Předesílám, že k profesoru Jičínskému chovám respekt. V r. 2001 mě v rozhovoru s ním vedl tento pozitivní vztah dokonce k dotazu, co by říkal kandidatuře na presidenta republiky. Byla to moje ryze osobní iniciativa, v tehdejší politické nabídce a zejména konstelaci se mi zdála racionální. Odpověděl mi tehdy, že ho můj zájem těší, ale že Miloš Zeman bude dobrý president. Již tehdy se mýlil - v odhadu situace ve vlastní straně. V Právu ze 14. srpna uveřejnil úvahu pod názvem KSČM pro Dubčeka, či pro Biľaka. Motivem k jeho úvaze se stalo odsouzení Karla Hoffmanna a nesouhlas pana profesora s názorem soudruhů Grebeníčka a Filipa, že šlo o proces na politickou objednávku. Stať podle mého názoru obsahuje několik omylů; vzhledem k věku se cítím pamětníkem, proto nemohu na pana profesora nereagovat.
Zdeněk Jičínský je odborníkem na ústavní právo. Ve své úvaze však svou právní odbornost zpochybňuje. Nelze tvrdit, že K. H. byl odsouzen pro sabotáž (podle zákonů tehdejší doby a proti socialistické vlasti) oprávněně, a současně tolerovat existenci protikomunistického zákona z r. 1993, který celou minulost vydává za nelegitimní. Pokud profesor uznává lex 1993 a byla-li to sabotáž, měl by být dnes K. H. podle běžné praxe dekorován. Sama délka procesu a několikerá rekvalifikace jeho zločinu rozsudek zpochybňuje. Pan profesor tvrdí, že nešlo o politický proces, neboť tím je proces pro politické názory, zatím co K. H. byl odsouzen za čin. Obecně a teoreticky má naprostou pravdu. Jde však o to, zda příkaz, který K. H. v r. 1968 dal, byl skutečně v rozporu s tehdejšími zákony a tedy sabotáží. Pokud, jak tvrdí obžaloba, zabránil K. H. záměrně vysílání stanoviska části Předsednictva ÚV KSČ, které ani jako celek nemělo charakter státního orgánu, a respektoval příkaz nejvyššího ústavního činitele (presidenta republiky), nemohlo jít o protiprávní čin. Doufám, že si Zdeněk Jičínský v tehdejší složité situaci nepřál ještě větší a krvavější komplikace; proto se jeho dnešnímu pohledu na soud nad K. H. divím.
Za závažnější považuji omyl pana profesora, pokud jde o zadané dilema: KSČM pro Dubčeka, či pro Biľaka?, neboť údajně jiná volba není. Jde o velmi ostře postavené dilema, a to by se právníkovi, ba ani politikovi, stávat nemělo. Dubček a Biľak byli v r. 1968 členy jednoho a téhož orgánu (P ÚV KSČ) a po lednu také jednoho proudu. Rozešli se však později v hodnocení skutečnosti, zda ještě KSČ stojí v čele obrodného procesu, který sama odstartovala, nebo nad ním ztratila kontrolu. Z Biľakových pamětí vyplývá, kolikrát a jak usilovně Dubčeka před nekontrolovaným vývojem varoval. 21. srpen jejich rozchod jenom dovršil. Stále silněji jsem přesvědčen, že jednotky Varšavské smlouvy vstoupily na území ČSSR bez jakéhokoliv pozvání; rozhodnutí bylo přijato v Moskvě, a soudím, že spíše v generálním štábu Varšavské smlouvy než v politbyru ÚV KSSS. Rozdělení světa nebylo tehdy politicky platonické, ale tvrdě vojenské.
Pan profesor žádá KSČM, aby s odstupem 36 let hodnotila vstup vojsk VS jako on a další protagonisté Pražského jara. V jednom se můžeme shodnout: Vojska VS přišla bez vědomí nás všech, v tom jsme zajedno; bylo však třeba vypořádat se s otázkou, jak dál. Podle mého svědomí se s ní nejlépe vyrovnal president republiky Ludvík Svoboda. Se vstupem vojsk nesouhlasil, ale za okupaci jej nepovažoval a vzniklou situaci chtěl řešit v rámci dosavadních spojeneckých vztahů. Osobně jsem se s jeho postojem ztotožnil a dilema Dubček nebo Biľak považuji za nepatřičné, i když pan profesor tvrdí, že jiná pozice tu možná není, a každý jiný názor vydává za alibismus. Je snad alibista každý, kdo má jiný, byť racionální názor? Byl snad alibistou Ludvík Svoboda?
Závěrečné omyly Zdeňka Jičínského jsou nabíledni. Předně tvrdím, že současná situace v této zemi vůbec nevyžaduje, aby se KSČM podle jeho kategorického požadavku postavila tak či onak. Jde o současnost a o budoucnost, kterou budeme sdílet společně. To vyžaduje soustředěné hledání společného pohledu; kéž by jím byl pohled Pražského jara, ale kdeže loňské sněhy jsou. K tání jej odsuzuje i pan profesor, když klade otázku, zda je lepší někdejší reálný socialismus než kapitalismus obecně i v jeho české podobě, a vyslovuje se pro kapitalismus, i v jeho české podobě. To je názor velice subjektivní a není pana profesora hoden. Možná nám měla Obroda jako sdružení stoupenců Pražského jara říci na samém počátku polistopadového vývoje, že demokracie (vláda lidu) je totožná s kapitalismem (vládou kapitálu). Nemuseli jsme si dělat iluze a nebylo by nutné postavit dnes před profesora Jičínského a celou sociální demokracii tuzemskou i zahraniční jiné dilema: Karel Marx nebo Adam Smith? Dilema Dubček nebo Biľak není zdaleka tak principiální, jako dilema společenského vědeckého názoru, a KSČM má v této věru principiální otázce jasno, ať se to komukoliv líbí nebo ne. Přesto při pokračujícím respektu k osobě profesora Jičínského doufám, že se jednou sejdeme ve společném průvodu za spravedlivý mír ve světě, za spravedlivý život všech národů a lidí naší planety. Kapitalismus však lidstvu takovou budoucnost nepřinese.
Haló noviny, 19. srpna 2004