Zúčastnil jsem se jednání ÚVV ČSSD 14. 2. od 9.00 až do 17.30, kdy již po hlasování o všech předložených rezolucích probíhala prezentace záměrů důchodové reformy. Jednání již tradičně nebylo přístupné zástupcům sdělovacích prostředků. Sdělovací prostředky tak čerpají informace pouze z oficiální tiskové konference, kde je podává předseda strany, jednak z výroků jednotlivých účastníků jednání. Obojí pak může být bez znalosti reálného kontextu situace chápáno zkresleně. Pro zájemce z řad členů ČSSD uvádím další podrobnosti, bez nichž jsou agenturní informace zkreslující.
Na jednání zazněly mimo jiné návrhy rezolucí předložené předsedou strany, aniž by před tím proběhla jakákoliv diskuse, tím méně k „dopisu poslanců“. Text předsedou navržených rezoluce přesně zní: ÚVV ČSSD zahajuje volební kampaň. ÚVV ČSSD ukládá všem členům a funkcionářům, aby veškeré úsilí podřídili potřebám letošních voleb. ÚVV ČSSD ukládá všem členům zdržet se při veřejných vystoupeních výroků zpochybňujících kvalitu kandidátů a kandidátek a mediálních polemik oslabujících volební úsilí strany.
Toto usnesení bylo pak při závěrečném hlasování skutečně schváleno 77 hlasy, 3 hlasy byly proti, a deset přítomných členů se zdrželo. Dodám, že dohromady tedy hlasovalo 90 členů ÚVV, což je právě minimální počet hlasujících, aby byla přesažena hranice 50% všech členů ÚVV, pod níž ÚVV nebyl usnášení schopný. Diskuse se skutečně zúčastnilo 32 řádně přihlášených diskutujících a asi stejný počet diskutující s faktickou poznámkou (do 1 minuty trvání).
„Dopis poslanců“ nebyl členům ÚVV znám a nemohl být tedy předmětem věcné diskuse o jeho obsahu. V diskusi byl pouze několikrát zmíněn. Ukázalo se, že členové ÚVV jsou jako vždy o podobných záležitostech informováni pouze z útržkovitých informací v tisku a komentářů novinářů a publicistů, kteří text často ani neznají a vykládají ho tendenčně, což v komentářích není nekorektní. Text sám, není ničím jiným než odůvodněnou žádostí poslanců o svolání mimořádného jednání poslaneckého klubu, což je zcela v intencích jednacího řádu tohoto klubu. Jestliže poslanci vyjadřují nespokojenost, pak se s touto skutečnosti lze vypořádat buď tím, že bude jejich žádost uspokojena, nebo neuspokojena. Jelikož je jedním ze signatářů předseda klubu, jemuž je žádost adresována, je evidentní, že žádosti vyhoví, a pokud vím, jednání mimořádného klubu je již svoláno.
Náznaky, že dopis byl namířen proti předsedovi PhDr. Vladimíru Špidlovi osobně jsou nesmyslné, stejně jako mediální úvahy, že Špidla nad signatáři dopisu „drtivě zvítězil“. Nemohl nad nimi zvítězit, protože s nimi nemohl nijak bojovat a ani tak nečinil. Předseda Špidla samozřejmě velmi dobře ví, že poslanci mají svůj mandát, nejsou závislí na předsedovi vlády, ale právě naopak, při vládní „většině“ 1 poslance si předseda vlády musí poslance předcházet. I kdyby tedy usnesení bylo namířeno proti poslancům, nic by to neřešilo. Nevěřím, že by se poslanec PhDr. Karel Šplíchal domníval, že je usnesení zaměřeno proti poslancům-signatářům, protože jsou rezolucemi nepostižitelní a protože by šlo o útok dělostřelectvem na vrabce.
