Bůh nemůže změnit minulost, historik ano.
Tohle mudrosloví se člověku vybaví po přečtení glosy Jaroslava Kojzara pod názvem Aby konečně nerozhodovaly jen peníze v Haló novinách z 10. září. Autor hned ve druhé větě označuje socialismus a komunismus dvěma společenskými řády . (Zřejmě to nedomyslel, neboť ke konci textu píše, že socialismus je prvním předstupněm komunistické společnosti .)
Tvrdí, že vzdělaní antikomunisté pochopitelně vědí, že nic takového (socialismus a komunismus) u nás nebylo, že žádný socialismus, neřku-li komunismus, neexistoval, že jde jen o hru slov, a že byli jsme totiž ve stadiu předsocialistickém. Podepírá to argumenty: že rozdělování se neuskutečňovalo podle zásady Každému podle jeho práce, že nebyly naplněny občanské záruky a jistoty, že neexistovala nejvyšší svoboda a nejlepší podmínky pro rozvoj demokracie v pravém slova smyslu a dalšími podobnými socialistickými poklesky.
Prozatím tolik: hlavní charakteristika socialismu, která jej odlišuje od kapitalismu, je likvidace soukromého vlastnictví a nastolení vlastnictví celospolečenského. To je však pouze předpoklad pro vyjevení dalších pozitivních, původních a pravých předností socialismu. Některé, mezi něž patří i J. Kojzarem zmiňované rozdělování podle práce, se projevují jen postupně a po delší době. Máme-li parafrázovat myšlenku B. Engelse, kterou vyslovil v souvislosti s jednou podobnou diskusí, J. Kojzarovi se socialistická společnost nejeví jako něco stále se měnícího a dále se vyvíjejícího, nýbrž jako stabilní, jednou provždy ustálený způsob rozdělování. (Viz Marx-Engels, Vybrané spisy 5, s. 529.)
Marxisté by se měli řídit zásadou: nepopisovat pouze jevovou stránku skutečnosti, ale pronikat k její podstatě, k jejím příčinám, vysvětlení. A ještě něco na závěr: Někdo by mohl považovat tento spor za nedůležitý, argumentujíce tím, že minulost se nezmění tím, že ji budeme charakterizovat jako socialistickou nebo nějak jinak. To jistě ne. Avšak, zaprvé, bez solidního poznání minulosti bychom nemohli porozumět současnosti a představit si budoucnost, a zadruhé, bez poznání minulosti nelze očekávat průkopnickou úpravu cesty k budoucnosti: nepochopili bychom obsah hesel, programů, strategii, politiku a ideologií komunistické strany. Nejde tudíž o slovíčkaření, nýbrž o spor kardinálního významu. Ostatně, dobře víme, jak nesprávný výklad socialismu vedl k všeobecnému zklamání - a ke katastrofě.
Haló noviny, 18. září 2003