Naše dnešní jednání se schází v období, které do značné míry poznamená a ovlivní další dva roky našeho života. Nadcházející doplňkové volby do dvou a regulérní volby do 27 senátních obvodů a do krajských zastupitelstev završí období velkého politického kvasu a do značné míry verifikují nejen výsledky dosažené při volbách do Evropského parlamentu, ale i celkové rozdělení politických sil a ambicí pro příští období. Pro nás, pro naši komunistickou stranu, by navíc mělo dnešní jednání znamenat další prohloubení a rozvinutí trendů nastolených jednáním VI. sjezdu, další posun v prohloubení tendencí, které reálně povedou k vyšší efektivitě a kvalitě naší práce.
Asi všichni jsme registrovali, že česká politická scéna byla v posledních měsících v rozhodující míře ovlivněna vládní krizí. Domácí ekonomický a sociální vývoj byl v období této krize a formování další koaliční vlády zatlačen v podání médií do pozadí. Veřejnost byla zahlcována především informacemi a pseudoinformacemi o vnitrostranické krizi ČSSD, o pádu vlády a veřejných i zákulisních vyjednáváních a pletichách kolem formování nového kabinetu. Věcná témata se z této diskuse takřka úplně vytratila. Tak i skutečnost, že nezaměstnanost na konci srpna, tedy na konci letního období, které nabízí i řadu sezonních pracovních příležitostí činila 10,2 %, což představuje 536 tisíc lidí bez práce, prošla bez většího zájmu odpovědné politické reprezentace státu. Ani obsah programového prohlášení nové vlády neprošel zásadní odbornou nebo veřejnou diskusí.
Programové prohlášení vlády nepřekročilo obvyklé limity. Vláda se v řadě případů vyhnula konkrétním závazkům i konkrétním číslům. Ustoupila od nich například u původně ohlášeného záměru podpořit výstavbu 50 000 bytů ročně a tvorbu 100 000 nových pracovních míst, i když ještě v přípravě prohlášení byla tato fakta zveřejněna. Přitom taková skutečnost, že mezi nezaměstnanými je přes 70 000 občanů se změněnou pracovní schopností a přes 44 000 absolventů škol, byly zcela pod rozlišovací schopností těch, kdo určují vládní linii.
Bylo zřejmé, že vláda při tvorbě svého programového prohlášení nevycházela z nějaké věcné analýzy sociálně ekonomické situace v zemi. Tvořili ji spíše mediální kouzelníci, než seriózní odborníci vážně se zamýšlející nad řešením nejpalčivějších problémů. Vláda sáhla po obecných proklamacích záměrů a úmyslů, a tím napodobila svou předchůdkyni. Nepřišla s žádnými novými koncepty, které by dávaly naději na efektivní překonávání nezaměstnanosti, ani se strategií, která by směřovala k zajištění přiměřeného ekonomického růstu. Jak poznamenává přední český politolog O. Krejčí, jsou však hranice, za kterými moc nad politickým jednáním veřejnosti ztrácejí reklamní agenti a přebírá ji životní zkušenost.
Znovu se ukázalo, podle způsobu vyjednávání o novém kabinetu i podle výsledku, že pro značnou část české politické reprezentace jdou zájmy republiky a potřeby většiny občanů stranou. Na prvním místě jsou handly o funkce a především zájem stran koalice udržet se za každou cenu u moci, která tyto funkce a výhody přináší. Lidový dům od počátku odmítal možnost řešit krizi návratem k vlastnímu volebnímu programu, a zcela vylučoval případný posun vlády doleva, k sociálně vnímavější alternativě vládnutí. Nabídku ke spolupráci s vládní koalicí dostala podle přiznání předsedy KDU-ČSL při projednávání programového prohlášení vlády jen ODS. Vůči možné spolupráci s KSČM při překonávání krize a hledání východisek se vedení ČSSD stavělo od počátku odmítavě. Nedostatek argumentů, které by odůvodnily demonstrativní nezájem Lidového domu na levicové alternativě cesty z vládní krize, nahrazovali jeho představitelé primitivním antikomunismem. A je to právě antikomunismus, jak vypovídá celý další vývoj, který učinil z ČSSD rukojmí lidovců. Podstatné není ani tak kdo bude vládnout, ale jak. Slovy jedné dětské říkanky: Třebaže to jinak chtěl, když měl čerta kamaráda, musel za ním do pekel.