Sám jsem se v hlasování k této rezoluci na ÚVV „zdržel“, protože je jistě hezké, že nikdo z členů strany nesmí „zpochybňovat“ moji „kvalitu“ jako kandidáta do Senátu ČR, současně si však kladu otázku, zda tato rezoluce sama sebe nezpochybňuje, protože bude nutně vnímána jako zvláštní druh „polemiky“ s nositeli jiných názorů. V Česku jsme velmi citliví na omezování svobod zaručených např. Deklarací lidských práv OSN. Toto je zřejmé i s názorů v diskusi ke zprávě ČTK (viz níže). Jestliže se rezoluce voličům nebude líbit, pak je otázka, zda sama „neoslabuje volební úsilí strany“. Jeví se mi to jako sporné, proto jsem pro návrh nehlasoval. Necítím se však být drtivě poražen, protože výsledky budou vidět až mnohem později.
Pan předseda ve svém projevu na ÚVV horlil proti neznámému pachateli, který na zasedání předsednictva tajně nahrál vystoupení přítele PhDr. Luboše Zaorálka, takže se podstatné pasáže z něj objevily v Právu.
Ve svém diskusním příspěvku jsem naopak projevil vděčnost osobě, která nahrála v roce 1989 známé vystoupení Milouše Jakeše, neboť bez této zřejmě autentické nahrávky bychom neměli jistotu v hodnocení kvality tohoto politika. Možná, že blbost předsedy KSČ byla součástí státního tajemství, jehož prozrazení bylo podle tehdejších norem trestné. Jsem rovněž rád, že jsem se díky propašované nahrávce něco dozvěděl o názorech předsedy Poslanecké sněmovny a člena ČSSD, za níž kandiduji. Jeho názory pokládám za absolutně nepřijatelné. Pokládám je za oslabení volebního úsilí strany. Kdyby se Luboš Zaorálek s těmito svými názory dříve netajil, nebo nezůstaly utajeny ostatním členům ČSSD, nebyl by se (předpokládám) mohl stát třetím nejvyšším státním činitelem a zveřejnění jeho názorů by příliš nevadilo. Ve svém diskusním příspěvku jsem se předsedy strany zeptal, jestli je přípustné zveřejnění jeho zprávy, kterou přednesl na ÚVV.
Ve svém závěrečném slově však na tuto moji otázku neodpověděl, zřejmě ji pokládal za otázku řečnickou. Z toho dovozuji, že mohu z jeho zprávy citovat. Řekl dokonce dvakrát, že „Pepa z Hongkongu“ nevadí, ale nejednotnost vadí. Nemyslím, že oslabím volební úsilí strany, jestliže s tímto názorem nebudu souhlasit. „Pepa z Hongkongu“ byl jistě míněn symbolicky jako „pars pro toto“. Jsem přesvědčen, že odhalení neexistujícího sponzora politické strany, stejně jako další aféry, dokonce bohužel bez ohledu na to, zda mají reálný podklad, vadí“. Předseda má nepochybně pravdu, že velmi vadí i nesvornost. Nemyslím však, že by se svornosti mohlo dosáhnout zákazem polemiky. Jsem si jist, že erupce zviditelněných projevů nesvornosti jsou důsledkem zanedbané věcné demokratické diskuse. Protože se v kontextu demokratické společnosti jen těžko lze chovat jinak než demokraticky a svobodná diskuse je jedním z hlavních atributů demokracie, je nutno ji připustit. Při omezení diskuse o věcných problémech nutně nastává nevěcná diskuse o tom, probíhá-li a smí-li probíhat jakákoliv diskuse. Demokraticky zvolení poslanci nebo straničtí funkcionáři jen těžko přistoupí na rozhodnutí, že jejich myšlení je zbytečné, že mají čekat na instrukce shora. Takový přístup se nesetkává s nadšením ani v ozbrojených složkách, byť je tam poněkud náležitější. Nesvornost jistě volební preference nezvyšuje, ale svornosti musí být dosahováno kvalifikovanou a otevřenou diskusí. Hotová řešení shora, která se poslancům žádné strany nelíbí, jsou však důsledkem řešení problémů v časové tísni, a časová tíseň je důsledkem nedostatečné přípravy řešení, a ta je důsledkem nedostatečného odborného zázemí. (To je však srovnatelně nedostatečné ve všech politických stranách.)
