Marxova theorie dekadenční neshoduje se s daty populacionistiky. Podle uvedených dat (na příklad Webbových) není Marxovy reservní armády a jejího degeneračního vlivu na dělnictvo; tvrzení Marxovo, že kapitalismem lidstvo zhnije a že se země nakonec neodvratně odlidní, je beze všeho faktického základu.
Právě zase Anglie, z níž Marx své názory o působení kapitalismu abstrahoval, je příklad země, kde se obyvatelstvo v XIX. století téměř ztrojnásobilo; stejně nezadržel vývoj velkoprůmyslu v našich zemích českých vzrůstu obyvatelstva. Totéž platí o Spojených státech severoamerických, o Německu a tak dále. Naproti tomu máme z Francie příklad depopulace: Anglii tedy kapitalism nejvyvinutější nepřekážel v silném vzrůstu obyvatelstva (a při značném vystěhovalectví z Irska!), ve Francii je stejně vyvinutý kapitalism spojen se stagnací nebo s přírůstkem obyvatelstva jen velice skrovným.
Už tyto dva příklady, jen tak zhruba konstatované, vybízejí k revisi Marxovy populacionistiky.
Malthus myslil, že obyvatelstva přibývá rychleji než potravy, a že tedy nesmíme mít tolik dětí, nemá-li hlad a neřest příliš rychlý vzrůst obyvatelstva zase stlačovat. Podle Malthuse neodčiní hladu a neřestí žádné opatření státní ani hospodářské, nýbrž jen mravní zdrželivost.
Od dob Malthusových napsalo se toho o tomto problému velmi mnoho, ale nevidím, že bychom byli valně pokročili. Pro přesnou theorii populační nedostává se nám nejen fakt, nýbrž ani theoretického výkladu. Také statistika a výpočty Malthusovy na ní založené jsou nesprávné; ale myšlenka základní je, myslím, správná.[1]
Marx proti Malthusovi psal velmi ostře. Podle Marxe přelidnění absolutního není, je jen relativní - kapitalism si způsobuje svou reservní armádu nezaměstnaných.
Nehledíc k tomu, že tato reservní armáda, jak jsme právě řekli, neexistuje, není Marxův odpor proti Malthusovi dost pochopitelný. Aspoň není jasno, proč by Malthus vadil socialismu. Pravda, proti Malthusovi se vyslovilo mnoho socialistů (mimo Marxe a Engelse také Proudhon a jiní);[2] ale jsou také socialisté, kteří Malthusovi aspoň zčásti dávají za pravdu. Kautsky na příklad se přidal k novomalthusistům; připouští, že změna společnosti bídu (hmotnou a také mravní) sice vykoření, ale jen novomalthusism (mechanické zamezení početí) mohl by její návrat zamezit.
Marx především odporuje Malthusovu požadavku zdrženlivosti. Má docela pravdu, tvrdí-li, že zastánci trvajícího hospodářského řádu využívali Malthusova učení egoisticky proti dělnictvu. Pochopíme Marxovu nechuť (vlastně je to už zlost) proti Malthusovi, který k svému neštěstí byl duchovním a tím pro Marxe eo ipso červeným suknem. Přiznávám se, že tento poctivý hněv Marxův je mi milejší než moudrost novomalthusovská, třebaže ji hlásají i mužové jako Mill.
Marx postřehl, že Malthus ohrožuje jeho historický materialism. Podle Marxe regulují hospodářské poměry všecek vývoj společnosti i proti vůli lidí - Malthus naproti tomu postavil theorii, že lidé mohou svůj vývoj regulovat vlastní vůlí. Marx zavrhoval ethiku a nechtěl ve vývoji obyvatelstva vidět vliv síly mravní - Malthus vliv mravní síly (zdrželivosti) cenil především, neuznával zato vlivu politického a hospodářského.
