V sobotu 5. prosince 1992 se někdo pokusil zabít předsedu KSČM Jiřího Svobodu v jeho domě. Bylo to na Mikuláše, takže Praha byla plná postaviček mikulášů, čertů a andělů. Možná právě proto postavě s patrně "čertovskou" maskou otevřel Svoboda dveře.
Pokud je mi známo, nebyl atentátník nikdy odhalen. Po čtrnácti dnech byl sice zadržen tehdy devatenáctiletý student Univerzity Karlovy v Praze Petr Wohlmuth, obviněn policií z pokusu o vraždu a vzat do vazby. Policie dokonce tvrdila, že se přiznal, což patrně nebyla pravda. V roce 1993 bylo totiž trestní stíhání proti němu zastaveno. Agresor a jeho motiv zůstaly zahaleny. Společnost si jen přetvořila jednoho idealistu na introvertního militanta, který vládne ve federaci sociálních anarchistů.
Další vyšetřování vedlo postupně do ztracena. Chcete-li, můžete se seznámit s články Jaroslava Spurného z Respektu z ledna a listopadu 1993, popřípadě si přečíst článek "Veselý tanečník není odhalen" Jiřího Kubíka a Sabiny Slonkové či Kubíkův rozhovor s Wohlmuthem v MF Dnes z roku 2001.
Vlastní událost Vám přiblížíme tak, že s Vámi otevřeme tehdy ještě fungující deník odborářů Práce z pondělka 7. prosince 1992. Pod čarou se pak seznámíte s obsahem tehdejšího nedělního pořadu "Co týden dal", pod dvěma čarami si můžete přečíst článek "Bahno", který vyšel v Respektu téhož dne. Připomene Vám atmosféru, ve které se atentát na Jiřího Svobodu odehrál.
PRAHA (api). Předseda KSČM, sedmačtyřicetiletý Jiří Svoboda, byl v sobotu okolo 20.00 hodiny večer napaden ve svém bytě dosud neznámým maskovaným mužem, který jej pobodal nožem. Když otci přispěchala na pomoc jeho osmnáctiletá dcera Jarmila, útočník ji rovněž lehce zranil bodnutím do hrudníku. Manželka J. Svobody Milena Svobodová, kterou vyrušil hluk, zasáhla a udeřila neznámého násilníka láhví do hlavy, ten poté z bytu manželů Svobodových uprchl.
Oba zranění byli převezeni vozem záchranné služby na chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Praze 10. Bezprostředně poté byl Jiří Svoboda operován. Jak řekla tisková mluvčí ministerstva zdravotnictví ČR Romana Lodinová, pacient utrpěl bodná poranění hrudníku a částečně dutiny břišní, v níž byla podle ošetřujících lékařů zasažena játra. Podle doc. Jiřího Strnada, který Jiřího Svobodu operoval, byl zdravotní stav pacienta v neděli dopoledne uspokojivý.
Spolu s otcem byla ve Fakultní nemocnici v Praze 10 hospitalizována i jeho lehce zraněná dcera, nacházející se v nervovém šoku. Ministr zdravotnictví ČR Petr Lom konstatoval, že čin pachatele hodnotí jako vražedný útok, protože násilník mířil na životně důležité orgány. "Pro nás z toho plyne povinnost zvýšit ochranu ústavních činitelů a osob, které by mohly být vystaveny podobnému útoku," řekl ministr vnitra ČSFR Petr Čermák, který se spolu s ministrem Lomem dostavil do fakultní nemocnice. S rozhořčením vyslechl informaci o sobotním zákeřném útoku na Jiřího Svobodu a jeho dceru český premiér Václav Klaus. Vyjádřil zároveň naději, že čin bude co nejdříve objasněn, pachatel bude dopaden a potrestán.
