Engels se mohl pro svůj kvasi-výklad dovolávat Marxe.[1] Také Marx naznačuje, že výměna zboží za jeho hodnotu vyžaduje nižšího hospodářského stupně než výroba kapitalistická. Engels tuto myšlenku dále rozvedl.
Dejme tomu, že podle Marxovy theorie hodnotní prodávající a kupující v době starší přesně věděli, kolik každý pracoval, a že tedy své zboží oceňovali podle vykonané práce; pravím dejme tomu: proč tedy pozdějším vývojem k peněžnímu hospodářství a obchodováním lidé ztratili vědomí, že hodnotu zboží stanoví práce?[2] Proč se dnes zboží neprodává pouze jako zboží, nýbrž jako produkt kapitálový, proč zisk, to jest nadhodnota, ustanovuje se konkurencí a nikoli přímým vykořisťováním neplacené nadpráce?
Je konkurence činitelem jen modifikujícím, a do které míry? Anebo je konkurence činitelem konstituujícím, hodnototvorným? Vždyť právě to zaráží, že Marx na tuto kritickou otázku neodpovídá.
A ovšem ani Marx ani Engels pojem konkurence přesněji neanalysovali.[3]
Na každý způsob by se musel udělat pokus, jednotlivé konstituující elementy hodnoty přesněji změřit nebo aspoň odhadnout. Marxova theorie hodnotní, a tedy také nadhodnotní, nezáleží jen v tom, že práce je pramenem hodnoty, ale v tom, že tím pramenem je práce přesně měřitelná - proto je tím nápadnější, že Marx tento stupeň přesněji nezměřil.
Proto je poměr I. a III. svazku Kapitálu tak záhadný. Záhadný tím, že Marx hodnotní theorie svazku I. neopustil výslovně, nýbrž jen fakticky. A je proto těžko říci, do jaké míry si byl Marx sám rozporu vědom. Věc je tím zapletenější, že se příležitostně vliv konkurence na ustálení hodnoty uznává také ve svazku I.[4]
Mimo to máme již v I. svazku důkaz, že Marx o záhadě věděl dobře. Uvedený příklad o tkalci a pekařovi je přece ze svazku I.; tam čteme, že rozpor je jen zdánlivý, a slibuje se výklad později. Výklad ten v III. svazku podán nebyl, ačkoli byla příležitost a důvod na slib I. svazku přímo navázat a slíbený výklad podat.[5]
[1] Marx: Das Kapital III, 1, 154-156.
[2] Není ovšem ani správné, že v době nejstarší zboží, zaměňované přímo za zboží, cenilo se pouze podle vykonané práce: také není pravda, co Engels (Die Neue Zeit 1895-1896, 89) rozvádí, že dnes sedlák a řemeslník, protože byly zavedeny peníze, ztrácí vědomí toho, že hodnotu odměřuje práce. Sedlák i řemeslník ví dnes stejně dobře, a snad lépe, kolik práce ho to nebo ono zboží stálo - ale ví právě také, že práce sama hodnotu neustanovuje.
[3] Upozorňuji aspoň na výklad podaný v Kapitále (I. 321). Podle toho reguluje konkurence (srovnej níže § 80), která se srovnává s válkou všech proti všem v říši živočišné, jen dělbu práce společenskou, tedy ne manufakturní, respective kapitalistickou: Jak tedy může konkurence kapitálů, to jest kapitalistů, regulovat vykořisťování třídy proletářské?
[4] Již v I. svazku Marx ukazuje na vliv poptávky na zvýšení mzdy a tak dále; místa shledal Platter: Kritische Beiträge zur Erkenntniss unserer sozialen Zustände und Theorien, 1894, 94 a další.
[5] Důležité místo viz Das Kapital I, 271. Marx tam slibuje výklad v knize čtvrté - III. svazek je knihou třetí; ale podle uspořádání Engelsova, vyplývajícího ostatně z rozvrhu Marxe samého, měl být v knize, respective svazku III. Povšimnutí zasluhuje, že Marx látku III. svazku napsal už »větším dílem« roku 1864 a 1865; a teprve když »v podstatě« byl hotov, vypracoval text první knihy (= I. svazku), vydané roku 1867; Engels dokonce praví (ve zprávě před II. svazkem), že Marx záhadu rozluštil už v rukopise spisu Zur Kritik der politischen Oekonomie, vyšlém roku 1859, a že vyjde nyní v knize třetí.