1. I nadále provádět a dokončit začaté a v hlavních a základních rysech již skončené vyvlastňování buržoazie, převedení výrobních a oběhových prostředků do vlastnictví sovětské republiky, tj. do společného vlastnictví všech pracujících.
2. Jako hlavní a základní věc, která určuje celou hospodářskou politiku sovětské mocí, vytyčit všestranný rozvoj výrobních sil. Protože země prožívá neobyčejně těžký hospodářský rozvrat, musí být praktickému cíli okamžitě a stůj co stůj zvýšit množství výrobků, jež jsou pro obyvatelstvo nejnutnější - podřízeno všechno ostatní. Úspěšnost práce každé sovětské instituce, jejíž činnost souvisí s národním hospodářstvím, musí být měřena praktickými výsledky v tomto směru.
Přitom je nutno věnovat pozornost především těmto otázkám:
3. Rozklad imperialistického hospodářství zanechal prvnímu období sovětské výstavby jako dědictví jistou chaotičnost v organizaci výroby a v jejím řízení. Tím naléhavěji vyvstává - jako jeden ze základních úkolů maximální sjednocení veškeré hospodářské činnosti země podle jednotného celostátního plánu; co největší centralizace výroby tak, aby byla sjednocena podle jednotlivých odvětví a skupin odvětví a soustředěna v co nejlepších výrobních jednotkách, a to tak, aby hospodářské úkoly byly rychle plněny; co největší koordinovanost celého výrobního aparátu a racionální a úsporné využití všech materiálních zdrojů země.
Přitom je nutno pečovat o rozšiřování hospodářské [*115]spolupráce a politických styku s jinými národy a zároveň usilovat o stanovení jednotného hospodářského plánu s těmi národy, které již přešly k sovětskému zřízení.
4. Pokud jde o maloprůmysl a domácký průmysl, je nutno rozsáhle ho využít tím, že domáckým výrobcům budou zadány státní objednávky; domácký průmysl a maloprůmysl bude zařazen do celkového plánu zásobování surovinami a palivem a bude také podporován finančně pod podmínkou, že se jednotliví domáčtí výrobci, družstva domáckých výrobců, výrobní družstva a malé podniky sloučí ve větší výrobní a průmyslové jednotky; tvoření takových sdružení bude podněcováno tím, že jim budou poskytovány hospodářské výhody, zaměřené spolu s jinými opatřeními k tomu, aby byla paralyzována snaha domáckých výrobců stát se malými průmyslníky a aby bylo dosaženo bezbolestného přechodu těchto zaostalých výrobních forem k vyšší formě, ke strojovému velkoprůmyslu.
5. Organizační aparát zespolečenštěného průmyslu se musí opírat především o odbory. Ty se musí stále více oprošťovat od cechovní omezenosti a stávat se velkými výrobními sdruženími, jež budou zahrnovat většinu a postupně i všechny pracující daného výrobního odvětví bez výjimky.
Odbory, které jsou již podle zákonů sovětské republiky a ustálené praxe zastoupeny ve všech místních i ústředních průmyslových správních orgánech, musí nyní dosáhnout toho, aby ve svých rukou skutečně soustředily celé řízení národního hospodářství jako jednotného hospodářského celku. Tak musí odbory zajišťovat pevné spojení mezi ústřední státní správou, národním hospodářstvím a širokými masami pracujících a v co nejširší míře získávat příslušníky pracujících mas přímo pro činnost spojenou s řízením hospodářství. Účast odborů na řízení hospodářství a to, že pro tuto práci získávají široké masy, je zároveň i hlavním prostředkem boje proti byrokratizaci hospodářského aparátu sovětské [*116]moci, a to umožňuje skutečně zavést kontrolu lidu nad výsledky výroby.
6. Maximální využiti všech pracovních sil, jež jsou ve státě k dispozici, jejich správné rozmisťování a přemisťování jak mezi různé územní oblasti, tak i mezi různá odvětví národního hospodářství, nutné pro plánovitý rozvoj národního hospodářství, se musí stát hlavním úkolem hospodářské politiky sovětské moci, která ji může uskutečnit jen v těsném spojení s odbory. Důsledná mobilizace všeho práceschopného obyvatelstva sovětskou mocí za účasti odborů, mobilizace ke splnění určitých veřejných prací, musí být prováděna v nepoměrně širším měřítku a soustavněji než dosud.
7. Za situace, kdy se kapitalistická organizace práce rozpadá, mohou být výrobní síly země obnoveny a rozvinuty a socialistický způsob výroby může být upevněn jen na základě soudružské discipliny pracujících, s jejich maximální iniciativou a při vědomí odpovědnosti a nejpřísnější vzájemné kontroly produktivity práce.
Dosažení tohoto cíle vyžaduje houževnaté a soustavné práce na převýchově mas, která je nyní usnadněna právě tím, že masy skutečně vidí likvidaci kapitalisty, velkostatkáře a velkoobchodníka a z vlastních praktických zkušeností dospívají k přesvědčení, že stupeň jejich blahobytu závisí jen a jen na ukázněnosti jejich vlastní práce.
V této práci na vytváření nové, socialistické disciplíny připadá nejdůležitější úloha odborům. Ty musí skoncovat se starou šablonou a k dosažení tohoto cíle používat a v praxi zkoušet různá opatření, jako: zavedení povinnosti skládat účty z práce, zavedení výkonových norem a povinnosti odpovídat se před zvláštními soudružskými dělnickými soudy apod.