Jak Práci sdělil tiskový mluvčí Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, kpt. Petr Link, z dosud získaných poznatků byl zjištěn přibližný popis pachatele - muže neurčitého věku, 175-180 cm vysokého, delších tmavých mírně vlnitých vlasů až na límec, robustnější postavy. Muž byl oblečen do tmavě modré, zřejmě silonové bundy a tmavých kalhot. Na místě činu byla nalezena obličejová maska, patrně po domácku vyrobená, zakrývající celý obličej. Pachatel byl zraněn na temeni hlavy a není vyloučeno, že vyhledá lékařské ošetření. Práce se rovněž přesvědčila, že v souvislosti s ozbrojeným útokem na Jiřího Svobodu se na ředitelství pražské policie osobně dostavil policejní ředitel ČR plk. Ivan Vyleta, aby byl přítomen pokračujícímu pátrání po dosud nezjištěném útočníkovi.
Místopředseda ÚV KSČM Josef Mečl a tajemník ÚV KŠČM Vratislav Novák poskytli Práci stanovisko k vražednému útoku na předsedu jejich strany. Praví se v něm: Hrůznost tohoto činu samotného je umocňována faktem, že se předmětem tohoto činu stala i dcera Jiřího Svobody Jarmila. Celá rodina, která trávila poklidný rodinný večer, je tímto nepochopitelným zločinem hluboce otřesena. Jiří Svoboda byl těžce zraněn, neznáme ani pozadí, souvislosti ani konkrétní podrobnosti absurdního činu. Zdravý rozum se zdráhá věřit tomu, že by normálně myslící člověk byl něčeho podobného schopen. Jsme daleci toho, abychom za ním shledávali jakékoli politické souvislosti i abychom se jako příslušníci politické strany snažili z této mimořádné události vytěžit jakýkoli kapitál. Jako občané této republiky jsme otřeseni jak zločinem, tak i brutalitou, s níž byl veden. Členy KSČM, naše příznivce a sympatizující vyzýváme, aby zachovali klid a pokračovali v politické práci a v přípravě sjezdu.
Vratislav Novák se pak Práci svěřil s osobními pocity z celé bezprecedentní události, jež v poválečných dějinách Československa nemá obdoby. "K události se mi těžce hovoří, neboť se počítám mezi nejbližší spolupracovníky Jiřího Svobody," řekl. "Za tři roky jsem s ním ve vedení strany prožil chvíle dobré i zlé. Mám k němu velmi blízký vztah a hodnotím jej jako člověka s velkým citem, člověka úžasně vysoké lidské hodnoty. Člověka vysoce inteligentního, který se i v nejsložitějších situacích chová lidsky. Zprávě o pokusu zavraždit jej nemohu uvěřit! Když jsem se s ním v sobotu odpoledne v Nymburku loučil, byl Jiří Svoboda v dobré duševní pohodě. V neděli v 11.00 hodin jsem s paní Milenou Svobodovou navštívil nemocnici a hovořili jsme s doc. Strnadem, který Jiřího Svobodu operoval. Chtěl bych mu poděkovat za ochotu a hluboce lidský přístup.
Na otázku, zda napadení předsedy KSČM bude mít vliv na nadcházející II. sjezd této strany 12. prosince, nám tajemník ÚV KSČM V. Novák odpověděl: "Samozřejmě určitý vliv na delegáty samé tato událost mít bude. Doufám, že pod dojmem této otřesné záležitosti si delegáti dokáží zachovat chladné hlavy, oprostí se od emocí a racionálně projednají úkoly sjezdu. V pondělí zasedá výkonný výbor KSČM, který se k události ze sobotního večera vyjádří. Osobně doporučím, aby přípravy sjezdu pokračovaly. Ani J. Svoboda by nesouhlasil s jejich přerušením. V sobotu 12. prosince se sjezd sejde a dá odpovědi na základní otázky další činnosti strany.
Policejní ředitel Policie ČR plk. Ivan Vyleta redaktorovi Práce řekl, že šance vypátrat pachatele brutálního útoku na J. Svobodu je značná, i proto, že policie - na rozdíl od jiných případů - může počítat s podporou veřejnosti.
*
Rozhořčení nad sobotním ozbrojeným útokem na předsedu KSČM J. Svobodu vyjádřili představitelé ČSSD, HSD-SMS, Demokratické strany práce a Moravské národní strany. Předseda ČSSD Jiří Horák označil útok za zákeřný a zřejmě politicky motivovaný čin. Podle místopředsedy Demokratické strany práce Zdeňka Přikryla je útok na předsedu KSČM nepochybně důsledkem netolerance a neobjektivního hodnocení vývoje v naší zemi. Předseda Moravské národní strany Ivan Dřímal vyjádřil názor, že přepadení J. Svobody odráží zvýšené napětí ve společnosti, které u někoho může vést k takto vyhroceným akcím. Místopředseda Národní rady SR Augustín Marián Húska zdůraznil, že antipatie lidí by se neměly řešit způsobem, který ohrožuje zdraví nebo i život člověka.
