Pod tímto titulkem byl uveden příspěvek dalšího revizionisty v KSČM Františka Stoklasy (ZDE). Jako všichni ostatní volí i on pro lepší efekt málo srozumitelný slovník. Hned na začátku říká: „Dosavadní práce na studii o základních trendech vývoje ČR ve světovém kontextu a strategii KSČM si zaslouží ocenění především za to, že byla nastolena progresivní tematika překračující rámec konformního stranického myšlení.” Naskýtá se otázka: Pro koho tito rádoby teoretikové vlastně teoretizují? Pro členy komunistické strany, pro dělnickou třídu, pro vykořisťované lidi a národy nebo pro nějakou zprofanovanou intelektuálskou elitu, která si osobuje právo uvažovat odněkud z nebeských dálek o negramotných dělnících a ostatních omezených členech KSČM a společnosti?
Teoretik Stoklasa zřejmě neví, že jedinou strategií komunistické strany, pokud se tak chce nazývat, bylo, je a vždy bude odstranění kapitalistického vykořisťování z povrchu zemského a tedy kapitalismu jako protilidového, protilidského, dávno všemi poctivými lidmi na zeměkouli odsouzeného systému. Stoklasa chce „vypotit” nějakou novou strategii, která by ve světovém kontextu progresivně překročila rámec komunistického myšlení. Stoklasa říká „konformního”. Podle slovníku znamená slovo konformní „pasivní přizpůsobování existujícím poměrům, nekritické přijímání různých vzorů apod.” Komunista, naučí-li se dialekticky myslet, nemůže podléhat ani Stoklasům, ani Hellerům, Ransdorfům či jiným „objevitelům”, kteří nedělají nic jiného, než že ze všeho komunistického se všemožně snaží vygumovat, odstranit revolučnost, tedy nejen kritický přístup k objevování čehokoliv, co se odklání od marxismu-leninismu jako základních směrnic pro úspěšný boj dělnické třídy a všeho pracujícího lidu proti dnes mnohem mazanějším a také bezohlednějším, všeho schopným kapitalistům. Stoklasa, místo, aby vymýšlel, jak systematicky, účinně a srozumitelně odhalovat protilidovou politiku představitelů zdejšího i mezinárodního protilidového až zfašizovaného buržoazního režimu, místo, aby přicházel s tím, jak zachránit národy před morální i ekonomickou devastací, před intelektuálskými rejdy nejrůznějších patolízalů, nastoluje „progresivní myšlenky” o spolupráci s buržoazií tak, aby pochopila, že by měla v zájmu miliardové většiny ustoupit od svých lupičských choutek a podat své majetky a celou kulturu na zlatém podnose oněm „zaostalým” lidem. „Podivuhodné” nejsou ony „dosavadní práce”, nýbrž omezený rozsah marxistického myšlení pana Stoklasy a jemu podobných. Cožpak se masy lidí na celém světě denně nepřesvědčují o neudržitelnosti kapitalistických režimů? On je tu od toho, aby široké masy obyvatelstva revolucionizoval a ne, aby je spolu s celou buržoazní kohortou pisálků a jiných „působitelů” zaváděl na scestí do maloměšťácké filozofie pohodlí pštrosů s hlavami v písku, protože již nechtějí slyšet nic o buržoazii, kapitalistech a jejich zvrácených choutkách. Stoklasovo „progresivní myšlení” není nic jiného než pád do propasti maloměšťáctví, pocitu marnosti boje se satanem a smíření se s ním. Zalezení pod lavici.
