Příloha 16 - Investiční příležitosti, investiční prostředky, úrok

Jak se rodil pojem investiční příležitost je výstižně popsáno v Holmanově Dějinách ekonomického myšlení (Holman, R. Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck, Praha 1999):

"Böhm-Bawerk se domníval, že kapitál se zvětšuje převážně právě prodlužováním výrobní periody. Ona vyjadřovala oklikovost (kapitálovou náročnost) produkce...

Nyní k otázce, proč se platí úrok z kapitálu? Böhm-Bawerk viděl vysvětlení úroku v tom, že lidé preferují přítomné statky před budoucími statky. Tuto preferenci přítomných statků lze vysvětlit následujícími důvody:

v rostoucím hospodářství se důchody stále zvyšují; vlivem toho mají pro člověka budoucí statky menší mezní užitek než přítomné statky, protože bude budoucími statky uspokojovat méně naléhavé potřeby,

lidé většinou nepociťují budoucí potřeby tak naléhavě jako přítomné potřeby, protože budoucnost je pro ně mlhavá; člověk přisuzuje automobilu, který by mohl mít dnes, vyšší subjektivní hodnotu než automobilu, který by mohl mít za rok,

podnikatelé oceňují přítomné statky více než statky budoucí, protože mohou přítomné statky hned investovat do výroby a vyrábět "oklikověji" (a tedy produktivněji); přítomné statky tak přinesou větší budoucí produkci než budoucí statky.

Z toho vyplývá, že budoucí statky mají menší hodnotu než přítomné statky. Z tohoto pohledu je tedy úrok ážio: je to rozdíl mezi hodnotou přítomných statků a hodnotou budoucích statků.

První dva důvody úroku mají psychologickou povahu, zatímco třetí má technickou povahu. Böhm-Bawerk (překvapivě) trval na tom, že třetí důvod může být samostatnou příčinou úroku, bez ohledu na první dvě příčiny. To kritizoval Irwing Fisher (viz američtí marginalisté), který poukázal na to, že Böhm-Bawerkův třetí důvod vysvětluje pouze poptávku po kapitálu, zatímco první dva důvody vysvětlují jeho nabídku. Fisher ukázal, že úrok vzniká jen díky spolupůsobení technického a psychologického důvodu. Skutečně - kdyby existoval jen třetí, technický důvod úroku, rostlo by investování přítomných statků a oklikovost výroby do takové míry, kdy by již klesající výnosy z kapitálu (z oklikovosti) snížily úrok na nulu. Ale první dva (psychologické) důvody "drží" investování přítomných statků a oklikovost výroby v jistých mezích, takže úrok je pozitivní." (s. 260-261)

K tomu:

V Böhm-Bawerkově pojetí nacházíme nejen plně vyzrálou teorii (subjektivního) užitku, ale (podobně jako u každého přelomového myslitele) i naznačení cesty k dalšímu zásadnímu paradigmatu, tj. východisko z omezení, v nichž se teorie užitku nachází. Konkrétně pak námi zdůrazňované pojetí prožitkového mechanismu nikoli jako cílotvorného, ale rozhodovacího. Toto východisko je implicitně obsaženo právě v tom, že naplňuje onu "časovost", na základě níž je vysvětlován úrok, konkrétním obsahem, totiž "oklikovostí".
Ovšem pozor - "oklikovost" neznamená jen časovou prodlevu, "oklikovější" metody nemusejí být nutně časově zdlouhavější, mnohdy jsou i výrazně kratší, právě proto, že jsou "oklikové". A kapitál se do nich investuje právě proto, že jde o časovou úsporu. (Příkladem může být zkrácení výroby barikovaného vína prostřednictvím záměny sudů pilinami a použití ultrazvuku, pokud budou milovníci vína namítat, že je to na úkor kvality, snadnou sami najdou jiný vhodnější příklad.) Nejedná se ovšem o námitku principiální, neodstraňuje ji sice vylepšení teorie kapitálu K. Wicksellem, ale v Schumpeterově pojetí řešení najdeme.
Podstatnější je, že právě naplnění "časovosti" konkrétním obsahem přivedlo E. Böhm-Bawerka k rozlišení třech příčin preferování přítomných statků před budoucími, připomeňme:

zvyšování důchodů v rostoucím hospodářství, tudíž možnost pořízení většího množství statků a tudíž menší mezní užitek z budoucích statků,
menší naléhavost pociťování budoucích potřeb než současných (není to zcela totéž, co abstinence jako psychický náklad),
kladný rozdíl mezi fyzickým množstvím budoucích statků vyrobených prostřednictvím "oklikových" metod a současných statků (tj. existence přebytku vznikajícího použitím současných statků při tvorbě budoucích statků).

