Bylo by zajisté snadné, madame, odkázati Vás k četným knihám o moderním socialismu, jež byly uveřejněny od osmdesátých let minulého století, kdy se socialismus stal v této zemi nezávadnou a ústavně přípustnou otázkou. Radím Vám však důtklivě: nečtěte z nich ani řádky dříve, dokud nepohovoříte se svými přáteli o tom, jak má býti rozděleno bohatství v řádné civilisované zemi a dokud nenajdete závěru co nejlepšího.
Neboť socialismus není nic jiného, než mínění některých lidí o této otázce. Jejich mínění nemusí ovšem býti lepším Vašeho, nebo kohokoli jiného. Kolik byste měla míti Vy a kolik by měli míti Vaši bližní? Co na to odpovíte?
Poněvadž to není rozhodnutá otázka, musíte se zbýti představy, se kterou všichni začínáme v dětských létech: že totiž řády, v nichž žijeme, mezi nimi i právní formy rozdělení důchodu a vlastnictví, jsou věcí tak přirozenou jako den a noc. Není tomu tak. Poněvadž se s nimi shledáváme všude v našem malém světě, zdá se nám jisto, že tyto řády vždy existovaly, že musí vždy existovati a že fungují samy sebou. To je nebezpečný omyl. Ve skutečnosti jsou to jen přechodné výtvory, z nichž mnohých by nedodržovali ani loyální občané, kdyby za nimi nestál strážník a nehrozilo jim vězení. Ostatně parlament stále a stále předělává zákony, protože s nimi jak živi nejsme spokojeni. Někdy je nahradí novými, někdy je pouze pozmění a někdy se jim zkrátka vyhne jako věci, s níž neradno hýbat. I ty nové zákony je třeba u soudů všemožně přistřihovati nebo povolovati, aby se hodily k jednotlivým případům, nebo také, aby se k nim nehodily příliš dobře, je-li soudce proti nim náhodou zaujat. Není konce tušení, měnění a opravování zákonů. Dělají se nové zákony, aby donutily lidi k něčemu, co jim dříve ani ve snu nenapadlo (na příklad kupovati pojišťovací známky). Odvolávají se staré zákony o dovoluje se lidem ledacos, zač by byli bývali dříve trestáni (na příklad sňatek se sestrou zemřelé ženy nebo bratrem zemřelého manžela). A neodvolané zákony se stále a stále záplatují jako dětské kalhotky tak dlouho, až na nich nezbude ani kousku původní látky. Při volbách dostávají někteří kandidáti hlasy voličů proto, že slibují zrušení starých zákonů a vydání nových; jiní zase proto, že slibují udělati vše, aby věci zůstaly přesně při starém. Tohleto je ovšem nemožné; věci nezůstanou při starém.
Svět se za několik generací tak změní, že by tomu nikdo nevěřil. Dnešní děti si myslí, že devítiletá školní docházka, starobní pojištění, hlasovací právo žen, dámy v krátkých sukních v parlamentu a v právnických parukách u soudů jsou součástí přírodního řádu, že tak bylo a bude vždy. Ale jejich prababičky byly by se vysmály jako bláznu každému, kdo by jim byl povídal, že se něco takového stane a hrozily by se jako zloducha každého, kdo by něco takového chtěl uskutečnit.
Uvažujeme-li tedy, jak by se mezi nás měly rozděliti výsledky každoroční výroby, nesmíme se na to dívati ani jako děti, ani jako jejich prababičky. Nesmíme zapomínati, že zasedá-li parlament, mění se naše podíly v tom či onom bodě skoro denně, a že než zemřeme, změní se způsob dělení ještě několikrát, ať k lepšímu nebo k horšímu, tak jako se změnil nynější způsob dělení oproti způsobu XIX. století pronikavěji, než by byla považovala královna Viktorie za možné. Jakmile začnete považovati dnešní způsob dělení za něco konstantního, stanete se zkamenělinou. Každá změna zákonů béře, ať již přímo či nepřímo, peníze z něčí kapsy (třeba zrovna z Vaší) a dává je do kapsy někomu jinému. Proto také jedni politikové jsou pro každou změnu a druzí zase každé změně oponují.
