Jednostranná theorie hodnotní překážela Marxovi také při analysi zemědělství. Marxův Kapitál zkoumá jen kapitál průmyslový; o zemědělství slyšíme v I. svazku Kapitálu málo (nehledíme-li k některým zprávám historickým), teprve v III. svazku se rozbírá hospodaření zemědělské, ale s výslovným obmezením na zemědělství, provozované kapitalisticky. (Učení o rentě.)[1]
Podle Marxe působil průmysl právě na zemědělství nejrevolučněji: sedlák byl zničen, půda a její dělník vykořistěni. Všecky zlé následky kapitalismu, které vidíme v průmyslových městech, jsou také na zemědělském venkově: na jedné straně se centralisuje majetek půdy v málo rukou, na druhé se sedlák, nájemce a dělník zemědělský proletarisují. Renta pozemková celkem pořád stoupá.
Do jisté míry je podle Marxe velkostatkář se svým monopolem půdy vlastní pijavicí kapitalistickou, pijavicí pijavic: kapitalista-průmyslník »extrahuje« nadhodnotu z dělníků, velkostatkář extrahuje extrahovanou nadhodnotu z kapitalistů a obrací tedy svůj monopol nejen proti proletářům, ale také proti kapitalistům.
Proti Marxovi mluví vývoj zemědělství stejně jako vývoj průmyslu. Statistika dokazuje, že malorolnictvo se nezmenšovalo, jak hlásá Marxova theorie. Malorolnictvo nemizí, spíše se udržuje a na mnohých místech se dokonce rozmnožuje. Podle všeho platí to zejména také o Anglii, k níž Marx právě při zemědělství přihlížel výlučněji, než je methodicky správné; agrární otázka se i v Anglii řešila a řeší (jsou vážní hlasové, že je už rozřešena) v rozporu se zásadami Marxovými.[2] O Francii to platí podobně, stejně o Německu.
Tak paušálně nelze mluvit ani o stoupání renty pozemkové; aspoň od roku 1875 renta všude nestoupala, nýbrž spíše klesala. Krise agrární (doléhající na velkostatkářstvo neméně než na rolnictvo) má jiné příčiny, než určuje Marxův monopol půdy.
Rozumí se, že tu běží jen o obraz a vývoj celkový, a ten mluví proti Marxovi. Jen tak si můžeme vysvětlit úspěch Vollmarův v německé sociální demokracii. Z celé diskuse vedené od roku 1894 v čelných orgánech strany vysvítá dost zřejmě, že theoretikové marxovští, třebaže opatrně, dávají za pravdu Vollmarovi, který docela odkrytě Marxovu theorii hodnotní pro zemědělství popírá. Vollmar doznává, že v zemědělství neničí majitele malé konkurence majitelů velikých, nýbrž kapitál zvenčí.[3]
Marxovi nejsou osudná jen zemědělská fakta, nýbrž také theorie. Marx totiž přijímá Ricardovu theorii renty; ta však je v přímém odporu s Marxovou theorií hodnotní. Jestliže totiž »výrobní cena půdy nejšpatnější, žádné renty nedávající, je vždy regulující cenou tržní«,[4] pak určuje hodnotu práce na neplodné půdě, nikoli práce společenská. Marx ovšem liší různé formy renty a podává o tom mnoho pozoruhodných myšlenek, ale to nemůže zastřít rozpor v jeho názoru základním.
Marx uznává v hojné míře (běží o III. svazek Kapitálu) také pro kapitalism zemědělský hodnototvorný účinek konkurence - setkáváme se také tu s otázkou po významu konkurence pro theorii hodnotní. Pro Marxe je právě renta problém důležitý. Půda (a její síly), »nejsouc produktem práce, nemá ani hodnoty«,[5] tak aspoň zní Marxova theorie; ale my jsme se musili přesto hned na začátku své kritiky ptát, proč se platí za neobdělanou půdu určitá a často dokonce velmi vysoká cena. Pro Marxovu theorii hodnotní je právě osudné to, že se mu hodnota pod rukou (v III. svazku) ztrácí v ceně (přesněji řečeno: v průměrné ceně tržní).
Marx konečně, a v tom si je důsledný, nevykládá vzniku renty. Jako v I. a II. svazku Kapitálu předpokládá normální realisaci hodnoty, tak v pojednání o rentě předpokládá existenci renty.[6] Ekonomika Marxova tím ovšem nezískává, tím méně, vzpomeneme-li, jak nám stále slibuje právě výklad (zákony).
[1] Marx: Das Kapital III, 2, 153 a další; v I. svazku čti 470-472, 639 a další.
[2] V tomto smyslu referuje o agrární otázce v Anglit Bernstein v Die Neue Zeit 1896 (na základě Konlgova spisu: Die Lage der englischen Landwirthschaft unter dem Drucke der internationalen Concurrenz der Gegenwart und Mittel und Wege zur Besserung derselben, 1896): Probleme des Socialismus. Die neuere Entwickelung der Agrarverhältnisse in England.
Pro agrární statistiku a otázku agrární vůbec viz Handwörterbuch der Staatswissenschaften, 2. vydání. Srovnej prameny uvedené shora v § 82.
[3] Die Neue Zeit 1894-1896 probírá agrární otázku pilně: mimo uvedený už článek Bernsteinův srovnej Davidovy Oekonomisehe Verschiedenheiten zwischen Landwirthschaft und Industrie (proti theorii Marxově); proti Davidovi píše Kautsky: Die Coneurrenzfähigkeit des Kleinbetriebes in der Landwirthschaft (Kautsky stojí na stanovisku theorie Marxovy také ve spise Das Erfurter Programm in seinem grundsätzlichen Theil erläutert, 1892); Kautského opravuje David: Zur Frage der Concurrenzfähigkeit des landwirthschaftliehen Kleinbetriebes; také Ernst proti Kautskému: Zur Frage der Coneurrenzfähigkeit des Kleinbetriebes in der Landwirthschaft (srovnej Ernst: Die Voraussetzungen der Grundrente nach Ricardo’schen Theorie und die Veränderung in diesen Voraussetzungen); Kautsky: Ein Nachtrag zu der Diskussion über die Concurrenzfähigkeit des Kleinbetriebes in der Landwirthschaft (srovnej jeho Arbeiterschutz und Bauernschutz); Parvus: Der Weltmarkt und die Agrarkrisis (podle Marxe).
Od Kautského vyšla závěrečná studie Die Agrarfrage. Eine Uebersicht über die Tendenzen der modernen Landwirthschaft und die Agrarpolitik der Socialdemokratie, 1899.
[4] Marx: Das Kapital III. 2, 197.
[5] Marx: Das Kapital III, 2, 162.
[6] Marx: Das Kapital III, 2, 162.