Propadení J Svobody odsoudil rovněž místopředseda FS ČSFR Roman Zelenay (HZDS). Tento hrozný čin je třeba důkladně vyšetřit, protože důvodem napadení může být loupež, nebo jiný, například politický motiv, uvedl.
Místopředseda ústředního výkonného výboru Komunistické strany Slovenska Juraj Janošovský zaslal J. Svobodovi dopis, v němž nabízí bezpečný pobyt na Slovensku v době jeho rekonvalescence a zajištění bezpečnosti pro jeho manželku. Podle slov J. Janošovského se Čechy atentátem na J. Svobodu vyčlenily z civilizované Evropy.
Včera ve večerních hodinách navštívil Jiřího Svobodu ve Fakultní nemocnici v Praze 10 ministr zdravotnictví CR Petr Lom, který se seznámil s jeho zdravotním stavem a dosavadním průběhem léčení. Po konsiliu s ošetřujícími lékaři a rozhovoru se zraněným shledal stav pacienta uspokojivý a dosavadní způsob léčení adekvátní.
V úvodu pravidelného nedělního pořadu Co týden dal se hovořilo o události posledních hodin - útoku na předsedu KSČM Jiřího Svobodu. Všichni - bez ohledu na pravicovou či levicovou orientaci - brutální čin odsoudili.
Pořad se pak věnoval regulaci cen masa a transformaci poslanců Federálního shromáždění do senátu ČNR. To, že je každá z těchto problematik z jiného soudku, je samozřejmě zdánlivé, neboť se obě nakonec dotknou života občanů. Místopředseda vlády a ministr zemědělství ČR Josef Lux reagoval na závěr diskuse na různá kritická slova, která byla řečena na adresu zemědělců, že se nic tak strašného asi neděje, protože "pole jsou obdělána a ozimy jsou zasety". Hůře to podle něho vypadá na poli zastupitelské demokracie.
Oldřich Kužílek, poslanec ČNR za ODA, kritizoval skutečnost, že poslanci Federálního shromáždění odsuzují občany do jakési role sluhů, kteří jako by je zvolili jednou provždy a dali jim "auru poslaneckosti". Zdůrazňoval, že funkce poslance není nic aristokratického, daného jednou provždy, ale každý je volen vždy na určitou dobu do určitého orgánu. Naopak Tomáš Kopřiva, poslanec FS za ODS, hájil poslaneckou čest. Tvrdil, že 99 procent poslanců je natolik schopných, že se prosadí v jiném, oboru činnosti a nepotřebují žádnou "trafiku". Na otázku Práce, zda ví něco o tom, že v posledních dnech proběhla tajná jednání o zvýšení poslaneckých platů, odpověděl:
"Nevím o tom nic. Pokud jde o poslance Federálního shromáždění, mluvili jsme naposledy o platech na počátku volebního období. Bylo to v souvislosti s tím, že poslanecký plat má několik vrstev - skládá se z částek, které mají být věnovány na provoz poslancovy kanceláře, plat sekretářky apod. Ne vždy plat poslanci opravdu takto využívají - pokud to ale dělají, pak je opravdu nedostatečný. V současné době probíhají různá tajná jednání, nikoli k této otázce. Tu bych dal do pořadí důležitosti tak na dvacáté až třicáté místo. Nyní jde především o to, aby rozdělení státu proběhlo klidně. Transformací poslanců Federálního shromáždění do senátu českého parlamentu považuji za druhé nejlepší ze všech špatných řešení. První nejlepší ani žádná dobrá řešení neexistují."(ma)
Několik posledních měsíců patří k oblíbenému tématu českých médií kritika poměrů na Slovensku. Díky surové upřímnosti, s jakou se dnes nad Dunajem oficiálně "dělá politika", je to vděčný a nepříliš složitý námět. Od útoků premiéra Mečiara na nepohodlný tisk a opozici, přes naduté tlachy národně orientovaných poslanců, až po zvolna se šířící strach mezi "jinak smýšlejícími" občany - o tom všem jsme informováni rychle a přesně. Není to samozřejmě od věci - Bratislava je příliš blízko na to, abychom mlčky přehlíželi nebezpečné výstřelky tamějších mocných. Co zaráží, je fakt, že kritickou pozornost k chování slovenské elity nedoprovází snaha stejně kriticky vážit chování elity české. Přitom zvlášť v poslední době jde o téma přinejmenším stejně zábavné.
