Nyní se musíme vrátit k výrazu „hodnota čili cena práce“.
Viděli jsme, že to ve skutečnosti není nic jiného než hodnota pracovní síly měřená hodnotami zboží nutných k jejímu udržování. Protože však dělník dostává svou mzdu teprve po vykonání práce a protože mimoto ví, že ve skutečnosti dává kapitalistovi svou práci, jeví se mu hodnota čili cena jeho pracovní síly nezbytně jako cena čili hodnota jeho práce samé. Je-li cena jeho pracovní síly 3 šilinky, v nichž je zpředmětněno 6 hodin práce, a pracuje-li 12 hodin, pokládá nutně tyto 3 šilinky za hodnotu čili cenu 12 hodin práce, ačkoli se těchto 12 hodin práce zpředmětňuje v hodnotě 6 šilinků. Z toho vyplývají dva závěry.
Za prvé. Hodnota čili cena pracovní síly bere na sebe podobu ceny čili hodnoty práce samé, ačkoli, přesně řečeno, hodnota a cena práce jsou nesmyslné termíny.
Za druhé. Ačkoli je placena jen část denní práce dělníkovy, kdežto druha část zůstává nezaplacena a právě tato nezaplacená práce čili nadpráce tvoří fond, z něhož se tvoří nadhodnota čili zisk, vypadá to, jako by celá práce byla prací placenou.
Toto klamné zdání odlišuje námezdní práci od jiných historických forem práce. Na základě námezdního systému se jeví i nezaplacená práce jako placená. Naproti tomu u otroka se jeví i zaplacená část jeho práce jako nezaplacená. Ovšem, aby mohl pracovat, musí otrok žít a část jeho pracovního dne jde na nahrazení hodnoty nutné k jeho vlastní obživě. Protože však se svým pánem neuzavírá žádný obchod a protože mezi oběma stranami nedochází k aktu koupě a prodeje, zdá se, že všechnu svou práci dává zadarmo.
Vezměme na druhé straně nevolného rolníka, který, abych tak řekl, existoval do včerejška v celé východní Evropě. Tento rolník pracoval např. 3 dny pro sebe na svém vlastním poli nebo na poli, které mu bylo přiděleno, a další 3 dny konal nucenou a neplacenou práci na panském statku. Zde tedy byly placená a neplacená část práce zřetelně odděleny, odděleny v čase i prostoru; a naši liberálové překypovali morálním rozhořčením při absurdní představě, že je člověk nucen pracovat zadarmo.
A zatím to je fakticky totéž, pracuje-li někdo 3 dny v týdnu pro sebe na vlastním poli a 3 dny bezplatně na panském statku, anebo pracuje-li v továrně nebo dílně 6 hodin denně pro sebe a 6 hodin na svého zaměstnavatele, i když v tomto případě placená a neplacená část jeho práce nerozlučně splývají a povaha celé transakce je úplně zastřena tím, že tu existuje smlouva a koncem týdne výplata. V jednom případě se neplacená práce jeví jako dobrovolná, v druhém jako nucená. V tom je celý rozdíl.
Budu-li tedy používat výrazu „hodnota práce“, budu ho používat jen jako běžného lidového termínu pro „hodnotu pracovní síly“.