K pohledu na svět zprava patří tradičně přesvědčení o blahodárné roli konkurence. Nic proti tomu! Všechny strany současného politického spektra uznávají nezastupitelnost Úřadu pro hospodářskou soutěž a dalších ústavních institutů a demokratických mechanismů, bdících se střídavým úspěchem nad zachováním rovnosti hospodářské a politické soutěže a postihujících například zneužívání monopolního postavení na trhu.
Co je životně důležité pro domácí hřiště, však platí i v globálních měřítcích! Ti, kdo se po invazi Iráku začínají na pravici smiřovat například s tím, že nás s vysokou mírou pravděpodobnosti čeká život řízený (...) novým a vcelku snášenlivým impériem (Z. Švácha, MF Dnes 27. 9.), na to buď zapomínají, nebo vědomě opouštějí jeden z nejniternějších zdrojů svého přesvědčení.
Co jiného je jednostranná okupace Bagdádu, než další z řady zneužití planetárního mocenského monopolu, který spadl Američanům do klína po zániku konkurenční supervelmoci? Podobně jako při jednáních o ozdravění ovzduší Země i v jiných případech, byl i zde Spojenými státy ignorován odlišný většinový názor zemí snažících se bojovat s globálními hrozbami. OSN byla při řešení irácké krize odstavena na vedlejší kolej! A česká pravice? Její velká část tomu v zájmu šíření demokracie a boje s terorismem ještě tleskala a přičinlivě zpochybňovala samotný smysl existence tohoto sice nedokonalého, ale jediného antimonopolního institutu planety. Zapomněla už, jak často byla zájmem dobré věci dlážděna v dávné i nedávné minulosti cesta do pekel velmocenského pošlapávání uzavřených smluv a psaných i nepsaných pravidel hry?
Plody jednostranné politiky USA na Blízkém východě i jinde jsou už postižitelné obyčejným selským rozumem. Místo stále otevřenějšího přijímání imperiální logiky Spojených států, ke kterému dospívají Z. Švácha a další pragmatičtí předjezdci, by mohli příště přijít s alespoň trochu svébytnou kritikou. Pomohli by tím - jako skuteční přátelé - samotné Americe i jejímu prezidentovi. Další kolo jednostranného nastolování pax americana (amerického míru), ohrožující podle mne svými dlouhodobými důsledky nás všechny, nemusí být v nedohlednu.
S jídlem a lehkomyslným přitakáním publika roste chuť!
Jan Ritter, 6. října 2003 (Haló noviny)