Není zcela přesné a ani korektní nazvat třetí důvod "technickým". Jedná se o důvod ekonomický. Není také namístě pozastavovat se nad tím, že třetí důvod považuje E. Böhm-Bawerk za samostatný. Je zřejmé, že výše uvedené tři příčiny nejsou na sobě nezávislé, zejména pokud se týká první a třetí: Příčinou rostoucího hospodářství (toho, že je v budoucnu větší důchod a tudíž možnost pořídit si větší množství statků) je právě investování do "oklikovosti" (Schumpeterových inovací). Spolupůsobení technického a psychologického důvodu existuje a právě ono činí z "technických" a "psychologických" příčin ekonomickou. Přičemž prožitkový mechanismus není cílotvorný, ale rozhodovací - napomáhá k k optimalizaci "portfolia" složeného z investic do navýšení a provozování normálního kapitálu, navýšení a provozování lidského kapitálu a přenechání disponibilního důchodu jiným investorům oproti podílu na jejich budoucích výnosech (určených úrokem).

Je zřejmé, že všechny výše popsané složky portfolia (s jehož podrobným popisem se později setkáváme u M. Friedmana) nesou budoucí výnos (M. Friedman jej ne zcela přesně nazývá "permanentním důchodem", tento důchod však není stálý ale rostoucí) nesou budoucí výnos a tudíž při "preferování budoucnosti" obětováváme výnos z investic do vlastní osobní spotřeby. Výnosy z kapitálu (nikoli-lidského) by "snížili úrok na nulu" (jak se říká v souladu s názorem I. Fishera v "Dějinách ekonomického myšlení") pouze tehdy (a právě tehdy), pokud by výnosy z lidského kapitálu (investování do osobní spotřeby) byly nulové. Ty však prokazatelně v dnešní ekonomice nulové nejsou, staly se ze "zanedbatelné veličiny" jednou z klíčových.

Na to navazuje rozbor odkazu I. Fishera:

"Akceptoval (I. Fisher) Böhm-Bawerkovu myšlenku, že oklikové metody výroby jsou produktivnější a že délka výrobní periody zvětšuje budoucí produkt oproti dnešnímu produktu. Avšak kategoricky odmítal, že by technická produktivnost oklikových (kapitálově náročných) metod mohla být sama o sobě příčinou úroku. Podle Fishera úrok existuje jen jako výsledek spolupůsobení dvou příčin, které nazval ochotou (willingness) a příležitostí (oportunity).

Ochota lidí vzdát se přítomné spotřeby ve prospěch spotřeby budoucí je subjektivním principem, spoluurčujícím úrok. Lidé jsou obvykle netrpěliví ve spotřebě, to jest dávají přednost přítomným statkům před statky budoucími. Úrok překonává tuto netrpělivost - vyvolává ochotu nespotřebovávat dnešní důchod a poskytnout jej k investici. Každý člověk má přitom určitou subjektivní časovou preferenci (time preference), která mu říká, kolikrát oceňuje dnešní statky (dnešní důchod) více než budoucí statky (budoucí důchod). Například jestliže oceňuje dnešní statky 1,05krát více než budoucí statky, bude ochoten vzdát se dnešního důchodu ve prospěch budoucího důchodu jen tehdy, bude-li jeho budoucí důchod minimálně 1,05krát vyšší než důchod dnešní. Jinými slovy, bude ochoten investovat nebo zapůjčit jinému investorovi svůj důchod minimálně na 5% úrokovou míru.

Příležitost investorů investovat dnešní důchod do výrobních metod přinášejících vyšší budoucí důchod je objektivním principem, spoluurčujícím úrok. Investor využije dnešní důchod k pořízení kapitálových statků, které investuje do výroby. Na konci výrobního procesu získá důchod, který je vyšší než investovaný. Poměr mezi očekávaným budoucím důchodem a dnešním (investovaným) důchodem determinuje maximální úrok, jaký je investor ochoten platit. Například investiční příležitost, která slibuje přinést budoucí důchod 1,08krát vyšší, než je dnešní investovaný důchod, se vyplatí maximálně při 8% úrokové míře.