Ve svém „svatém zanícení” říká: „... na horizontu prognózovaného období není socialismus, ale jen lepší nebo horší kapitalismus, tj. buď kapitalismus sociálně ekologicky ohleduplnější nebo sociálně a ekologicky brutálnější a bezohlednější, přivádějící svět na pokraj havárie civilizace.” Stoklasova naivita je bezbřehá. Cožpak vpád amerických a anglických vrahů do Iráku podporuje jeho tezi o sociálně ekologicky ohleduplnějším kapitalismu? To si Stoklasa tento pojem vymyslel, aby mohl utéci od marxismu a stát se pohodlným měšťákem bez onoho progresivního myšlení, kterého se podvodně dovolává? Cožpak nevidí naprostou neprůchodnost této jím vykonstruované „čtvrté cesty”? Říká: „... na horizont prognózovaného období se lze v nejlepším případě dostat tzv. třetí cestou umožňující širší konsensus (!), bez kterého dnes nelze důsledně realizovat žádný politický a ideový záměr.” A dál stejně již zcela v duchu všech renegátů, všech idealistů v komunistickém hnutí, oportunistů a revizionistů nastiňuje svoje vize např. o nutnosti přechodu od zastaralého a již téměř nepotřebného marxismu (o leninismu opět ani slovo) k jedině výtečnému „modernímu postmarxistickému myšlení”. A je to tady! Moderně a pokud možno nemarxisticky! Jediná možná cesta je podle Stoklasy spojení se sociální demokracií. To asi považuje za moderní, vyloženě objevné! Kolikrát to tady již bylo? A kolikrát sociální demokracie zklamala? Ta vlastně zklamala vždycky! Prokázala jen, že je nedůstojnou tanečnicí k udržování nevědomosti a poslušnosti miliard lidí na kapitalistickém parketu. Tak tam jděte, pane Stoklasa, mezi tyhle tanečníky, ale neříkejte, že jste komunista, nebo že strana, za kterou mluvíte, je komunistická.
Navíc Stoklasovi chybí opravdový státnický rozhled. Očima jakéhosi ubohého myslitelíčka z mrňavoučké země chce na křídlech sociální demokracie doletět ke svému kýženému cíli, který z obavy před kapitalisty raději ani neformuluje! Sociální demokraté na něj přímo čekají. To je radosti v jejich táboře! Vidíme to každý den. Jen Stoklasa má na svých brýlích mámení už tolik nánosu, že ho nedokáže, co živ bude, setřít. Je až neuvěřitelné, v jak bludném kruhu se pohybuje „teoretik” Stoklasa. Mluví totiž v termínech buržoazního systému, vidí pravici a levici. Vůbec už nevidí vykořisťovatele a vykořisťované. Dělá, že rozhodující je souboj mezi pravicí a levicí. Jak pošetilé a zpátečnické? Pane Stoklasa, ono dnes jde o boj na život a na smrt mezi lidmi a těmi, kdo nad nimi chtějí mít moc. Není podstatné, že si svoji úlohu milióny lidí dosud neuvědomují a že si bláhově odříkávají cosi o buržoazní svobodě, i když už mnohdy jen papouškují žvásty Havlů a jiných o demokracii a podobných dogmatech. Cožpak nechápete, jak přímo dětinsky podceňujete metody současných mocných, kteří se vám a komukoliv jinému stavějí a budou stavět do očí jako ideály krásy a dobra, majíce v kapse dýku, aby Vás zprovodili ze světa? To je pravdivý obraz současného světa, světa klamu, lhářů, lupičů a vrahů. Vezměte si glazé rukavičky a jděte si s nimi povídat. Cožpak nechápete, že se upovídáte, ale oni se nezmění k lepšímu ani o píď? Opravdu Vám to ušlo? Škoda. Je vás víc takových. Dějiny vás převálcují. Takový je zákon přírody.