Vyslovení důvěry vládě ve sněmovně 101 hlasy znamenalo, že tato různorodá koalice se na základě zájmu udržet moc bez ohledu na programovou neslučitelnost znovu v kritickém momentu spojila. Oním tmelem, který drží tuto roztodivnou koalici pohromadě není pocit odpovědnosti za stát a veřejné blaho, odhodlání řešit kupící se problémy, ale ambice jednotlivých zájmových lobby a touha kontrolovat veřejné zdroje. Nejvíce pro příští perspektivní účast na moci z vládní krize vytěžila KDU-ČSL. US-DEU si byla schopna udržet formální pozice a funkce bez ohledu na setrvalý propad u voličů a předpokládaný odchod z politické scény. Lidový dům svým postupem při sestavování vlády i tím, jak se vypořádal s umístěním bývalého předsedy vlády, dále znevěrohodnil sociálně demokratickou pozici. Pro pořádek uveďme, že eurokomisař Špidla v Bruselu jen na základním příjmu vydělá denně téměř tolik, co činí průměrný měsíční příjem v ČR a více než 4-násobek životního minima, které chce vláda ještě drasticky snížit.
Na krizi neztratila ODS, pravicově orientovaní jí mohou vyčítat sice nedostatek pružnosti ve vyjednávání a pohybu v politickém terénu krize, ale zůstala pro ně čitelná jako programově vyhraněná alternativa, spolehlivě nejsilnější pravicová strana pro příští volby. Došlo jen k určitému pnutí mezi jejími špičkami. KSČM zachovala v této době konzistenci svých postojů, srozumitelnost svého jednání pro voliče i sympatizanty, přestože plné zhodnocení našeho přístupu ve veřejnosti blokovala řada médií účelovou a selektivní prezentací role a kroků strany.
Novým faktorem české politiky se stala specificky aktivistická role prezidenta, který na rozdíl od svého předchůdce nestraní vládní koalici, není vázán na US-DEU, ale nepřímo napomáhá pravici obecně a konkrétně ODS.
Oficiální politika vlády a většiny parlamentních stran i po utlumení vládní krize nadále vykazuje militaristické, proamerické tendence a faktické pohrdání institucemi a principy mezinárodního práva. Přes všechny deklarace a ujišťování se vláda ani v programovém prohlášení a tím méně v praktické politice nedistancovala od agresivních tendencí americké politiky, které otevřeně odsoudil i generální tajemník OSN Kofi Annan a od strategie preventivních válek a silových hrozeb, která zakořenila v NATO. Válka je dnes pokračováním politiky globalizace jinými prostředky. Snaha navenek se hlásit ke spojování evropských a amerických bezpečnostních zájmů je v praxi silně posunuta ve prospěch potřeb vlády USA. Nadále přetrvává zájem koalice angažovat se v Afghánistánu, Iráku a podporovat silové tendence americké politiky a Severoatlantické aliance.
To, co bylo typickým rysem vlády Vladimíra Špidly, totiž bezkoncepčnost, bezradnost a neschopnost řešit vážné ekonomické a sociální problémy země ku prospěchu většiny obyvatel, přetrvává. Spojenectví ČSSD s KDU-ČSL a US-DEU pokračuje.
Grossovi se podařilo sestavit vládu a získat nejtěsnější podporu v parlamentu. Hrozí však reálné nebezpečí, že to bude vláda, která se bude zabývat hlavně předvolební kampaní. Koneckonců návrh rozpočtu na příští rok je toho výmluvným dokladem. Je možné, ne však příliš pravděpodobné, že by se výraznějším způsobem podařilo přilákat zpět voliče ČSSD a navrátit perspektivu přežití US-DEU. Podzimní krajské a senátní volby dají odpověď.
Poslední vývoj na české politické scéně jen prohloubil proces odcizování lidí od politiky a politiků od lidí, od jejich reálných problémů a starostí. Začínají to stále zřetelněji být dva různé světy, které se stále méně prolínají. Spíše mezi nimi vyrůstá zeď.
Tým vědců Harvardské univerzity, který se zabývá vztahem lidí k politice v nedávno zveřejněné analýze uvádí, že pocit bezmoci dosahuje alarmujících rozměrů, rostoucí většina sdílí názor, že obyčejní lidé mají minimální nebo žádný vliv na činnost vlád a výkon moci.
