To je otázka, která se zdá být rozhodující na politické scéně České republiky v těchto dnech. Tím se zabývají politici, politologové, publicisté i novináři. Spekuluje se, politizuje se. Je to velmi zavádějící problém, protože o podstatě současných problémů - ekonomických i sociálních - se vůbec nemluví. Mnozí cítí, že hon na Špidlu není to rozhodující.
Například politolog Jiří Pehe v úterním Právu to napsal, ale současně zaútočil na ODS jako na nacionalisticko-populistický subjekt, který může ve spojení s nacioalisticko-populistickým prezidentem dostat Česko do pořádné šlamastiky. Pan Pehe to nevysvětluje, ani nepíše možné řešení současné situace. Snad jsou pouze uraženy jeho eurocity.
Zcela jinak se v tomtéž Právu zamýšlí nad situací Zdeněk Jičínský. Ten vidí jiné řešení: Nejméně špatné řešení: udržet koalici. Tedy v podstatě zachovat současný stav a jede se dál. Jako praktik však připouští, že by se v koaliční vládě mohly provést některé změny (byly by žádoucí), i nově stanovit vládní priority pro zbytek volebního období.
Je pozoruhodné, že ani Pehe, ani Jičínský, ani desítky dalších se nesnaží zabývat podstatou současné politické krize v České republice, které volby do Evropského parlamentu pouze umožnily projevit se v plné parádě. Politika je koncentrovaná ekonomika, říkají klasici. Ekonomika je v krizi, stále větší podíl občanů to pociťuje a zejména si již uvědomuje, že současný stav ještě není to nejhorší. Postupně se ztrácejí poslední zbytky sociálních a životních jistot. Nejistota, obavy z budoucnosti - to je to hlavní, proč je dnes blbá nálada ve společnosti. Pouze krátkodobě ji odlehčuje akce SuperStar a mistrovství světa v kopané. Občané začínají chápat, že zatím se mají ještě relativně dobře, protože ještě stále společnost jako celek žije nad poměry. Zatím to bylo možné díky výprodeji státního bohatství (majetku) a růstu zadluženosti (státu, bank, podniků i občanů). To vše již končí a občané již zaznamenávají první plody reformy veřejných financí a na obzoru mají další reformy v oblasti důchodové, zdravotnictví, školství, deregulaci nájemného, zpřísnění sociálních dávek atd. atd. To vše pro ně znamená život bez naděje na zlepšení a totální životní nejistotu.
To politici ani politologové, ani novináři-papouškové nechápou. Ani to jinak být nemůže, protože názory normálních občanů je nezajímají. Důkazem toho, že reálná situace je politikům cizí, ukazuje ve zmíněném článku i Zdeněk Jičínský, který píše: Celkové ekonomické výsledky této vlády jsou příznivé. Vedle vytrvalého růstu HDP je to malá inflace, vysoká atraktivita ČR pro investory... Ani slovo o rekordní nezaměstnanosti (dvojnásobné za vlády ČSSD), o růstu dluhů, o obnovení růstu inflace a o očekávaných dalších krocích reformy. Odpustím Z. Jičínskému, že neví o fiktivnosti růstu HDP (celý růst HDP představuje růst zásob - zřejmě vyfabrikovaný proto, aby rostl HDP), ani o tom, že příjmy většiny občanů nerostou. A to vše je výsledkem vlády sociální demokracie - ať již podle opoziční nebo podle koaliční smlouvy. To je podstata věci. A řešení je pouze jediné: zásadní změna hospodářské a sociální politiky tohoto státu směrem k sociálně spravedlivé společnosti. Tedy k socialismu.
Haló noviny, 23. června 2004