8. Týž úkol rozvoje výrobních sil vyžaduje, abychom ihned v rozsáhlém měřítku a všestranně využili vědeckých a technických odborníků, které nám zanechal kapitalismus, i když v sobě obvykle mají hluboce zakořeněný buržoazní světový názor a návyky. Strana má [*117]za to, že období ostrého boje proti této vrstvě, boje vyvolaného jejími sabotážemi skončilo, protože tato sabotáž byla vcelku zlomena. Strana musí v těsném svazku s odborovými sdruženími pokračovat ve své dřívější linii: jednak nečinit této buržoazní vrstvě ani nejmenší politické ústupky a nemilosrdně potlačovat všechny její kontrarevoluční spády, jednak stejně nemilosrdně potírat naoko radikální, ale ve skutečnosti ignorantskou domýšlivost, že pracující jsou s to zdolat kapitalismus a buržoazní zřízení, aniž se budou učit od buržoazních odborníků, aniž jich budou používat, aniž projdou dlouhou školou práce po jejich boku.
Sovětská moc usiluje o zavedení stejné odměny za stejnou práci a o dosažení úplného komunismu, nemůže si však vytyčit úkol uskutečnit tuto rovnost ihned za této situace, kdy k přechodu od kapitalismu ke komunismu se podnikají teprve první kroky. Proto je nutno ještě po jistou dobu zachovat vyšší odměny pro odborníky, aby mohli pracovat nikoli hůře, ale lépe než dříve, a proto také nelze upustit ani od systému prémií za nejúspěšnější a zvláště za organizátorskou práci.
Právě tak je nutno zařazovat buržoazní odborníky do prostředí družné spolupráce ruku v ruce s masou řadových dělníků vedených uvědomělými komunisty, a tím přispívat k vzájemnému pochopení a sbližování manuálně a duševně pracujících, které kapitalismus rozdělil.
9. Sovětská moc jíž učinila četná opatření, směřující k rozvoji vědy a k jejímu sblížení s výrobou: vybudovala celou síť nových institutů pro užitou vědu, laboratoří, výzkumných stanic, pokusných výrob pro zkoušení nových technických metod, zlepšovacích návrhů a vynálezů, vede v evidenci a organizuje všechny vědecké síly a prostředky atd. KSR podporuje všechna tato opatření a snaží se o jejich další rozšíření a o vytvoření co nejpříznivějších podmínek pro vědeckou práci, pokud souvisí s rozmachem výrobních sil země.
10. Sovětská moc úplně odstranila soukromé vlastnictví půdy a už uskutečňuje celou řadu opatření, zaměřených k organizaci velkého socialistického zemědělství. Nejdůležitější z těchto opatření jsou:
13. V oblasti rozdělování je nyní úkolem sovětské moci neochvějně pokračovat v nahrazování obchodu plánovitým, celostátně organizovaným rozdělováním výrobků. Cílem je zorganizovat všechno obyvatelstvo v jednotnou síť spotřebních komun, schopných s maximální rychlostí, plánovitostí, hospodárností a s minimálním vynaložením práce rozdělovat všechny nezbytné výrobky, přičemž bude přísně centralizován celý distribuční aparát.
Základem spotřebních komun a jejich sdružení mají být nynější všeobecná a dělnická družstva, jež jsou největší organizací spotřebitelů a dějinami kapitalismu nejlépe připraveným aparátem masového rozdělování.
KSR považuje zásadně za jedině správné takovéto další komunistické rozvíjení družstevního aparátu, a nikoli jeho zavrhování, a proto musí soustavně pokračovat ve své politice: ukládat všem členům strany, aby praco[*119]vali v družstvech, řídit družstva také prostřednictvím odborů v komunistickém duchu, rozvíjet vlastni iniciativu a ukázněnost pracujícího obyvatelstva sdruženého v družstvech, usilovat o to, aby družstva podchycovala veškeré obyvatelstvo a aby tato družstva tvořila odshora až dolů jediné družstvo, zahrnující celou sovětskou republiku, a konečně - a to je hlavní - aby byl neustále zajišťován převážný vliv proletariátu na ostatní vrstvy pracujících a aby byla v praxi vyzkoušena různá opatřeni, usnadňující a uskutečňující přechod od maloburžoazních družstev starého, kapitalistického typu ke spotřebním komunám, vedeným proletáři a poloproletáři.
14. Sovětská moc v Rusku se vyvarovala chyb Pařížské komuny a okamžitě se zmocnila Státní banky, poté znárodnila soukromé obchodní banky, přistoupila k sjednocováni znárodněných bank, spořitelen a státních pokladen se Státní bankou, čímž vybudovala páteř jednotné lidové banky sovětské republiky a přeměnila banku z centra hospodářské nadvlády finančního kapitálu a nástroje politické nadvlády vykořisťovatelův nástroj dělnické moci a v páku hospodářského převratu. KSR, jejímž cílem je pokračovat v díle, které zahájila sovětská moc, a důsledně je dokončit, staví do popředí tyto zásady:
15. V prvním období přechodu od kapitalismu ke [*120]komunismu, dokud komunistická výroba a rozdělování výrobků ještě není úplně organizováno, není možné zrušit peníze. Za takové situace využívají buržoazní živly obyvatelstva i nadále peněz, jež. zůstaly v soukromém vlastnictví, ke spekulaci, k vlastnímu obohacování a k okrádání pracujících. KSR, opírajíc se o znárodnění bank, snaží se provést řadu opatření, jež rozšiřují oblast bezpeněžního vyrovnání a připravují zrušení peněz: povinné ukládání peněz v lidové bance, zavedení účetních knížek, nahrazení peněz šeky, krátkodobými poukázkami opravňujícími k odběru výrobků apod.
KSSS v rezolucích..., díl I., str. 364-369.
Přetištěno v „obrat nebo krach“