Nadhodnotu čili tu část celkové hodnoty zboží, ve které je zpředmětněna nadpráce čili nezaplacená práce dělníkova, nazývám zisk. Celý tento zisk neshrabuje kapitalistický podnikatel. Pozemkový monopol umožňuje vlastníkovi půdy zmocňovat se části této nadhodnoty pod názvem pozemkové renty, přičemž nesejde na tom, zda se půdy používá pro zemědělství, stavby, železnice nebo k nějakému jinému produktivnímu účelu. Na druhé straně právě ten fakt, že ovládání pracovních prostředků umožňuje kapitalistickému podnikateli vyrábět nadhodnotu nebo, což je totéž, přivlastňovat si určité množství nezaplacené práce, umožňuje vlastníkovi pracovních prostředků, které zcela nebo jen zčásti půjčuje kapitalistickému podnikateli — zkrátka umožňuje kapitalistovi půjčujícímu peníze, aby si pod titulem úroků činil nárok na jinou část této nadhodnoty, takže kapitalistickému podnikateli jako takovému zbývá jen to, co se nazývá průmyslový nebo obchodní zisk.
Otázka, jakými zákony se řídí toto dělení celkové sumy nadhodnoty mezi tyto tři kategorie lidí, se nijak netýká našeho tématu. Z toho, co jsme dosud vyložili, vyplývá:
Pozemková renta, úrok a průmyslový zisk jsou jen různé názvy pro různé části nadhodnoty zboží čili nezaplacené práce v něm obsažené a všechny pocházejí stejně z tohoto zdroje a jedině z tohoto zdroje. Neplynou z půdy jako takové nebo z kapitálu jako takového, nýbrž půda a kapitál umožňují svým vlastníkům, aby dostávali příslušné podíly z nadhodnoty, kterou vysává kapitalistický podnikatel z dělníka. Pro dělníka samého je věcí podřadného významu, zda onu nadhodnotu, výsledek jeho nadpráce čili nezaplacené práce, shrabuje pro sebe celou kapitalistický podnikatel, anebo je-li tento kapitalistický podnikatel nucen vyplácet části z ní pod názvem pozemkové renty a úroků jiným osobám. Předpokládáme-li, že kapitalistický podnikatel používá pouze svého vlastního kapitálu a je sám pozemkovým vlastníkem, putuje celá nadhodnota do jeho kapsy.
Tuto nadhodnotu vysává z dělníka bezprostředně kapitalistický podnikatel, i když si z ní třeba může nakonec ponechat jen část. Na tomto vzájemném poměru mezi kapitalistickým podnikatelem a námezdním dělníkem je tedy založen celý námezdní systém a celý nynější výrobní systém. Proto někteří občané, kteří se zúčastnili naší debaty, neměli pravdu, když se snažili tuto situaci zkrášlovat a ukazovat tento základní vztah mezi kapitalistickým podnikatelem a dělníkem jako podružnou otázku, třebaže ovšem měli pravdu, když tvrdili, že zvýšení cen by za daných okolností postihlo ve velmi nestejné míře kapitalistického podnikatele, pozemkového vlastníka, peněžního kapitalistu a chcete-li, výběrčího daní.
Z toho, co jsem tu uvedl, vyplývá ještě další závěr.
Ta část hodnoty zboží, která představuje pouze hodnotu surovin, strojů, zkrátka hodnotu spotřebovaných výrobních prostředků, netvoří vůbec žádný příjem, nýbrž nahrazuje pouze kapitál. Ale i když necháme tuto otázku stranou, je nesprávné tvrdit, že druhá část hodnoty zboží, která tvoří příjem čili může být vydána ve formě mzdy zisku, pozemkové renty, úroku, se skládá z hodnoty mezd hodnoty pozemkové renty, hodnoty zisku atd. Vyloučíme nejprve mzdu a pojednáme jen o průmyslovém zisku, úroku a pozemkové rentě. Právě jsme viděli, že nadhodnota obsažená ve zboží, čili ta část jeho hodnoty, v níž je zpředmětněna nezaplacená práce, se rozpadá na různé části, které mají tři různé názvy. Bylo by však přímo opakem pravdy, kdyby se řeklo, že se jeho hodnota skládá nebo vytvoří sečtením samostatných hodnot těchto tří součástí.
Je-li jedna hodina práce zpředmětněna v hodnotě 6 pencí, trvá-li pracovní den dělníka 12 hodin a představuje-li polovina této doby nezaplacenou práci, přidá tato nadpráce ke zboží nadhodnotu 3 šilinky, tj. hodnotu, za kterou nebyl zaplacen žádný ekvivalent. Tato nadhodnota 3 šilinky tvoří celý fond, o nějž se může kapitalistický podnikatel — ať už v jakémkoli poměru — dělit s vlastníkem půdy a půjčovatelem peněz. Tato hodnota 3 šilinky tvoří hranici hodnoty, kterou si mohou mezi sebou rozdělit. Ale není tomu tak, že by kapitalistický podnikatel přirážel k hodnotě zboží libovolnou hodnotu jako svůj zisk, k níž by se pak přidávala další hodnota pro pozemkového vlastníka atd., takže součet těchto libovolně stanovených hodnot by pak tvořil celkovou hodnotu. Vidíte tedy, jak falešná je běžná představa, která směšuje štěpení dané hodnoty na tři části s vytvářením této hodnoty složením tří samostatných hodnot, a tak přeměňuje celkovou hodnotu, z které pochází pozemková renta, zisk a úrok, v libovolnou veličinu.
Jestliže se celkový zisk realizovaný kapitalistou rovná 100 liber št., pak tuto částku, vzatou jako absolutní veličinu, nazýváme masa zisku. Jestliže však vypočítáme poměr těchto 100 liber št. k zálohovanému kapitálu, pak nazýváme tuto relativní veličinu míra zisku. Je zřejmé, že tato míra zisku může být vyjádřena dvojím způsobem.
Dejme tomu, že kapitál zálohovaný na mzdy činí 100 liber št. Rovná-li se vytvořená nadhodnota také 100 liber št. — a to by svědčilo o tom, že polovinu pracovního dne dělníka tvoří nezaplacená práce — a měříme-li tento zisk hodnotou kapitálu zálohovaného na mzdy, řekneme, že míra zisku se rovná 100%, protože zálohovaná hodnota se rovná 100 a realizovaná hodnota 200.
Vezmeme-li na druhé straně v úvahu nejen kapitál zálohovaný na mzdy, nýbrž celý zálohovaný kapitál, např. 500 liber št., z nichž 400 liber št. představuje hodnotu surovin, strojů atd., řekneme, že míra zisku se rovná pouze 20%, protože zisk 100 se rovná jen pětině celého zálohovaného kapitálu.
První způsob vyjádření míry zisku je jediný způsob, který ukazuje skutečný poměr mezi placenou a neplacenou prací, skutečný stupeň exploatace práce (dovolte mi použít tohoto francouzského slova). Obvykle se používá druhého způsobu vyjádření a ten se pro jisté účely opravdu hodí. Rozhodně se velmi dobře hodí k zastírání toho, v jaké míře vysává kapitalista z dělníka neplacenou práci.
V poznámkách, které chci ještě učinit, budu užívat slova zisk k označení celého množství nadhodnoty vysávané kapitalistou bez ohledu na to, jak se tato nadhodnota dělí mezi různé osoby, a užiji-li výrazu míra zisku, budu vždycky měřit zisk v jeho poměru k hodnotě kapitálu zálohovaného na mzdy.