Podle Marxe (zejména podle I. svazku Kapitálu) rozpadá se moderní společnost na dva světy, vlastně na hospodářské peklo a na hospodářské nebe (ovšem toto nebe se na konec stává peklem také).
Marx vidí v průmyslovém dělnictvu pokračování starého otroctví. Dělník je nevolníkem.[1] Dělníka kapitalista »vykořisťuje«, »vyssává«, »vypumpovává«; hned v počátcích kapitalistické výroby převládají jako »absolutní vášně« lakota a úsilí obohatit se.[2] Akumulace kapitálu na straně jedné podmiňuje bídu na straně druhé: »Akumulace bohatství na pólu jednom je tedy zároveň akumulací bídy, trýzně z práce, otroctví, nevědomosti, brutalisace a mravní degenerace na pólu protivném, to jest na straně třídy, jež svůj vlastní výrobek produkuje jako kapitál«.[3]
Z kapitálu (četli jsme už) kape krev a špína ze všech pórů.
Podle Marxe se na konec stálou centralisací kapitálu stane buď to, co se vykládá o štikách v rybníku - na konec jich zbude jen několik nebo dokonce jen jediná. Neboť »jeden kapitalista zabije mnohé«. Masa (menších) kapitalistu je vyvlastňována několika málo kapitalisty a také těchto několika málo »kapitálových magnátů« pořád ubývá.[4] Tedy na konec jeden Rothschild a jen Rothschild, na druhé straně miliony a miliony proletářů a proletářů, a to proletářů duševně a fysicky degenerovaných. Marx si stěžuje na degenerační vliv kapitalismu, že chytil sílu lidu u kořene života, už i dělníci zemědělští začínají degenerovat (abzuleben) ; nastane hnití lidstva a »na konec přece nezadržitelné odlidnění«.[5]
Marxova fantasie tu konstruuje třídní protivy docela volně podle principu protikladu, podle negace negace, a tak povstalo Marxovo inferno, s kterým se právě fakta statistiky a historie práce neshodují.
Podle této statistiky a historie Marxovy koncentrace kapitálu v rukou několika málo kapitálových magnátů není. Nejen že stará střední třída (to jest kapitalisté menší) úplně nezanikla a docela nezaniká, ale kapitalism tvoří stále střední třídy nové. To, co vidíme v každé větší továrně, je obecné: mezi podnikatelem a hlavou vedoucí a mezi dělníky je řada lidí prostředečných, kteří mají práci a funkcí nadmíru důležitou a bez kterých by ani kapitalista ani dělník nemohli existovat: inženýři, písaři, zasilatelé, obchodníci a tak dále. Zkrátka, celá hierarchie průmyslnická, ne pouze ty dva Marxovy extrémy.
Vedle této nové střední třídy trvá do velké míry dále střední třída stará, řemeslnictvo a maloživnostnictvo. Je nesprávné, že by maloživnostnictvo všechno zanikalo tak, jak to žádá theorie Marxova. Pravda je, že zaniká část, některé odbory, zato odbory druhé se udržují a vznikají nové.
Co platí o maloživnostnících, platí podobně o malém obchodu a drobném rolnictvu. Práce a zaměstnání se vývojem diferencuje také v těchto oborech; s velkým průmyslem vzniká velkoobchod (světový), ale vedle něho existuje také obchod střední a malý. Totéž platí pro zemědělství a na konec také pro kapitalism sám. Co se týče kapitalismu, nepopírá jistě výklady I. svazku Kapitálu, podle kterých kapitalistu pořád ubývá, nikdo důrazněji než - Marx sám. Neboť ve III. svazku Kapitálu se uznává za resultát a podmínku kapitalistické výroby a akumulace nejen koncentrace kapitálu, nýbrž také vzrůst počtu kapitalistu (třebaže v míře menší).[6]
Pečlivější statistické a hospodářské práce novější podávají důkaz ne sice absolutní (data nejsou ze všech zemí, jsou pro kratší časové úseky a podobně), ale přece takový, že Marxova theorie o rozporu tříd musí být značně restringována. Společnost se rozpadá ne jen v ony dvě extrémní třídy a není mezi nimi ani onoho boje na život a na smrt, jak jej líčí Marx.[7]
Uznává se to už také od theoretiků marxistických. Už dříve popíral Vollmar správnost Marxova názoru o koncentraci kapitálů pro zemědělství (viz níže § 87); nedávno se vyslovil Schönlank proti názoru, že se bída stále zostřuje; proti němu se ozval Kautsky, ale nejnověji Bernstein v listě redigovaném Kautskym na základě německé statistiky velmi rozhodně se vyslovuje proti učení Marxovu, že se kapitalism zhroutí svou vlastní protivou.[8] Bernstein proto doporučuje sociálním demokratům změnu taktiky - měli by pracovat k pozvolnému demokratisování státu.
