Anarchistické hnutí v České republice 90. let od svého rekonstituování v roce 1989 prošlo rychlým vývojem ke stavu, který do značné míry kopíroval rozložení anarchistických proudů v zemích západní Evropy.
Z zárodků, které tvořilo Československé anarchistické sdružení, založené v létě 1989, a někteří lidé aktivní v Nezávislém mírovém sdružení, které vzniklo ještě o něco dříve, se počátkem 90. let začalo utvářet širší anarchistické hnutí, jehož koordinátorem se stala redakce časopisu A-Kontra. V době, která byla ještě do značné míry liberální, se toto hnutí počalo profilovat jako radikálně liberální, zčásti orientované na alternativně zaměřenou mládež a zčásti již tehdy jako sociálně kritické a potenciálně sociálně transformativní. Postupem doby, jak bytněly ekonomické problémy a zároveň ve společnosti opět sílily represivní tendence reprezentované širokým spektrem politických sil, anarchistické hnutí sláblo a zároveň v něm začal dominovat sociální prvek. Anarchisté byli stále méně “alternativní mládeží” a stále více studenty, dělníky i nezaměstnanými. Jejich program se přiblížil k anarchismu jakožto filosofii svobody, která je, jak pochopil již M. Bakunin, podmíněna ekonomickou nezávislostí. V této době na anarchistickou scénu v České republice vstupuje revoluční anarchismus.
1. Ideová báze českého anarchismu
Český anarchismus poslední dekády 20. století lze pro potřebu výzkumu pracovně vymezit do dvou proudů: kulturně-sociálního a politického.
Kulturně-sociální proud je podstatně širší a navazuje na tradici široce pojatého a vyvíjejícího se autonomního hnutí v západní Evropě a Spojených státech amerických a zejména v první polovině 90. let měl značný vliv i v českém anarchistickém hnutí. Politický anarchismus navazuje na původní anarchismus jako emancipační projekt společenské rekonstrukce a orientuje se na dělnické hnutí. Dosud nejlepší deskripci rozdílů mezi percepcí společenské reality a strategií politického anarchismu a autonomního proudu dostupnou v českých podmínkách provedl Petr Wohlmuth v roce 1997. Wohlmuth ve své analýze definuje několik základních rozdílů, které jsou transkribovány a parafrázovány v tabulce č.1.
Tabulka č.1
| Anarchie | Autonomie |
|
Svoboda je nedělitelná. Svoboda má prvořadě sociální rozměr. Svoboda je možná pouze pokud jsou odstraněny ekonomicko-politické podmínky objektivně způsobující útlak. |
Svoboda je individuálním projektem. Lze být svobodný i v podmínkách ekonomicko-politického útlaku, např. prostřednictvím vhodně zvoleného životního stylu. Nezbytná je duchovní "revoluce myslí". |
|
Stát v politické oblasti organizace a kapitalismus v ekonomické oblasti organizace společnosti jsou hlavními činiteli a podmínkami ekonomicko-politického útlaku. |
Změna v oblasti ekonomické organizace společnosti je nepotřebná. Institut soukromého vlastnictví je legitimní. Nebezpečím je pouze příliš velká koncentrace moci provázející koncentraci majetku, např. v případě nadnárodních korporací. |
|
Existence ekonomicko-politického útlaku je nelegitimní. Lidé mají právo ekonomicko-politický útlak odstranit. Odstranění útlaku bude znamenat přechod ke kvalitativně jinému způsobu politické organizace a ekonomické organizace společnosti. Půjde o společenskou revoluci. |
Změna v oblasti politické organizace je v zásadě nemožná. Ekonomický útlak neexistuje. V případě teze o ekonomickém útlaku jde o politicko-filosofický relikt marxismu. Celospolečenské změny nelze dosáhnout. Možnou cestou teorie a praxe TAZ (dočasné autonomní zóny). |
|
Lidé nepodporují, či netolerují ekonomicko-politický útlak proto, že by s ním souhlasili, ale proto, že jsou přesvědčeni, že změna není možná. Je třeba se na lidi obracet, vysvětlit jim příčiny útlaku a nabídnout způsob jeho odstranění a navrhnout alternativní model politické organizace a ekonomické organizace společnosti. Je třeba vybudovat široké společenské hnutí. |
Lidé podporují systém útlaku. Jde o jejich volbu a rozhodnutí. Alternativa může být realizována pouze jiným životním stylem a uvnitř TAZu. |
|
Sociální revoluci nelze naplánovat, provedou ji lidé sami. |
Revoluce je individuální záležitostí, jde o "revoluci (uvnitř) mysli". |
Jak je z Wohlmutovy analýzy zřejmé, kulturně-sociální proud do značné míry rezignuje na politickou činnost a pokud nějakou vyvíjí, je povícero reaktivní.
