se systémovými změnami. Křídlo liberální, které považuji za sociálně demokratické, představované Josefem Mečlem, Zdeňkem Masopustem a samozřejmě předsedou Jiřím Svobodou, je v menšině. Transformace komunistické strany na stranu nekomunistické levice je zřejmě nemožná. Z mého pohledu sociálního demokrata je to však zpráva - dá se říci - příjemná, protože tímto se komunistická strana jasně vymezuje od ČSSD. Sociální demokracie je sice strana nalevo od středu, ale je to strana, která souhlasí se základními systémovými změnami, které po 17. listopadu nastaly.
MIROSLAV ČAPEK, poslanec ČNR za LB: Překvapila mne netolerantnost některých delegátů, kteří byli ochotni poslouchat jenom to, co chtěli slyšet. Silně se obávám, že vládní strany ani nebudou mít potřebu činnost KSČM zakazovat, neboť strana tímto přístupem se může dostat do postavení uzavřené sekty zahleděné sama do sebe, i když proklamativně bude prohlašovat, že se chce brát o určité skupiny lidí. O to více mne to překvapuje, protože většina delegátů měla vysokoškolské vzdělání a pohybovala se ve věkové kategorií kolem 40 let. Sjezd také přijatými stanovami přijal alibistický postoj k přijímání bývalých funkcionářů do KSČM. Svým rozhodnutím se může opakovat to, co nastalo u M. Štěpána. Konečně rozhodnutí si může udělati nadále základní organizace sama. Chci říci, že sdělovací prostředky objektivně a korektně informovaly o sjezdu a z řady excesů, které nastaly, nevytloukaly politický kapitál.
JAROSLAV ORTMAN, předseda klubu LB v ČNR: Sjezd nevyřešil a nezodpověděl řadu nastolených otázek. Nezaujal například postoj k vytvoření českého státu od 1. ledna 1993, což bude muset učinit ústřední výbor KSČM. Vím, že také chcete znát mou odpověď na to, že by podle M. Grebeníčka měl předseda klubu mít funkci v KSČM. Já o takové funkci neuvažuji. Pokud by někdo toto požadoval, šlo by podle mého názoru o porušení rozhodnutí sjezdu, který zvolil pouze jednoho místopředsedu.
JOSEF MEČL, předseda klubu LB ve FS: Politické strany nikdy neměly nouzi
o programy a my mezi ně patříme. Sjezd schválil dobrý program. Je to ovšem
program cílů. Prostředkům věnuje nepatrnou pozornost. Budeme-li ho všichni
brát vážně, a já v to doufám, přinutí nás to naléhavě se zabývat otázkou,
koho získáme pro jeho realizaci a za jakých podmínek. Pro mě základním předpokladem
k dosažení programových cílů je sjednocení levice a snaha o spolupráci s
politickým středem. Musíme vyvodit závěry z toho, že máme a v ČR nadále
budeme mít vládu pravicovou a ne vždy odborně kompetentní. Tuto vládu je třeba,
a to pokud možno brzy, v parlamentních volbách vystřídat vládou levého středu.
Část naší strany se stále ještě domnívá, že si takto smělý program můžeme
psát sami pro sebe. Tomuto omylu podléhají i ostatní opoziční strany. Žárlivě
si střeží své programy a spoléhají v podstatě jen na své vlastní síly.
To je ovšem spoléhání na zázrak. Levicově orientovaní voliči by měli přimět
vedení stran, aby začala jednat realisticky. Tříštění levicových sil
nikomu nepomůže a společenské problémy nevyřeší.
RP, 16. 12. 1992
"Pochopitelně. Ženě i dcerám jsem nesmírně vděčný za to, jak mě při napadení začaly bránit. Tím větší však mám vůči nim pocit odpovědnosti a neustále přemýšlím nad tím, jak zajistit jejich bezpečnost. Nerad bych se ale pouštěl do nějakých spekulací o motivu tohoto činu. Vždy, když někdo vezme na druhého člověka nůž, tak větší roli než přesvědčení hraje psychopatologická stránka. Důvody mohly být i kriminální. Myslím tím, že existuje i cosi, čemu se říká nájemný vrah."
"Bezesporu je to varianta z historie dobře známá."
"Ne, to není možné, ale je to i trochu nepřesná logika. Právě ústavní činitelé by se totiž měli postarat o bezpečnost občanů. Nejde přece, aby pár vyvolených jezdilo v obrněných vozech a po ulicích pobíhali kriminálníci s noži. Ani neuvažuji o tom, že bych si zjednal nějakou ochranku. Zbrojní pas jsem si pořídil na základě několika konkrétních výhrůžných dopisů. Zbraň je pak schopna člověku poskytnout relativní jistotu, že se může efektivně bránit. Jeden anonym mi přišel i sem do nemocnice. Pisatel v něm doufá, že příště už to vyjde. Čekal jsem jich víc."
"Ani nevím, kdo jsou to anarchokomunisté. Ale konflikty kriminálního charakteru mohou v právním státě řešit pouze orgány činné v trestním řízení. Stát však v oblasti bezpečnostní politiky musí v občanech vytvářet pocit, že jsou chráněni."
(nak)
MF, 16. 12. 1992