Ve společnosti roste znechucení politikou, apatie a tudíž volební neúčast. Když lidé začínají mít stále nutkavější pocit, že už ani prostřednictvím voleb nejsou schopni ovlivnit či změnit svou životní situaci, působí to devastačně na celou konstrukci společenského klimatu a nastupuje rezignace.
Politici neanalyzují příčiny neúčasti občanů ve volbách, nýbrž víceméně jen výsledky, procenta a uspokojování svých ambicí a zájmů. Jedním z prvních vyjádření tohoto názoru bylo heslo francouzských studentů v bouřích 68 roku: Kdyby hrozilo nebezpečí, že se dá volbami něco změnit, už dávno by je zrušili. Komu však nahrává toto jakoby řízené usměrňování narůstající nespokojenosti do řečiště apatie a volební netečnosti, je nasnadě. KSČM to určitě není!
Je tu však ještě jedna vážná věc, stojící za zaznamenání. Věc podstatná a důležitá pro budoucnost. V tichosti tu probíhá nenápadné, zastírané, ale neúprosné vyvlastnování pracujících od jejich sociálních práv a jistot. Probíhá pod heslem modernizace sociálního státu.
Podstata tzv. modernizace sociální politiky spočívá na jedné straně v tom, že jsou snižovány nároky občanů a zmenšována jejich práva, na druhé straně v tom, že financování zbytkových práv je stále více přesouváno na občany samotné. V oblasti zaměstnanosti dochází ke snižování výše dávek a příspěvků, ke zpřísňování podmínek pro jejich vyplácení a zkracování doby, po kterou na ni lidé mají nárok. Má to tzv. aktivizovat a to i tam, kde prostě práce není.
V oblasti zdravotní politiky dochází ke zvyšování spoluúčasti pacientů na hrazení léků a nemocniční péče a ke snižování výše nemocenských dávek. V oblasti penzijního zajištění znamená modernizace v překladu zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu. Tedy pracovat déle s nejistou vyhlídkou na důchod, kdy na důstojné stáří by si měl člověk přišetřit.
A tak by se dalo pokračovat. To vše se děje za současného snižování daňové zátěže firem a horních příjmových kategorií a redukcí vedlejších mzdových nákladů, tedy příspěvků zaměstnavatelů na pojištění zaměstnanců. Je to politika tzv. třetí cesty, kterou v posledních letech nastoupily socialistické a sociálně-demokratické strany od Německa přes Francii po V. Británii. Britský institut IPPR, který se zabývá otázkami politiky a veřejného života ve své poslední studii uvádí, že od nástupu premiéra Tonyho Blaira se propast mezi bohatými a chudými v zemi očividně prohloubila.
Příznačné je, že tuto podvodnou hru s vlastními občany hraje sociální demokracie i u nás doma. Sociální demokracie zkrátka není alternativou. Téměř souběžně vyšly v Právu a Lidových novinách celostránkové rozhovory šéfa Grossových ekonomických poradců poslance Jana Mládka s titulkem Pozice ČSSD v této vládě je silnější a ministra financí Bohumila Sobotky nazvaný Ušetříme na nemocenské a sociální podpoře. Redukce sociálních výdajů je prostě jejich politikou. K tomu není třeba nic dodávat.
Občanovi může být jedno, jestli mu peněženky vydrancují pravicové strany, anebo tzv. levicová ČSSD. Mám při volbách stále větší problémy radovat se z takové šance, říká v rozhovoru pro odborářský týdeník Sondy sociolog Keller a tento pocit bude sdílet stále více občanů. V té souvislosti je třeba zmínit bezzubost našich odborů, které však vznikly a existují především proto, aby hájily zájmy a práva zaměstnanců.
A ještě jeden malý exkurz. Přední polský sociolog a šéfredaktor prestižního časopisu Res Publica Nowa Marcin Król razí tezi, že sociální demokracie začíná být přebytečná až zbytečná. Především proto, že ztratila svůj původní charakter. Přestala být uskupením, které je hnáno sociálním cítěním a které důsledně kritizuje nešvary kapitalismu. Sociální demokracie už nikde ostře nereaguje na bídu, nezaměstnanost, nerovnoprávnost žen, na válku a agrese. Nic z toho však nezmizelo ze světa ani z Evropy, naopak to sílí a vyostřuje se. Król vyvozuje, že čím rychleji sociální demokraté vyklidí v Evropě scénu, tím větší bude naděje, že někdo slušný a sociálně spravedlivý a citlivý zaujme její místo.