Musíte tedy uvažovati, ne snad o tom, zda budou velké změny či nikoli (protože změny jistě budou), nýbrž o tom, jakých změn by podle názoru Vašeho a Vašich přátel, získaného společnými úvahami a debatou, bylo potřeba, aby se na světě dalo vlastně žíti, a jakým změnám musíte odporovati jakožto zhoubným pro sebe i všechny ostatní. Každý názor, k němuž takto dojdete, stane se hybnou silou jakožto část veřejného mínění, o které konec konců každá změna, má-li býti trvalou, musí se opírati, a které musí státi za každým policistou a žalářníkem, jichž úkolem jest, prosazovati ony změny, ať dobře či špatně, jakmile byly jednou formulovány jako zákon země.
Třeba, abyste měla vlastní mínění o tomto předmětu. Nezapomínejte nikdy, že starý zákon přírodních filosofů o hrůze přírody před prázdnotou platí o lidské hlavě. Neexistuje ovšem nic takového jako prázdná hlava, ačkoli jsou hlavy tak naprosto nepřístupné novým myšlenkám, že všechny duchovní výzvy odrážejí se od nich jako od masivních kulečníkových koulí. Vím, že nemáte takové hlavy, jinak byste teď nečtla této knihy. A proto Vás varuji: necháte-li nejmenší koutek své hlavy na okamžik prázdný, vpadnou tam ihned cizí názory se všech stran, s plakátů, z novin, knih a brožur, hovorů, politických řeči, divadel, filmu a — připojíte Vy — z této knihy!
Tohohle ovšem nepopírám. Vybízím-li Vás však, abyste myslela samostatně (jako nás vybízejí všechny chůvy, matky a učitelky, třebaže nás hned bijí, jakmile výsledky našeho samostatného přemýšlení se uchylují od jejich), nemíním tím, že se máte uzavříti všem cizím názorům. Já sám, ačkoli jsem cosi jako profesionální filosof, musím se spokojiti s převzatými názory v celé řadě neobyčejně důležitých otázek, o nichž si nemohu utvořiti ani svého mínění, ani podrobiti kritice mínění převzatá od jiných. Přejímám mínění královského hvězdáře o tom, kdy je poledne. Chci-li v cizím městě dojíti na nádraží, převezmu mínění prvého člověka, kterého potkám na ulici. Dovolávám-li se zákonů, musím souhlasiti s nesmyslným, avšak nevyhnutelným dogmatem, že král se nemůže dopustiti bezpráví. Jinak bych nemohl jezditi vlakem a procesy by neměly konce. Nikdy bychom nikam nedospěli a nemohli bychom nic podniknouti, kdybychom nevěřili lidem, jichž oborem je věděti něco lépe, než to víme my, a kdybychom se nedohodli na dodržování jistých dogmat, počítajících s neomylností autorit, jichž omylnost je nám dobře známa. A tak přes to, že se nám stále káže, abychom měli odvahu k samostatnému myšlení a snažili se především o originalitu, jsme ve většině případů svojí nevědomostí přinuceni jednati podle převzatých názorů.
Svatý Pavel, člověk ukvapený a ne příliš hluboký (o čemž svědčí jeho opovržení k ženám), zvolal: »Zkus vše a drž se nejlepšího!« Zapomněl však, že jedna žena nemůže naprosto všeho zkusiti; nemá na to kdy, i kdyby k tomu měla potřebné vědomosti. Pro činnou ženu není sporných otázek, neboť vše je pevně stanoveno, s výjimkou počasí; ostatně i počasí je pro ni stanoveno potud, že musí kupovati jiné šaty na zimu a jiné na léto. Proč tedy svatý Pavel radil něco, co by byl musil pokládati za neproveditelné, kdyby byl o tom někdy pouze pět minut uvažoval?
Je to proto, že zodpověděné otázky nejsou vlastně nikdy zodpověděny, poněvadž odpovědi na ně nejsou nikdy úplnými a definitivními pravdami. Tvoříme si zákony a instituce, poněvadž nemůžeme žíti ve společnosti bez nich. Nemůžeme vytvořiti naprosto dokonalých institucí, poněvadž sami nejsme dokonalí. A i kdybychom mohli vybudovati dokonalé instituce, nemohli bychom jich udělati věčnými a universálními, poněvadž se poměry stále mění a zákony a instituce, jež fungují správně pro padesát jeptišek zavřených v klášteře, byly by nemožností pro národ čítající čtyřicet milionů lidí, žijících na svobodě. Proto musíme jednati, jak právě je v daném okamžiku nejlépe možno, ponechávajíce potomstvu, aby jednalo lépe, bude-li moci. A když jsme takto prozatím hotovi se svými zákony, jsou dotyčné otázky vyřízeny jen na chvíli. Ovšem v politice může chvíle znamenati dvanáct měsíců nebo dvanáct století, pouhý oddech nebo také celou epochu.
