Ústava EU, kterou 29. října 2004 podepsali v Římě čelní představitelé 25 členských zemí EU, má tisíce stránek a pojednává o spoustě věcí - o rozdělení pravomocí mezi orgány EU a národní vlády, o kompetencích jednotlivých orgánů včetně Evropského parlamentu, o procedurálních otázkách. To všechno každá ústava musí obsahovat. Klíčový význam pro budoucí uspořádání Evropy mají však články, které mluví o nezpochybnitelnosti otevřené tržní ekonomiky a svobodné konkurence. Euroústava je tudíž především o tom, že kapitalismus má být na věčné časy a nikdy jinak.
Pokud vím, jediný, kdo v českých médiích soustavně na tento aspekt upozorňuje, je komentátor Práva Martin Hekrdla. Dovolím si ocitovat odstavec z jeho článku Evropská tragédie (Právo 30. 10. 2004): Takové paragrafy však nemají v demokratické ústavě co pohledávat. Samozřejmě ani tehdy, kdyby naopak prosazovaly přídělové hospodářství a tuhé státní formy regulace. Vedoucí úloha trhu nebo jediné strany činí z ústavních zákonů provokaci, výsměch anebo zločin. Znemožňuje občanům volbu politiky a vůbec nevytváří demokratickou legitimitu. Nezakládá tudíž skutečné evropské občanství, natož budoucí evropský národ.
Právě tento aspekt Ústavy EU vysvětluje ovšem naléhavost, s jakou je její přijetí v parlamentech či v referendech prosazováno. Čelní politici, jako je předseda Evropské komise Romano Prodi, i řadoví novináři, jako je Iveta Kramešová, jejíž článek najdeme na stejné stránce Práva jako citovaný článek M. Hekrdly - ti všichni vyhrožují nedozírnými následky v případě odmítnutí euroústavy. Není to ostatně první pokus uzákonit kapitalismus jako definitivně nezměnitelný řád. Pamatujeme si pokus prosadit na mezinárodní úrovni tzv. Multilaterální dohodu o investicích (MAE), která měla zakázat vládám národních států přijímat zákony, které by znesnadňovaly činnost investorů nějakými sociálními nebo ekologickými ohledy. Když byly tajné přípravy této smlouvy před několika lety prozrazeny, tlak veřejnosti zabránil přijetí takové smlouvy. Její zásady se ovšem stejně prosazují v činnosti mezinárodních institucí jako je MMF, Světová banka, Světová obchodní organizace (WTO). Teď mají být tyto zásady zakotveny v nejvyšším zákoně Evropy. Stanovisko autentické levice se musí odvíjet od zásady, že národy Evropy musí mít možnost překonat kapitalismus demokratickou cestou.
Haló noviny, 11. 11. 2004