Pospíchám, abych tuto kritiku Marxovy ekonomiky ukončil několika málo slovy o dějinách hospodaření.
Marx chce svým Kapitálem podat historii moderního hospodaření a tím podle historického materialismu historií, vlastně filosofii historie vůbec. Ekonomika je mu vědou specificky historickou.
Zásluhy Marxovy o historii hospodaření uznávají se také od jeho odpůrců. Jistě Marx v jednotlivých otázkách historie hospodaření podal mnoho cenného a toto studium značně podnítil; avšak dějinami, ani dějinami hospodaření, nejsou jen jednotlivá fakta, nýbrž smysl těch fakt. Smysl, jaký historickým faktům dává Marx, přijmout nelze. Jeho materialism je nám i v dějinách hospodaření nemožný.
Těžiště Marxovy historie hospodaření je v analysi novodobého a vlastně současného kapitalismu. Ale analyse ta není správná. Je jednostranná. Podstata, smysl kapitalistického hospodaření je jiný než Marx určuje. Marx v něm vidí obyčejně (»obyčejně«, protože Marx později kapitalism uznával více) krvavé upírství třídy panující; ale takové třídy a takového upírského boje proti proletariátu není. Marx nechápe hospodářské podnikavosti doby nové a nemůže tedy s dostatek ocenit i při všem uznání vydatnosti kapitalistického hospodaření. Marx vidí v celé civilisaci výsledek touhy po majetku a moci, hledá ve fetišismu zboží - Kautsky pokládá tento pojem za klíč k Marxově ekonomice - víc, než v něm je.
Při všem svém úsilí o nazírání positivistické Marx svou filosofii dějin konstruuje a konstruuje tedy také filosofii hospodaření příliš podle logické šablony negace negace. Tak redukuje celou historii hospodaření na protivu hospodaření kapitalistického a předkapitalistického. Hospodaření předkapitalistická pokládá a la Rousseau za »dětinnou idylu«;[1] ale najednou se z dítěte stane faustovský lichvář a upír! Ovšem musí nám být útěchou, že se upír silou fatálního zákona negace negace převrátí v ideálního komunistu.
V jednotlivostech se ovšem najdou nesprávnosti také. Tak na příklad neodpovídá skutečnosti to, co Marx vykládá o původní akumulaci. V té formě jí nikdy nebylo. Nesprávné pojímání kapitalismu svedlo Marxe k této konstrukci dějin. Zvláště objev nových dílů světa a jejich původních bohatství nemělo těch následků, jak je líčí Marx. Španělsko a Portugalsko nestaly se zeměmi průmyslovými, přes všecku akumulaci a politiku koloniální naopak Španělsko Amerikou padalo a padlo. Ani Holandsko, jež Marx jmenuje mezi pravými zeměmi obchodními a kapitalistickými, nemělo toho významu, jejž mu přičítá Marx - vůbec byl hospodářský vývoj zemí jiný, než theorie Marxova vyžaduje.[2]
Výstavba železnic a parních lodí v XIX. století měla mnohem vyšší význam než domnělá původní akumulace. Ženoucí síly hospodářské, přímo a nepřímo působící, byly jiné a působily jinak, než určoval Marx.
Že reformace (další příklad) měla jiné účinky, než Marx v ní viděl, o tom nemůže být pochybnosti ani s hlediska hospodářského - už faktum, že protestantské země jsou vůdčími zeměmi průmyslovými, mohlo Marxe vést k poznání, že »ideologie« není o nic méně reální než jeho neideologie.[3]
Marx psal historii moderního hospodaření hlavně podle anglických poměrů zemědělských a průmyslových. Ale i ty poměry analysoval nesprávně. V Anglii malorolnictvo (pachtýři) , jak jsme slyšeli, nezaniklo ani nezaniká; mimo to hraje v Anglii aristokratické velkostatkářstvo tak velkou roli, že právě Anglie může sloužit za vzor, jak se průmysl vyvíjí vedle zemědělství. A dále na Anglii můžeme studovat, jak je průmysl stále spojen s obchodem a jak je: na něm závislý. Marx ovšem myslí, že průmysl svou »imanentní nutností« dohání k tržbě světové, že průmysl žene obchod, nikoli obchod průmysl.[4] Proti této »imanentní nutnosti« mluví však nejen historie anglických kolonií, nýbrž dějiny všech ostatních zemí, které přes všecek svůj průmysl nedosáhly toho světového postavení, kterého dosáhla Anglie. Táž »imanentní nutnost« nezachránila Anglie před konkurencí Německa, Spojených států a teď i Japonska - kapitalistický průmysl a všecko hospodaření visí na mnohých vnějších a vnitřních podmínkách, které se formulí Marxovou postihnout nedají.
Avšak já se přece jen pouštím dále, než mám právo; kdo chce posoudit Marxovy dějiny hospodaření důkladněji, najde si poučení v bohaté literatuře sám.[5]
[1] Marx: Das Kapital I, 470: výslovně ji nazývá »kindlich«.
[2] O Holandsku Marx říká (Das Kapital III, 1, 317), že dominující postavení obchodní ztratilo tím, že kapitál obchodní byl podřízen průmyslovému: Holandsko jednak nemělo toho prvenství obchodního, jak je má třeba Anglie teď - ale hlavně, proč se nevyvíjel v Holandsku průmyslový kapitál tak jako v Anglii?
[3] O vlivu reformace bude řeč obšírněji níže v § 125.
[4] Marx: Das Kapital III, 1, 317.