"Pražské jaro" bylo událostí jedinečnou a neopakovatelnou, mohlo se odehrát jen v Československu šedesátých let. Nebyl to výbuch masové nespokojenosti, nebyla to revolta ovládaných proti vládnoucím, s nimiž lid už nemůže najít společnou řeč a kteří ustupují jen před silou potenciálního povstání. To charakterizovalo vývoj v Polsku a Maďarsku 1956 (a později také v Polsku 1980-81), ale ne "pražské jaro." Na rozdíl od Chruščovových reforem nebylo však "pražské jaro" pokusem o změny převážně jen v aparátech moci; byl to zároveň společný pohyb v masách obyvatelstva, ve všech sociálních vrstvách - byl to pohyb jak "shora", tak také "zdola".
Ačkoli představy o povaze, posloupnosti a tempu nutných změn nebyly při tom "shora" a "zdola" shodné a v praxi docházelo ke střetu různých zájmů, který by se do budoucna jistě změnil i v konfliktní situace, nerušilo to možnost vzájemné komunikace. Existovala možnost najít společnou řeč a potřebnou míru vzájemné důvěry mezi iniciátory reformy "shora" a mezi úsilím o změnu systému "zdola". Průzkumy veřejného mínění v červenci 1968 ukazovaly takovýto obraz: důvěru v politiku KSČ vyslovilo 51% občanů, 33% jich bylo neutrálních (ani důvěra, ani nedůvěra) a jen 16% vyslovovalo KSČ nedůvěru. Pro srovnání byla těmže dotazovaným položena otázka, zda měli důvěru v KSČ před rokem 1968, a odpověď zněla: 23% ano, 29% neutrální, 48% ne. Myslím, že to byly vnitropolitické podmínky, za kterých byl reformní program realizovatelný.
Tyto podmínky však byly plodem zvláštních okolností. Rozhodující roli ve veřejném životě oné doby hrály generace, které ještě pamatovaly jiné než stalinské poměry - a to jak ve společnosti, tak také v KSČ. Reformní proud uvnitř KSČ tvořili v rozhodné míře lidé, kteří se stali členy strany před rokem 1948, tj. před uchopením monopolní politické moci. Zejména léta 1945 - 1948 měla velký význam pro politickou zkušenost této generace. Na rozdíl od jiných zemí sovětského bloku nebyla v Československu komunistická strana ani před II. světovou válkou bezvýznamnou sektou, ale silnou politickou stranou, zastoupenou v parlamentě.
Zdeněk Mlynář, z knihy Socialista na volné noze, Praha, 1992