U nás doma můžeme říct, že spolehlivou levicovou alternativou zůstává pro voliče jen KSČM. Výsledek voleb do Evropského parlamentu, šest poslanců - tedy plná čtvrtina z celkového počtu českých poslanců v této instituci - víc poslanců než celá vládní koalice, naznačuje, že koaličním partnerem KSČM je především občan, který cítí, že za jeho zájmy komunisté poctivě bojují. V parlamentu, v krajích i v rovině obecních zastupitelstev.
Pokusy přizpůsobovat se z naší strany očekáváním vládní koalice, podbízet se sociálním demokratům, pokud by někteří jednotlivci projevovali tyto tendence, by znamenalo zpochybnit vlastní věrohodnost, ohrozit výsledek podzimních voleb. Motoristé dobře vědí, že ve světě se jezdí vpravo nebo vlevo, jezdit středem je nebezpečné. Do středu se zajíždí, když chceme odbočit. Nemáme to v úmyslu, držíme se svého směru.
Pro KSČM trvá povinnost diferencovat přístupy k pravicovému vedení ČSSD, jejím členům a voličům. Racionální levicové koncepty nebo konkrétní věcná řešení, která odpovídají jejímu programu, je KSČM připravena a také to dělá - pokud s nimi sociální demokraté v parlamentu, krajích či obcích přicházejí - podpořit. Platí to i pro vzájemnou podporu kandidátů do Senátu tam, kde jedna ze stran nepostoupí do druhého kola a kandidát druhé strany bude mít šanci být zvolen. Samozřejmě za předpokladu, že se tak volební štáby dohodnou.
KSČM však zároveň musí oslovovat ty, kdo jsou zklamáni z pravicové politiky ČSSD, a získávat je racionálními kroky. Jsme pro otevřenou spolupráci v každé otázce, která přináší dobro pro poctivé občany. Nejsme jako oni.
Kdybychom se řídili logikou ČSSD, svolali bychom do Bohumína mimořádný sjezd a odhlasovali si zákaz spolupráce se sociálními demokraty s odůvodněním, že tato strana je nereformovatelná. Říkám to pochopitelně ironicky a s nadsázkou. V praxi připravenost k rozumné spolupráci na všech úrovních prokazujeme. V žádném případě však nelze zachraňovat neschopnou a asociální koaliční vládu a pravicové křídlo sociálních demokratů před krachem. V tomto případě není co zachraňovat a není proč riskovat vlastní diskreditaci. KSČM má odpovědnost za to, aby v mezích možného posílila, a aby minimalizovala škody pro levici plynoucí v příštích volbách do sněmovny z pravicové, nevěrohodné a nekompetentní politiky ČSSD.
V souvislosti s výše uvedeným hodnocením stavu uplynulých dnů zůstává v platnosti řada dlouhodobých úkolů vytyčených sjezdem, obsažených v programu Naděje pro Českou republiku, které by bylo možné shrnout následovně:
Už zde ale začíná vážné a kritické zamyšlení nad řadou našich přístupů, zamyšlení nad tím, jak dosažené výsledky i realizované přístupy nejen stabilizovat a udržet, ale především dále posilovat.
Zárukou udržení naší autority je jak programová jednoznačnost, tak také otevřenost k veřejnosti, schopnost srozumitelně vyjadřovat své postoje a programové cíle, nepřetržitě komunikovat a spolupracovat se sympatizanty i nejširší veřejností. Vyhraněnost pozice a čitelnost, předkládání vlastních koncepčních návrhů, zaujímání racionálně podložených a argumenty odůvodněných postojů přitom vzbuzuje důvěru. Lidé vidí, že KSČM mohou věřit, že by KSČM měli věřit, a že je dobré ji ve volbách podpořit, aby nebylo hůře a hůře, aby bylo líp!
Položme si ale každý ruku na srdce. Jsou uvedené postuláty skutečně každodenním přístupem každého z nás? Jsme si skutečně vědomi, že právě v dnešní situaci každá nejednotnost, personifikace problémů, dávání přednosti osobním ambicím před společnými potřebami a zájmy někdy i proti usnesení stranických orgánů, stejně jako akční nečinnost či pouze stereotypní přístup k řadě otázek, neřešení řady i nazrálých a mezilidsky složitých problémů našeho každodenního života, že všechny tyto, ale i řada dalších složitostí nás podstatně zatěžují a brzdí v rychlejším postupu vpřed?
