Pro další změnu kvality v procesu vývoje světa je podstatným momentem masové využití nové výrobní síly lidské součinnosti[56] v rámci samosprávných forem hospodaření, rozvoj tohoto procesu jako globálního procesu doprovázeného stejně tak globálně organizovaným politickým hnutím za demokracii a samosprávu. Kapitalismus si sice vytváří nadnárodní politická uskupení, tato uskupení však jsou prostupována samosprávou, mění svůj charakter a stávají se socialistickými útvary. Forma těchto procesů záleží na intenzitě odporu globální buržoasie, není bezkonfliktní, opírá se však o vlastnickou zkušenost a samosprávný základ nové hegemonní třídy samosprávných vlastníků. Vznikem prvního společenství založeného na rozhodující úloze samosprávného sektoru začíná epocha přechodu od kapitalismu k socialismu.
Osu epochy tvoří sice nadále antagonistický rozpor mezi globální buržoasií a socialistickým společenstvím (tvořícím ovšem členitý celek) v čele s třídou samosprávných vlastníků. V rámci společenství by ovšem dále existoval rozpor mezi společenským sektorem a „socialistickou“ buržoasií, které by vstupovaly do první kategorie rozporů epochy. Rozpory mezi socialistickými samosprávnými vlastníky a malopodnikateli v socialistických zemích by ovšem byly už součástí vedlejších rozporů jakožto rozpory týkající se vedlejších sektorů. Totéž by platilo o rozporech mezi domácí buržoasií a malopodnikateli. Existovaly by zde ovšem i rozpory mezi různými skupinami společenských vlastníků (samosprávní vlastníci, dělníci a pracovníci státního sektoru, řídící aparát, pracovníci sociálních služeb apod.), které by byly součástí vedlejších rozporů. Všechny tyto rozpory by se však s rozvojem samosprávného sektoru překonávaly a přibližovaly a nabývaly by neantagonistického charakteru, který by vnášely do struktury rozporů epochy.
V první linii rozporů epochy by ovšem nadále zůstávaly formační rozpory kapitalismu. Šlo by o rozpor mezi globální buržoasií a samosprávnými vlastníky v lůně kapitalismu, mezi globální buržoasií a dělnickou třídou a dalšími neprivilegovanými vrstvami.
Jako rozpory druhé kategorie by přetrvávaly meziimperialistické rozpory uvnitř globální buržoasie, které by se stále méně vázaly na konkrétní území a stát. Nový neantagonistický prvek by do tohoto druhu rozporů přinášel rozpor mezi socialistickými společenstvími.
Významně by byl nadále přítomen vedlejší zprostředkovaný rozpor mezi globální buržoasií a utlačenými etniky a regiony, příp. menšinami. I zde by tento rozpor představoval jednotu, pod kterou by se skrývaly rozpory hlubšího, kvalitativně vyššího řádu - buržoasie, dělnická třída, samosprávní vlastníci apod.
Naproti tomu by se postupně překonával rozpor mezi socialistickým společenstvím a utlačenými etniky, regiony a menšinami, kde by třída samosprávných vlastníků a rozvoj samosprávného vlastnického sektoru v globální dimenzi, nemluvě o politické demokratizaci a samosprávě, představovaly řešení problémů nerovnoměrného a nerovnoprávného vývoje.
K vedlejším neantagonistickým rozporům by patřily rozpory mezi samosprávnými vlastníky a dělnickou třídou v kapitalistických zemích.
Úměrně vnitřní transformaci kapitalistické společnosti pod tlakem politické aktivity samosprávných vlastníků a neprivilegovaných vrstev a rozvoje samosprávného vlastnického sektoru a dalších forem účasti pracujících na řízení i vyčerpávání možnosti kapitalistických vztahů by se postupně otupovaly hrany základního rozporu epochy a docházelo by k sbližování jeho pólů. S převládnutím jedné formace a jejím vstupem do vyššího stadia - komunismu by došlo k sjednocení světa, vyčerpání funkčnosti kategorií používaných k postihování jeho vnitřní strukturovanosti a k přesunu analýzy rozporů do jiné úrovně - do úrovně individuí, kolektivů a entit založených na jiné bázi než je baze sociálně třídní struktury.