[1] Takto je nadepsána tato stať na první stránce rukopisu. V nadpisu třetího svazku, kam ji Engels umístil, titul zní: „Přírodověda a svět duchů”. Stať byla napsána se vší pravděpodobností v první polovině nebo uprostřed roku 1878. Tento závěr můžeme udělal na základě toho, co Engels říká o „nejnovějších zprávách” týkajících se Zöllnerových „pokusů” s vázáním uzlu na niti připečetěné na stole (str. 53), s tím, co o tom praví sám Zöllner v materiálu otištěném v první polovině roku 1878 v prvním díle svých „Vědeckých pojednání” („Wissenschaftliche Abhandlungen”, I. Band, Leipzig 1878, str. 726). Zde praví Zöllner, že uvedené „pokusy” provedl v Lipsku 17. prosince 1877 a že do té doby nebyl ani jednou svědkem spiritualistických jevů. Z toho plyne, že Engelsova stať byla napsána po 17. prosinci 1877. Proti tomu vysvítá z Engelsovy stati, že byla napsána dříve, než Engels četl Zöllnerovu knihu, protože v opačném případě by nebylo důvodu, proč by Engels předpokládal, že sám Zöllner muže být zúčastněn na blábolení duchů. Engelsova stať nebyla za jeho života otištěna. Roku 1898 byla otištěna v „Illustrierter Neuer Welt-Kalender für das Jahr 1898”, Hamburg 1898, str. 56-59.
[2] „O zázracích a moderním spiritualismu”, Londýn, Burnsovo nakladatelství.
[3] Barataria - název pohádkového ostrova, sloužící jako žertovné označení vesnice Baratarie v jedné z komických episod Cervantesova románu „Don Qnichote”.
[4] Notting Hill - jedno ze západních londýnských předměstí, nyní část Londýna.
[5] Radiometr byl vynalezen Crooksem roku 1874. Německé slovo „Lichtmühle” znamená doslova „světelný mlýn”, větrné kolečko otáčející se působením světelných a tepelných paprsků. - Thallium bylo objeveno Crooksem roku 1861.
[6] Wallace, cit. práce str. 181.
[7] Podtrhávání zde je od Engelse. Citáty jsou z Crooksovy stati, uveřejněné v londýnském týdeníku „Spiritualist” a nazvané „Poslední zjevení Katey Kingové”, str. 270.
[8] Z téže Crooksovy stati, táž strana.
[9] Z téže Crooksovy stati, táž strana.
[10] „Mystický Londýn” pravděpodobně dílo Charlese Maurice Daviese. Londýn, 1875. Nakladatelství Tinsley Brothers. Místo citované Engelsem je na str. 319.
[11] Jde o „výbor pro zkoumání výstupu medií”, zřízený fysikální společností při petrohradské universitě 6. května 1875. Výbor skončil svou činnost 21. března 1876. Výbor se obrátil na šiřitele spiritismu v Rusku - na Aksakova, Butlerova a Wagnera s návrhem, aby dodávali poznatky o „autentických” spiritistických jevech. V komisi byli učenci: Bobilev, Borgman, Gesechus, Krajevič, D. I. Mendělejev a jiní. Výbor došel k závěru, že „spiritistické jevy” pocházejí z podvědomých pohybů nebo z vědomého podvodu a že „spiritistické učení je pověra”. Výbor zveřejnil své závěry v časopise „Golos” ze dne 25. března 1876. Materiál výboru byl vydán D. I. Mendělejevem pod názvem: „Materiál pro posouzení spiritismu” (Petrohrad 1876).
[12] „Relata refero” - říkám, co mi bylo sděleno, t. j. nemohu se zaručit za věrohodnost zprávy.
[13] Z libreta Mozartovy opery „Kouzelná flétna” (dějství I, scéna 18).
[14] Engels naráží na reakční výpady proti darwinismu, které se v Německu zvládl rozmohly po Pařížské komuně roku 1871. Dokonce tak význačný učenec jako Virchow, původně přívrženec darwinismu, vystoupil roku 1877 s návrhem zákazu šíření darwinismu, uváděje, že darwinismus je těsně spjat se socialistickým hnutím a proto prý je nebezpečný současnému společenskému zřízení.
[15] Roku 1870 bylo v Římě vyhlášeno dogma o papežově „neomylnosti”. Německý katolický theolog Döllinger odepřel uznat toto dogma. Mohučský biskup Ketteler byl původně rovněž proti vyhlášení nového dogmatu, brzy se však s ním smířil a stal se jeho horlivým obhájcem.
[16] Tato slova jsou z dopisu biologa Thomase Huxleye londýnské „Dialektické společnosti” (Dialectical Society), která ho pozvala k účasti na práci výboru pro zkoumání spiritistických jevů. Huxley odmítl a připojil několik ironických poznámek o spiritismu. Huxleyův dopis, datovaný 29. ledna 1869. byl otištěn v časopise „Daily News” ze 17. X. 1871. Je uveden rovněž v citované knize Daviesově „Mystický Londýn” (1875) na str. 389.