Od historických sil jsme vedeni k úvaze o historických zákonech. Nás ovšem především zajímá i zde základ sociologický a filosofický, otázka, jak Marx a Engels pojem historického zákona stanovili a jak jej v své soustavě prováděli.
»Zákon«, »zákonitost« jsou Marxovi a Engelsovi slova a pojmy oblíbené; v tom poznáváme positivisty, kterým je jednání jednotlivců i masy absolutně determinováno. Marxovi ovšem běží hlavně o zákony hospodářské, běží mu o naprostý determinism právě v tomto oboru, jde mu o ekonomický zákon pohybu moderní společnosti, jak zní formule v předmluvě ke Kapitálu; ale vývoj hospodářský je právě podle historického materialismu historický vývoj všecek.
Víme už, že Marx má ekonomický vývoj za proces přírodní a že proto také důrazně mluví o přírodních zákonech kapitalistické výroby.[1] Řekl jsem už dost proti Marxovu naturalismu a proti jeho snaze podřizovat historii a sociologii přírodovědě; přírodovědecké hledisko zdá se mu právě obzvláště vědecké a exaktní, a rozumí se samo sebou, že se zase přírodověda identifikuje s materialismem.
Engels, ačkoli hoví naturalismu stejně, rozlišuje, jak víme, při jedné příležitosti mezi vývojem přírodním a mezi vývojem historickým, uznávaje vnitřní zákony ovládající vývoj historický; tento vnitřní zákon Engelsův slině upomíná na heglovské zákony imanentní. Ještě rozhodněji dává důraz na rozdíl mezi zákonem historickým a přírodním Kautsky, odmítaje totožnost darwinismu a socialismu. (Viz shora konec § 10.)
Ztotožňování zákonů historických s přírodními je ovšem logický důsledek materialismu; ale nepostřehli bychom smyslu a významu Marxova materialismu úplně, kdybychom nepoznali, že Marx mínil tím svým materialismem a positivismem zvláště odůvodnit právě historický a sociální determinism. Determinismem se snažil uniknout ideologii a speciálně také ideologickému, utopistickému socialismu. Socialism Marxův, socialism založený na materialismu, na materialismu positivistickém, je deterministický a právě tím vědecky exaktní jako přírodověda; ba je částí moderní přírodovědy. Vědeckost socialismu se obzvláště prokazuje stanovením zákonů historických. Historie právě tím se stává vědou, že může podat zákony historického vývoje.
[1] Předmluva k I. svazku Kapitálu.