Pokračující polemika nejen s článkem "Povrchní čtení, povrchní psaní a povrchní myšlení - špína propagandisty"
Karel Kryl pro mě zůstává navždy velkým umělcem, básníkem života a geniálním písničkářem a jeho vrtochy prostě chápu. Já je poznal, ale nic z nich strategicky nevyvozuji, jen to, že to byl člověk z masa a kostí a jako takový občas činil nejen geniality, ale i pěkné blbosti.
Pár okrajových poznámek o mé krátké vlastní zkušenosti s Karlem Krylem v polemice na úplně jiné téma se Štěpánem Kotrbou vyvolalo ostrou protireakci jeho obhájců. „Boj o Kryla“ je už léta podstatnou náplní jejich života a já uznávám jejich snahu o zachování Karlovy památky. Do polemiky o Krylovi jsem se nikdy nechtěl zapojovat. Napsal jsem jen pár subjektivních osobních poznámek, za kterými si stojím, protože jsem vše zažil. Ale dvě upřesnění.
S Krylem jsem se opravdu znal jen povrchně, roční známost nemůže nahradit hlubší poznání člověka v celém životním vývoji. A za druhé: Přes mé osobní zkušenosti jsem si ho nikdy nepřestal vážit jako velkého umělce, s géniem i vrtochy.
Já vedu polemiku se Štěpánem Kotrbou, který ve své nenávisti ke Svobodné Evropě z pozic obhajoby bývalého režimu neváhal si na svou podporu vzít symbol odporu proti komunismu Karla Kryla. Toť vše. Karel Kryl pro mě zůstává navždy velkým umělcem, básníkem života a geniálním písničkářem a jeho vrtochy prostě chápu. Já je poznal, ale nic z nich strategicky nevyvozuji, jen to, že to byl člověk z masa a kostí a jako takový občas činil nejen geniality, ale i pěkné blbosti.
Vše zaleží také na úhlu pohledu. Já ho poznal v době, kdy jeho světská sláva kulminovala a kdy si asi ji ještě dostatečně neužil. Proto mě možná zarazilo jeho vytahování, které podle mě neměl zapotřebí. Připouštím, že jsem neměl čas ho poznat hlouběji a třeba z lepších lidských, nejen uměleckých stránek. Nemám důvod nevěřit slovu jeho obhájců, že takové rozhodně byly.
Nechme proto už Kryla stranou, o něj rozhodně nejde. Jde o jiné. Kotrba jako obhájce komunistických časů neváhá užívat lži, jak jsem ve své polemice poukázal. Ten, kdo jeho lži a obecně lži komunistické propagandy odhaluje, je pro něj nepřítel. Ať už jsem to já nebo Svobodná Evropa.
Je to ostatně zajímavé. Britské listy se už nějaký rok snaží odhalovat odvrácené stránky české společnosti. Řada z nich, například neustálý sklon k policejnímu státu, jsou recidivou komunistické minulosti. A na straně druhé dávají neúměrný prostor demagogické obhajobě téže minulosti, která navíc užívá veškeré prostředky známé z oné minulosti, dokonce včetně účelových výmyslů, nadávek na adresu názorových odpůrců, zpochybňování jejich morální integrity a zkreslování historické skutečnosti.
Tak je to jednoduché. Můj text je prý plný nadávek a předpojatosti. Ale, ale, pane Kotrbo. Nadávky a předpojatosti se v něm vyskytují jen v citátech z Vašich textů, se kterými polemizuji.
V podtextu Kotrba naznačuje, že vlastně se mnou nemá cenu diskutovat. Dobrá, diskusi můžeme přerušit, až opadnou emoce. Stejně bychom se asi opakovali. Jestliže Kotrba chce dále označovat bílou barvu za černou, asi se tomu neubráníme. Dejme raději slovo humoru, přičemž bych rád vyšel vstříc Kotrbově zálibě v historických textech, jíž nahrazuje vlastní myšlenkovou strnulost.
Už v roce 1921 napsal Jiří Hausmann humoristickou povídku o tehdejší radikální levici a jejích plánech na ovládnutí světa. Vyskytuje se v ní i Kotrbův oblíbený soudruh Šmeral. Dopustil jsem se těžkého hříchu, že jsem nevěděl, že pan současný předseda KSČM Grebeníček se o Šmeralovi na tiskové konferenci zmínil. Chápu, že znát všechny projevy pana Grebeníčka patří k myšlenkové výbavě pana Kotrby, proto s ním ostatně polemizuji.
Myslím, že spisovatel bolševismus ve své povídce lehkým humoristickým perem odhalil podstatně lépe než naše polemika s Kotrbou. A to mohl jen předvídat, ale učinil tak velmi přesně, kam to celé může dojít. I když Šmeral byl v realitě nakonec nahrazen jinými, ještě ostřejšími karlínskými hochy v čele s Klementem Gottwaldem. Proto ostatně Šmerala, který byl naštěstí včas pro svůj dnešní obraz svými soudruhy odstaven jako málo stalinistický, nyní vzývají obhájci lepších historických chvil KSČ. Jako každé degenerované hnutí, hledá i komunismus své méně ušpiněné historické reprezentanty. Dopadne to zpravidla stejně tristně, jako v případě těch ušpiněných.
Britské listy, 26.8.2004