Česky psaný německý list Mladá fronta Dnes nás před nedávnem (článek Mluvit s komunisty je žádoucí z 8. 8. 2003) seznámil s názorem velmi rozčileného učitele Martina Vrby, jenž nám vysvětlil, proč on je sice pro výzvu S komunisty netančím, pardon nemluvím, ale s komunisty přesto mluví. Důvod je prostý, protože nám komunistům je třeba vysvětlit, že (jsme) poškodili zájmy této země natolik, že by(chom) si měli s ohledem na elementární slušnost jakékoli řeči o národních zájmech zakázat . Ale on sám se domnívá, že by se mělo s komunisty mluvit o komunismu a zeptat se jich, kdy už ho konečně odsoudí, či proč jej stále neodsoudili.
Je zajímavé, proč učitel Vrba je tak důsledně proti společenskému řádu, který nabízí každému to, co je touhou lidstva celá tisíciletí a o čem snili i prvotní křesťané. Je opravdu však důvod odsoudit to, že všichni lidé si v něm jednou budou rovni, že budou díky výsledkům vědy a techniky a všeobecnému pokroku dostávat podle svých potřeb, a ne jen ti vyvolení, ti, co vlastní fabriky, dividendy, domy, doly či úspěšně čachrují na burze?
Je ovšem třeba si uvědomit, že pan Vrba nehoruje jen proti komunistům. Kvůli minulosti i proti dalším skupinám obyvatel. Píše totiž, že komunisté nejsou jediní, kdo dosud nepojmenoval vlastní hříchy. Vysvětleme si, jaké to hříchy má pan učitel vlastně na mysli. Píše o tom totiž v závěru svého článku. Je jím slovanská politika pěstovaná ve čtyřicátých letech minulého století (dodejme, že pan Vrba by měl přeskočit o více než jedno století, protože tam je začátek této naší orientace). Jde však dál. Odsuzuje diktaturu Národní fronty v letech 1945 až 1948, vysídlení třímiliónové menšiny a zvláště pak nekorektní až cynický způsob, jakým jsme po první světové válce 'bourali Rakousko' a krájeli střední Evropu . A jsme u jádra věci. Panu Vrbovi vadí nejen komunisté, ale i celá masarykovská koncepce vývoje našeho státu, Tomáš Garrigue Masaryk osobně, Dr. Edvard Beneš (ten dokonce několikrát, a to jako signatář dekretů týkajících se sudetských Němců, kolaborantů a zrádců, jako stoupenec koncepce Národní fronty v poválečném období i jako spolupracovník Masaryka při vytváření samostatného československého státu), vadí mu i všichni ti, kteří vytvářeli všeslovanské ideje, kteří byli stoupenci panslavismu, a i když píše o poválečném období, nemůže pochopitelně vynechat ani ty, kteří tomuto období svými myšlenkami předcházeli. Mám na mysli Josefa Dobrovského, jehož výročí jsme v srpnu slavili, Josefa Jungmanna, Františka Palackého, Františka Ladislava Riegera, a znovu jsme u Masaryka, Beneše a Štefánika. Publikací podobných názorů, od nichž se redakce MF Dnes nedistancovala ani větičkou, opět potvrzuje, co znamená vlastnictví nejvýznamnějších tiskovin v rukou německého kapitálu.
Haló noviny, 12. září 2003