Objevitel Stoklasa se nespokojil s Hellerovými třemi východisky. Našel čtvrté. Říká: „... třetí varianta, diskontinuitní a konfliktní, připouštějící i rozštěpení a vyvolávající zbytečné zděšení (!), je nejvíce koncepční (!), protože naznačuje možnost změny identity(!) včetně názvu (!) zbytku strany po jejím rozpadu”. Stoklasova čtvrtá varianta, která jde dále než třetí Hellerova, je průhledně mazanější, aby tolik nedráždila přesvědčené komunisty. Říká o ní, že by měla být orientována „nikoli hned(!) na rozpad - i když ho nelze vyloučit(!) - ale především na změnu či zásadní posun identity(!) odpovídající realitě a úkolům ve světě na počátku 21. století”. To je krásné žonglování, že? Jenže Stoklasův talířek spadl a rozbil se na tisíc kusů. Fantasmagorie, ne seriózní prognóza, to je celé jeho povídání.
Po dřívější zdánlivě ještě pro leckoho snesitelné řeči, se konečně Stoklasa odhalil v pravém světle, když se zařadil mezi ony „muže pražského jara” - zrádce v komunistickém hnutí. Vytýká totiž současnému vedení KSČM malou razanci vůči komunistům(!), „neschopnost zřetelně odkázat do patřičných mezí konzervativní a neostalinistickou vrstvu a dát zelenou progresivnímu proudu”. Stoklasa se zřejmě ztotožnil s revizionistickým „pražským jarem”. Svými úvahami přímo KSČM žene k sociáldemokratismu a tedy k vítězství maloměšťáckých elementů v této straně. Jeho „progresivní názory” jsou ve skutečnosti zpátečnictvím a zradou na všem komunistickém. Nic víc a nic méně.
Stoklasa totiž přímo říká „Mělo by jít o stranu radikálně reformní(!)... stranu zřetelněji odpojenou od kontinuity s bývalou KSČ(!)”. A dále: „Šíření socialismu od východu byla past dějin(!) a největší revize marxismu, produkující nikoli jen tzv. chyby socialismu, ale jeho zásadní systémovou vadu.” A konečně: „Již za několik měsíců si připomeneme polokulaté - 35. výročí pražského jara. Právě to by mohla být vynikající příležitost k veřejnému nastolení této tematiky.”
V Dialogu od samého začátku poukazujeme na nebezpečí sociáldemokratických a revizionistických tendencí v Komunistické straně Čech a Moravy. Jde o ryze zpátečnické, k pozitivním výsledkům nevedoucí cesty myšlení i jednání. Trpělivě se snažíme vysvětlovat škodlivost sociáldemokratismu v komunistickém hnutí.
Stoklasa nastoluje ještě tvrdší postup než Heller. K tomu však nelze mlčet.
To vyžaduje nastoupit kurs za bolševizaci strany. A to hned ve všech orgánech a organizacích... Zbavit stranu zrádců, všech sociálnědemokraticky a tedy protidělnicky a protilidově smýšlejících zaprodanců buržoazie. Očistit ji, osvobodit ji od nánosů maloměšťácké špíny a ukázat nejen jí, ale všem vykořisťovaným, ponižovaným a jinak omezovaným lidem zprofanovanost sociální demokracie a odrodilost měšťáků typu Ransdorfa, Dolejše, Rujbrové, Hellera, Stoklasy a dalších „obroditelů”, ve skutečnosti rádců! Pryč se všemi maloměšťáky v KSČM! Pryč se zaprodanci na vedoucích místech v KSČM! Nechť je KSČM důstojnou pokračovatelkou všeho pokrokového v komunistickém hnutí za odstranění kapitalismu a všeho, co s ním souvisí! Chytračení, kývání se ve větru, hledání spojenců na druhé straně barikády není cesta komunistů. Jděme kupředu se vztyčeným praporem socialismu a komunismu a lidé nám porozumí. Kapitalismus, v němž jsme spolu s ostatními lidmi nuceni žít, je nejobludnějším a nejhanebnějším systémem objektivně, historicky, svojí podstatou, svým každodenním úsilím, svými skutky. Bez jeho odstranění není pro lidstvo záchrany. Pryč s revizionisty a zrádci v KSČM! Pryč s kapitalismem!
Dialog, č. 186, květen 2003