Zářijové volby do německého Spolkového sněmu skončily předminulý víkend zdrcující porážkou německé Strany demokratického socialismu, která se po deseti letech nedostala do Bundestagu. O některých aspektech tohoto neúspěchu jste se mohli dočíst před týdnem v našem článku "Hned dvě špatné zprávy".
Příčiny volební porážky PDS jsou předmětem diskusí nejen německých politologů, ale především samotných členů a orgánů strany. Názory na příčiny propadu PDS u voličů jsou různé a různá jsou i doporučení pro další směr vývoje strany, která věnovala poslední dva roky právě programové diskusi. Na různých názorech by ještě samo o sobě nebylo nic špatného, pokud by se diskuse vedla korektně a produktivně.
Jenže ono to tak úplně není. Volební neúspěch stranou citelně otřásl a objevily se štěrbiny, kterými jednotlivci a malé skupiny usilují o své vnitrostranické "zviditelnění" někdy i v rozporu se zájmy strany jako celku. Význam jednoty strany byl před deseti lety oficiálně snížen, ale postupná transformace PDS ve stranu "sebeurčených a solidárně jednajících lidí" nebyla dosud ukončena.
PDS je dnes několik dní před svým 8. sjezdem na rozcestí. Možných směrů vývoje a scénářů vnitrostranického pohybu je několik. Uvědomuje si to jistě i vedení strany přes různost svých názorů na konkrétní praktické a teoretické otázky. Nepochybně i to je důvodem, proč přede dvěma dny zveřejnila předsedkyně PDS Gabi Zimmer svůj dopis členům a sympatizantům strany pod titulem "Za čím si stojím".
Sjezd v Geře nám jistě na některé vyřčené i nevyřčené otázky odpoví. Podstatné ale je, aby uspokojivě odpověděl na otázky většině členů a sympatizantů PDS. V tom mu jistě budeme držet palec.
Milan Neubert, 9. 10. 2002