Závěry Bernsteinovy akceptují se už od jiných theoretiků.[9] Jsou ovšem i hlasy proti Bernsteinovi, ale ani jednoho, který by mohl vyvracet fakta jím přednesená - nejvýš se děje pokus fakta a závěry oslabit. To platí zvláště také o jednáních, která se o té věci vedla na sjezdu strany sociálně demokratické ve Štuttgartě.[10]
Statistika a hospodářská historie má tu velký význam. Podá-li se totiž důkaz, že proletarisace mas Marxem ohlášená (mizení středního stavu, proletarisace mas dělnictva až k zjevné dekadenci a tak dále) není správná, padá také Marxova theorie hodnoty, respective nadhodnoty. Marxův zákon nadhodnoty je jen ekonomický výraz pro sociální a historický zákon třídního boje: třídní boj působí právě v tom smyslu, že centralisující třída kapitalistů proletarisuje masu. Abstraktní zákon nadhodnoty je in concreto třídní boj kapitalismu s proletariátem, který vede k masovému vykořisťování proletářů kapitalisty. Proto, usuzuji, je statisticko-historické prokázání, že střední stav nemizí, i vyvracením Marxova zákona o třídním boji a tím také vyvrácením zákona nadhodnoty.[11]
[1] Marx: Das Kapital I, 541: Oekonomische Hörigkeit.
[2] Marx: Das Kapital I, 556 a 557.
[3] Marx: Das Kapital I, 611.
[4] Marx: Das Kapital I, 728 a 729.
[5] Marx: Das Kapital I, 232.
[6] »Vývojový pochod kapitalistické výroby a akumulace podmiňuje pracovní procesy na vyšší stoupající stupnici a tím ve vyšších stoupajících dimensích, a podle toho stoupající kapitálové zálohy pro každý jednotlivý podnik. Rostoucí koncentrace kapitálů (provázená zároveň, ale v míře menší, rostoucím počtem kapitalistů) je tedy právě tak jednou z jejich materiálních podmínek jako jedním z resultátů jí samou produkovaných.« (Podtrhuji já.) (Das Kapital III, 1, 199 a 200.) Srovnej Cornelissen: Über den Einfluss der Hegel’schen Dialektik auf die socialistische Doctrin von K. Marx (Socialistische Monatshefte, 1898, prosinec).
[7] Ze spousty materiálu uvádím tu především sčítání povolání v Německu ze 14. června 1895: Hauptergebnisse der Berufszahlung vom 14. Juni 1895 im Deutschen Reich. Vorläufige Mittheilung. Vlerteljahrshefte zur Statistik des Deutschen Reiches, herausgegeben vom Kaiserlichen Statistischen Amt, V. Jahrgang, 1896, Ergänzung zu Heft III. Dále: Untersuchungen über die Lage des Handwerkes in Deutschland mit besonderer Rücksicht auf seine Concurrenzfähigkeit gegenüber der Grossindustrie (Schriften des Vereins für Socialpolitik 62-70, 9 svazků, 1894-1897). Pro Rakousko: Untersuchungen über die Lage des Handwerks in Österreich a tak dále, svazek 7. těchto spisů, 1897. Dále: Erhebung üiber die Verhältnisse im Handwerk. Veranstaltet im Sommer 1895. Bearbeitet im Kalserlichen Statistischen Amte, 3 sešity, 1895-1896; z toho výtah: Vierteljahrshefte zur Statistik des Deutschen Reiches, 1896, I, 161-165.
Výsledky těchto tří sbírek jsou shrnuty profesorem Bücherem a Philippovichem ve Verhandlungen der am 23., 24. und 25. September 1897 in Köln am Rhein abgehaltenen Generalversammlung des Vereins für Socialpolitik über die Handwerkerfrage, den ländlichen Personalcredit und die Handhabung des Vereins- und Coalitionsrechtes der Arbeiter im Deutschen Reiche. 1898. O zprávě Büchrově srovnej 2. vydání knihy Büchrovy: Die Entstehung der Volkswirtschaft, 1897: Der Niedergang des Handwerks; o zprávě Philippovichově viz článek Josefa Grubra Postavení řemesla v přítomnosti (Obzor národohospodářský III, 1898, strana 72-74, 87-90) a článek Vladimíra Fáčka O příčinách úpadku řemesel (Naše doba V, duben 1898).
Dále: Schmoller: Was verstehen wir unter dem Mittelstande? Hat er im XIX. Jahrhundert zu- oder abgenommen? Vortrag auf dem VIII. evangelisch-socialen Kongress in Leipzig vom 11. Juni 1897. (Die Verhandlungen des VIII. evangelisch-socialen Kongresses. abgehalten in Leipzig am 10. und 11. Juni 1897. Srovnej tamtéž diskusi o Schmollerových vývodech a referát Oldenburgův: Über Deutschland als Industriestaat.)