Kulturně-sociální proud i proud politický se v českém anarchistickém hnutí dlouhodobě prolínají a ovlivňují. Došlo také k tomu, že se několikrát setkaly uvnitř konkrétního organizačního rámce, což vedlo k sporům a značně ovlivnilo konečnou organizační strukturu českého anarchismu.
2. Organizační struktura
Jako první ze v současnosti existujících anarchistických organizací vznikla Česká anarchistická federace (ČAF). ČAF byla založena v srpnu roku 1995 okruhem členů redakcí a přispěvatelů dvou významných anarchistických periodik: Autonomie, která vycházela s přestávkami již od počátku 90. let a byla orientována spíše na anarchismus alternativního životního stylu, a Svobodné mysli, která byla založena v roce 1995 jako politicky profilovaný anarchistický časopis. Založení ČAF bylo motivováno snahou organizačně zastřešit široké spektrum anarchistických, či anarchizujících aktivit jednotlivců a značného počtu malých skupin, které nebyly po několik let nijak koordinovány. Jedním z důvodů vzniku ČAF byla snaha vytvořit fórum, na kterém bude diskutována strategie a programové směřování českého anarchismu. Zakladatelům bylo v roce 1995 zřejmé, že platforma několika vycházejících časopisů není pro tento záměr dostatečná. IV. sjezd ČAF, který se konal 25.-27.4.1997 rozhodl o změně názvu ČAF na ČSAF - Československou anarchistickou federaci.
Vnitřní rozpory vedly k tomu, že se již v roce 1996 z ČAF vyčlenil první proud, moravská syndikalistická skupina Solidarita. Tento proud dal vzniknout další významné, v současnosti působící anarchistické organizaci, která se stala první anarchistickou organizací v ČR po roce 1989, která se začala věnovat soustavné čistě politické činnosti. Výchozí ideovou a strategickou platformou aktivistů Solidarity byl radikální syndikalismus. Organizace revolučních anarchistů Solidarita (ORAS) se od počátku soustředila na program společenské samosprávy a průmyslového syndikalismu. Vyhnula se jí redundantní rétorika ostatních anarchistických skupin zaměřená na vyzdvižení specifik vlastní ideové orientace a jejich konfrontace s ostatními obdobnými ideovými proudy a soustředění na parciální projekty zajímavé pouze pro aktivisty již začleněné do anarchistické scény. Tato skutečnost měla svůj původ patrně i v tom, že při své orientaci na pracující a průmyslový syndikalismus neměla ORAS potřebu se vymezovat vůči ostatním anarchistickým tendencím, které spolu v průběhu 90. let zápolily o přízeň sympatizantů z okruhu tzv. "alternativní mládeže". Aktivisté ORAS se sice hlásili ke své anarchosyndikalistické orientaci, ta však neměla být určující pro samu platformu politicky neutrálního syndikalismu, na které měla organizace pracovat. ORAS se nevyhýbala diskusi se zastánci jiných ideových proudů a případné spolupráci s nimi na projektech, která považovala za perspektivní a přínosné.
Další štěpení následovalo v roce 1997. Jeho hlavní příčinou bylo dlouhodobé názorové pnutí mezi kulturně-sociálním proudem a politicky orientovanými anarchisty v ČSAF. Rozpory byly nejen v ideové orientaci, ale i v názorech na strategii a další činnost ČSAF. Skupina aktivistů, která se od ČSAF odpoutala, založila další významnou, čistě politicky orientovanou anarchistickou organizaci pod názvem Federace sociálních anarchistů (FSA). FSA se profilovala jako radikální anarchistická organizace s jasnou ideovou orientací na anarchosyndikalismus. Činnost organizace byla od počátku zaměřena na vytvoření jádra jasně definovaného anarchistického hnutí. Aktivita FSA v tomto ohledu je patrná jak ve sféře teoretické, tak i v praxi. Krom intenzivní publikační činnosti podnikla FSA pokus o založení odborů (Rovnost). Právě snahu o vytvoření čitelného a ideově jednotného anarchistického hnutí ovšem provázelo několik střetů s ideově, či politicky jinak orientovanými vzdělanými aktivisty českého anarchistického hnutí. Jednou z nejožehavějších otázek zůstal vztah anarchistického hnutí k českým trockistickým organizacím. Tyto ideové střety vyústily i do incidentů, které na přechodnou dobu v letech 1998-1999 vedly k izolaci FSA.
