Memorandum o otázce zorganizování povstání v Kronštadtu[438]
Přísně tajné - 1921
Informace, vycházející z Kronštadtu, nás přiměly uvěřit, že během nadcházejícího jara zde vypukne povstání. Pokud budou přípravy podpořeny určitou pomocí zvenčí, můžeme najisto počítat s jeho úspěchem, kterému jsou nakloněny následující příznivé okolnosti.
V současné době jsou v Kronštadtu soustředěna všechna plavidla Baltské flotily, která stále mají nějaký vojenský význam. V tomto smyslu hlavní sílu v Kronštadtu představují námořníci aktivní flotily, stejně jako námořníci pobřežní služby v kronštadtské pevnosti. Veškerá moc je soustředěna v rukou malé skupiny bolševických námořníků (místní sovět, Čeka, Revoluční tribunál, komisaři a stranické výbory na lodích apod.). Zbytek posádky ani dělníci z Kronštadtu nehrají významnější roli. Mezi námořníky již můžeme pozorovat početné a nepochybné známky masové nespokojenosti s existujícím pořádkem. Pokud se malá skupina v Kronštadtu pomocí rychlé a rozhodné akce chopí moci, námořníci se jednomyslně přidají ke vzbouřencům. Mezi námořníky se již taková skupina vytvořila, připravena a schopna podniknout ty nejenergičtější akce.
Sovětská vláda je dobře informována o nepřátelském postoji námořníků. V tomto směru dohlíží na to, aby v Kronštadtu nikdy nebylo k dispozici více potravin, než na jeden týden, zatímco v minulosti se potraviny do Kronštadtu dovážely vždy na měsíc dopředu. Sovětské úřady námořníkům nedůvěřují až do té míry, že ke strážení cest do Kronštadtu, vedoucích před led, nyní pokrývající Finský záliv, byl přidělen celý pluk Rudé armády. V případě povstání se ale tento pluk nebude schopen námořníkům postavit na odpor, protože pokud povstání bude správně připraveno, bude námořníky zneškodněn pomocí momentu překvapení.
Přisvojení si autority nad flotilou a kronštadtskými opevněními zajistí nadvládu povstalců i nad všemi forty, které nejsou položeny v bezprostřední blízkosti ostrova Kotlin. Dělostřelectvo těchto fortů má takové výstřelné pole, které mu neumožňuje pálit na Kronštadt, zatímco kronštadtské baterie mohou snadno zaměřit svoji palbu přímo na forty (Fort Obručev, který povstal ve vzpouře z května 1919, se vzdal půl hodiny poté, co na něj začaly střílet kronštadtské baterie).
Bolševici se mohou povstání vojensky postavit bezprostředně po jeho propuknutí pouze pomocí zahájení palby na Kronštadt z baterií Krasné Gorky (fortu, položeného na pevnině na jižním pobřeží Finského zálivu). Dělostřelectvo Krasné Gorky je ale v porovnání s dělostřelectvem válečných lodí a baterií v Kronštadtu naprosto neškodné. Na válečných lodích v Kronštadtu se nachází nejméně 32 děl ráže 305 mm a 8 děl ráže 254 mm (nepočítaje děla menších ráží, o jejichž stavu nemáme spolehlivé informace). Na Krasné Gorce je pouze 8 děl ráže 305 mm a 4 děla ráže 203 mm a zbytek nemá dostatečnou ráži, aby mohl Kronštadtu nějak uškodit. Veškeré zásoby granátů pro dělostřelectvo Kronštadtu, Krasné Gorky i Baltské flotily jsou navíc uloženy v kronštadtských skladech střeliva a octnou se tedy v rukou povstalců. Bolševici následně nebudou schopni potlačit povstání v Kronštadtu dělostřeleckou palbou z baterií Krasné Gorky. Právě naopak, je možné dojít pouze k jednomu závěru, a to, že v případě dělostřeleckého souboje Krasné Gorky a Kronštadtu zvítězí Kronštadt (povstání na Krasné Gorce v květnu/červnu 1919 bylo potlačeno Kronštadtem po čtyřhodinovém ostřelování, které srovnalo se zemí všechny budovy v oblasti Krasné Gorky - bolševici zakázali střílet přímo na její baterie, aby je uchovali pro pozdější použití).
Z výše řečeného je tedy jasné, že existují mimořádně příznivé okolnosti, nakloněné úspěchu povstání v Kronštadtu:[439]
Pokud povstání uspěje, bolševici, kteří mimo Kronštadt nemají k dispozici bojeschopné válečné lodi ani možnost soustředit dostatečně silné pozemní dělostřelectvo, aby umlčeli kronštadtské baterie (zvláště vzhledem k tomu, že Krasná Gorka je proti nim nepoužitelná), nebudou schopni dobýt Kronštadt pomocí pozemního ostřelování nebo soustředěného vylodění svých jednotek. Dále stojí za povšimnutí, že jak kronštadtská pevnost, tak operační flotila, je vybavena protiinvazním dělostřelectvem tak silným, že může vytvořit neproniknutelnou palebnou přehradu. Provést vylodění by nejdříve znamenalo umlčet toto dělostřelectvo, což je úkol, před nímž budou bolševici bezmocně stát vzhledem k podpoře, kterou protiinvaznímu dělostřelectvu mohou poskytnout těžká děla Kronštadtu a jeho flotily.