Řada situací na všech úrovních naší struktury od ÚV přes krajské rady a OV až po ZO, od evropského parlamentu až po naše zastoupení v jednotlivých obecních zastupitelstvech, které mnoho z nás registruje, a které budou v příštím roce předmětem jednoho z našich zasedání k metodám a stylu naší práce, zasluhují nejen naši pozornost, ale v mnoha případech i analýzu stavu a potřebu jejich nápravy.
Dnes nejde ani tak o to, abychom vše uváděné konkrétně pojmenovali a bylo by to možné, ale především o to, abychom si uvědomili, že za stranou stojí nejen 100 000 našich členů, ale i značný a stále rostoucí počet sympatizantů, kterým jsme odpovědni, kteří nám věří, kteří jsou ale velmi citliví k falešným a disharmonickým tónům, a které nesmíme zklamat. Jde o to, abychom si uvědomili, že naším největším kapitálem nejsou miliony vynaložené na bombastickou předvolební kampaň, předvolební show s populárními zpěváky v čele s Karlem Gottem, která má na nezbytnou chvíli zmást voliče, ale náš čistý štít, věcná analýza současného stavu spojená s návrhy na jeho řešení. Náš osobní příklad, naše schopnost dát, i přes řadu jiných, ne vždy zcela konformních názorů, své síly pro úspěch společného programu a našich cílů.
Nadcházející volby budou další zkouškou toho, nakolik každý z nás chápe, o co v nich jde, nakolik jsou naše přístupy důvěryhodné a mobilizující a to nejen pro naše členy. Přitom ale budou pouze další, dílčí etapou, na naší cestě za spravedlivější uspořádání věcí veřejných.
Volby do Senátu Parlamentu ČR budou navíc i zkouškou toho, nakolik naši členové pochopili, že k němu v podstatě neměníme svůj postoj. Ale že při respektování stávajících pravidel musíme udělat vše, aby naše zastoupení v něm dávalo více možností ovlivňovat jeho chod. Senát potřebuje obměnu, novou krev, nové myšlenky, aby si dále nešil z ostudy kabát.
Zveřejněné seznamy protikandidátů ukazují, že uspět nebude úkol lehký a jednoduchý. Bude vyžadovat skutečně využít každého, nejen našeho hlasu, ale hledat cestu ke spojení se všemi rozumnými a reálnými partnery.
Volby do krajských zastupitelstev jsou významné především tím, že na krajské úřady se postupně přesouvá celá řada, donedávna centrálních, řídících pravomocí i s tím spojené obrovské finanční prostředky. Zdravotnictví, školství, doprava, místní rozvoj se bezprostředně dotýkají každého z nás a přístup k těmto otázkám bude velmi citlivým barometrem na jazýčku vah. Nedělejme si iluze, že pravice, především ODS, která dnes má na těchto úřadech rozhodující slovo, bude ochotna vyklidit své pozice bez boje.
Současný stav je takový, že jsme zvládli 1. etapu příprav, zaregistrovali naše kandidáty a připravili základní volební materiály - plakáty, letáky, volební noviny, relace pro rozhlasové vozy a dotahujeme i krátká vystoupení pro diskuse na všech úrovních i naše členské schůze.
Už teď jsme museli překonat i řadu překážek a nesnází. Naše poznatky ukazují, že ne všude jsme přípravě věnovali dost potřebné pozornosti. Mělo to za následek nejen řadu chyb na našich kandidátkách, ale co je horší i ne vždy zcela zásadní projednání všech podmínek kandidatury, daných i usneseními našich orgánů, se všemi kandidáty. Způsobilo to například i řadu zpoždění, věcných i stylistických chyb na předkládaných propagandistických materiálech a s tím spojenou následnou nervozitu při výrobě a distribuci hotových materiálů. Stále nedostatečně funguje naše elektronické - emailové spojení. Výsledkem jsou značné ztráty času funkcionářů na úrovni OV a ZO, kteří místo toho, aby využívali metodické materiály připravené oddělením ÚV, tvoří složitě své vlastní. Výsledkem je ale především ztráta tolik potřebné energie pro každodenní komunikaci s lidmi, pro hledání cest a způsobů jejich pozitivního ovlivňování.