3. Programová orientace
ČSAF, ORAS a FSA jsou tři největší a nejvýznamnější organizace v současnosti působící v České republice. Mnohaletý vývoj umožnil vytříbení stanovisek a vypracování střednědobých a dlouhodobých programů u každé z těchto organizací. Je typické, že dlouhodobé programy anarchistických organizací obsahují pasáže rozdílných kvalit a v tom, jak se i dlouhodobé programy vyvíjejí a mění se často objevuje reflexe situace na české politické scéně i specificky v anarchistickém hnutí v době, kdy jsou programy vypracovávány. Nejvíce je touto reflexí zatížen program ČSAF, naopak nejpregnantnější a nejobsáhlejší je program ORAS. Program FSA představuje typický dlouhodobý program vytyčující základní cíle organizace a cesty k jejich dosažení.
Společnou programovou tezí všech tří významných českých anarchistických organizací je odmítnutí státu a kapitalistické organizace ekonomiky. ČSAF se však, narozdíl od ORAS a FSA striktně vyhýbá rétorice třídního boje. Kritika ze strany ČSAF je namířena zejména na propojení moci (donucení) a kapitálu. Základním předpokladem, se kterým ČSAF operuje, je teze, že stát vznikl k obraně soukromého vlastnictví, a současně, že kapitalismus potřebuje podnikat v efektivních podmínkách kontroly společnosti. Samotná kapitalistická organizace ekonomiky je kritizována zejména v oblasti průvodních jevů globalizovaného kapitalismu, za které ČSAF pokládá konzum a s ním spojenou produkci nepotřebných výrobků, vyčerpávání zdrojů surovin, energie a ničení ekosystémů a narůstající moc a nekontrolovatelnost nadnárodních korporací, velkých investorů a finančních spekulantů. ORAS i FSA jsou při posuzování role organizace ekonomiky důslednější. FSA analyzuje fungování organizace ekonomiky a poukazuje na rostoucí roli důrazu na efektivitu systému organizace ekonomiky namísto na humanitu. Dehumanizující efekt projektu zefektivňování politické organizace a ekonomické organizace společnosti tak, aby bylo zachování výsadní postavení vládnoucích vrstev, roste úměrně krizi globalizovaného kapitalismu, který vyčerpává zdroje umožňující neustálý růst. Udržování a zefektivňování stávajícího politického a sociálně-ekonomického modelu se stává podle FSA vážným nebezpečím pro svobodu, důstojné podmínky, či přímo život lidí ocitajících se na dně třídní společnosti. ORAS vidí kapitalistickou organizaci ekonomiky jako nestabilní systém, jehož fungování je predefinováno imperativem zisku menšiny zaměstnavatelů a neexistencí ohledů na potřeby ovládaných. Z podstaty fungování kapitalismu je pro ORAS zřejmé, že tato forma organizace ekonomiky trvale a v dlouhodobé perspektivě vede k znevýhodnění většinové části populace a není při ní možný úspěch ani samotná existence emancipačního projektu vedoucího ke svobodě a důstojnému životu všech lidí. Pro ORAS i FSA je stát nástrojem vládnoucí třídy, který slouží k obraně jejích zájmů.
V určitých ohledech lze rozeznat rozličný důraz, které jednotlivé organizace kladou na jednotlivé aspekty komplexní problematiky politické organizace a ekonomické organizace společnosti. Všechny organizace překonávají ekonomizující pojetí společnosti a sociálního života vlastní marxismu a kladou těžiště svého programu na sociálně-emancipační projekt. ORAS definuje svůj hlavní cíl jako svobodu každého jedince. Boj za svobodu jedince je však podmíněn kolektivním bojem proti hospodářskému systému, který je na potlačování skutečně svobodného rozvoje jedince založen. Podstatným slovem, které se objevuje v programu ORAS je odcizení, identifikované jako symptom života ve frustrujícím systému politické organizace a ekonomické organizace společnosti, který neumožňuje uspokojení potřeb a destruuje hodnoty solidarity a vzájemné pomoci. FSA chápe anarchistický projekt jako projekt etický. Ekonomický boj je pouze součástí boje za novou dějinnou šanci umožňující lidstvu vyvíjet se v beztřídní společnosti založené na spolupráci, solidaritě a vzájemné pomoci. Obdobně ČSAF chápe anarchistický projekt eticky, ale oproti FSA jej vnímá jednak jako požadavek společnosti, která je založena pouze na smlouvách přijatých na principu volné dohody, a pak společnosti, ve které je přísně dodržován princip ekologicky šetrného a racionálního způsobu života. Cílem je pro ČSAF vytvoření podmínek umožňujících zdravý (tedy nikoliv svobodný jako v případě ORAS) rozvoj každému bez rozdílu. Je zřejmé, že ČSAF je silně ovlivněna ekologizujícím vnímáním společnosti a jedince.
