Samozřejmě nemění. K napsání uvedeného titulku mého komentáře mne pouze vyprovokoval titulek Haló novin z tiskové konference KSČM (Haló noviny, pátek 13. srpna 2004): KSČM pro 'rudozelený' program. Není to šťastný ani dobrý titulek, ani to, o čem se informuje z této konference, i když věřím, že to bylo interpretováno se snahou seznámit objektivně s podstatou uvedené tiskové konference. Ne vždy se věc podaří.
V úvodu informace se hovoří: Na tiskové konferenci zdůraznil místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš, že KSČM chce po svém VI. sjezdu klást na oblast životního prostředí nový a větší důraz. To je pravda, je to třetím bodem hlavních priorit (celkem je jich devět). Píše se tam: Prosazení strategie udržitelného rozvoje s maximálním využitím vědy a moderních, ekologicky šetrných technologií, s důrazem na rovnováhu člověka a přírody.
Dále soudruh Dolejš zdůraznil: Hovoří dokonce o rudozeleném programu. O tom mi však není nic známo. V dokumentu VI. sjezdu KSČM Naděje pro Českou republiku se však hovoří o něčem jiném, což je zásadní, základní a je to prioritou nad všemi prioritami: Za základní příčinu stupňujících se problémů světa i naší společnosti považuje KSČM kapitalismus.
A dále: Základním programovým cílem politiky KSČM je socialismus atd.. To je to hlavní. A o tom se na tiskové konferenci nemluvilo. Je přece každému soudnému člověku jasné, že nejvážnější ekologické problémy jsou produktem bezohledného kapitalismu s jeho bezhraniční honbou za maximálním ziskem. V rámci kapitalismu je možné se snažit o zmírnění těchto negativních důsledků, nelze je však odstranit. Proto všechny snahy o udržitelný rozvoj v rámci kapitalistického systému jsou odkázány na neúspěch. Dokazuje to i mezinárodní praxe posledních let. Bohužel toto na tiskové konferenci nezaznělo.
Nezaznělo ani to, že všechna ekologická hnutí (pokud je mi známo) se kapitalismu i socialismu vyhýbají jako čert kříž. Věnují se dílčím, často pochybným hnutím. Těžko se tedy spojovat s nějakým hnutím, například se Stranou zelených. Navíc v mnoha požadavcích jsou daleko od reálného ekonomického i politického zdůvodnění. Například pokud jde o podíl výroby elektřiny z trvale obnovitelných zdrojů a podobně.
Nemohu rovněž souhlasit s následujícím vyjádřením Jiřího Dolejše: Připomněl bych jednu praktickou zkušenost, kterou z 20. století máme. To, co se tady budovalo před rokem 1989, neprokázalo, že společenský systém, který má ve svém názvu socialismus, je automaticky ze své přirozenosti také ekologický.
Nevím, jaké zkušenosti má z té doby soudruh Dolejš. Já se nezříkám své odpovědnosti 1. místopředsedy Státní plánovací komise. Samozřejmě je možné diskutovat, zda jsme mohli pro životní prostředí učinit více nebo dřív. Ale již počátkem 80. let vznikla zvláštní část státního plánu: Státní cílové programy pro ochranu životního prostředí. Tím byl položen základ snížení exhalací uhelných elektráren (výrazně se to projevilo od roku 1985 - viz statistiku), rekultivace krajiny v severních Čechách atd. Nemalou úlohu v tom sehrál i program výstavby atomových elektráren, pokud bychom se byli drželi původního programu spolupráce s SSSR a nepřešli na spolupráci s USA.
Dnes převládá snaha i u řady takzvaně levicových politiků negovat vše, co bylo do roku 1989. Dokonce i mladí, levicově orientovaní se v Příbrami na nějakém shromáždění dohodli, že to, co tu bylo do roku 1989, nebyl socialismus. Proč ne a co to bylo - tím se neobtěžují (stránka mladých v Haló novinách). Jednoduše řečeno: čeká nás mnoho práce, pravdivého vysvětlování a vyjasnění toho, co vlastně chceme a co si pod socialismem představujeme.
Haló noviny, 14. srpna 2004