Za co bojujeme[440]
Poté, co pracující třída provedla Říjnovou revoluci, doufala, že dosáhne své emancipace. Výsledkem je však ještě větší zotročení lidské osobnosti. Moc policejní a četnické monarchie přešla do rukou komunistických uzurpátorů, kteří namísto, aby lidem dali svobodu, sevřeli je do neustálého strachu, že se octnou v čekistických mučírnách, které svými hrůzami dalece předčí policejní složky starého režimu. Bajonety, kulky a hrubé povely čekistických opričniků - to pracující Sovětského Ruska získali po takovém boji a utrpení. Slavný emblém dělnického zřízení - srp a kladivo, komunistická vláda v zájmu udržení poklidného a bezstarostného života nové byrokracie komunistických komisařů a funkcionářů ve skutečnosti nahradila bajonetem a zamřížovaným oknem.
Nejzlověstnější a nejzločinnější ze všeho je ale morální otroctví, které komunisté nastolili, vztáhli totiž ruce také na vnitřní svět pracujících a přinutili je myslet bolševickým způsobem. S pomocí zbyrokratizovaných odborových svazů přikovali dělníky k jejich strojům, takže práce se nestala radostí, ale novou formou otroctví. Na protesty rolníků, vyjádřené spontánními povstáními a dělníků, které životní podmínky dohnaly ke stávce, odpovídají masovými popravami a krveprolitím, které překonává dokonce i carské generály. Rusko pracujících, které jako první pozvedlo rudý prapor osvobození práce, je zbroceno krví těch, kteří se nedobrovolně stali mučedníky ve jménu lesku a slávy komunistického režimu. Komunisté v tomto moři krve utápí všechny velké a zářné přísliby a hesla revoluce pracujících. Obrázek se začal čím dál tím ostřeji vykreslovat a nyní je již zřetelné, že Ruská komunistická strana není obhájcem námezdně pracujících, jak předstírá. Zájmy pracujícího lidu jsou jí cizí. Poté, co se dostala k moci, obává se pouze o to, aby ji neztratila a pokládá tedy za možné použít všechny prostředky - pomluvy, násilí, zradu, vraždu, odplatu na rodinách povstalců.
Dlouho zkoušená trpělivost pracujících je u konce. Celá země je na mnoha místech ozářena plameny povstání, bojujících proti útlaku a násilí. Vzplály dělnické stávky, ale agenti bolševické ochranky se mají na pozoru a přijali všemožná opatření, aby odvrátili a potlačili neodvratitelnou třetí revoluci. Ta však stejně přišla a provádějí ji sami pracující vlastníma rukama. Generálové bolševismu jasně vidí, že to je lid, kdo povstal, přesvědčený, že myšlenky socialismu byly zrazeny. Oni se však třesou o svoji kůži, uvědomují si, že před hněvem pracujících není úniku a stále se snaží s pomocí svých opričniků zastrašovat povstalce vězením, popravčími četami a dalšími zvěrstvy. Život pod jhem komunistické diktatury se stal horším než smrt.
Povstalecký pracující lid chápe, že neexistuje žádná třetí cesta kromě boje proti bolševikům a jimi zřízenému novému otroctví. Musíme zajít až do úplného konce. Oni předstírají, že činí ústupky - v petrohradské provincii byly odvolány hlídkové oddíly a 10 milionů zlatých rublů bylo přiděleno na nákupy potravin ze zahraničí. Nesmíme se však nechat oklamat, za tímto soustem se totiž skrývá železná pěst pána diktátora, který své ústupky dostane stonásobně zpět, jakmile bude nastolen klid.
Ne, není žádná třetí možnost. Vítězství nebo smrt! Příkladem je Rudý Kronštadt, hrozba pro kontrarevolucionáře z pravice i levice. Zde byl podniknut nový revoluční krok vpřed. Zde byla vztyčena vlajka povstání proti tříletému násilí a útlaku komunistického režimu, který zastínil i třistaleté jho monarchismu. Zde v Kronštadtu jsme položili první kámen Třetí revoluce, zbavující pracující posledních zbytků poroby a otevírající novou širokou cestu socialistické tvořivosti.
Tato nová revoluce rovněž pozvedne pracující masy na Východě i Západě a poslouží jako příklad nové socialistické výstavby, stojící proti byrokratické bolševické „tvořivosti”. Pracující masy v zahraničí uvidí na vlastní oči, že vše, co zde bylo dosud vytvořeno úsilím dělníků a rolníků, nebyl socialismus. Učinili jsme první krok bez jediného výstřelu a bez jediné kapky krve. Pracující nepotřebují krveprolití. Pracující prolijí krev pouze v sebeobraně. Navzdory všem hrůzným činům, které bolševici spáchali, máme natolik sebeovládání, abychom se omezili pouze na jejich izolaci od veřejného života, aby jejich zlovolná a lživá agitace nenarušovala naši revoluční práci.
Dělníci a rolníci rychle kráčejí vpřed a nechávají daleko za sebou Ústavodárné shromáždění s jeho buržoazním režimem a diktaturu Komunistické strany s její Čekou a státním kapitalismem, jejíž katovská smyčka se utahuje okolo hrdla pracujících mas a hrozí, že je zardousí. Současný pohyb konečně pracujícím poskytuje možnost mít vlastní svobodně zvolené sověty, činné bez sebemenšího násilí nebo stranického nátlaku a také přetvořit zbyrokratizované odborové svazy na svobodné asociace dělníků, rolníků a pracující inteligence. Konečně byl zlomen policejní režim bolševického samoděržaví.