Anarchistické organizace se distancují od role reprezentantů, či role avantgardy emancipačního hnutí. Zatímco ČSAF však komplex otázek spojených s představou rekonstrukce společnosti víceméně přechází konstatováním, že neprivilegované třídy musí samy vybojovat a udržet svobodu a sociální spravedlnost, FSA i ORAS předkládají ucelené koncepty společenské transformace. FSA operuje s představou postupného vzniku malých propagandistických skupin na pracovištích nebo v místech bydliště spojujících se ve společné federativní organizaci. Postupné rozšiřování agitačních buněk v silnější lokální organizace bude provázeno přesunem těžiště činnosti na podporu a organizování sociálního boje. Předpokladem úspěchu je pro FSA získání podstatné části společnosti pro projekt svobodné, samosprávné a beztřídní společnosti. Program je vystavěn na osvícenských idejích, zejména apelu na rozum, nikoliv víru. Obdobně ORAS navrhuje účast anarchistických aktivistů v každodenních sociálních bojích pracujících, každodenních diskusích s pracujícími, šíření anarchistických idejí a podporování samosprávné organizovanosti. Zvláštní důraz klade na roli odborů. Odbory navrhuje zbavit byrokracie a zintenzívnit zapojení pracujících do jejich činnosti. Podstatnou součástí transformace má být i zvýšení solidarity jak uvnitř odborů, tak mezi odbory navzájem a to nejen vnitrostátně, ale i mezinárodně. Všechny české anarchistické organizace vidí jako nejvýznamnější a v současné době v podstatě jediný realizovatelný aspekt své strategie v osvětě a propagaci anarchistických myšlenek. Zatímco ČSAF se programově zaměřuje na mládež, zbývající dvě organizace se snaží oslovit jmenovitě námezdně pracující, studenty a nezaměstnané.
4. Význam anarchistických organizací pro anarchistické hnutí v ČR
Anarchistické organizace, které se v druhé polovině 90. let profilovaly, pokryly široké spektrum problémů a umožnily vznik strukturovaného anarchistického hnutí. Dlouhodobými potížemi, se kterými se anarchismus v ČR vyrovnával, byly dezorganizovanost a koncepční neujasněnost. Personální tenze, animozity a rozdílné pohledy na soudobou úlohu anarchismu, ochromily na několik let rozvoj anarchistického hnutí a až do let 1997 a 1998 vedly k tomu, že většina energie a úsilí aktivistů byla zaměřena na řešení vnitřních rozporů. Činnost vyvíjená anarchisty směrem ke společnosti byla krátkodobého rázu a často charakteru jednotlivých, na sebe nenavazujících a dlouhodobým programem nepokrytých a nesjednocených akcí. Integrující tendence obvykle troskotaly.
Vzhledem k tomu, že anarchismus je vyspělou a velmi náročnou politickou filosofií, hrál svoji roli v diferenciaci a tříštění českého anarchistického hnutí krom ideových sporů i úspěch persuasivních strategií volených jednotlivými skupinami. Ne vždy se dařilo oslovovat potenciální sympatizanty do té míry, jakou předpokládali aktivisté. To vedlo jednak k rozpadu přechodných aliancí mezi zastánci různých názorů uvnitř anarchistického hnutí, jednak k názorovému vývoji uvnitř hnutí samotného a tříbení jednotlivých doktrín.
Po ustavení ORAS a FSA, které vznikly odtržením od ČAF (ČSAF), byla českému anarchismu dána možnost rozvíjet se paralelně po dvou liniích bez výraznějších tenzí. Komunikace mezi anarchistickými organizacemi probíhá, ale spolupráce je dosud spíše příležitostná, například při organizování demonstrací. ČSAF se etablovala jako organizace s velkou názorovou volností, která se snaží oslovovat všechny sociální skupiny, zejména mládež. Hlavní náplní činnosti ČSAF je šíření informací, a to jak o anarchismu jakožto politické filosofii, tak i o konkrétních problémech a negativních jevech provázejících globalizovaný kapitalismus. Snaží se také poskytovat organizační pomoc nově vznikajícím anarchistickým skupinám a finanční a jinou pomoc stíhaným aktivistům. FSA i ORAS pak postupují podle důsledně anarchistické analýzy a pokouší se organizovat samosprávné a decentralizované hnutí, které by se mohlo stát jádrem emancipačního hnutí a případně i základem budoucí organizace společnosti. Z toho také vyplývá jejich základní orientace na námezdně pracující a spolupráci s odborovými organizacemi.
Literatura / Literature