Předpokládejme nyní, že k výrobě průměrného množství denních životních prostředků pro pracujícího je zapotřebí šesti hodin průměrné práce. Předpokládejme dále, že těchto 6 hodin průměrné práce je zpředmětněno v množství zlata rovnajícím se 3 šilinkům. Pak budou 3 šilinky cenou čili peněžním výrazem denní hodnoty pracovní síly onoho muže. Kdyby pracoval denně 6 hodin, vyrobil by denně hodnotu postačující, aby si mohl kupovat průměrné množství svých denních životních prostředků, čili aby se udržoval naživu jako dělník.
Ale náš muž je námezdní dělník. Musí proto prodávat svou pracovní sílu kapitalistovi. Prodává-li ji za 3 šilinky denně čili za 18 šilinků týdně, prodává ji za její hodnotu. Dejme tomu, že je to přadlák. Pracuje-li 6 hodin denně, přidává denně bavlně hodnotu 3 šilinků. Tato hodnota, kterou denně přidává, by byla přesným ekvivalentem jeho mzdy čili ceny jeho pracovní síly, kterou denně dostává. Ale v tomto případě by kapitalistovi neplynula žádná nadhodnota čili nadvýrobek. Zde se tedy dostáváme k hlavnímu problému.
Tím, že koupil pracovní sílu dělníka a zaplatil její hodnotu, získal kapitalista, stejně jako každý jiný kupec, právo koupené zboží spotřebovat či užívat. Jako spotřebováváme stroj či užíváme ho tím, že jej uvádíme do pohybu, spotřebováváme pracovní sílu člověka či užíváme ji tím, že ho necháme pracovat. Tím, že zaplatil denní nebo týdenní hodnotu pracovní síly dělníka, získal tedy kapitalista právo užívat této pracovní síly čili nechat ji pracovat po celý den nebo týden. Pracovní den nebo pracovní týden má ovšem určité hranice, ale těmi se budeme podrobněji zabývat až později.
Prozatím chci obrátit vaši pozornost k jednomu rozhodujícímu bodu.
Hodnota pracovní síly je určena množstvím práce nezbytným k jejímu udržování čili reprodukci, ale užívání této pracovní síly je omezeno jen aktivní energií a tělesnou silou dělníka. Denní nebo týdenní hodnota pracovní síly je něco naprosto jiného než denní nebo týdenní vynakládání této síly, stejně jako krmivo, které potřebuje kůň, je něco docela jiného než doba, po kterou může nést jezdce. Množství práce, kterým je vymezena hodnota pracovní síly dělníka, naprosto netvoří mez pro to množství práce, které je s to vykonat jeho pracovní síla. Vezměme například našeho přadláka. Viděli jsme, že má-li denně reprodukovat svou pracovní sílu, musí denně reprodukovat hodnotu 3 šilinky, a toho dosahuje tím, že denně pracuje 6 hodin. To mu však nebrání pracovat 10 nebo 12 nebo více hodin denně. Kapitalista však tím, že zaplatil denní nebo týdenní hodnotu přadlákovy pracovní síly, získal právo užívat této pracovní síly po celý den nebo týden. Nechá tedy dělníka pracovat řekněme 12 hodin denně. Kromě 6 hodin, kterých je třeba k nahrazení jeho mzdy čili hodnoty jeho pracovní síly, musí přadlák pracovat ještě dalších 6 hodin, které budu nazývat hodinami nadpráce, a tato nadpráce se zpředmětní v nadhodnotě a v nadvýrobku. Jestliže například náš přadlák svou šestihodinovou denní prací přidává bavlně hodnotu 3 šilinků, která je přesným ekvivalentem jeho mzdy, přidává za 12 hodin bavlně hodnotu 6 šilinků a vyrobí tomu odpovídající větší množství příze. Protože prodal svou pracovní sílu kapitalistovi, patří celá hodnota, kterou vytvořil, čili celý jeho výrobek kapitalistovi, dočasnému vlastníkovi jeho pracovní síly. Tím, že zálohoval 3 šilinky, realizuje tedy kapitalista hodnotu 6 šilinků, protože za zálohovanou hodnotu, v níž je krystalizováno 6 hodin práce, dostává zpět hodnotu, v níž je krystalizováno 12 hodin práce. Denním opakováním téhož procesu zálohuje kapitalista denně 3 šilinky a shrabuje denně 6 šilinků, z nichž polovina jde znovu na zaplacení mezd a druhá polovina tvoří nadhodnotu, za kterou kapitalista neplatí žádný ekvivalent. A právě tento způsob směny mezi kapitálem a prací je základem kapitalistické výroby čili námezdního systému a jeho nezbytným výsledkem je ustavičná reprodukce dělníka jako dělníka a kapitalisty jako kapitalisty.
Míra nadhodnoty bude, zůstanou-li všechny ostatní okolnosti stejné, záviset na proporci mezi částí pracovního dne nutnou k reprodukci hodnoty pracovní síly a mezi nadbytečnou pracovní dobou čili nadprací vykonávanou pro kapitalistu. Bude tedy záviset na poměru, v němž je pracovní den prodloužen přes dobu, za kterou by dělník svou prací reprodukoval pouze hodnotu své pracovní síly čili za kterou by hradil svou mzdu.