Vzhledem k výše řečenému může být vojenská situace v Kronštadtu po vypuknutí povstání považována za úplně bezpečnou a základna se bude moci udržet tak dlouho, jak bude zapotřebí.
Kronštadtu by se nicméně mohly stát osudné životní podmínky v období po vítězství povstání. K dispozici je pouze takové množství potravin, které vydrží jen několik málo dní po povstání. Pokud Kronštadt nezačne být okamžitě po převratu zásobován a v budoucnosti nebude zajištěno správné fungování tohoto zásobování, pak nevyhnutelný hlad přinutí Kronštadt znovu upadnout pod bolševickou nadvládu. Ruské antibolševické organizace nejsou dostatečně silné, aby vyřešily potravinový problém a jsou přinuceny se obrátit o pomoc k francouzské vládě.
Pokud chceme zamezit jakémukoli zpoždění v zásobování Kronštadtu potravinami okamžitě po vypuknutí povstání, je nezbytné, aby zásoby potravin byly předem umístěny na dopravní lodi, očekávající v baltských přístavech rozkaz vyplout do Kronštadtu.
Kromě kapitulace Kronštadtu před bolševiky v případě, že potraviny nakonec nebudou poskytnuty, vyvstává rovněž nebezpečí zlomení morálky samotných povstalců, výsledkem čehož může být, že v Kronštadtu bude obnoven sovětský režim. Takové zlomení morálky bude nevyhnutelné, pokud povstalečtí námořníci neobdrží projevy podpory a sympatií zvenčí, zvláště od Ruské armády pod velením generála Wrangela a rovněž pokud se námořníci budou cítit izolováni od zbytku Ruska pocitem nemožnosti dalšího vývoje povstání směrem ke svržení bolševické vlády v samotném Rusku.
V tomto smyslu by tedy bylo mimořádně vítané, aby v co nejkratší době po propuknutí povstání do Kronštadtu dorazila nějaká francouzská plavidla, symbolizující existenci francouzské podpory. Ještě vítanější by byl příjezd několika jednotek Ruské armády do Kronštadtu. Co se týče jejich výběru, přednostně by se mělo jednat o ruskou Černomořskou flotilu, nyní umístěnou v Bizertě, neboť příjezd černomořských námořníků na pomoc námořníkům Baltské flotily by v nich probudil nezdolné nadšení.
Nesmíme rovněž spusit ze zřetele skutečnost, že se nemůžeme spoléhat na spořádanou organizaci nové správy v Kronštadtu, zvláště v prvních dnech po převratu a v tomto směru by příjezd jednotek Ruské armády nebo flotily pod velením generála Wrangela měl mimořádně příznivý efekt, neboť veškerá autorita v Kronštadtu by automaticky přešla na velící důstojníky těchto jednotek.
Pokud dále předpokládáme, že z Kronštadtu budou vedeny vojenské operace s cílem svrhnout sovětský režim v Rusku, pak je v tomto smyslu nutné vyslat síly Ruské armády generála Wrangela. Ve spojení s tím je potřebné se zmínit, že Kronštadt může sloužit jako nezranitelná základna pro tyto operace, nebo jejich pouhou hrozbu. Nejbližším cílem akce z Kronštadtu by byl bezbranný Petrohrad, jehož dobytí by znamenalo, že bitva proti bolševikům je nejméně z poloviny vyhrána.
Pokud by se v blízké budoucnosti zdála další kampaň z Kronštadtu proti sovětskému Rusku z nějakých důvodů nežádoucí, pak tedy sama skutečnost, že Kronštadt byl posílen antibolševickými ruskými jednotkami, jednajícími v dohodě s francouzským vrchním velením, bude stále vykazovat významný vliv na vývoj celkové politické a vojenské situace v Evropě v průběhu nadcházejícího jara.
Je tedy nezbytné mít na paměti, že pokud původní úspěch povstání v Kronštadtu bude promrhán kvůli nedostatečnému zásobování potravinami nebo demoralizaci baltských námořníků a kronštadtské posádky, pramenící z nedostatku morální a politické podpory, pak tedy nastane situace, z níž sovětská vláda nevyjde oslabená, ale posílená a její nepřátelé zdiskreditováni.
Vzhledem k výše řečenému by se tedy ruské antibolševické organizace měly přidržet názoru, že se musí zdržet napomáhání úspěchu kronštadtského povstání, pokud nebudou disponovat jasnou zárukou, že francouzská vláda se v tomto smyslu rozhodla přijmout následující kroky, zvláště:
Ve spojení s výše řečeným nesmíme zapomenout, že dokonce, i když se francouzské vrchní velení a ruské antibolševické organizace nezúčastní přípravy a řízení povstání, během nadcházejícího jara v Kronštadtu tak jako tak dojde ke vzpouře, která ale bude po krátkém počátečním úspěchu odsouzena k záhubě. To by značně posílilo prestiž sovětské vlády a připravilo její nepřátele o velice vzácnou příležitost, která se pravděpodobně již nebude opakovat, zmocnit se Kronštadtu a zasadit bolševismu nejtěžší možný úder, z něhož se již nemusí vzpamatovat.
Pokud bude francouzská vláda v zásadě souhlasit s výše předloženými úvahami, pak je nutné, aby delegovala jednotlivce, s nimiž představitelé organizátorů povstání vejdou v podrobnější dohodu v tomto smyslu a kterému mohou sdělit detaily plánu povstání a dalších akcí, stejně jako zasvěcenější informace, týkající se prostředků, nutných k zorganizování a dalším financování povstání.