Když před čtrnácti dny skupina namol opilých českých poslanců hajlovala přímo ve Federálním shromáždění, nepovažovali to jejich kolegové za nic neobvyklého. Zákonodárný sbor nevzrušilo ani to, že jeden z jeho členů nožem napadl novináře. Šéf Liberálně sociální unie František Trnka dokonce útočníka (mimochodem člena své strany) pochválil jako "dobrého vlastence".
Nic neilustruje pád tuzemských společenských norem lépe než tato přízračná parlamentní scéna a lhostejnost, která po ní následovala. Ale příkladů odpudivé trapnosti je na veřejné scéně mnohem víc. Monstra jako vystřižená z atmosféry Druhé (pomnichovské) republiky se hlásí o slovo s nepřehlédnutelným důrazem.
"My se na rozdíl od levicového bohéma Václava Havla a jeho nomenklaturní komunisticko-chartistické družiny nebudeme řídit podle režie KSČ, StB a KGB," píše ve čtvrtečním Metropolitním Telegrafu signatář "iniciativní skupiny Charty 77" Vlado Pavlík. Opět nic neobvyklého: útoky na posledního prezidenta ČSFR jsou čerstvou módou tzv. pravicového tisku. Argumenty v nich čím dál častěji nahrazuje košatý slovník prokurátorů z padesátých let, ale nikoho to - zdá se - příliš neleká. Nakonec, cestu v tomto směru posvětil nedávno sám poradce českého premiéra a autor jeho některých projevů Bohumil Doležal. Ve svém "Příspěvku k typologii polistopadové fauny" (Český deník 14.listopadu 1992) pojmenoval Havla opravdu vzletně: "supervačnatý velekněz Pravdy a Lásky". Stává-li se urválkovská obraznost normou lidí z tzv. vysoké politiky, proč by měla překvapovat ve slohových pracích radikálů typu Pavlíka?
Nízkost a hulvátství politického souboje nepatří k výhradně českým specialitám. Najdeme je všude, i v civilizovaných zemích na západ od Aše. Nicméně tamní společnosti si přinejmenším od druhé světové války postupně stanovily pevná (i když nepsaná) pravidla, co se "ještě smí" a co už nikoli. Politici, média a veřejní činitelé, kteří tato pravidla poruší, jsou většinou odsunuti za okraj spektra vnímaného jako seriózní.U nás jako by s blížícím se rozdělením státu nastával opačný proces. Do pozice normy se pomalu ale jistě dere "politicky správná" rána pod pás.
Předseda vlády a šéf nejsilnější politické strany pravidelně přispívá do novin, které co do ideologické nenávisti drží v českém tisku primát. Není to tak dlouho, co právě tento list (s kongeniálním jménem Český deník) zavedl do české politické kultury dlouho opomíjenou fintu: zesměšnění názorového protivníka poukazem na jeho tělesnou vadu.
Tenkrát doplatil na svou kulhavost Jiří Svoboda z KSČM, příště to mohou být brýle nebo příliš dlouhý nos někoho jiného. Pak už možná bude pozdě litovat, že se na obranu kulhajícího komunisty postavil jediný demokrat, Jiří Hanák z Lidových novin. Nikdo jiný zřejmě neměl odvahu riskovat kýbl odvetné špíny, který dnes k takovému angažmá neodmyslitelně patří. A tento počínající strach před konfliktem s novými "strážci demokracie" je pro naši pravicovou scénu mnohem nebezpečnější než všechny projevy Ivana Svitáka a Miloše Zemana dohromady.