V této souvislosti ještě jednu poznámku k propagandistické kampani. Když se nás bude deset dívat na stejný plakát, budeme mít každý svůj názor a je velmi těžké říct, kde je ten nejreálnější pohled. Položme si ale otázku, koho chceme oslovit a komu by se ten plakát měl především líbit, nebo jej nějakým způsobem zaujmout, aby se následně chtěl zajímat i o náš program.
Kategoricky říkáme - měli by to být, vedle našich členů, především nečlenové, sympatizanti, mladí lidé, lidé, kteří mají sociálně-ekonomické problémy a potřebují naši pomoc. A jejich pohled může být mnohdy diametrálně odlišný od našeho.
Vypíchl jsem tento detail proto, že chceme a potřebujeme, abychom naši dnešní i další diskusi, orientovali hlavně na formy a metody naší práce potřebné k oslovení a získání dalších perspektivních sympatizujících a následných voličů.
Do voleb 5.-6. listopadu zbývá měsíc. A to je ještě dost času na to, abychom plně využili všeho co bylo pro tuto kampaň připraveno a nikde nezůstal ani jeden materiál nepoužit; abychom na předvolebních mítincích jasně a hlasitě formulovali naše přístupy k celkové, ale především regionální situaci v krajských volebních programech; abychom využili i dalších tradičních i netradičních přístupů, jako jsou rozhlasové vozy, inzerce apod., ale především abychom v řadě diskusí na veřejnosti vysvětlovali našim spoluobčanům, v čem je jejich naděje pro lepší zítřek.
Nepochybuji o tom, že každý slyšel o velmi tíživé situaci řady poctivých pracujících v našich textilkách, obchodních řetězcích, v řadě jiných soukromých či polostátních firem v mnoha okresech naší země. A ptám se, hledáme cesty jak jim pomoci, jak je získat pro naši věc ne proto, že chceme zneužít jejich situace, ale proto, že je to skutečně v našem programu, že obhajoba jejich zájmů je součástí naší politiky?
Mohl bych hovořit podstatně šířeji o řadě dalších otázek a problémů. K některým zaujmeme stanovisko i při projednávání dnes předkládaných materiálů.
Řada úspěšných akcí minulých dnů - Dny tisku, Setkání na Lázku, pod Kunětickou horou, Slavnost ve Frýdlantě i jiné nejmenované, organizované štáby našich členů i spolupracovníků ukázala, že potenciál máme. Všem těm známým i neznámým, kteří tyto akce připravovali, všem, kteří se zasloužili o naše dobré jméno při jakékoliv činnosti, upřímně děkujeme.
Základním smyslem mého úvodního vystoupení ale bylo, při vědomí výše uvedeného, navodit atmosféru, potřebnou pro těsnější spojení a lepší koordinaci našich sil, pro vytvoření synergických efektů a tím i dosažení ještě lepšího výsledku v nadcházejícím zápase.
Podstatně výraznější roli zde musí sehrát náš funkcionářský aktiv, především předsedové OV KSČM a další placení funkcionáři a s nimi i celé okresní výbory i výbory ZO. Výraznou iniciátorskou a organizátorskou roli musí nadále sehrávat náš tisk - Haló noviny a Naše pravda. Musí nejen popularizovat a zobecňovat výsledky, ale především sjednocovat, motivovat a vyzbrojovat k aktivní práci.
Naším společným úsilím musíme uvést do pohybu - mobilizovat - každou stranickou organizaci tak, abychom dokázali lidem vysvětlit naše postoje a získat je pro volbu našich kandidátů; abychom v otevřených diskusích získávali nové sympatizanty i voliče. Abychom na úrovni základních článků hledali rozumné spojence i partnery, kteří s námi spojí síly nejen ve volbách, ale i při realizaci volebních programů.
Musíme zajistit, aby pod vedením krajských rad a okresních výborů byly využity nejen stávající připravené propagační materiály, dobře připraveny předvolební setkání s voliči, ale abychom všude, podle místních podmínek, hledali další nejrozmanitější formy dialogů s partnery všech věkových kategorií.
Využijme sílu našich myšlenek i reálnost našeho programu pro spojení se všemi, kdo má na srdci naši zemi, náš lepší zítřek a ukažme to v nadcházejících volbách.
2. října 2004
Haló noviny, 4. 10. 2004, mezititulky redakce