Třída kapitalistů (buržoazie) je především souhrn sociálních rolí nutných pro realizaci kapitálového vztahu v celospolečenském měřítku. Tyto role jsou pochopitelně vykonávány konkrétními skupinami lidí. Základním znakem role kapitalisty je takové vlastnictví výrobních prostředků, které umožňuje přivlastňovat si nadhodnotu vytvořenou v procesu produkce zboží. Tato funkce je modifikována u dalších skupin kapitalistů (obchod, peněžnictví, marketing, reklama atd.), kteří si na základě přivlastňování nadpráce svých zaměstnanců přisvojují část nadhodnoty vytvořené dělníky ve výrobě a zajišťují tak proces oběhu zboží a přerozdělování nadhodnoty (obchodní kapitál, zápůjční kapitál). Uvnitř kapitalistických vlastníků dochází s vývojem kapitalismu k diferenciaci a nerovnosti. Velký kapitál získává vůči ostatním kapitalistům určité nezvratné výhody (především tzv. monopol nízkých výrobních nákladů), na jejichž základě ovládá trh a přerozděluje část nadhodnoty vytvořené v menších podnicích ve svůj prospěch. Vzniká monopol, monopolní kapitalismus, po propojení státu a monopolů státně monopolní kapitalismus.
S vývojem monopolního kapitalismu dochází také k srůstání průmyslového a obchodního a zápůjčního kapitálu v monopolní finanční kapitál, který postupně překročil hranice národních kapitálových trhů a stal se současným globálním transnacionálním kapitálem. Jeho mimořádně parazitní formu dnes představuje spekulativní peněžní kapitál, který se na základě computerizace nadnárodních finančních toků pohybuje velkou rychlostí po celém světě a dosahuje zisku ze spekulací s výnosem z finančních prostředků (např. spekulace s valutami,se ziskem z krátkodobých přesunů kapitálu apod. - vesměs jde o přerozdělování nadhodnoty mezi různými skupinami kapitalistů). Tento kapitál, který se úplně odtrhl od procesu produkce nadhodnoty, dnes nejvýrazněji ztělesňuje parazitismus a nepotřebnost kapitálového vztahu a vydatně přispívá ke krizím kapitalistické globální ekonomiky. Část vlastnických funkcí nutných k realizaci kapitálového vztahu vykonávají i skupiny námezdních pracovníků mimo vlastní třídu kapitalistů, které mohou být současně vykořisťovány, především řídící pracovníci (tzv. poddůstojníci a důstojníci kapitálu). K buržoazii patří i skupiny, které se aktivně nepodílejí na realizaci kapitálového vztahu, na základě vlastnického titulu však dostávají podíl na nadhodnotě (rentiéři, akcionáři).
Třída kapitalistů je tedy složitě organizovaný celek, který si svými některými (stále významnějšími) funkcemi přičleňuje i další sociální skupiny (řídící aparát). Z klesajícího počtu titulárních individuálních vlastníků kapitalistických korporací v současnosti nelze proto vyvozovat závěr, že kapitalistická třída mizí. Mění se pouze forma obsazení a výkonu jejích funkcí, která se stává více zprostředkovanou a členitou.
Autor: TAP KSČM