Nevím, jestli Zaorálek někam kandiduje, ale vyjadřuji se k jeho názorům a nikoli k jeho „kvalitám“. Jestliže s jeho názory zásadně nesouhlasím, jsou pro mě jeho kvality irelevantní. Domnívám, se, že těmito názory by mohl „oslabit volební úsilí strany“. Předseda Špidla, však Šplíchalovi, Kavanovi, mně a dalším účastníkům neformálního rozhovoru po skončení sobotního zasedání poskytl výklad, že usnesení se vztahuje na činy, které nastaly po schválení usnesení a to až do ukončení letošních voleb. Je tedy jasné, že se toto usnesení nevztahuje „retroaktivně“ ani na vystoupení Richarda Dolejše, který na krajské konferenci Středočeské ČSSD navrhl na předsedu Mgr. Stanislava Grosse, což jistě vyvolává „dojem“ nejednotnosti, ani na Grosse, který dojem nejednotnosti potvrdil souhlasem se svojí budoucí nominací, ani na Vladimíra Špidlu, který, místo aby v zájmu jednoty mlčel a projevil tak souhlas se svým věrným zástupcem, projevil verbálně připravenost podstoupit tvrdý boj o nejvyšší funkci.
Čo boľo, boľo. Terazky je usnesenie. Rozhodně nehodlám činit nic, co by oslabilo volební úsilí strany, obávám se, že to dělají jiní. Tedy aspoň pokud je správný můj předpoklad, že cílem „volebního úsilí“ je podpora voličů. Jako voliči mi vadí jak „Pepové z Hongkongu“ i jejich veřejnosti utajení blízcí příbuzní, tak i nejednotné strany, zvláště takové, které neusilují o dosažení jednoty demokratickými prostředky. Jako volič to mám o to těžší, že vím, jak to ve stranách chodívá a nehodlám rezignovat na možnost demokratické volby.
4D, 16. 2. 2004
Omlouvám se aforistovi, jehož jméno jsem po asi 35 letech zapomněl: Nesmíte myslet, že nesmíte myslet, smíte myslet, že smíte.
Původní zpráva ČTK na www.ceskenoviny.cz :
Špidla na ÚVV drtivě zvítězil
PRAHA - Předseda vlády a ČSSD Vladimír Špidla po několikahodinové diskusi ke svému projevu na zasedání ústředního výkonného výboru a k dopisu poslanců nespokojených se stranickou politikou a plněním jejího programu drtivě zvítězil. Závěrečné usnesení výboru ke zprávě a diskusi podpořilo 77 jeho členů, deset se hlasování zdrželo a jen tři byli proti, řekl šéf nejsilnější vládní strany na tiskové konferenci. Výbor, který má mezi konáním sjezdů konečnou rozhodovací pravomoc, uložil všem členům a funkcionářům, aby veškeré úsilí podřídili potřebám letošních voleb. Mají se také při veřejných vystoupeních zdržet výroků zpochybňujících kvalitu kandidátů a kandidátek a mediálních polemik oslabujících volební úsilí strany. Nespokojení poslanci, kteří se zasedání účastnili, ať už jako členové výboru nebo jako hosté, odcházeli nespokojení. Jsou totiž přesvědčeni, že je usnesení namířeno proti nim. "A proti komu jinému", řekl ČTK poslanec Karel Šplíchal, který je jedním ze signatářů dopisu. Do diskuse se podle Špidly zapojilo 32 účastníků. Podle členů výboru byla živá. Kritikové vytýkali politickému vedení, že příliš ustupuje koaličním partnerům. Vadila jim i malá informovanost o koaličních jednáních a dohodách. To částečně přiznal i Špidla. Sami kritikové ale přiznávali, že jsou v menšině. Předseda rozhodně odmítl, že by koaličním partnerům příliš ustupoval. Je přesvědčen, že ČSSD ve vládní koalici s unionisty a lidovci získala možnost realizovat největší část svého programu. Cílem je dosahovat plnění vládního prohlášení. "Tento kompromis naplňujeme," dodal.
http://www.ceskenoviny.cz/diskuse/index.php?command=reaguj&typ=0&idtyp=50950
4D, 16. 2. 04