Jak známo, přejal Malthusovu populační theorii Darwin a zobecnil ji v svůj zákon boje o život. Marx a Engels darwinism akceptovali. Engels zabírá přirozené přibývání obyvatelstva jako ženoucí historickou sílu do historického materialismu, ale Marx tu tvrdošíjně setrvává ve své snaze zmenšit význam konkurence (nabídky a poptávky), která je podle Darwina a Malthuse zákonem obecným. »Abstraktní zákon populační existuje pouze pro rostliny a zvířata, pokud člověk historicky nevsahuje«;[3] přelidnění se nedá vyložit z věčných zákonů přírody, nýbrž toliko »přírodními zákony historickými« výroby kapitalistické.[4]
Je to proti Malthusovi důvod tím divnější, že Marx sám prohlašuje historický proces ekonomický za přírodní! (Srovnej shora § 19.) Tu najednou je vsahování lidské v proces přírodní - nepřírodní, historické. Či opouští Marx z nechuti k Malthusovi materialism? Jak veliký je podle toho rozdíl mezi člověkem a zvířetem? Což nenapsal Engels článek, v němž dokazuje vývoj člověka z opice?[5]
Darwin sám tento rozdíl v oblasti duševní dělat může, a mohou jej dělat až po Huxleyho a Spencera všichni evolucionisté, kteří v člověku uznávají vedle sil fysiologických a zoologických také síly ethické; evolucionistům však, kteří jako Marx a Engels žádných mravních sil neuznávají, těm je člověk jen bytostí zoologickou; Marxovi jsou »zákony historické - přírodní« právě jen přírodní. I příroda má svou historii - neběží prostě o protivu přírody a historie, nýbrž o protivu nebo rozdíl přírody a mravnosti. Pravím: protivu »nebo« rozdíl; můžeme, jako Huxley, vidět mezi přírodou a mravností rozdíl naprostý, nebo můžeme se Spencerem mezi přírodou a mravností nacházet harmonii - ale každým způsobem musíme se rozhodnout pro mravnost nebo proti ní, je-li totiž či není-li něčím positivním a samostatným, s čím pak i zoolog a historik, který se obírá člověkem, může a musí počítat.
Ve všech těchto fundamentálních otázkách ponechávají nás filosofické základy Marxovy na holičkách. Proto také Marxovo kolísání a rozpory: V I. svazku Kapitálu (a také dříve) je Marx velmi silně proti Malthusovi, ve svazku III. se uznává Darwinův a Malthusův princip konkurence v míře značné. A nejen to: v III. svazku Kapitálu se Marx k Malthusově populacionistice přímo vrací.[6]
Je vidno, že Marx positivní theorie populační neměl. Vidíme to také na jeho poměru proti populační theorii Lassallově, proti tak zvanému železnému zákonu mzdy, který byl obsažen ještě v Gothském programu.[7] Obyčejně se říká (i se strany socialistické), že Marx tento zákon zavrhl.
Cteme-li kritiku Marxovu pozorněji, poznáme, že vlastně zavrhuje jen odůvodnění, pokud je malthusovské. Jestliže by totiž Malthusův zákon byl správný, trval by i ve společnosti socialistické, která by mzdu zrušila. To se ovšem nehodí Marxovi, protože dává zákonu populačnímu význam jen historický, hospodářský. Nakonec ovšem akceptuje, to přece vidíme z III. svazku Kapitálu, Malthusův-Darwinův populační zákon také.[8]
Jak jsem už řekl, sám v podstatě souhlasím s Malthusem. Vidím v otázce populační nejen otázku fysiologickou a zoologicko-evoluční, nýbrž také mravní; rozumí se však, že rozumové a mravní předpisy platí nejen pro dělníky a chudé, nýbrž stejně pro nedělníky a bohaté. Je-li tedy, jak tak často lze i číst, nesprávné, že četní dělníci vstupují do manželství ve fysické nezralosti, pak týž argument platí pro nezralé boháče; připouštím, že se mládež proletářská nesmí vymlouvat na zlatou mládež buržoasní.[9] Ostatně chci tu jen zdůraznit, že moderní stát a společnost vůbec posuzuje problém populační se stanoviska, proti kterému jsou ostrá slova Marxova proti Malthusovi docela na místě.