Proto také dochází v dějinách ke krisím, kdy otázky, platící po celá století za vyřízené, náhle zejí jako otevřené rány. Byla to jedna z těchto příšerně zejících ran, jež donutila svatého Pavla ke zvolání, že není vyřízených otázek a že musíme promysliti sami všechno znovu. V jeho židovském světě nebylo nic posvátnějšího nad zákon Mojžíšův a nic nepostradatelnějšího nad obřad obřízky. Zdálo se, že všechen řád a všechno náboženství závisí na nich; přes to musil svatý Pavel žádati na Židech, aby zvrátili zákon Mojžíšův pro protichůdný zákon Kristův, prohlašuje při tom, že na obřízce nezáleží, ježto ke spasení je třeba křtu. Jak potom neměl hlásati, že třeba dáti přednost svobodnému myšlení a vnitřnímu osvícení před jakýmikoli zákony a institucemi?
Jsme nyní v téže situaci jako obec svatého Pavla. Platí to o nás všech. Otázka o rozdělení bohatství a o povaze vlastnického práva, jež byla po celou epochu prakticky rozhodnuta, otevřela se náhle znovu před námi a my všichni musíme rovněž otevříti své mysli.
Říkám-li, že se otázka náhle znovu otevřela, nezapomínám, že nebyla nikdy úplně uzavřena pro myslící lidi, již pokládali kritiku stávajících zřízení za svoje poslání. Sta a sta let před narozením svatého Pavla protestovali proroci volající na poušti proti ohavnostem, běžným za vlády zákona Mojžíšova a předpověděli Spasitele, který vysvobodí lid od nelidskosti tohoto zákona. Nezapomínám také, že již po sta a sta let naši vlastní proroci, jež nazýváme básníky, filosofy nebo genii, protestují proti rozdělení národa na bohaté a chudě, lenochy a přetížené. Konečně však přichází chvíle, kdy otázka, již udržovali otevřenu jen pronásledovaní proroci pro svých několik učedníků, otevírá se široce pro každého a pronásledovaní proroci se svými stádečky potrhlých přívrženců stávají se náhle vůdci obávaných parlamentních oposic, jež se brzy promění v mocné vlády.
Langland a Latimer, sir Thomas More, John Bunyan a George Fox, Goldsmith, Crabbe a Shelley, Carlyle, Ruskin a Morris s mnoha jinými statečnými a větnými kazateli, o nichž jste nikdy ani neslyšela, v rámci církví i mimo ně — to byli naši angličtí proroci. Udržovali tuto otázku orevřenu pro ty, kdo měli trochu jejich inspirace; avšak prosaičtí mužové a ženy všedního dne si jich nevšímali, až tu náhle — za mé a Vaší doby — zcela běžní politikové, sedící na předních lavicích poslaneckých sněmoven všech evropských parlamentů, majíce za sebou ohromný a rychle rostoucí kádr obyčejných počestných voličů, začali ze vší síly rozkřikovati, že stávající rozdělení bohatství je tak nesmyslně, nestvůrné, směšně a nesnesitelně svévolné, že musí býti od základů změněno, má-li býti civilisace zachráněna od záhuby, jíž propadly všechny nám známé starší civilisace pro totéž zlo.
Proto musíte k této otázce přistoupiti jako k otázce dosud nerozhodnuté s tak nezaujatou myslí, jak jen možno. Radím Vám důtklivě ze své vlastní zkušenosti při jednání s podobnými otázkami, abyste neočekávala ode mne nebo od kohokoli jiného hotové odpovědi, nýbrž abyste se nejprve sama snažila svým způsobem rozřešiti problém. Neboť i když jej rozřešíte docela špatně, nejenže Vás silně zaujme, nýbrž daleko lépe pochopíte a oceníte správné řešení, až se objeví.