Protichůdný směr ČSSD a Socialistické internacionály

Miroslav Polreich

Schůze Socialistické internacionály byla vždy příležitostí k výměně informací, zkušeností a místem pro stanovení koordinačního postupu ve společném zájmu, který se předpokládá za souladný. I tomuto účelu mělo sloužit i nedávné setkání v Římě (20-21.ledna 2003). Stručnou, nezávaznou, nic neříkající a hlavně bezkonfliktní informaci jsme si mohli přečíst v soc.dem. příloze Práva. Zdálo by se, že v Římě o mnoho nešlo a přece například před sociálně demokratickými stranami stojí tak závažné rozhodnutí, jako je poměr ke krizi v souvislosti s Irákem. Mluvme přímo. Jedná se o otázku války, její nutnosti, možnosti předejití, stanovení cílů a hlavně zachování přijatých mezinárodně právních zásad, které jsou nám dány mezinárodním společenstvím a pro civilizované země bez výhrady závazné.

Není snad nutno opakovat, že základní mezinárodně právní normou je Charta OSN, která uznává pouze válku obranou a nebo možnou za určitých podmínek, které jsou dány v pravomoci Rady bezpečnosti OSN. Jakékoliv jiné válečné akce mají charakter agrese, jsou tudíž nejenom odsouzeníhodné, ale zakládají i právní odpovědnost. Je nepochybné, že zásady a samotná podstata přístupu sociálně demokratických stran musí být na straně práva obecně a ve věcích války zvláště. Zde neexistuje ani ze stranické platformy žádný jiný argument. Schůze socialistické internacionály v Římě pokládala přesto za nutné zopakovat zásadní postoje socialistických stran. Na své schůzi přijala „Rezoluci k Iráku“, která pro svoji závažnost by měla být přeložena a k disposici jednotlivým organizacím. Doufám, že se tak stane a proto cituji jen podstatná ustanovení.

Rezoluce konstatuje, že svět žije pod hrozbou války, která je nositele strachu ve světě., Válka není nevyhnutelná a je třeba jednat tak, aby byla vyloučena. V tomto směru je třeba dát inspektorům OSN ke kontrole čas, který potřebují, případně je instalovat na místě trvale. Internacionála nepokládá rezoluci RB OSN č. 1441 za takovou, která dává automaticky právo k použití síly. Uvádí dále, že preventivní útok by byl v rozporu s mezinárodním právem a navíc by narušil mezinárodní koalici proti terorizmu a prohloubil krizi v oblasti. Konstatuje znovu, že jakákoliv rozhodnutí musí být učiněny pouze v Radě bezpečnosti OSN.

Prohlášení v uvedené rezoluci jsou jasná a nekompromisní. Předpokládám, že pro ně zvedli ruce i čeští delegáti a je na vedení strany, aby zjistilo nejenom souladný respekt, ale i exekutivní kroky, které jsou v jeho pravomoci. Bylo by to v zájmu nejenom cit. Usnesení ale i práva.

Naše realita, zdá se, je však podstatně jiná. Předseda strany a vlády se dal slyšet, že válka je jen pokračováním politiky jinými prostředky. Tuto tezi je třeba zásadně odmítnout stejně tak jako ji již od roku 1928 (Brian-Kelloguv pakt) odmítá mezinárodní společenství jako nástroj mocných proti bezbranným. Pokud je možno omluvit předsedu, pak dopřává sluchu nejenom špatným, ale velmi nebezpečným poradcům.

Jedná se o závažné problémy a proto je nutno se pozastavit nad postojem rezortního ministra, ministra obrany. Je dobrým a dnes již zákonným ustanovením, nakonec i podmínka pro členství v NATO, že ministr a nejvyšší funkcionáři MNO musí být civilisté. To proto, že jsou politickými pracovníky a nemají mít přímé vazby s profesionálními vojáky a jejich snad specifickými zájmy tj. mají být od nich ideově i profesně odpoutáni. Asi byla velká chyba, že min. Tvrdík se svlékal z důstojnické uniformy skoro až po cestě na ministerstvo. Jinak by nebylo možné, aby jednal absolutně proti duchu a ustanovení rezoluce socialistické internacionály a to i v oblasti, kde se tato odvolává na mezinárodní právo. Dozvěděli jsme se od něho, že „my“ na rozdíl od „jiných“ nepožadujeme novou rezoluci pro zahájení vojenské akce a dává dokonce souhlas i s preventivní operací. Bylo by jistě lepší, kdyby se on jako mladý člověk, který strávil v zelené uniformě většinu svého života rozvážně zdržel svých soudů, které navíc nejsou silácké. Jsou neprofesionální a nebezpečné, v lepším případě hloupé.

Vnitropoliticky koaliční partneři označují vládu ve které jsou, za takovou, která neplní soc. demokratický program. Jinak by prý v ní nebyli. V zahraničně politických přístupech jak uvedeno výše, jsme se dostali dokonce do rozporu se Socialistickou internacionálou. Takový přístup vyžaduje přehodnocení, jinak je k nepochopení odborníkům, ale hlavně voličům.

Skupiny příznivců a odpůrců zásahu mezi sympatizanty jedn. pol. stran (v %)

Převzato z bulletinu 3D, č. 39, 17. února 2003