Schmoller (Die Verhandlungen des VIII. evangelisch-socialen Kongresses, 159) dochází k těmto závěrům: »Myslím, že jsem dokázal nebo učinil pravděpodobným, že od let 1700 až 1850 sedláků a řemeslníků v Německu přibylo a že své položeni zlepšili, že od roku 1850 do roku 1897 v zemědělství stavu středního neubylo; v živnostech a obchodu počet podnikatelů s počtem obyvatelstva nerostl, zčásti upadal, a počet závislých velice vzrůstal, že však, vezmeme-li v počet vyšší postavení správního personálu, dílovedoucích a lépe placených dělníků, povolání svobodná a vzrůst řídících úředníků zemědělských, nejeví se zeslabení středního stavu značné, ba je snad už překonáno, že každým způsobem jsou tendence k novému vytváření středního stavu dány.
Budiž upozorněno, že Bücher a jiní posuzují situaci živnostnictva nepříznivěji.
O zemědělských poměrech v Německu podává zprávu (podle 112. svazku Statistik des Deutschen Reiches) Conrad v článku Die Landwirthschaft im Deutschen Reiche nach der landwirthschaftlichen Betriebszählung vom 14. Juni 1895 (Jahrbücher für Nationaloekonomie und Statistik, 1898).
Pro poměry v Anglii, z nichž Marx své učení hlavně abstrahoval, podává mnohé a kriticky sestavené zprávy Goldstein: Berufsgliederung und Reichthum. Untersuchungen über den Einfluss der Veränderungen in der Berufsgliederung auf Reichthum und Staatsmacht, 1897.
[8] Kontroverse Schönlank-Kautsky: Die Neue Zeit 1896-1897, 123 a další; Bernstein: Der Kampf der Socialdemokratie und die Revolution der Gesellschaft, 2: Die Zusammenbruchs-Theorie und die Kolonialpolitik. (Die Neue Zeit 1897-1898, I. Srovnej některé Bernsteinovy polemiky tamtéž.)
[9] Conrad Schmidt: Endziel und Bewegung (Beilage des Vorwärts, 1898, 20, února); Kampffmeyer: Polemisches zur Theorie und Praxis der socialen Frage (Socialistische Monatshefte, 1898, duben).
[10] O obsahu a rázu těchto jednání jsem psal v týdeníku Die Zeit, 1898, 29, října: Die Krise innerhalb des Marxismus. Zum Stuttgarter Parteitag. - Proti Bernsteinovi se vyslovil také Černov: Zur Zusammenbruchstheorie (Die Neue Zeit 1898-1899, I); také Plechanov: Wofür sollen wir ihm dankbar sein? Offener Brief an Karl Kautsky (Beilage der Sachsischen Arbeiter-Zeitung, 1898, 30, října až 3. listopadu).
[11] Proti tomuto mému spojení nadhodnoty s třídním bojem namítal sociální demokrat František Modráček v článku Marxova nadhodnota a třídní boj (Naše doba VI. 339 a další, v únoru 1899), že třídní boj nemá, aspoň přímo, s nadhodnotou co dělat; zatlačování středního stavu silnějšími kapitalisty vysvětluje se prý konkurencí, která třídním bojem není, a podobně. Na tyto a podobné námitky jsem připojil hned obšírnou odpověď (strana 345-348). Tady stačí tyto poznámky:
Neupozornil jsem na nejasný pojem Marxova třídního boje nadarmo (§ 45 a 46 shora); konkurenci bude třeba pojímat jako třídní boj. (V Kapitále I, 321 vydává se konkurence za bellum omnium contra omnes, a zachování druhů [tedy nejen individuí] se přičítá boji.) Mimo to bude třeba uznat za boj třídní nejen akutní boj politický, nýbrž celé chování obou hlavních tříd navzájem je podle Marxe neustálý boj, brzy více, brzy méně zjevný. Co by vlastně byl třídní boj, kdyby hospodářské vykořisťování (kapitalismem) bojem nebylo?
Se zřetelem k tomu všemu spojil jsem, a myslím docela ve smyslu Marxově, hned při určování obsahu historického materialismu (§ 24 a další shora) ekonomický materialism úzce s bojem třídním; a slyšíme-li pak, že vlastní ženoucí sila je od vzniku civilisace touha po moci a po majetku, znamená to právě, že velká masa lidí je potlačována a vykořisťována skrovnou minoritou. Toto vykořisťování však záleží ve vykořisťování neplacené nadpráce, je nadhodnotou. Nadhodnota je ekonomické označení sociálně politického ovládání a vykořisťování pracujících nepracujícími, nadhodnota tedy značí zájmový protiklad, třídní boj.