Fisher graficky znázornil určení úrokové míry spolupůsobením subjektivní ochoty a objektivní příležitosti investování dnešního důchodu za účelem získání budoucího důchodu...

Křivka XY je křivkou investičních příležitostí...

... Tvar křivky vyplývá z toho, že investiční příležitosti se postupně zhoršují (působí zákon klesajících výnosů z kapitálu), takže každá další jednotka dnešního investovaného důchodu přináší postupně zmenšující se budoucí důchody." (s. 303-305)

Fisherovo schéma subjektivní ochoty využít investiční příležitosti:

Křivka XY zde popisuje investiční příležitosti, tj. jaký budoucí výnos nám vynese investování současných investičních prostředků (současného důchodu):

V bodě X bychom všechen současný důchod spotřebovali.
Pokud investujeme AX našeho současného důchodu, získáme budoucí důchod AB.
Pokud investujeme P₁X našeho současného důchodu, získáme budoucí důchod P₁E.
V bodě 0 se vzdáváme veškerého současného důchodu a získáváme budoucí důchod ve výši Y.

Poměr mezi investovanými prostředky a budoucím důchodem (úroková míra) se neustále zmenšuje. I zde působí zákon klesajících výnosů. Investiční příležitosti, kterými disponují ostatní subjekty, mají klesající míru výnosu. (Tento poměr odpovídá sklonu tečny t_c, resp. tangentě úhlu, který tato tečna svírá s vodorovnou osou.)

Oproti křivce investičních příležitostí (kterou lze chápat jako zvláštní případ hranice produkčních možností) stojí indiferenční křivky IC vyjadřující vztah subjektivních preferencí mezi současným a budoucím důchodem. Naše optimum je v bodě dotyku příslušné křivky IC_e s křivkou investičních příležitostí.

Subjektivní ochotu vzdát se současného důchodu za účelem získání většího budoucího důchodu lze ovšem interpretovat i z hlediska vztahu mezi využíváním vlastních a cizích investičních příležitostí. Křivka XY pak popisuje cizí investiční příležitosti a křivky IC vlastní investiční příležitosti: Náš současný důchod můžeme věnovat na svou výživu, zdraví, vzdělání, společenské image, dobývání renty, získání in-side informací na golfovém hřišti, na úspory času pořízením auta či služky atd. atd., to vše s očekáváním příslušného výnosu nebo z důvodu zabránění ztráty. Tyto naše vlastní investiční příležitosti si lze představit rovněž jako ordinované podle budoucího důchodu.

Naše optimum je pak v bodě, kde se vyrovná budoucí důchod z realizace našich vlastních investičních příležitostí s naším podílem na realizaci cizích investičních příležitostí, tj. s tou částí podílu na celkových výnosech z realizace cizích investičních příležitostí, která připadne (formou úroku) nám.

K tomu:

I lidskou "netrpělivost" (ve Fisherově smyslu) jsme schopni vysvětlit z pozice objektivních principů. Je pravda, že pokud bychom mohli provést ordinaci (uspořádání) investičních příležitostí (což je velmi přesné označení pro věc, o kterou tu běží) podle budoucího důchodu, získáme něco na způsob jeho křivky investičních příležitostí (viz obr. na s. 304). Ovšem pozor - tyto investiční příležitosti jsou ve vztahu k subjektu (člověku), z jehož pozice grafické vyjádření problému kreslíme, cizími investičními příležitostmi. Tento člověk ovšem disponuje rovněž vlastními investičními příležitostmi (může svůj důchod, tj. vlastní investiční prostředky věnovat na svou výživu, zdraví, vzdělání, společenské image, dobývání renty, získání in-side informací na golfovém hřišti, úspory času pořízením auta či služky atd. atd., to vše s očekáváním příslušného výnosu nebo z důvodu zabránění ztráty). Tyto jeho vlastní investiční příležitosti si lze představit rovněž jako ordinované podle budoucího důchodu. Optimum našeho človíčka je v bodě, kde se mu vyrovná budoucí důchod z realizace jeho vlastních investičních příležitostí s výnosem (pro něj) z realizace cizích investičních příležitostí, tj. s tou částí podílu na celkových výnosech z realizace cizích investičních příležitostí, která připadne (formou úroku) jemu.