Odečteme-li od hodnoty zboží hodnotu, která nahrazuje hodnotu surovin a jiných výrobních prostředků na ně vynaložených, tj. odečteme-li hodnotu představující minulou práci obsaženou ve zboží, pak zbytek jeho hodnoty tvoří množství práce přidané dělníkem, který na něm naposledy pracoval. Jestliže tento dělník pracuje 12 hodin denně a jestliže 12 hodin průměrné práce se krystalizuje v množství zlata rovnajícím se 6 šilinkům, je tato přidaná hodnota 6 šilinků jediná hodnota, kterou vytvořila jeho práce. Tato daná hodnota, určená trváním jeho pracovní doby, je jediný fond, z něhož mohou jak dělník, tak kapitalista čerpat každý svůj podíl či dividendu, je to jediná hodnota, kterou lze rozdělit na mzdu a zisk. Je zřejmé, že tato hodnota sama se nijak nemění tím, že se mezi tyto dvě strany dělí v různém poměru. A nic se nemění ani tehdy, vezmete-li například místo jednoho dělníka všechno pracující obyvatelstvo nebo místo jednoho pracovního dne třeba 12 miliónů pracovních dní.
Protože si kapitalista a dělník mohou mezi sebe rozdělit jen tuto omezenou hodnotu, tj. hodnotu, jejíž velikost se měří veškerou prací dělníka, proto čím víc dostává jeden, tím méně dostává druhý a naopak. Je-li dáno určité množství, bude vždycky jedna jeho část vzrůstat tou měrou, jak se bude druhá část zmenšovat. Mění-li se mzdy, bude se zisk měnit opačným směrem, klesají-li mzdy, stoupají zisky; a stoupají-li mzdy, klesají zisky. Dostává-li dělník podle našeho dřívějšího předpokladu 3 šilinky rovnající se polovině hodnoty, kterou vytvořil, čili jinými slovy, skládá-li se celý jeho pracovní den napůl z placené a napůl z neplacené práce, bude míra zisku 100 %, protože kapitalista dostává také 3 šilinky. Dostává-li dělník pouze 2 šilinky, čili pracuje-li na sebe jen jednu třetinu celého dne, dostane kapitalista 4 šilinky a míra zisku bude 200 %. Dostává-li dělník 4 šilinky, dostane kapitalista jen 2 šilinky a míra zisku klesne na 50 %‘ ale žádná z těchto změn nebude mít vliv na hodnotu zboží. Všeobecné zvýšení mezd by tedy způsobilo pokles všeobecné míry zisku, ale nemělo by vliv na hodnoty.
Ačkoli hodnoty zboží, které musí koneckonců regulovat tržní ceny těchto zboží jsou určovány výhradně celkovým množstvím práce v nich fixované a ne tím, jak se toto množství dělí na placenou a neplacenou práci, nikterak z toho nevyplývá, že hodnoty jednotlivých zboží nebo skupin zboží, vyráběných například za 12 hodin, zůstávají stálé. Počet čili masa zboží vyrobená za danou pracovní dobu nebo daným množstvím práce závisí na produktivní síle použité práce, a ne na její délce či trvání. Pří určitém stupni produktivní síly přadlákovy práce lze například za dvanáctihodinový pracovní den vyrobit 12 liber příze, při nižším stupni produktivní síly jen 2 libry. Je-li tedy dvanáctihodinová průměrná práce zpředmětněna v hodnotě 6 šilinků, pak v prvním případě bude stát 12 liber příze 6 šilinků a v druhém případě budou 2 libry příze stát rovněž 6 šilinků. Jedna libra příze bude tedy stát v prvním případě 6 pencí a v druhém případě 3 šilinky. Tento rozdíl v ceně by byl důsledkem rozdílu v produktivních silách použité práce. Při větší produktivní síle by byla jedna hodina práce zpředmětněna v jedné libře příze, kdežto pří nižší produktivní síle by bylo v jedné libře příze zpředmětněno 6 hodin práce. Cena jedné libry příze by byla v prvním případě pouze 6 pencí ačkoli mzda by byla relativně vysoká a míra zisku nízká; v druhém případě by byla 3 šilinky, ačkoli mzda by byla nízká a míra zisku vysoká. Bylo by tomu tak proto, že cena libry příze je regulována celkovým množstvím práce do ní vložené, a nikoli poměrem, v němž se toto celkové množství štěpí na placenou a neplacenou práci. Fakt, který jsem předtím uvedl — že totiž vysoce placená práce může vyrábět levné zboží a nízko placená práce drahé — se už potom nezdá paradoxní. Tato skutečnost je jen výrazem všeobecného zákona, že hodnota zboží je regulována množstvím práce do něho vložené a že toto množství práce do něho vložené plně závisí na produktivní síle použité práce, a proto se mění s každou změnou produktivity práce.