Návštěva prezidenta Rumunska Iona Iliescu v Moskvě, chystaná na 3. – 5. července, je symbolickou událostí nejen pro naše dvě země, ale obecně pro vztahy Ruska ke státům střední a východní Evropy (SVE). Vrcholí velmi důležitá etapa v rozvoji těchto vztahů, které se dnes dostávají na kvalitativně novou úroveň.
Není tajemstvím, že 90. léta minulého století jsou z tohoto pohledu „ztraceným desetiletím". Zdálo by se, že přes přirozený společný charakter zájmů, vyvolaný demokratickými přeměnami v Rusku a zemích SVE, se naše cesty rozešly. Ve vztazích se zbytkem Evropy jsme připomínali dva poutníky, kteří jdou paralelně k jednomu a témuž cíli, ale kteří se snaží nevšímat si jeden druhého.
Je možno vést spor o tom, co tomu bylo příčinou: nelehká zátěž historické minulosti nebo vzájemné urážky politických elit. Jedna věc je jasná: ve snaze zbavit se co nejrychleji následků 20. století, tragického pro naše země, zřekli jsme se v našich tradičních vztazích mnohého, co by nám mohlo užitečně sloužit i dnes. Mnohé výhodné možnosti, zejména ve sféře ekonomické spolupráce, byly jednoduše promeškány.
Dnes je možno s jistotou říci, že tato smutná stránka ustoupila do pozadí. Za posledních několik let došlo k citelným pozitivním posunům ve vztahu Ruska ke všem zemím střední a východní Evropy bez výjimky.
Díky úzkým kontaktům na nejvyšší úrovni se výrazně změnila k lepšímu atmosféra rusko-polských vztahů. Bylo to potvrzeno i v průběhu setkání prezidentů Vladimíra Putina a Alexandra Kwasniewského v Kaliningradě, které se uskutečnilo 28. června. Dynamicky, na stabilním pragmatickém základě se rozvíjí náš politický dialog a spolupráce s Maďarskem, Slovenskem a Českou republikou. Státní návštěva Putina v březnu 2003 otevřela novou stránku ve vztazích s Bulharskem. Budoucí podpis rusko-rumunské smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci završí sérii kroků ke kvalitativní obnově smluvních základů vzájemných vztahů Ruska se zeměmi střední východní Evropy.
Je principiálně důležité, že v poslední době energicky zapracovaly nejen vládní či parlamentní, ale i mnohé jiné kanály součinnosti, včetně úrovně občanské společnosti. Těsněji se stýkají oblasti a regiony, aktivují se mládežnické a studentské výměny. Pozorujeme rostoucí zájem o obnovu kulturních vztahů s Ruskem, o ruský jazyk. Stoupá i turistika – nehledě na zavedení vízového režimu z iniciativy zemí SVE. Regionálně je nově vnímána rozšiřující se přítomnost ruského biznisu a kapitálu, jejich účast na privatizaci. Je přece očividné, že to zajišťuje solidní přítok investic, obnovu výrobních fondů, tvorbu nových pracovních míst.
Jedním slovem, společným úsilím se nám podařilo dosáhnout toho hlavního: rozvinout naše vztahy do budoucnosti. Neznamená to, že zradíme minulost zapomněním. Ať naši vědci společně obnovují historickou pravdu, ať bude jakkoliv hořká. Je důležité, aby nám to nebránilo řešit dnešní problémy, týkající se životních zájmů našich zemí a národů. A takových problémů není málo. Hlavním z nich je budoucnost Evropy. Náš kontinent je ve velmi odpovědné etapě rozvoje. Zejména dnes se definuje jeho role ve světě. Chceme budovat Evropu zítřka spolu se všemi evropskými státy bez umělého dělení na „západní" a „východní", na „staré" a „nové".
Jak se ví, Rusko si v dohledné budoucnosti neklade za úkol vstoupit do Evropské unie a NATO. To však vůbec není překážkou pro rozvoj všestranné spolupráce Ruska se zeměmi střední a východní Evropy – budoucími členy těchto struktur. Tím spíše v podmínkách, kdy Rusko samo pokračuje v rozvoji partnerských vztahů s EU a Atlantickou aliancí. Zejména díky takovému partnerství musí být slyšet, podle našeho přesvědčení, hlas velké Evropy ve světě i její pozitivní vliv – projevit se při řešení takových klíčových problémů jako formování budoucího světového pořádku a kolektivní akce proti novým globálním hrozbám a výzvám.
Nedávný summit Rusko-EU v Sankt-Peterburgu, konaný poprvé za účasti kandidátských zemí, byl ve znamení důležité dohody o vytvoření nového mechanismu spolupráce – Stálé Rady Partnerství. Chystá se společná práce na formování jednotného evropského prostoru, zahrnujícího EU a Rusko – ekonomického, právního, kulturního atd. Perspektivně to znamená maximální sblížení zákonodárných základů, postupné odstraňování všech bariér ve všech oblastech.
Je docela očividné, že v této sféře může sehrát spolupráce Ruska a zemí střední a východní Evropy konstruktivní roli. V našem společném zájmu je zamezit vzniku „právního vakua" ve vztazích Ruska a „desítky" zemí připojujících se k EU. To je cílem dohody uzavřené v Sankt-Peterburgu o počátku intenzivního dialogu o následcích rozšíření EU pro Rusko. Mimo jiné jde o adaptaci smluvně-právní základny vztahů se zeměmi, vstupujícími do EU.
Současně musíme společně pracovat na modernizaci a zdokonalování dvoustranné ekonomické spolupráce. Slibnou oblastí vkladu kapitálu a nových technologií společně se zeměmi SVE se může stát vojensko-technická spolupráce na vzájemně výhodném pragmatickém základě. Nové přístupy vyžaduje i kooperace v energetice. Realizaci dodávek a tranzitu nafty a plynu je užitečné podpořit cestou vytvoření společných podniků na zpracování ruských surovin a na realizaci produkce, včetně třetích zemí, účastí ruských společností v deetatizaci a privatizaci objektů tepelně-energetického komplexu a na nových potrubních projektech. Dobrým příkladem v tomto smyslu je aktivita známého „Gazpromu" a „LUKOILu".
Je čas zasadit se za řešení takových problémů, jako je nedostatečná liberalizace vzájemného obchodu, absence rozvinuté soustavy úvěrování a pojištění exportu, nerozvinutost dopravního systému atd.
Je ještě jeden důležitý úkol – zabezpečit maximálně svobodné podmínky pro kontakty mezi lidmi. Zejména v tom je smysl iniciativy prezidenta Putina o přechodu k bezvízovému režimu vzájemného cestování se zeměmi EU. Není naším cílem okamžitý přechod k takovému režimu. Je ale důležité určit perspektivu. Na tom bude v mnohém záviset rozvoj ekonomických, kulturních, vědeckých a vzdělávacích výměn, turistiky; v konečném důsledku – živá tkáň vztahů mezi našimi zeměmi.
Úspěšné řešení těchto úkolů je schopno změnit spolupráci mezi Ruskem a zeměmi střední a východní Evropy ve skutečný faktor stavby skutečně jednotné Evropy bez dělících čar.
Kommersant, 2. července 2003
Z originálního textu přeložil Milan Neubert.
Rozhovor s I.S. Ivanovem týkající se Iráku z března 2003 zde.