[1] Přehled otázek populačních najdeš v encyklopedii Handwörterbuch der Staatswissenschaften a v příručce Schönbergově: Handbuch der politischen Oekonomie. Mimo to: Wagner: Grundlegung I, 2, 466 a další; Marshall: Principles of Economics, 252 a další; Philippovich: Grundriss der politischen Oekonomie, 53 a další.
Srovnej dále: Dumont: Dépopulation et Civilisation. Étude démographiqne, 1890; de Lapouge: Les sélections sociales, 1896; Haycraft: Natürliche Auslese und Rassenverbesserung (deutsche Ausgabe vou Kurella), 1895; Mallock: Aristocracy and Evolution, 1898; Ploetz: Die Tüchtigkeit unserer Rasse und der Schutz der Schwachen. Ein Versuch über Rassenhygiene und ihr Verhältniss zu den humanen Idealen, besonders zum Sozialismus, 1895; Ammon: Die Gesellschaftsordnung und ihre natürlichen Grundlagen. Entwurf einer Social-Anthropologie, 1896, 156 a další.
Z marxistů: Kautsky: Der Einfluss der Volksvermehrung auf den Fortschritt der Gesellschaft, 1880; Schippel: Das moderne Elend und die Übervölkerung, 1889; Bebel: Die Frau und der Socialismus, 1895; srovnej knihu Woltmannovu: Die Darwin’sche Theorie und der Socialismus. Ein Beitrag der Naturgeschichte der menschlichen Gesellschaft, 1899.
[2] Srovnej Soetbeer: Die Stellung der Socialisten zur Malthus’schen Lehre, 1886.
[3] Marx: Das Kapital I, 596.
[4] Marx: Das Kapital I, 492.
[5] Engels se dotýká také poměru učení Darwinova a Malthusova (Herrn Eugen Dühring’s Umwälzung der Wissenschaft, 59): Myšlenka boje o život, míní, nepochází od Malthuse, Darwin prý nanejvýš střelil kozla a ideu Malthusovu zobecnil. Je vidět, jak nepříjemné je také Engelsovi spojení darwinismu s Malthusem.
[6] Srovnej Das Kapital svazek 1. (602) se svazkem III. (1, 199). Tam se praví (proti Malthusovi): »Krásná to methoda pohybu pro vyvinutou kapitalistickou produkci! Dříve než by mohl nastat následkem zvýšení mezd nějaký positivní růst obyvatelstva skutečně práce schopného, znova a znova by uběhla lhůta, v níž by musila být průmyslová válečná výprava vedena, bitva svedena a rozhodnuta.« Na druhém místě se však praví: »Dělnické obyvatelstvo by se ponenáhlu rozmnožilo (jednak) zvýšením dělnické mzdy a tím zmírněním účinků dorůstání dělníků decimujících, ničících, a ulehčením sňatků...«
[7] Kritika Marxova čte se v kritice programového návrhu, kterou napsal (1875) proti gothskému sjednocování; uveřejnil ji Engels v Die Neue Zeit, IX, 1890-1891, I, 561 a další; český překlad v Athenaeu VIII, 1890-1891, 267 až 272 a 294 až 297.
[8] Není tedy nápadné, že se někteří marxisté snaží Lassallův zákon zčásti obhájit.
Bernsteinovi (Zur Frage des ehernen Lohngesetzes, Die Neue Zeit 1890-1891 - srovnej jeho vydání spisů Lassallových, Einleitung I, 129) platí železný zákon mzdy pro dobu manufakturní, pro dobu moderní je aspoň zastaralý (»wenigstens überlebt«): železnost netkví jen v malé mzdě, ale v proletářské nejistotě životní.
Konrad Schmidt (Über das eherne Lohngesetz, Socialistische Monatshefte 1898, květen) vykládá ve smyslu navrženého programu Gothského, že Lassalle svým zákonem dovedně potíral výrobu kapitalistickou.
[9] Odpůrcové socialismu uvádějí statistická data, podle nichž střední vrstvy vcházejí v sňatek později než dělníci. Kde je psáno, že tato buržoasní »zdrželivost« je pro společnost skutečně lepší než nezdrželivost dělnická?