II. sociální fórum se konalo 12. – 15. 11. v Paříži a okolí, tj. také v Saint Denis, Ivry a Bobigny. Po loňském sociálním fóru ve Florencii tak měli zástupci řady NGO příležitost na stovkách seminářů, workshopů i plén diskutovat o aktuálních problémech současnosti, zejména o neoliberalismu, imperialismu, militarizaci a válkách a o alternativách, což bylo vyjádřeno i ústředním heslem ESF: Jiný svět je možný (resp. Jiná Evropa je možná).
Mezi lidmi všech generací, různých národů působil od samého začátku i Zdeněk Štefek.
Již před začátkem ESF, 9. 11. se totiž v Paříži sešli zástupci levicových evropských stran, aby připravili při příležitosti ESF společnou deklaraci s názvem „Novou dynamikou za jinou Evropu“.
Této konference se účastnili mimo francouzské KS a KSČM také zástupci PDS z Německa, Komunistické strany z Rakouska, Belgie, Řecka, Itálie, Portugalska, Slovenska, italské Refundazione, AKELu z Kypru, Lidové socialistické strany Dánska, Levicové unie ze Španělska a Levicové unie a alternativy Katalánska, Synaspismos z Řecka, Levice z Lucemburska, Socialistické strany Nizozemí, Švýcarské dělnické strany a turecké ODP.
Už při diskusi se projevily značné názorové rozpory na smysl společné deklarace a na zásadní teze v deklaraci obsažené. Rozpory se týkaly zejména samotné podstaty EU a Maastrichtu, vztahů mezi a také možnosti transformace současných nástrojů neoliberalismu, jako je např. WTO a IMF. Po dlouhých jednáních pak byla přijata značně kompromisní varianta, která však obsahuje požadavek odmítnutí současné evropské ústavy i referendum právě o evropské ústavě v každém členském státě EU. Jiné návrhy přednesené Z. Štefkem např. o doplnění požadavku, aby EU změnila svou nepřátelskou politiku vůči Kubě či aby bylo jasně specifikováno, že kolotoč násilí na Blízkém východě byl rozpoután izraelskou okupací, zahrnuty nebyly.
Evropské sociální fórum oficiálně začalo 12. listopadu, ale již 11. se uskutečnilo setkání feministek, které vyvrcholilo večerní manifestací.
Druhý den pak již byl odstartován kolotoč fór ve velkých stanech, kde se vešlo několik tisíc lidí, seminářů řádově pro stovky lidí a workshopy pro menší skupiny, kde nebyl zajištěn překlad.Mítinků bylo tolik, že nebylo možné se podívat na řadu témat, která by mohla být zajímavá, i vzhledem k tomu, že místa od sebe byly vzdáleny i hodinu cesty metrem. Bylo by jistě přínosem seznámit se např. s podmínkami bydlení v různých zemích a politikou výstavby bytů = na toto téma pořádaly semináře právě organizace, které se bydlení věnují, něco jako naše Sdružení nájemníků. Na druhou stranu však naše účast v řadě fór a seminářů, zejména o východní a střední Evropě, NATO a Evropské armádě, na workshopu CENA WFDY byla přímo vyžadována.
Z. Štefek se aktivně účastnil fóra „Jaká je budoucnost pro východní Evropu a Turecko?“ s příspěvkem „Kapitalismus ve střední Evropě a jeho sociální a politické souvislosti“ (byl jediným mluvčím z ČR na všech fórech) a semináře „Role mladých lidí ve střední a východní Evropě po začlenění do EU“ s krátkým příspěvkem o situaci mladých lidí v ČR. Další den pak vystoupil na semináři „Za Evropu bez NATO, armády EU a základen USA“ s příspěvkem o dopadech členství v NATO pro CR, o antisummitu KSČM k NATO a protiválečném hnutí v ČR. O situaci v ČR a úloze sociálního fóra pak krátce referoval na shromáždění Francouzské komunistické strany v rudém městečku v Tremblay u Paříže.
V dalším čase se pak pasivně účastnil např. fóra Proti globální a permanentní válce a workshopu WFDY „Mladí v Evropě – jejich současná situace, analýzy a alternativy“.
Oficiálně se na Evropské sociální fórum zaregistrovalo přes 51000 delegátů. Pestrost témat i zástupců NGO´s byla téměř neuvěřitelná. Od radiálních feministek přes lidskoprávní organizace, odbory, zemědělce (včetně José Bové, známého antiglobalisty a bojovníka za práva zemědělců), přistěhovalce, nezaměstnané, levicové reformisty včetně trockistických skupinek až po antiglobalizační sítě typu ATTAC a až po komunisty. Všemi semináři se nesla kritika neoliberální politiky EU, která znamená sociální škrty, omezování práv a svobod, militarizaci. Podnětné byly např. příspěvky o sociálních škrtech dopadajících na mladé lidi, pošlapávání práva na práci v řadě členských zemí včetně zoufalých pracovních podmínek, práva na vzdělání a samozřejmě o studentských, odborových či dělnických protestech.
Závěrečné manifestace, resp. manifestačního pochodu z náměstí Republiky pod heslem „Za spravedlivou Evropu a svět bez válek“ se pak účastnilo přes 100000 lidí.
16. prosince ještě proběhlo shromáždění sociálních hnutí. Představitelé sociálních hnutí vyzvali národy Evropy k mobilizaci proti válce a proti ústavě Evropské unie. Dnem mobilizace proti válce má být 20. březen, kdy bude první výročí zahájení války v Iráku. Výzva k boji proti válce obsahuje požadavek stažení okupačních sil z Iráku a stažení Izraele z palestinských území, ale i ruských jednotek z Čečenska. Mobilizace proti ústavě EU má vyvrcholit akčním dnem za jinou Evropu 9. května příštího roku. Účastníci vidí v chystané ústavě EU nástroj, jímž bude zakotven liberalismus jako oficiální doktrína Unie a konkurence jakožto základ unijního práva. Další ročník fóra se uskuteční na podzim 2004 v Londýně. Mezitím v lednu v Bombaji proběhne Světové sociální fórum.
Komunistický svaz mládeže, listopad 2003
Mladá pravda 12/2003