Po delší době jsem si se zájmem v Haló novinách (pátek 13. 8. 2004) přečetl myšlenky jednoho z členů vedení KSČM, místopředsedy pro odborné zázemí Jiřího Dolejše.
V kontextu řady žlučovitých a neobjektivních článků, osobních osočování některých lidí bývalého i současného vedení strany, vedle zbytečných a často se opakujících osobních stanovisek, to, a zřejmě nejen pro mě, byl balzám na duši. Konečně někdo z odpovědných funkcionářů v kontextu se závěry VI. sjezdu KSČM udělal odbornější a věcné zamyšlení, byť k jedné, ale důležité otázce, ekologii. Plně souhlasím s názory J. Dolejše, že naše ekologické uvažování je třeba více promítat do hlasování v parlamentu a zejména pravdivost myšlenky, že rozhodování ekonomů by mělo být vždy provázeno názorem ekologů a naopak . Jde totiž o dlouhodobější problém sahající až do předlistopadové doby. Pamatuji se, že při obhajobě své diplomové práce na téma Tvorba a ochrana životního prostředí v mostecké aglomeraci, jsem měl největší problémy u příslušné komise zdůvodňovat myšlenku, že chceme-li životní prostředí skutečně ochraňovat a aktivně jej vytvářet, je třeba, aby se problematika ekologie stala nedílnou a rovnocennou součástí státního pětiletého plánu, případně státním cílovým programem.
Škoda jen, že podobná zamyšlení i k jiným otázkám nejsou od vedení strany k dispozici pravidelně a včas. Moc by to usnadnilo práci zastupitelům krajů a obcí. Zde totiž příliš často je vše na erudici, znalostech a schopnostech každého z nás. V poslední době jsme např. v Ústeckém kraji museli reagovat na otázku tiskového periodika kraje k větrným elektrárnám. Odpověď na otázku, zda podporovat výstavbu větrných elektráren, by mohla být jednoduchá - ano. I když se stav životního prostředí v kraji zlepšil (ovšem spíše snížením průmyslové výroby než aktivními ekologickými opatřeními), je třeba se zejména ve výrobě energií orientovat na obnovitelné zdroje, jako je získávání energie z vody, sluneční energie, bioenergie a určitě i využívání větru. Kolem těchto postupů je zbytečně mnoho mýtů. Např. že větrné elektrárny hyzdí krajinu, jsou hlučné, čímž ruší ptáky a zvěř apod. Stál jsem pod dvěmi větrnými elektrárnami v katastru obce Jindřichovice pod Smrkem (jejich snímek koloroval zmíněný výstup z tiskové konference J. Dolejše v HaNo). Byly v provozu a zvuk jejich vrtulí jsem téměř neslyšel. Za to hejno ptáků vyplašené chlapcem projíždějícím na mopedu bylo mnohem hlučnější.
Naznačuji, že by se k otázkám výstavby a provozu větrných elektráren měla vést kvalifikovanější a komplexnější diskuse a jistě by bylo dobré zakomponovat tuto problematiku do Koncepce ekologické výchovy a vzdělávání Ústeckého kraje, kterou zastupitelstvo kraje schválilo v červnu 2004 (i na tuto část přístupu k ekologii J. Dolejš správně reagoval). Rovněž si myslím, že by o těchto otázkách mělo rozhodovat zastupitelstvo kraje (ne pouze Rada kraje) a vytvářet lepší podmínky pro obce, v jejichž katastru jsou podmínky pro výstavbu a efektivní provozování větrných elektráren. Třeba granty na potřebný kapitál pro možnost čerpání prostředků z fondů EU na výstavbu větrných elektráren. Takovéto aktivity obcí jistě nepřinesou radikální snížení ceny elektrické energie pro jejich občany, jak se někteří domnívají, ale nesporně celkem rychlou návratností vynaložených prostředků mohou být i jedním z dobrých a stálých finančních zdrojů pro obecní rozpočty. Zatím je však otázka výstavby nejen větrných elektráren provázena souboji různých lobby, tu vlastníků pozemků, tu stavebních, tu energetických aj. Nezanedbatelné je i samo ekologické hledisko jako alternativní zdroj energie a jeho konkurenceschopnost na energetickém trhu. Zkušenosti lze v tomto smyslu hledat také v zahraničí, např. ve skandinávských zemí, ale i v USA.
Haló noviny, 17. srpna 2004